Náboženská obec Příbram CČSH

Duchovní,

kteří působili od založení sboru v NO

prof. František Kalous 

František Kalous, profesor, farář a vikář – biskupský zástupce – Církve československé (husitské) se narodil v Solnici (okres Rychnov nad Kněžnou) 28. listopadu 1881. Jeho otec Josef byl kožešník a domkář z rodu řemeslníků solnických, matka Marie roz. Ehlová pocházela z kramářských rodů Ehlů z Lukavic a Imlaufů z Nového Města nad Metují. Byl jediné dítě rodičů, kteří záhy – matka r. 1890, otec r. 1893 – zemřeli.   

Z příbuzných vynikl nevlastní strýc po otci František Rys, farář v Černikovicích u Solnice, vzdělaný kněz a básník, z jehož nevelikého odkazu vystudoval František Kalous gymnázium rychnovské. Do obecné čtyřtřídní školy chodil 5 let v Solnici, klasické gymnázium pak vystudoval s vyznamenáním. Od podzimu roku 1900 se po čtyři léta stal posluchačem české (chodil i na německé přednášky) univerzity v Praze. Na studiích se živil sám. Studoval filozofii, českou literaturu, dějepis a zeměpis, z něhož také složil v roce 1904-1905 profesorské zkoušky. Poté rok učil na reálce v Táboře, rok na Vyšší průmyslové škole v Praze, rok na reálce v Pardubicích a tři léta (1907-1910) na učitelském ústavu v Poličce.

V roce 1910 přišel na reálku do Příbrami, kde se věnoval výuce až do počátku války v roce 1939. Zde se také 7. srpna 1911 oženil s Marií Pelikánovou, dcerou Jana Pelikána z Kvaně na Podbrdsku, ředitele učitelského ústavu, vynikajícího filologa a spolupracovníka Gebauerova. Postupně se jim narodily tři děti: Marie (profesorka), Vladimír (právník) a Milíč (medik).

Do Církve československé (husitské) vstoupil hned po jejím prohlášení. Na jáhna a následně i kněze CČS(H) byl nišským biskupem Dositejem vysvěcen 30. a 31. srpna 1921. Zkoušku z náboženství složil u patriarchy dr. Karla Farského. Farářem na Příbramsku byl jmenován hned od založení náboženské obce a zároveň několik let administroval i okolní náboženské obce. Patriarcha dr. G. A. Procházka jej později jmenoval vikářem na Podbrdsku. Z jeho návrhu vznikl v roce 1922 Katechismus a později v roce 1931 schválil sněm Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS, které prof. Kalous formuloval společně s prof. dr. A. Spisarem. Stejně tak jeho Odpolední a večerní pobožnost je dodnes hojně v naší církvi využívána.

Od studentských dob se František Kalous věnoval veřejnému životu v mnoha spolcích kulturních, sportovních i školských. Vynikal jako učitel, řečník a kazatel, překladatel a redaktor, spisovatel a básník. Skládal hornické písně, které dodnes zpíváme, vydával Husitské Podbrdsko, Příbramskou postylu, brožury, modlitby i zpěvníčky.

V roce 1946 se odstěhoval s manželkou k dceři do Sokolova. I tam působil jako duchovní CČS(H) až do roku 1950. Poslední léta života prožil v kraji Farského, v Semilech u mladšího syna. Pořád však udržoval spojení se svým milovaným Příbramskem či Podbrdskem.

Pán Bůh jej odvolal z tohoto světa v 84 letech 15. března 1965. Za všechny bratry a sestry se s ním v Semilech rozloučili faráři Bohumil Dlattla a Josef Pochop, biskup dr. Josef Kupka a za Husovu československou bohosloveckou fakultu proděkan dr. Jindřich Mánek.

V bílém taláru začínal v roce 1921, byl nesmlouvavým bojovníkem za lepší žití po celý svůj život, věříme, že bude oděn rouchem bílým…(Tato závěrečná slova napsal o bratru Kalousovi věrný a oddaný strážce jeho odkazu bratr farář Mgr. František Božovský v roce1971).

