Klub mladého diváka (1.číslo)
Klub mladého diváka
Jak už je na naší škole tradicí, každoročně je u nás možnost přihlásit se do klubu mladého diváka. Může tak učinit každý student našeho gymnázia, kterého alespoň trochu zajímá kultura a divadlo.
V tomto článku bych se chtěla věnovat poslednímu představení, které jsme mohli vidět. Navštívili jsme, pro mě ne moc známé, divadlo Na Prádle poblíž Petřínské rozhledny. Zhlédly jsme zde představení Obchodník s deštěm Richarda Nashe.
Jde o geniálně prostý příběh o hledání lásky a porozumění, o soudržnosti a láskyplných vztazích v rodině, který vznikl před padesáti lety a od té doby se stále drží na repertoáru nejen u nás. Stále to zabírá, stále znovu si necháváme „napršet na duši“ a křísíme k životu své dušičky zdeptané stresy a pochybnostmi.
Nejnovější inscenace Obchodníka v divadle Na Prádle pro mě byla příjemným překvapením v několika směrech. Poprvé jsem viděla Obchodníka s deštěm v netypickém arénovitém prostoru. Celý příběh je rozehrán v prostoru uprostřed sálu obklopeného ze čtyř stran sedadly, proměňovaném v detailech jen v krátkých zatměních. Vzbuzuje to tak chvílemi pocit až dokumentární. Sympatickým rysem režie Petra Hrušky je, že upřednostnil komický prvek hry, a právě to dodalo inscenaci šťávu. Přitom ale nejde o výrazně komickou stylizaci postav, jen si v tom kontrastu uvědomíme, jak někdy naše velké problémy mohou z vnějšího pohledu působit trapně komicky. Líza Kateřiny Březinové je charakterizována nežensky dlouhými kroky, tím, jak se do všeho hrne, jak odsekává své repliky. Má milý úsměv, je sympatická, ale neovládá a vlastně ani nechce ovládat typicky ženské fígle. Otec Curry Petra Křiváčka v sobě má klid životem těžce zkoušeného chlapa, kterému zůstaly na krku po smrti manželky tři děti, a byl to právě on, kdo jim musel ukazovat cestu, učit je žít a přitom nezničit jejich osobitost. Půvabně působí trošku natvrdlý, fantazií nadaný Jim (Lukáš Král), dychtivý a v projevu bezelstný mladíček na pomezí puberty a dospělosti, v němž se sváří snaha o chlapáckost s dětskou hravostí. Daří se mu v obou polohách a je to právě on, kdo svými kreacemi často rozesměje diváky. Za nimi trochu pokulhává Jonáš Romana Pomajba.
Do hry dobře zapadá i Jakub Saic jako zakomplexovaný, rozumářský Will se smutnýma očima, který jako by se na konci příběhu společně s ostatními „vyléčil“ blahodárným deštěm. Překvapením pro mnohé asi bude obsazení Igora Bareše do role fanfaróna Starbucka. Od režiséra bylo výborným tahem obsadit tohoto charakterního herce do role automaticky přisuzované krásným mladým mužům. Není jistě těžké zamilovat se do krásného romantika, ale tady nás Starbuck musí přesvědčit. A daří se mu to náramně. Starbuck vstupuje na scénu jako pochybná existence, zarostlý, v legračních kostkovaných kalhotách a odřeném klobouku. Před očima se nám z obyčejného strejdy proměňuje v sympatickou bytost, člověka, který se celý život potýká sám se sebou, člověka nešťastného, hluboce vnímavého ke skrytým bolístkám ostatních. To, co Bareš umí zahrát očima, dokáže u nás jen málokterý herec. Bezprostřední blízkost, z které máme možnost jej sledovat, zážitek ještě umocňuje. Inscenace je takovou příjemnou, drobnou kapkou pozitivní energie, kterou v dnešní době plné katastrof potřebuje každý z nás.
(Jana Soprová)
Komentáře
Přehled komentářů
Žádám administrátora, aby uvedl k textu pravého autora (autora většiny textu, až na těch pár stupidních řádek) nebo celý text vymazal. Je nehorázné neuvádět zdroj a tet označovat za svůj. Pravým autorem většiny textu jsem já (Jana Soprová) a text pochází ze stránek www.scena.cz...
Děkuji za kladné vyřízení a doufám, že autorská práva budou respektována nejen touto "pochybnou autorkou", ale i celými novinami.
Nehorázné nerespektování autorských práv
(Jana Soprová, 29. 4. 2009 10:20)