16. 3.

Pro fanynky Dušína mám špatnou zprávu –

Dušínek se nám zamiloval, šance všech dalších potencionálních nabídek jsou tedy nulové J Před dvěma dny odjíždím do práce a místo loučení zmizel za plotem. To mne rozhodně nenadchlo a jelikož ani v noci při mém příjezdu nebyl u domu, do rána jsem vyrostla v děsně vytočenou zodpovědnou matku, jejíž syn si dělá  co chce a směřuje vstříc zkáze. Nesu snídani a místo vítání se milostpán ani nezvednul z pelechu. To nám to pěkně začíná, ale držím se zpět, hlavní, že je doma. Ale ne nadlouho, jen načerpal sil, už opět mizí za plotem, sekýruji jej z okna, bez efektu.

Vytočená matka vzdálenost k plotu překoná skokem, třeba i z okna a co nevidí, oni jsou tam tři. Bílý mladý kocour s momentálním ohozem ulice, dlouhosrstá světlá želvička a dohled jim dělá Duši. Trojice na mne zírala, zkusila jsem šťavnatý proslov, ale nemělo to smyslu. Odehnat mladou dvojku lačnou sexu nemělo smysl, utekli by všichni, daleko a na pozemky méně bezpečné. Duší je samozřejmě kastrován, chybí mu na zahradě kámoš a tak hledá společnost jinde. Malá želvička se poprvé objevila v prosinci, pořídil si ji nedaleký dům, kde je spotřeba koček převeliká a nekastruje se. Bílý kocourek k nám zabloudil s jarem, jako mnoho jiných, zatím je zcela omámen hormony a pokud tohle období přežije, snad u nás na zahradě najde zázemí a ošetření.

Já doufám, že všichni toho jarní mámení přežijí. Nemám radost z toho, že Dušíka obluzují nekastrované slečny z okolí, ale v domě jej před vším nebezpečenstvím zavřít nemohu, byl by nešťastný. Naše ochočování po čtyřech letech známosti pomalu postupuje, nechá se drbat na čele, hlavě, nesmíte na zadek a nesmí vidět ruku, jinak vystřelí. Ale už si u mazlení i lehne, nechá se drbat, vrní a prošlapuje. A vypadá to, že mazlení již i očekává. U tak agresivního kocourka je to velký úspěch. Pom čtyřech letech známosti J  

Před týdnem přišla sousedka, nahoře na cestě ve vsi prý leží mrtvý mourek. Myslela, že jde o našeho Moura, nevěděla, a to se divím neb ona má oči všude, že Mour v létě zemřel.  Od léta k nám chodíval z té části vsi mour, zda kastrován či ne, to nevím, ale plašan a v dobrém stavu. V noci jsem se šla na místo podívat, ale bohužel jsme nenašla tělo, jen velkou skvrnu od krve v zatáčce.  Od té doby jsem jej neviděla a tak myslí, že osud jednoho z našich nových klientů je jasný. Myslím, že kocourek vyběhl z keřů zatáčky, pokud jel řidič rychle nebo jelo auto i v protisměru, neměl šanci. Snad jej majitel našel a pohřbil. Je jej škoda, umřít na jaře, mladý, plný sil, měla jsem z něj radost,….to je ta moje slabost pro mourky.  

Jedna ze sousedovic kočiček, kromě toho, že je v očekávání, kulhá na přední nohu. Některé z jejich koček k nám chodí, ale zrovna tato nepravidelně a je velice, velice plachá. Jednu z jejich pěti koček jsem již měsíc neviděla, bílomourku, a tak nevidím její osud také dobře.

Psi se nám tu po vsi prohání dle libosti a v kterékoliv denní a noční době. V sobotu jsem se vytočila psem kolem třetí ráno, zhruba před týdnem tu běhal pes i s velkým alžbětínským límcem a ovázanou zadnicí a měl velké štěstí, že jej nesrazilo auto.

V Brně po krmení koček ještě procházíme výkopy. Nejsou zatím totiž zasypané a tak se mohou stát nebezpečnými pro ježky, vídám je už u misek. Nemají šanci z nich vylézt ven. Ty už máme také u misek. Na stavbě, jak jsem v zimě fotila díry, jsou stejná místa vybetonovaná a tím nebezpečnější neb v nich stojí voda.