Jiří Vítek 

Dne 7. července 1903 v malém domku v Příbrami - Zdaboři č.p. 42 se Anně Vítkové, roz. Peškové a Františku Vítkovi narodil syn Jiří. O dva roky později se narodila jeho sestra Marie. Maminka byla švadlena a otec horník. Vyrůstal jako každý venkovský chlapec. Když mu bylo 7 let postihl jej úraz, pád ze stromu, který měl za následek poškození páteře a její postupné vychylování. S tímto handicapem žil následně celý svůj život.

Jeho maminka jej zasvětila Bohu. Nejprve šel studovat na gymnázium v Příbrami a byl zde předpoklad, že dále bude pokračovat ve studiích bohosloví. Když byla v roce 1920 založena Církev československá (husitská), rozhodl se pro studia na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě.V té době si připnul do klopy znak církve – kalich, aby tak demonstroval a stvrdil své rozhodnutí pro život s nově vzniklou církví, zároveň však čelil diskriminaci od některých profesorů i ze svého okolí.

Po vystudování fakulty se vrátil do Příbrami, kde pomáhal bratru prof. Kalousovi jako katecheta. V této době se také oženil. Dne 11. listopadu 1934 uzavřel sňatek s Marií roz. Živnou. Tato žena mu stála věrně po boku až do jeho smrti a společně se s ním radovala z jediné dcery Jiřiny, narozené 19. listopadu 1936.

V roce 1936 byl zásluhou bratra prof. Kalouse i celé náboženské obce postaven sbor Mistra Jakoubka ze Stříbra na Březových Horách. Zde až do válečných let sloužil jako farář bratr profesor Kalous a po jeho odchodu se stal farářem na Březových Horách právě Jiří Vítek. Jeho náhlá smrt ukončila jeho působení v tomto sboru dne 27. března 1958. O dva dny později se s ním, před odjezdem do pražského Motola, loučil spolu s celým sborem jeho poválečný spoluslužebník a farář příbramský František Božovský. Bratr farář Vítek je dodnes uložen spolu se svojí ženou a matkou v kolumbáriu na Březových Horách.      

Mgr. František Božovský

Mgr. František Božovský se narodil 25. března 1912 v Dobřejovicích u Českých Budějovic jako jediný syn Marie Božovské. Již jako student Jirsíkova státního gymnázia navštěvoval československé bohoslužby v rodné vsi, kde byl iniciátorem hnutí CČS(H) učitel a pozdější řídící učitel Bedřich Vošáhlík. Bohoslužby tam v té době konal bratr dr. F. Brož.

Po maturitě, kterou složil na učitelském ústavu v Českých Budějovicích, se seznámil s Milošem Našincem, farářem v Hluboké nad Vltavou. Za jeho pomoci studoval věrouku a mravouku CČS(H). Jáhenské zkoušky absolvoval u bratra J. Lomoze. Dne 22. dubna 1934  byl pak v pražském Karlíně vysvěcen patriarchou dr. G.A.Procházkou na jáhna CČS(H).

Prvním jeho působištěm jako jáhna a učitele náboženství se staly v květnu 1934 Kasejovice u Blatné. Z Kasejovic přešel v srpnu téhož roku do Písku a zároveň dálkově studoval na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě. Po krátkém působení v Netvořicích u Benešova a v Klatovech, vykonal v únoru 1937 první státní zkoušku.

V únoru 1938 byl jmenován do Březnice, kde sloužil v nově postaveném sboru, který 16. září slavnostně otevřel patriarcha dr. G. A. Procházka, celé válečné období. Zde mimo jiné přečkal celou válku i oltářní obraz ze zabrané náboženské obce v Netvořicích. V Březnici poznal i prof. Kalouse a bratra katechetu Vítka z příbramské náboženské obce, kteří sem občas dojížděli na bohoslužby, neboť Březnice byla dlouho z Příbrami administrována.

Druhé státní zkoušce se František Božovský podrobil 21. - 24. února 1939, ale vysvěcen na kněze CČS(H) byl již 28. září 1938 v Praze u sv. Mikuláše, takže od 1.října zastával již v Březnici funkci zástupce faráře.

