Milí přátelé,

Dne 3.12.2010 jsem se vypravil já a mí 3 přátelé, Jana, Pavla a Jirka na velkou poznávací cestu do země velmi mystické a historicky zajímavé,  do Egypta. Stejně jako i mé další cesty, byla i tahle trošičku „jiná“. Zakoupili jsme letenky a odcestovali do Káhiry, kde jsme měli již předem domluveného egyptského průvodce, což je kamarád Jirky a jmenuje se Maher. Tento chlapík má vystudovanou egyptologii, tak by  jste  si asi řekli, že je ten nejpovolanější a nejlepší, leč my jsme hlavně potřebovali, aby nás dostal na místa, kam jsme chtěli. On je Egypťan a má mnohem větší možnosti vše vyřídit, na rozdíl od turistů. V Egyptě je totiž vše o povoleních všeho druhu a hlavně tedy o penězích, úplatcích, které nazývají „bakšiš“ a dává se vlastně úplně všude a za všechno, i když pro Vás nikdo nic neudělal. Pro Evropana není snadné tohle přijmout. Velmi jsme se pobavili, když po nás chtěl bakšiš i člověk, který seděl u rentgenu kufrů na letišti. Pro mě za mě, ať mi ho nekontroluje, já bych to přežil… chi chi…

Naše cesta začala příletem do Káhiry, ubytovali jsme se v hotelu, kde měli restauraci na střeše a vypadala  trošku jako cirkusový stan plný svítících žároviček, barevných lesklých závěsů a ozdob, bylo to jiné a zajímavé. Již několik hodin po příletu jsme stáli před pyramidami v Gíze, které jsme měli nedaleko hotelu. Je to opravdu fenomenální pohled a zážitek, vnímat ty stavby a historii. Dostali jsme se i dovnitř a poleželi ve faraonově sarkofágu. Vůbec se mi nechtělo ven, když jsem zaujal tzv. královskou pozici, ruce zkřížené na hrudi. Byl to krásný pocit, se známou energií a trošku jsem se nechal přemlouvat, abych vylezl…  Maher již tady zjistil, že s námi nebude lehké pořízení, a že nejsme klasičtí turisté. Všechno bylo jinak a jemu nezbylo, než si pomalu zvykat. Vždy měl hezký plán, co nám ukáže, kam půjdeme, co musíme vidět, leč my mu jeho „domeček z karet“ vždy zbourali a snažili se mu vysvětlit, že jdeme jen tam, kam jít máme a když to něco vidět máme, tak to uvidíme a když ne, tak prostě ne… Časem pochopil. Samozřejmě jsme v pyramidách nebyli jen tak a v každé, kterou jsme navštívili, nás čekal buď nějaký úkol ve formě čištění, či propojení energií, nebo jsme si mohli jen meditovat a naciťovat se do historie. To, že byla úplně jiná, než nám předkládají ve školách je asi většině z Vás jasné? Maherovy výklady byly moc zajímavé, ale občas poměrně zavádějící a tak jsem se stále jen usmíval, což on již věděl, že mám jiný názor a já se tak rychle začal učit první arabské výrazy jako „enta magnun kebír“ (píšu, jak slyším), což znamenalo „ty jsi velký blázen“, či oblíbený „enta malaka“ , v překladu „ty jsi lump“ a další. Má arabština doznala značného pokroku, rovnou zde uvedu, že naprosto v naší skupince vyhrávalo slovíčko „habibi“, neboli miláčkové… nádhera. Pobývat v pyramidách a jejich okolí určitě doporučím každému. Když se před několika tisíci lety skvěly v celé své kráse a byly barevné, plné různých symbolů, muselo to být ještě krásnější a monumentálnější. Pobyli  jsme zde celý den  a nepotřebovali jsme se hnát někam jinam. Jen pro zajímavost uvádím, že v Egyptě sundávají pyramidám špici a dávají je dolů na zem, příliš se o tom nemluví, ale jaký důvod to asi má, co myslíte? Možná Vám to povím na některé z prezentací, či setkání?  Sfinga je taky krásná, leč dnes již málo přístupná, nevím, jak to bývalo dříve, ale nyní je za plotem.  Večer jsme šli na světelnou a zvukovou show, z čehož byl nadšen snad jen Maher. Já se velmi bavil pohledem na Jiříka, či Pavlu, jak jim padala hlava a všichni jsme zývali s pusou dokořán. Měli jsme toho za ten den opravdu hodně, my byli unavení a show je jen takový, omlouvám se,„cirkus“ pro turisty.

