Kačenka se teda včera taky předvedla - tatínka málem zavřela ve sklípku, přičemž na ni skoro spadnul těžký poklop... To byl manžel na mrtvici poprvé... Pak úplně vypustila našeho nevycválaného pejska na ulici mezi auta - patnáctikilové štěňátko - možná už má i dvacet - odmítalo poslouchat a hnalo se za kočkou, naštěstí jsme ho ulovili než stihnul skočit pod kamion... To jsem na ni ječela teda i já... No a večer nám šla slavnostně ukázat, že má na koberci v pokojíčku bobeček... (asi měli dneska prckové nějakej hovnózní den...) že prej jí to naučil kamarádky Lukášek... To už jsem se teda taky neudržela a při vysvětlování, že se to opravdu nedělá, jsem vyprskla smíchy...
Ale to není ta veselá příhoda - skoro týden jsem odolávala pokušení, že tentokrát nic nenapíšu, protože cizímu neštěstí by se člověk asi neměl smát, že... ale prostě se to nedá - tak si to teda užijte :-)
...Jak se nám tatínek minulý čtvrtek zranil... byli jsme s hasičema na pařbičce a nějak se chlapec rozdováděl, zapomněl, že dvacet už mu dávno bylo a předváděl při tanci gymnastické kousky, až si natrhnul stehenní sval (já tomu říkám podprdelní - ale to je vedlejší, chodit ani sedět nemohl... ale natržený to má asi jen na jedný půlce, na tý druhý to vypadá jen natažený...) Kačenka byla prvně na noc u mojí ségry, takže ho ani ráno nebudila skokem na záda (naštěstí...) - zato nás vzbudila sousedka, abysme přeparkovali auto, že jim jede do dvorka Avie... Bylo to už před desátou (šli jsme spinkat dooost pozdě...) a já vyběhla na ulici jen v tričku a koukala jsem na pani jak vyoraná myš... Tak jsem si nahlas zhodnotila situaci, že asi budu muset řídit já, když Kryštof nemůže ani chodit, natož aby se nasoukal do auta... Asi jsem byla moc blízko paní sousedky a ona buď vytušila nebo ještě ucejtila, že jsem požila alkohol a za volant bych usedat neměla, tak navrhla, že jí stačí klíčky od auta a řidič s ním popojede... To mi zase bylo blbý, tak jsem řekla, že se aspoň oblíknu a najdu klíčky - tím jsem získala čas, abych si v hlavě zopakovala, kde se asi schovává v našem autě ta zpátečka... Pak mi dobrá paní sousedka navrhovala, abych zajela před jejich okna - to jsem jí musela upozornit, že by přišla o květiny v záhonku (ne že bych schválně parkovala do kytek, ale moc místa tam nebylo a asi bych se netrefila...) Prostě jsem zajela až na konec ulice ke kamarádům - tentokrát jsem jim ani nevrazila do plotu, tam bylo místa spousta a pak jsem to došla pěšky domů... :-)
A doma mazánek hekal a sprostě nadával - údajně to nepatřilo mě, ale tomu, jak ho bolí nohy a zadek... Mě nadával až o něco později... Přemýšleli jsme, co budem s jeho zraněním dělat - do auta se nedostane a já abych s ním autem projela v pátek městem plných uzavírek, to bych si musela dát ještě sklenku na kuráž... Když u sousedů skončili s aviatikem, šla jsem zpátky pro auto a cestou mě zdravil právě kamarád Pavel - u něj jsem parkovala... A prej, že Kryštofa zkásne za parkovací místo... Tak jsem mu ukázala klíčky a vytahovala se, že tak krásně jsem zaparkovala já... Nechtěl mi věřit, ale když jsem mu řekla, co se stalo Kryštofovi, chechtal se jak blázen a slíbil, že se staví na kafe.
A odjel. Tranzitem... No a když na to kafe přijel a viděl situaci, nabídnul se, že odveze pacienta vestoje v nákladním prostoru tranzita... Ještě volal paní masérce která dává dohromady pokopané fotbalisty, jestli by se hoši mohli vnutit na konzultaci, cože s těma nohama Kryštof může mít... Jenže teď přišel zlatý hřebík programu - asi v těch půl třetí ráno, když jsme se hrabali do hajan, napadlo raněného gymnastu, že na bolavý žebra a ramena si dává “léčivou” náplast a že ji chce na to bolavé podprdelní místo... Dvakrát jsem se ho optala, jestli si je jistej že je to dobrej nápad... No a pak jsem tu náplast nalepila - je to asi 10x15nebo 20cm plocha, která CELÁ lepí... A že náš taťka není zrovna bez chlupů..... Co se odehrávalo před odjezdem k lékaři moc rozvádět nebudu... Že to bude poněkud bolestivá procedura, to mi bylo jasný - ale že to fakt nepůjde odlepit ani násilím, tak to mě nenapadlo... Ani odstříhání náplasti i s chlupama manikůrníma nůžtičkama se moc nedařilo... Do vany se sportovec nedostal, takže koupelna byla skoro pod vodou, ale ani namočená náplast nešla dolů o moc líp...
A protože si tam chudák neviděl, byla jsem za bestii, která slibovala, že bude stříhat nůžkama, ale pak jsem několikrát musela trhnout... No málem jsme přišli o topný žebřík, za který se musel držet (jinak bych se obávala, že se po mě ožene a jednu mi vrazí, protože to opravdu muselo bolet...) A soused Pavel čekal v kuchyni a musel se chechtat, když si podle těch zvuků představoval, co se v koupelně odehrává... Nakonec jsem zvítězila, maroda oblíkla a koukala se, jak se veze nastojáka k doktorovi...
No a pak už jsem jen uvařila, psovi připravila na ráno žrádlo na stůl, aby se tatínek nemusel ohýbat do pytle s granulema, sbalila Kačence oblečení, sobě flašku vína, babičce a tetám dárky na oslavu a vyrazila večer autobusem za ségrou, abysme s Kačenkou doma tatínka nechaly nerušeně odpočívat až do sobotního večera...
No a pak nemá Kačenka taky vyvádět kraviny, že... :-)