Na přání prof. Kalouse přešel po válce do Příbrami. Své první bohoslužby zde vykonal      20. října 1946. Náboženskou obec Příbram se sídlem na Březových Horách spravovali po odchodu bratra prof. Kalouse společně s bratrem duchovním J. Vítkem. Roku 1952 se náboženská obec Příbram rozdělila na dvě: Příbram a Březové Hory. Bratr farář Božovský se stal farářem v Příbrami, zatímco bratr Vítek vykonával funkci duchovního v náboženské obci Březové Hory. Dne 27. 3. 1958 však náhle skonal ve věku 56 let a od té doby bzla i tato obec administrována bratrem farářem Františkem Božovským. Ten zde za neuvěřitelných 57 let vykonal na 3500 bohoslužeb, bezmála 700 křtů a na 1250 pohřbů či smutečních rozloučení a to až do okamžiku, kdy byl 13. listopadu 2003 „povolán k Tomu, kterýž ho poslal“.

Do svazku manželského s Věrou roz. Valentovou vstoupil bratr farář Božovský 30. března 1947. O padesát let později společně ve sboru na Březových Horách oslavili zlatou svatbu. Postupně se jim narodily tři dcery: Jana, Věra a nejmladší Eva. Ze šesti vnoučat, pak hned dvě pokračovala v dědečkových šlépějích a vystudovala teologickou fakultu. Po úmrtí otce se i nejstarší dcera Jana rozhodla pro práci v CČSH. V současné době slouží jako jáhenka v příbramské náboženské obci.

Hana Tonzarová, roz. Skořepová se narodila (10. 1. 1973) nejstarší dceři bratra faráře Božovského Janě s jejím chotěm Rostislavem Skořepou jako druhorozené dítě. Díky podpoře svých rodičů se věnovala od malička hudbě (hře na klavír a zpěvu), která jí provází až doposud. Po studiích na příbramském gymnáziu studovala na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Po magisterském absolutoriu byla vysvěcena v r. 1996 na kněze a tři následující roky sloužila po dědečkově boku v domovské náboženské obci Příbram – Březové Hory, kde byla pokřtěna i biřmována (patriarchou Novákem), jako pomocná duchovní. Současně studovala v doktorském programu HTF UK a působila zde také pod vedením Prof. Sázavy jako asistentka. V náboženské obci obnovila duchovní péči o děti, spolu vedla biblické hodiny pro dospělé, za pomoci laiků organizovala i rozsáhlejší akce n.o. Na konci r. 1999 uspořádala první koncert Komorního sboru Mistra Jakoubka ze Stříbra, který od té doby pod jejím vedením kromě mnoha dalších vystoupení pravidelně vystupuje v n.o. Příbram na Velikonoční pondělí a 2. Hod Boží vánoční – svátek jáhna Štěpána. V r. 1997 byla Hana zvolena do Ústředního výboru a Prezídia Konference evropských církví a posléze i do její komise Církev a společnost, kde pracovala až do r. 2010. Se svými zážitky z cest se často dělila v kruhu sester a bratří v n. o. Biskupský sbor a Ústřední rada se rozhodla v r. 1999 jí povolat do Prahy do Úřadu Ústřední rady (ÚÚR), aby své nabyté zahraniční kontakty využila ve prospěch celé církve. Od. r. 2000 tedy působila v ÚÚR CČSH ve funkcích tajemnice ÚR, přednostky odboru pro vnější vztahy, který koncipovala, a v současnosti tajemnice pro ekumenu. Současně se stala po dokončení doktorských studií (v r. 2009) odbornou asistentkou na HTF UK, kde dosud působí jakož i na Husově institutu teologických studií, založeného díky úsilí jejího manžela, tč. pražského biskupa Doc. ThDr. Davida Tonzara, Th. D. V náboženské obci Příbram – Březové Hory však i dále často slouží bohoslužby a vysluhuje svátosti, v posledním čase pak i po boku své maminky Jany.

 Jana Skořepová, Dis.