Cesta nejen za poznáním...

Jak většina z vás ví, nazul jsem opět své botky toulavé, tentokrát společně se svým kamarádem Karlem a vyrazili jsme na "malou" výpravu za poznáním Mexika, ale také mayského života a jejich poselství v dalších zemích, Belize, Guatemale, Hondurasu.

Jak jsem již napsal, nebyla to jen cesta za poznáním, chtěli jsme vám tím i ukázat, že skutečně lze cestovat a žít bez přípravy, rádoby jistot apod. Pokud se necháte unášet synchronicitou toho, co vy, společně s vesmírem vytvoříte, tak se váš život stává nádhernou cestou plnou překvapení a zvratů, leč krásných a takových, jaké by jste sami jen těžko vymýšleli? Ano, mluvím o synchronicitě, o které se mluví např. v Celestinských proroctvích. Je to v podstatě souhra okolností, které vytváříme my, svými myšlenkami, slovy,činy ve spolupráci s vesmírem, který už doladí potřebné důležité detaily. Jakmile na něco pomyslíte, okamžitě se ve vesmíru někde spouští proces, který danou myšlenku přivádí v život a pomalu se chystá její realizace. Důležité však je, aby jste již nadále nekonstruovali další představy a nelpěli na tom, že musí být košile třeba modrá, když vám mnohem více sedne zelená, jen pro příklad.

My jsme se s Karlíkem rozhodli, že naše cesta bude bez plánů, bez harmonogramu, úplně volná... Zakoupili jsme letenky do Mexico City a odletěli. Po příletu jsem se měl spojit s kamarádem, který zde žije, bohužel se spojení nezdařilo a my jsme tak započali cestu v synchronicitě, vedení, vnímání. Rozhlédli jsme se po letišti a říkali si, co budeme dělat dál? Viděli jsme mladého kluka, který postával u stánku a usmíval se, tak jsme se ho zeptali na nějaký levný hotel? Zapovídali jsme se velmi a kluk nám podal mnoho cenných informací (indicií) pro naši další cestu. Povídali jsme asi 20 minut, když se kluk rozhodl, že stánek zavře a pojede s námi do centra. Bylo moc milé, mít doprovod někoho místního, alespoň jsme se nemuseli zdržovat informacemi o tom, kde a jak sehnat jízdenky apod. Navíc má Mexico City 24 miliónů obyvatel. Do centra jsme již dorazili sami, neboť kluk pokračoval domů. Cestou k hotelu, který nám doporučil jsem zahlédl jiný, jmenoval se Buenos Aires, říkám Karlíkovi, "že to je náš hotel" a byl, nejen velmi levný, ale přímo v samotném srdci města. Nebýt však toho kluka, kdo ví, zda bychom ho našli??? Prostě jsme jen vnímali, co nám vesmír chtěl sdělit a šli tou nejkratší cestou. Tak takhle nějak pracuje synchronicita, na které byla založena celá naše cesta, neboť my jsme dopředu vůbec netušili, co budeme dělat zítra, za týden, kam pojedeme, ani mapu a průvodce jsme neměli. Jen jsme naslouchali lidem, kteří se nám nachomýtli do cesty a vždy nám někdo směr ukázal. Dozvídali jsme se velmi zajímavé a cenné informace od lidí z celého světa ( např. Kanada, Austrálie, Belgie...). Vždy, když jsme stáli tzv. "na křižovatce", objevil se někdo nebo něco, co nás nasměrovalo dále. Navštívili jsme tak místa, o kterých jsme neměli mnohdy ani tušení. Více se dozvíte z mého deníčku, neboť jsem psal poctivě, jen ho přeťukám do počítače... Na příkladu naší cesty zjistíte, jak jednoduché to může být a jak jsme byli vždy zastaveni, když jsme nebyli bdělí a neposlouchali nebo se pokoušeli na něčem lpět....

Naše cesta začala tedy v Mexico City, odkud jsme se podívali do Teotihuacánu (známé pyramidy sluneční a měsíční), prošli jsme se po Paso De Cortes (Kortézovo sedlo) pod vrcholem sopky Popocatépetl (5465 m.n.m.). Další zastávkou bylo městečko Tepoztlán, známé častým výskytem UFO a krásnou pyramidou, která je postavená vysoko v horách a dojít k ní, byla docela fuška, vám povím....

Můj splněný sen z dětství byla návštěva města zábavy Acapulca. Jako chlapec jsme měl pohled z Acapulca a vždy jsem si říkal, že se tam jednou podívám, tak jsem to uskutečnil, je nádherné, plnit si své sny.... Zaslechli jsme také o krásném místečku, které je uchráněno před davy turistů, Zipolité ( cca 500km jižně od Acapulca). Krásné pláže, příroda, delfíni, velryby, mořské želvy v oceánu, další z "malých rájů" na naší nádherné Zemi.