Káhira je obrovská, hlučná metropole plná smogu, ale najdete zde samozřejmě i luxusní čtvrti a místa. Oficiálně má asi 13 mil. obyvatel, ale denně dojíždí z okolních měst, satelitů, dalších 8 milionů lidí a tak je denní provoz v Káhiře cca 21 mil lidí. To už je slušný lidský mumraj, který je navíc protkaný mnoha otlučenými auty a také povozy s oslíky, či koňmi? Zajímavé pokoukání v troubícím rachotu, ale to je třeba i v Indii a jiných zemích.  Jen si neodpustím malé srovnání, že v Indii mají mnohem hezčí, neotlučená auta. V Egyptě se totiž před jízdou nemodlí a všude se tlačí, prostě kdo je rychlejší, tak vyhrává, proto mají i nové luxusní vozy otlučené ze všech stran, kdežto Indové se před jízdou pomodlí, svěří řízení do rukou Božích a jedou s úsměvem a klidně rychle. Nic se jim potom nestává a doprava funguje, i když je šílená.

Druhý den jsme navštívili Dahšůr, kde se nachází zajímavá pyramida, která asi ve své polovině mění úhel sklonu, je samozřejmě více verzí, proč se tak stalo. I zde jsme v jedné z pyramid vykonali rituály, které byly velmi  silné a taky jsme si již začínali zvykat na to, že pokaždé, když jsme potřebovali v pyramidě nebo chrámu zůstat sami, všichni turisté postupně zmizeli, byť jich tam bylo mnoho, skvěle  zařízeno v tom našem vesmíru, jo jo jo!!!  Další návštěva byla v místě zvaném Sakara, kde se nachází údajně nejstarší pyramida na světě, která je stupňovitá, tedy vypadá jako velké schody. Jsou zde také hrobky a v jedné z nich, která patřila faraonovi je vyobrazen jeho majetek, všechny krávy, kozy, luky, ale také úplně dole, o čemž se také moc mluvit nechce, můžete spatřit něco jako helikoptéry, či tanky? Jeden čas to bylo zamazáno bílou barvou a nikdo se o tom příliš nezmiňuje, neboť  to nějak nezapadá do výkladů historie. Názor si vytvořte  sami…  Navštívili jsme také muzeum v Memphisu, kde jsme se setkali s „údajným“ potomkem Ramsesovy rodiny. Dle rodokmenu by měl být  jedním z členů rodiny. Byl to moc milý pán, na Egypťana velmi urostlý s obrovskýma rukama a laskavýma očima, pozval nás k sobě domů a uvařil nám výborný egyptský čaj (zelený s mátou a cukrem). Moc příjemná a zajímavá návštěva to byla.

Po poušti jsme se přesunuli do města El Minya, kousek od tohoto města se nachází El Amarna, což je místo, kde stávalo bájné město svobodných Achetaton, které nechal postavit Faraon Achnaton, který je zde označován za „kacíře“. Razil totiž verzi jednoho boha, kterého nazýval Atonem (Bůh Slunce) a učil lidi svobodě a také tomu, že si mohou požádat o cokoliv přímo Boha a nepotřebují k tomu 10 dalších kněžích, což bylo nežádoucí! Velmi zajímavé místo, kam jsem se já toužil dostat, neboť  Achnaton je mi velmi blízký, zřejmě tím, že byl „jiný“??? Cestovky sem nejezdí a v Egyptě se vůbec o Achnatonovi moc nemluví. Byli jsme zde velmi hlídaní…

Úplně vymrzlým vlakem, I. Třídou jsme přejeli 10 hodinovou cestu do Asuánu, až na jih Egypta. Zde jsme se nalodili na výletní loď, na které jsme strávili 5 dnů plavbou po životodárné řece Nil s  poznáváním okolních památek a krás. Navštívili jsme přesunutý chrámový komplex Abu Simbel, který byl o 500 metrů přesunut kvůli stavbě Asuánské přehrady (Nasirijské jezero), které se jmenuje po tehdejším prezidentovi, který budoval vše společně se Sovětským Svazem ( na věčné časy… chi). Tohle megalomanství mělo za následek zatopení mnoha chrámů a Nůbijských vesnic. Jediný Abu Simbel byl rozřezán na kvádry a přesunut, čímž se energie samozřejmě značně poškodila, místo je velmi důležité. Za návštěvu však stojí, stále tam něco zůstává… Jezero má mimochodem 500 km.

Podívali jsme se také na místo, kde se vytvářely obelisky, prošli příjemné město Asuán a ochutnali, zde velmi oblíbený ibiškový čaj. Málem bych zapomněl na skvělou egyptskou kávu, která se vaří v džezvě, jako turecká, společně s cukrem a kardamomem… mňamka…

Noční  návštěva chrámu Kom Ombo byla úchvatná, najdete zde mnoho hieroglyfů a obrázků, které ukazují tehdejší medicínu, lékařství, operace, nástroje apod.

V obrovském chrámu, v Edfu jsou na stěnách  malby a vytesané sochy, které mají vytlučené hlavy a podobizny, svou stopu zde zanechali katolíci, kteří si dali tu práci a každou tvář vytloukli kladívkem a majzlíkem zvlášť. Ve zdejším chrámu se k našemu rituálku přidal jeden Američan, který nás viděl v pravé svatyni. Turistům se zde totiž ukazuje svatyně falešná…. Oslovil nás tichým hlasem, přidal se k nám a bylo to nádherné, téměř beze slov.