Náš domácí ježek už je také aktivnější a tak jsem zvědavá, jak jej budeme koncem dubna vypouštět.

O víkendu čeká vypuštění kočičky po kastraci a na jejich místa přijdou další. Dvě holky zůstanou u nás a budeme jim hledat domov. Jedna černá jako noc, druhá želvička. Předběžná jména Babeta a Vendula. Černá holka nechtěla jíst a jak se ukázalo, nebyl to stres z límce, ale škrkavky v žaludku. Byla odčervena před kastrací a tak jak se zdá, caniverm nebyl tak účinný jak by bylo třeba. 

Čeká nás návštěva veterinářky u Maxe. Nezvládáme vozit kočičky na veterinu a tak to musí jít jinak. Navíc někteří se převážet nedají. Některé čeká odběr krve, jiné jen vyšetření a kontrola.

Žabka se v poslední době zhoršila. Zhubla a objevila se u ní rýma. U ní je to vážný stav, neb při jejím stavu tlamky by sem tam potřebovala kortikoidy. Ty sic nedostává, ale u ní jsou indikovatelné neb se jinak nenají, když se zhorší. To pak člověk neví, co řešit, když dáte kortikoidy, zhoršíte rýmu, když je nedáte, nenají se a silně slintá. Zrzík zhubnul, ale u něj je to důsledek selhání ledvin. Kamoš se drží, nechává si dát injekce antibiotik a léky na bolest, ty sem tam, s rozumem. Vetka konstatovala, že na 17 let starou kočičku vypadá velice dobře. Buclítko bude potřebovat vetkou zase ošetřit žlázku u prciny, má s ní stálý problém, ale řešení v narkoze není možné. Děda se drží, má dny, kdy se o něj bojím, ale zatím jeho nálady a smutky neměly delšího trvání. Starosti mi dělá s docházkou na wc, má ochablé svaly a tak mu vytlačení bobku dá zabrat. Vyrábí takové žížalky a ty často trousí zrovna tam, kde se zadaří a tak já chodím a sbírám. Děda má 18 let, ani neceknu a sbírám J

Vyšetření čeká i Myšku, ne, že by měla problémy, problém mám já. Myška není kastrovaná a to je pro mne dost nezvyklá situace. U nás jí nakrytí nehrozí, ale mám obavy do budoucna z  problémů a  pokud by si ji někdo chtěl vzít, nekastrovanou kočku dát neumím. Vetka vidí kastraci i dnes jako velice rizikovou. Myška není slepá, že by měla zánět očí, změny na nich či oči vyoperované, ona má oči v pořádku a její slepota je v hlavě. Příčiny neznáme, Myška se v tom stavu k nám dostala a bylo zřejmé, že nebyla na ten stav od mala zvyklá, že se muselo něco stát. Když k nám přišla, měla dlouho problémy s trávením. Mnozí si jistě pamatují, jak ležela v křeči a vypadalo to, že umře a tyto stavy se opakovaly a dlouho. Byla jsem po čase ráda, že je spokojená, že vše funguje. Pak si pomalu zvykala mezi kočkami, doslova po krůčcích, první měsíce bydlela na nejnižší polici, pak v tunelu, dnes lítá kde chce J

Ještě detail. Jelikož příspěvky sdílím do skupin, kde nám asi moc neznají. Jsem pro kastrace, o tom žádná, ale pokud by tato měla ohrozit život kočky, budu váhat, zvažovat pro a proti.  Je to ale individuální. Myška je u nás jedinou dospělou nekastrovanou kočičkou a je ve skupině mezi kastráty.  Nekastráti čekají na zákrok v karanteně, jediným klukem s koulemi je v domě nemocný Kvido a ten se k sexuální příležitosti nedostane, i kdyby podal písemnou žádost. Tolik ke kastracím u Maxe a tak doufám, že se někde za chvili nedočtu, že u nás množíme neb jak si tak všímám „ facebook je v oblasti fabulací nesmírně „kreativní.“  