U města Oaxaca jsme se podívali na Monte Albán, taktéž známé vykopávky dávného města s pyramidami a chrámy s úžasnými energiemi, které ovšem byly na většině těchto silných míst, protože naši předkové a dávné civilizace naslouchali a věděli, kde stavět a žít.... Ve městě San Cristobal de las Casas, které je známé především svým, převážně indiánským obyvatelstvem jsme málem "umrzli", neboť je to v horách a byla nám ukázána i ta méně přívětivá tvář hor.

Jeden Kanaďan, který mě oslovil v Acapulcu, mi říkal, že se mu asi nejvíce z mexických vykopávek, líbí  Palenque, mohu jen přikývnout, že to byla krása a úchvatný zážitek spojení ruin pyramid a džungle, ze které vše vycházelo. Zakotvili jsme zde na více nocí, neboť byl zrovna Štědrý den, který jsme strávili koupáním v azurově modrých a křišťálově čistých vodopádech Agua Azul a Misol-Ha.

Pokračovali jsme severněji, zpět k moři a sice do Mexického zálivu, do malebného a kouzelného města Campeche, jehož atmosféra nás okouzlila. Staré centrum města je tvořeno z nízkých, pestrobarevných domečků, vše je harmonické a velmi romantické. Přes město Merida s nejstarší katedrálou v Mexiku jsme dojeli do Chichen Itzá, snad nejznámější mayské vykopávky na Yukatánu s pyramidou opeřeného hada Kukulkána (má více názvů na různých místech Mexika). Náš další cíl bylo turistické letovisko stvořené za pomocí počítače na základě vyslovených přání lidí o dokonalém místě pro trávení dovolené, Cancún. 22 km dlouhý ostrov s bílými plážemi, teploučkým Karibským mořem, jež hýří všemi odstíny modři.

My však jeli dál, o něco jižněji, do města Tulum a jeho okolí,kde se nacházejí přírodní rezervace plné různých živočichů, není zde mnoho hotelů a ty co jsou, tak jsou docela drahé, jednoznačně nejdražší místo Mexika, s těmi nejkrásnějšími plážemi a čistým mořem. Myslím, že jsem hezčí zatím nepotkal a viděl jsem jich již docela dost? Zde jsme prožili přelom roku za zpěvu indiánských rituálních písní a zvuku bubínků při očistné kůře zvané "potní chýše". Byl úplňkový večer a noc to byla magická a moc krásná... S takovým vstupem do roku 2010 se již můžeme ze života jen radovat...

Přes nejjižnější město Mexika, Chetumal jsme vstoupili do Belize, pobyli jsme pouze jednu noc, ale i tak ve mě tato zemička, na první pohled chudá zanechala obrovskou stopu potenciálem, který je uschován v lidech a všudypřítomnou hrající hudbou, která působila uklidňujícím dojem a vytvářela pomalu plynoucí srdečnou atmosféru... děkuji...

To už jsme dorazili do Guatemaly a bájného myského města Tikal, kde jsme si střihli východ slunce, který jsme sledovali z vrcholu nejvyšší pyramidy, zároveň s probouzející se džunglí okolo. Nepopsatelný zážitek, to splynutí s křičícími opicemi, za zpěvu pestrobarevných ptáků, my všichni jsme jedno... nádhera, včetně prohlídky s průvodcem, který svou prací žije a dělá jí s láskou. Pomalu se nám skládá mozaika, kterou jsme začali stavět v Mexiku. Nakoukli jsme také do městečka Flores, což je malý ostrůvek v jezeře a poté jsme opět překročili hranice, tentokrát do Hondurasu.

Hned za hranicí se nachází asi nejznámější město Mayů, Copán. Právě zde byl počítán slavný mayský kalendář, který končí datem 21.12.2012. Vy, co jste ještě neslyšeli, tak mnohé uslyšíte.... Naše mozaika byla složena do posledního kousku a já jsem si již vytvořil své stanovisko, ohledně mayské civilizace a více vám sdělím např. při prezentacích nebo přednáškách, osobně. Projeli jsme i kus Hondurasu, opět s nádhernou krajinou až do hlavního města Tegucigalpa. Odtud jsem již pokračoval  přes Kostariku, Panamu, Amsterdam, domů, do Prahy...

Tak tohle je jen "malá ochutnávka" toho, co jsme projeli, viděli, zažili, kam jsme byli dovedeni synchronicitou vesmíru, více bude v deníčku nebo při našich setkáních. Moc se na Vás všechny těším a přeji Vám, ať dokážete vnímat indície, jež Vás bezpečně dovedou na ta nejůžasnější místa a za těmi správnými lidmi Vašich životů.

Já tímto také vděčně děkuji za vše, co jsem mohl prožít já, i Karlík a děkuji Vám všem, jež nám vyjadřujete podporu a pomoc. Vy všichni se tak stáváte součástí naší cesty, děkuji Vám, děkuji vesmíru.....

S láskou, Jaroušek.