Samozřejmě jsme nemohli minout Luxor, v jehož okolí se nachází mnoho  historických památek , jako chrám královny Hatšepsut, Mnemonovy kolosy, či Údolí Králů a chrámy Karnak a Luxor. O těch bylo napsáno mnohé, já však zmíním návštěvu v Údolí Králů, kde jsme zažili vrchol naší cesty v jedné z hrobek. I zde jsme byli vedeni k rituálům, které mají místo očistit, mnoha lidem zde bývá špatně, zvracejí, blouzní apod. A tak jsme čistili a dostávali nádhernou energetickou pochvalu ve formě zasvěcení. Nebudu zde popisovat detaily, ale bylo to tak naplňující, že už jsme ani necítili potřebu jít někam dál.

Chrám v Karnaku je velmi rozsáhlý a velkolepý, spolu s chrámem v Luxoru je dříve spojovala cesta lemovaná  sfingami, kterou se v současné době pokoušejí obnovit. Co se týká chrámu Luxor, tak ten se dnes již změnil na „divadelní kulisy“, konají se zde akce jako Miss Egypt apod…  Vzal jsem vše jen velmi ve zkratce, zážitků bylo mnoho a mnoho, to si budete moci přečíst v deníku, který jsem psal, jen ho přepsat na stránky.

Plavba po Nilu je nádherná záležitost a vřele doporučuji. Nevím jak jiné lodě, ale ta naše byla poměrně luxusní, čistá, skvělé jídlo. Nechyběl bazén, sauna, masáže...  Pro relaxaci po celodenním běhání po chrámech, je to oáza klidu a pohody.

Z Luxoru jsme se již přesunuli k odpočinkové části naší cesty a to do Hurghady, přímořského letoviska u Rudého moře, které je známé výskytem nepřeberného množství barevných mořských živočichů a je také čisté, plné korálů, vhodné ke šnorchlování, či potápění. My jsme si užívali all inclusive servisu v hotelu, což nám „zpříjemňovali“ ruští turisté, bylo jich mnoho… Velká škola trpělivosti, přátelé… chi.

Na jednu noc jsme však Mahera opět zaměstnali a to splněním našeho přání, přespat sami v poušti, daleko od lidí a civilizace. Stále nám opakoval, že jsme se zbláznili, a že to není možné, až to zařídil. Je to zlatý člověk, jen někdy moc povídá. Jeden jeho kamarád nás večer zavezl džípem daleko do pouště i do hor, kde nás vysadil a nechyl být. My jsme  ještě v noci šplhali po dunách na vrcholky hor a moc si užívali vše, co poušť nabízí. V noci byla taková zima, že jsme oko nezamhouřili, statečně jsme však odolávali a těšili se na východ slunce. Celou noc jsme měli možnost pozorovat padající hvězdy, kterých padalo mnoho a mnoho. Nasávali jsme však ten ryzí život a energii pouště, nepopsatelný pocit, přátelé, já nemám dostatečnou slovní zásobu, která by to kouzlo vyjádřila? Východu slunce jsme se dočkali a v klidu pak odjeli opět relaxovat na pláž, k moři.

Nákupy jsme si nechali až nakonec, neboť jsme se na cestách nechtěli příliš zdržovat smlouváním, které je zde oblíbené a nutné. Mě smlouvání baví velmi, naučil jsem se tomu již v jiných zemích a užíval jsem si každý nákup, stejně jako místní. To víte, že jsme cenu vždy srazili tak na 1/3 z původní. Je to krásná hra, když si dovolíte ji s nimi hrát.

Po Rudém moři nás již čekal jen několikahodinový přesun autobusem po poušti do Káhiry, kde jsme si dali báječnou večeři na rozloučenou s Maherem a poté již jen let do Mnichova, odkud jsme přejeli Jirkovo autíčkem zpět domů a to 18.12.2010.

Pro ty, co pojedou do Egypta a jsou svobodní, tak jedna velmi důležitá fráze „ anna bahebag“, což znamená „miluji Tě“. Chi chi…  Maher  ze začátku velmi často používal slova „jala, jala“, což znamená „rychle, rychle“, ale to jsme mu zařadili do seznamu sprostých a zakázaných slov, poté jsme začali používat „šweja, šweja“, což je „pomalu, pomalu“… chi, tak takoví jsme na něj byli my. Máme ho však rádi, vše je jen legrace a pro něj i životní zkušenost, že né všichni turisté jsou stejní…

Jak jsem již uvedl výše, zbytek se dozvíte buď na prezentacích, setkáních, či z mého deníčku? Cesta to byla zajímavá, hluboká, obohacující a všichni jsme si přivezli mnoho nových informací a řada věcí nám tzv. „docvakla“. Díky spolucestujícím, díky Maherovi,díky sobě, díky všem….

Tak zase u další cesty habibi, habibi, habibi, habibi…. Jaroušek.