Vrátím se zpět k nemocným. K Oskarovi. Ačkoliv poslední video vypadalo velice povzbudivě, stav Oskara se stále zhoršuje. Intervaly mezi velmi špatnými propady se zkracují. Jak takové zhoršení vypadá? Oskar je skrčený, nedokáže chodit ani s mojí pomocí, je mu zle, nechce se hýbat, nekomunikuje nebo dává najevo, že je mu špatně. Nedokáže se najíst a ani na moje krmení nereaguje neb nemá polykací reflex. Ani v lepších chvílích není sto udržovat oční kontakt – kouká někam mimo, jakoby si mozek, to co vidí, všechny ty obrázky, nedokázal dát správně dohromady. Proto s jistotou reaguje až na můj dotek, objetí, pohlazení. A já jej muchlím seč to jde, obejmu a šeptám mu do ucha, že je moje malé nemocné koťatko J  Jen tak mimochodem, Oskar je třináct let starý a většinu života žil jako převeliký plašan a agresor.  

Dnešek byl zvláště špatný, v jedné chvíli sebou praštil a byl v křeči.  Injekce do svalu a můžete u něj sedět a pomodlit se, aby to zabralo. V hlavě listujeme, co ještě můžete udělat, když proces nezastavíte. Mám hrůzu z toho, že mozek zablokuje náhle některé jiné jeho životní funkce……. Záchvat se neprohluboval a za čtyři hodiny po injekci seskočil mě vstříc a požádal si o jídlo. Misky jsem mu během záchvatu sklidila, válel se ve všem, i ve vodě. Zadní část těla hůře ovládá, toho jsem si všimla již minulý týden. Pro neznalé našich kočičích klientů, Oskar má dle vetky lézi na mozku, první výrazně projevy nastaly počátkem prosince. Stav Oskara je každý den nejistý a jiný, ale zatím se oba držíme.

Omlouvám se, že málo píši. S jarem nás čekají práce na domě a já už tak nějak začala. Ve tři ráno sebou seknu do postele, ztahaná jako mula, s vidinou další kupy práce, už nemám energii na psaní.  Budeme potřebovat vaši pomoc, jen musím pro případné pomocníky vyrobit v domě místo neb jej sami pro sebe nemáme.  

Aktuálně hledáme člověka, který vyrobí krmítko pro kočičky, vzor zašlu, chybí povlaky na velké polštáře, dietní granule a kdyby se někomu z Brna příští týden pondělí až středa chtělo do Globusu, opět nákup krmiva /nejde o dar, stelivo proplatíme/, tak prosím piště na brnenskymax@seznam.cz

Moc moc děkuji!   

20. 3.

Kocourek byl dnes odchycen, ležel pod stromem a špatně dýchal. Vzdoroval odchytu, ale nakonec se zadařilo. 
Stav je vážný, těžce dýchá, sebemenší aktivita jej unaví, bolí jej břicho. Krev odešla do laboratoře, výsledky zítra, zítra budeme dělat i rentgen a sono a další vyšetření, pokud budou třeba. Bohužel zatím test FeLV pozitivní. 
Test ještě ověříme. 
Moc děkuji paní doktorce Vilémové a paní doktorce Kovaříkové z http://www.veterinaportaanimalium.cz/
Držte nám palce, zda se ještě bude dát něco pro kocourka udělat a stabilizovat jej. Teď leží v boxu. 
Na fotu ležel v ordinaci, vyšetření jej unavilo.

21. 3.

Nemám dobré zprávy L Změny v krvi – pokles červených krvinek, vyšší jaterní enzymy, změny hodnot iontů, pokles albuminu. Na sonu játra zvětšená, zvětšená mízní uzlina závěsu střeva, nález na žaludku, změny v jeho stěně, v hrudníku tekutina. Ta byla kocourku v mírné narkoze odsáta, žlutá, lepkavá tekutina, bohužel. Poslána do Laboklinu.  Doporučen odběr problémových tkání v břišní dutině, což jsem odmítla pro tekutinu v hrudníku, celkový stav kocourka a pozitivní test, šlo by o operaci v narkoze, otevření břicha, což mi připadá dost nepředstavitelné v dané situaci. 

