Andree už se blíží termín porodu.Pro dětátko už
mají vše připraveno.Kromě postýlky.Tu jim mají dnes
přivést.Andrea odpočívá v houpacím křesle a čte návod k
postýlce.Semir je ještě v práci.Za chvíli zarachotí klíč v
zámku,,Miláčku,seš doma?"ANDREA,,Ano jsem tady v dětském
pokoji."Semir jde za ní.Políbí ji a pohladí po bříšku.,,Co tu
dělá ta krabice?"ANDREA,,Ale Semire,to je přece ta
postýlka.Přivezli ji před chvilkou.Právě si pročítám
návod.Koukni se taky a dáme ji spolu dohromady."SEMIR,,V
žádném případě.Na to zapomen Andreo."ANDREA,,Ale Semire.Jsem
těhotná né nemocná."SEMIR,,To je mě fuk.Zavolám Tomovi.Určitě
mě pomůže"a zvedne telefon.Tom za chvíli přijíždí i s
Monikou.Tom se Semirem jsou v dětském pokoji a koukají na
návod k postýlce.PO chvilce ho odloží s tím,že ho nepotřebují
a že dát dohromady takovou dětskou postýlku je sranda.Z Moniky
a Andrey se staly dobré přítelkyně,tak jako jsou přátelé Tom
se Semirem.Děvčata zatím v kuchyni popíjejí kávu a probírají
téma miminko a blížící se porod.MONIKA,,Tak co Andreo,bude
Semir u toho až se to maličké narodí?"ANDREA,,Nevím,ještě jsme
o tom nemluvili,ale znáš Semira.Určitě bude zase někde na
dálnici u nehody nebo někoho zatýkat,až to na mě přijde."Tom
se Semirem postavili postýlku celkem rychle.Semir našel jeden
šroub.TOM,,To je náhradní"a šoupl ho do kapsy.A šli si dát
také kávu.Povídají si,když v tom se ozvala rána.Kluci letí do
dětského pokoje a děvčata za nima.Postýlka se poroučela k
zemi.SEMIR,,Tome!Já ti dám náhradní
šroub."ANDREA,,Semire!Proboha seš normální.Co kdyby už v ní
leželo naše dítě."Ale když viděla Semirovo skroušenej
obličej,musela se začít smát.A tak museli naši dvá hrdinové
stavět znova.Ted už ale podle návodu.Pro jistotu.Uběhly dva
týdny a Semir s Andreou se už nemůžou dočkat miminka,kterému
se po těch všech problémech nějak nechce na svět.Semir a Tom
se vracejí po zásahu na služebnu.TOM,,Tak co tatko,co dělá
mamča,ještě ani náznak?"SEMIR,,Ne a už mě to
znervoznuje.Jestli Andrea do dvou dnů neporodí,tak jí budou
muset porod vyvolávat.Mám o oba strach Tome."TOM,,Semire
neboj,všechno dobře dopadne."Semir vezme do ruky mobyl,že
zavolá Andree,,Sakra,došla mě baterka v mobylu.A zrovna
ted,když potřebuju bejt ve spojení s Andreou.Tome,prosím tě
půjč mě tvůj mobyl."Tom sahá do kapsy,,Semire,je mě líto,ale
leží v kanceláři na stole."Tom přidá plyn aby byli co nejdřív
na služebně.Tam už na ně čeká šéfová,,Semire,rychle,máte u mě
telefon."Semir k němu letí,,Ano Gerkhán?",,Tady doktor
Šuster.Pane Gerkháne,je u nás vaše žena.Přijedte prosím co
nejdřív.Potřebuje vás tady."SEMIR,,Už
jedu,naschle.Šéfová,Andrea je v nemocnici.Už je to tady.Musím
být s ní.Jedu tam."ŠÉFOVÁ,,Tak jedte a držím palce."SEMIR
,,Díky."TOM,,Semire,kam letíš?"SEMIR,,Za Andreou,je v
nemocnici."Semir dorazil do nemocnice tak rychle,jak jen to
šlo.Dokonce i se zapnutým majákem.Andrea už byla na porodním
sále a měla jednu kontrakci za
druhou.SEMIR,,Andreo,miláčku,jak ti můžu
pomoct?"ANDREA,,Semire,bud u mě a drž mě za ruku prosím."Semir
ji drží za ruku,otírá opocené čelo a hladí ji po
vlasech.DOKTOR,,Tak maminko,jdeme na to.Tak ještě zatlačte,tak
dobře a ještě jednou.Výborně."Za chvíli je slyšet dětský
pláč.Semir jen zírá.DOKTOR,,Máte zdravého a krásného
syna.Gratuluju."SEMIR,,Děkuju ti Andreo"a políbyl ji.Andrea
samím štěstím pláče.Semirovi se v očích zablesklo také pár
slz.Doktor dává Semirovi syna do náruče.ANDREA,,Že je
krásnej."SEMIR,,Je, po tobě."ANDREA,,A jak se bude
jmenovat?"měli totiž vybrané jméno pro holčičku.SEMIR,,Co bys
řekla jménu Andreas?"ANDREA,,To je bezva.Tak jo."Andreu se
synem odvezli na pokoj pro maminky.Semir je ještě u nich.,,No
už půjdu.Potřebuješ si odpočinout,seš unavená.Vidím to na tobě
a malý André taky usíná.Už se těším,až si vás odvezu
domů."Políbí Andreu,malého pohladí po ručičce a jede do
služebny,kde už je netrpělivě očekáván.Sotva se objeví ve
dveřích,Tom spustí,,Tak co,jak to dopadlo?"SEMIR,,Máme krásné
miminko."MONIKA,,No a co to je?"SEMIR,,Máme syna Andrease.Obá
jsou v pořádku.Andrea září štěstím a je z ní ta nejkrásnější
maminka na světě."Všichni jdou Semirovi gratulovat.Za pár dní
propouštějí Andreu s miminkem domů.Semir má dnes dovolenou a
jede si pro ně.Jdou k autu a Semir nese malého v náruči.Andrea
si sedne do auta a Semir jí podá jejich syna.Jedou se
pochlubyt do služebny.Tam to ovšem nikdo neví.Semir s rodinkou
vejde dovnitř.,,Jééééé"zapiští Monika,když vidí Semira se
synem v náruči a za ním Andreu.To Moniky zapištění vytáhlo z
kanceláře šéfovou i Toma.ŠÉFOVÁ,,No né"TOM,,Hele je"A všichni
chtějí vidět miminko.MONIKA,,Semire půjč mě malého" a už si
bere Anrease do náruče.,,Tome podívej.ten je
krásnej."TOM,,Celá maminka". a opravdu.ŠÉFOVÁ,,Půjčte mě taky
našeho nejmladšího kolegu."Všichni se začali smát.Šéfová chová
malého,ten ale za chvíli začne plakat.Semir bere Andrease do
své náruče.Ten se u něho uklidní a přestane plakat.TOM,,No je
vidět,že jsi opravdu jeho táta."ANDREA,,Aby taky nebyl.No už
budeme muset ject.Malej má za chvíli dostat baštu.Tak se tu
mějte hezky,Naschle."SEMIR,,Zítra přijdu šéfová,naschle ve
spolek,"A jedou domů.Doma Andrea malého nakrmí,přebalí a uloží
do postýlky.Sedne si na postel a dívá se na syna,jak usíná a
klidně oddechuje.Semir si sedl vedle ní.Políbí ji a pohladí po
vlasech.Andreo,ještě jednou ti děkuji za tak krásného,ale
hlavně zdravého syna.A znova ji políbí.KONEC.