Po našem vodáckém výletu se s Kačenkou dáváme jen pomalu dohromady - už jsem si myslela, že je Kačka v pohodě, ale dneska ráno mě opět uvítala poblinkáním pyžamka a naší ložnice... No tak už jsem začala trochu řešit, co s ní, protože ty dva dny, co byl Kryštof doma, byla skoro dobrá a dneska jsme zase zůstaly v baráčku samy a venku lilo jako z konve a ani pro tu coca-colu jsem nemohla do krámu sama vyběhnout... Tak jsem Kačku uložila do svojí postele a protože tvrdila, že už jí je líp (moc na to nevypadala, ale asi nechtěla, abych jí trápila pokusama s užíváním Smecty - se jí nedivim, taky bych se z toho po...) no takže jsme se
v posteli uvelebily s pohádkovou knížkou a dočetly dramatický přéběh o Kaňkáčovi v abecedě. Pak přišly na řadu papírové loutky a po sestavení všech herců jsme začaly hrát Sněhurku
a sedm trpaslíků... Najednou se ozval šílenej rachot a my z postele s otevřenou pusou sledovaly, jak se nám ze zdi odrazila horní skříňka kuchyňské linky... Samozřejmě plná nádobí... A ne že by si jen “sedla” - fakt se odrazila od zdi a překlopila se s děsným rachotem na podlahu... Fakt jsem chvíli nebyla schopná slova, pak jsem si uvědomila, že kdybych tam stála já nebo Kačka, bylo by po nás (stalo se to za deset dvanáct... obídek se měl podávat... ještě že jsme byly
v pelechu a nevařily...) no a normálně mě to dostalo. Kačenka taky chvíli mlčela a pak do toho ticha pronesla větu “ No maminko, to je hrozný, rozbil se i džbán - s čím teď budem chodit
s tatínkem pro pívo??? Tak to mě zase rozesmálo... Volala jsem teda Kryštofovi do práce, že opravdu musí přijet, protože střepy byly až v ložnici a sama bych s tou skříní nepohnula... Taky nám přišli pomoct Jana s Pavlem (že by ani oni neměli mít o víkendu klid? když se jim netoulá babička, skáče naše kuchyň ze zdi...) a tu spouš’t jsme nasypali do popelnice a skříň kluci odnesli na zahradu pod střechu... Ze zahrady přinesli Kačenčinu dřevěnou polici, se kterou si hraje na písku na “vaření” - ostříkali z ní písek a hlínu hadicí a já do ní v kuchyni narovnala zbytky našeho nádobí - pár kousků se nerozbilo a díky mojí lenivosti byla i myčka plná nádobí (sice má chudák taky šrámy od padající skříně, ale naštěstí funguje...) Lino máme na několika místech prořezané od střepů, všude bylo sklo a hlína z kytek - no než jsem to všechno umyla a vyčistila, docela to trvalo... Jsem docela zvědavá, co nám na to řekne pojišťovna - ale mám docela obavy, že si lokální zemětřesení asi nevymyslíme :-(
No ještě že jsme nevyhodili ty talíře, co zůstaly po babičce a nikdo je nechtěl, až pověsíme novou skříň , bude na ně místa až až...
Pěkný nedělní večer a kdybych vám příště psala z Bohnic, asi se nebudete divit, že... :-)