Keltové
Keltové
Původ
Zformovali se mezi 10. a 8. stoletím př. n. l. (není tudíž pravdou, že postavili Stonehenge) a vznikli patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 7. a 5. stoletím př. n. l. (doba halštatská). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes žijí v západní Evropě jejich potomci hovořící jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.
Informace o Keltech máme dnes prakticky ze dvou zdrojů:
- z archeologických nálezů. Mnoho z nich bylo nalezeno i na území dnešní České republiky. Z nich se dnes dovídáme o dávné keltské kultuře a řemeslech, ale například i o platidle, kterým Keltům byly mince, takzvané duhovky.
- z psaných textů. Je všeobecnou mýlkou, že keltští druidi, tedy tehdejší duchovní, zakazovali jakékoliv psaní. To se ve skutečnosti týkalo pouze náboženských záležitostí. Důvod byl ten, že co je psáno, z toho se rychle stane dogma a navíc si to vždy lze vysvětlit po svém. Důkladná práce křesťanských věrozvěstů však zapříčinila, že toho dnes o „předkřesťanských“ Keltech víme z psaných textů jen málo.
Víme však, že římští kronikáři rozdělovali Kelty (neboli Galy) na tři větší seskupení. A sice na Galii předalpskou, která přejala módu nošení tógy (Římané ovládli v 2. století př. n. l.), na Galii zaalpskou (jih Francie a Španělsko), kterou ovládli roku 117 př. n. l., a konečně na Galii vlasatou. Tu ovládl Gaius Iulius Caesar v prvním století před našim letopočtem. Z dobývání právě Vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu.
Druidové
Keltští druidové nejsou jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé římské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu, v městě na území dnešní Francie. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem. Druidi byli natolik vážení, že druid mohl pouhým vstoupením na bojiště ukončit probíhající bitvu.
Jak již bylo řečeno, druidi byli i keltskými kněžími. Keltové věřili v přírodní medicínu a posvátnou rostlinou jim bylo jmelí. Později po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka přejali také jejich systém bohů. Nejvyšším bohem s jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata.
Keltové na území Čech a Moravy
Podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., dostaly české země latinský název Boiohaemum - Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Nezůstal nám po Keltech však jen název naší země. Keltové nám také zachovali další zeměpisné názvy. Například: Vltava, Labe, Ohře, Jizera a Říp. Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města. V Česku patří mezi nejvýznamnější oppida Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna Staré Hradisko či Přerovská hůra ve středním Polabí. Keltského původu je patrně také horské opevněné hradiště u města Sušice, známé pod označením Hradiště na Sedle. Existují doposud nikterak neověřené domněnky, že největší keltské město v ČR se také mohlo nacházet buďto v prostoru dnešní Mladé Boleslavi na Jizeře (keltská řeka Isara) nebo i v Lounech při řece Ohři (keltská řeka Agara).
Keltské svátky
Po Keltech nám zůstala ještě jedna věc, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové 4 důležité svátky, které se ve více či méně zdeformované formě zachovaly až do dnešních dnů. Z astronomického hlediska se jedná o svátky víceméně přesně v polovině mezi slunovraty a rovnodennostmi.
Rok začínal Samhainem (nebo také Samainem) a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnes se s ním můžeme setkat v pokřesťanštělé formě svátku všech Svatých 1. listopadu a následných Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.
1.února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes ho známe jako Hromnice 2.února.
V noci z 30. dubna na 1. květen se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zařící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období. Keltové o tomto svátku zapalovali dva velké ohně a mezi nimi proháněli dobytek, tan měl být takto očištěn po zimě.
Nakonec už zbývá jen Lugnasad 1. srpna. Tento svátek jako jediný v podstatě úplně zmizel. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.
