Byl teplý letní večer a slunce pomalu tonulo v mořských vlnách. Šly jsme jako každý večer na procházku po městě. Italské obchůdky překypují různými suvenýry, ale my jen tak nepodléháme svodům výkladních skříní.
Jako zástupkyně zvířecí říše dáváme raději přednost živým tvorům, nebo alespoň jejich napodobeninám. Proto jsme si jednoho krásného podvečera ochočily dvě strakaté krávy z jednoho obchodu. Majitel nám je sice nechtěl prodat, ale nakonec neměl na vybranou, protože naše peněženky obsahovaly potřebnou sumu k vykoupení nebohých zvířat ze zajetí čtyř prosklených stěn. Začátky pro ně byly tvrdé, ale zvykly si na nás a my na ně.
Když nastal den odjezdu, obávaly jsme se, že to pro ně bude náročné, ale transport proběhl naprosto bez problémů, až na to, v jakém stavu ty chudinky dojely - celé přeležené s pochroumanými oušky a růžky. Jenže pak se musely milé stračeny na dlouho rozloučit, neboť nás ještě čekal zbytek léta a nešlo to jinak, než že každá budeme mít u sebe tu svou.
Jak to tak bývá, prázdniny nikdy netrvají tak dlouho, jak by si člověk přál. Tedy i nás povolala škola zpátky do lavic. Říkaly jsme si, jak budou naše krávy nové prostředí snášet? Najednou byla okolo spousta nových lidí, kteří je okukovali, jako kdyby byly nějaké opice v zoo. Přitom v našem případě se jedná pouze o skot, sice je původem z pastvin od Bibione, ale myslím, že ten český o moc jiný nebude.
Byly jsme rády, že máme nové mazlíčky, které můžeme nosit do školy, ovšem otázkou stále zůstávalo, jak je pojmenovat. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou už to nebyly dvě kraví slečny, nýbrž holka a kluk. Nakonec selektivním výběrem z různých jmen zůstala právě tato dvojice - Lojza a Líza.
Dlouho nám vrtalo hlavou, jaký mezi sebou mají vztah. Doteď to není zcela jisté, ale domníváme se, že jsou do sebe zamilovaní, což by nebylo, v atmosféře školy, nijak zvláštní.
Vždyť u nás se to páry jen hemží, a proto bychom jim to z celého srdce přály. Jedno je však jisté, že nás mají věrně rády a nikdy nezklamou, neboť jsou to zvířata velmi užitečná. Nosí nám tužky, propisky, fixy, gumy… Někdy zde naleznete i věci, které do školy nepatří. (např. tužka s nápisem vodky Amundsen, která světélkuje a Líza již značně šilhá ...)
Pokud byste snad měli zájem, můžete nás přijít navštívit a pohladit si Lojzu či Lízu. Nás bych ale neradila hladit, protože některá zvířata ještě zdaleka nedosáhla takového stupně ochočení.
(Lucie Beranová, Magdalena Veverková)