Keltové - kulturní dědictví
Keltové, tajemný národ žijící na území Čech od 6. do 1. st. př. n. l., zanechal velké množství pozůstatků z bronzu, železa, skla, ...; nalézáme mnoho keltských měst, vesnic či osad nebo kultovních míst. To vše se Keltoi snaží oživit, provést rekonstrukce jejich života a ukázat je návštěvníkům akcí nebo přímo v rekonstrukci keltské vesničky. Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na setkání s Vámi. Informace o životě Keltů naleznete na Boiohaemum.cz
A nyní také zpracované d refrátové podoby:
Keltové
Keltové, neboli Galové, jak se jim říká, byli skupinou indoevropských kmenů, jejichž počátky sahají k mladobronzové kultuře popelnicových polí mezi Čechami a tehdejší Francií. Počátky rozšiřování Keltů po Evropě se datují přibližně k 5.- 4. století před naším letopočtem, kdy můžeme s jistotou doložit expanzi keltských skupin v severozápadních Alpách. Ve 4.-3. století před naším letopočtem ovládali postupně Itálii, Karpatskou kotlinu, Balkánský poloostrov a Malou Asii. Po omezení moci se pak soustředí hlavně ve střední Evropě. Stali se důležitou etnickou částí pro vznik anglických a francouzských národů. Vytvořili vyspělou laténskou kulturu, jakož i ve vynálezech předběhli svoji dobu, když keltská společnost využívala nástroje, jako mlýnek na obilí, rychlý hrnčířský kruh či v zemědělství radlice. Již roku 390 př.n.l. Keltské kmeny pod vlivem přelidnění starých sídlišť a pod nátlakem germánského ohrožení opouštějí Podunají a Porýní a postupují směrem do horní Itálie. Po obsazení některých měst se Keltové usazují v Pádské nížině, která se tak stává východiskem pro jejich další expanze. Po prvních srážkách mezi Kelty, postupujícími ze severní Itálie, a Římany dochází kolem roku 390 př.n.l. k rozhodující bitvě u řeky Allia. Po zdrcující porážce Římanů se Galům pod vedením náčelníka Brenna otevřela cesta k Římu. Porážka Říma umožnila italským kmenům Volsků, Aequů, Etrusků a Herniků sestoupit z Apenin k pobřeží Kampánie. Galové se také zapletli do druhé punské války (218-201 př. n.l.). Při pochodu na Řím Hannibal spoléhal na podporu nespokojených římských spojenců, ale v tomto směru se přepočítal. Na jeho stranu se přidaly jen některé italské kmeny a v severní Itálii Galové, ale venkovské obyvatelstvo ho nevítalo. Hannibal se tak dostal v Itálii do izolace. Dalším střetnutím pro Kelty byla Galská válka proti Gaiusovi Juliusovi Caesarovi. V té v letech 58 - 51 př. n.l. dobyl Galii až k řece Rýnu. Události těchto let zapsal Gaius Julius Caesar do své knihy Zápisky o válce galské. Výsledkem těchto bojů bylo začlenění Galie do Římské říše. Novou hranicí, která však byla stále ohrožována ze strany svobodných germánských kmenů, se stává řeka Rýn. Na přiložené mapě jsou pak znázorněny galské kmeny ( napsané červeně ) v okolí Paříže a Caesarovo tažení k dobytí Galie ( modré šipky ). Keltská kultura byla považována za jednu z nejvyspělejších až do doby, kdy počátkem našeho letopočtu Římané a Germáni vytlačili laténskou Keltskou kulturu ze střední Evropy. V Británii a Irsku se naproti tomu drželi na svém území a rozvíjeli svoji kulturu dále. V sídlištích, které jsou na svou dobu moderně opevňována, vznikají řemeslné dílny a technicky vyspělá výroba způsobuje, že mizí individuální umělecké pojetí výroby. Keltové také jako jedni z prvních začali razit mince, přičemž vzhled je různý s měnícím se způsobem ražby. Pro všech mince je však typické schematické pojetí, přičemž zobrazení na mincích symbolizují moc a mytologické výjevy. Rozkvět keltské společnosti jako takové byl pozastaven přibližně okolo roku 1 př.n.l. útoky germánských kmenů ze severu. Samotná Galie pak zaniká, když jí její panovník v roce 273, Esuvius Tetricus, zradil před rozhodující bitvou proti římským jednotkám.
Doufám že vám to stačí a jestli ne tak své stížnosti vložte sem:
ttt
(rčrr, 21. 3. 2010 18:10)