Sama jsem si věci v hlavě nesrovnala, charakter tekutiny v hrudníku ukazuje na zákeřnou FIP, která v jeho případě, přišla v ruce s FeLV. I kdyby test byl negativní, zapomněla jsem jej dnes jiným testem nechat ověřit, nález v hrudníku je závažný a už sám o sobě by znamenal velmi špatnou prognózu. U žaludku je podezření na lymfom, více by řekl jen odběr tkáně. Když však vidím, jak kocourka vyčerpalo dnešní vyšetření, neumím si operaci v hluboké narkóze vůbec představit. Sama vetka přiznala, že ani inhalační narkóza by nemusela být bezpečná.

Dnes žádné další závěry dělat nebudu, léčba nasazená včera dnes pokračuje.

Pokud by někdo chtěl pomoci s uhrazením učtu, dnes 2707 Kč, včerejší učet teprve dorazí.

Č.ú.: 2019755103/0800

27. 3.

Věším s večerem vyprané kočičí deky a zaslechnu řev, volání na psa, opakovaně, stupňující se intenzitou. Běžím více do zahrady a v zorném poli se mi mihne pes, jak se sápe po kočce.  Nevím, zda jí ublížil, prostě nejsem sto ji vybavit podrobnosti, nejsem, nejsem. Pes na sté zavolání přiběhl zpět a byl přivítám smíchem celé rodiny, kočička se propadla do země. 

Já stála vzteky bez sebe v zahradě a v šeru tápala zrakem po kočce. Nic. Malá dlouhosrstá želvička, nechodí k nám dlouho a plete hlavu Dušínovi. Je mimořádně hezká, Duši má dobrý vkus, a má zaostřeno na ptáky, což se mi nelíbí. Nikdo ji ale nevyhání, krmítka máme zajištěná.

Kam zmizela nevím, nejsem sto si přehrát incident, abych věděla, zda ji pes chytil či ne. Prostě okno. Možná je to tím, že se v takových situacích asi musím hodně ovládat, abych majitele psa nezabila. To není planá rétorika, to je fakt, kdo mne zná, ví, že slova používám s rozvahou. Početná rodina a nikdo nedokázal fenku vychovat. Večer skončil nepěkným incidentem fenky a dvojice RTW. 

Dokud nepadla tma, hlídala jsem Dušiho na zahradě neb vím, že po večeři na tu stranu chodí okouknout jiné kočky. Murris byl v této věci velice spolehlivý  a opatrný, u Dušína se to říci nedá, je to trouba. Navíc přibral na váze a není tak rychlý.

Já doufám, že se kočička objeví. V noci je nenajdu, může být kdekoliv.

Život na venkově mě vyčerpává. Netušila jsem, ačkoliv jsme na venkově vyrostla, že tu bude taková nevědomost ve věcech občanských povinností, nezájem o věci za plotem, neúcta k přírodě a nekomunikace, demagogie. Ale padla jsem do pasti, jsou zde kočičky, myslím ty venkovní, není pro mne cesty ven, jsem za ně zodpovědná. Kdybych teď sbalila kufry, marně by seděl Klapáč u prázdného krmítka, Malá Černá, sousedovic kočičky, bilý Šmudla, černobílý Fešák, ….. Ten pocit je horší než smrt, jak člověk stárne, bojí se více o druhé než o sebe. Když vzpomenu první kočičky, které jsem zde pomohla, jak vypadala a co se nám podařilo z ní vykouzlit….. Má to smysl, jen to balancování mezi lidskou tupostí, to opravdu dokáže zabít. Nemůžete všechny hlupáky zavřít, pokud chcete zvířata před nimi uchránit, musíte pochody takových lidí předvídat a to je opravdu na Chocholouška.  

Duši odešel za plot až se tmou, bezpečnější pro něj.

Minulý týden jsem musel nechat uspat bílozrzíka. Nebylo mu pomoci, pozitivní test FeLV, voda v hrudníku, nulová reakce na léčbu. Ač vím, že u mnohých z vás se nesetkám s nadšením, nechala jsem udělat pitvu. To pro všechny ty kočičky, které žijí v místě. Bylo mnoho nejasností. V břišní dutině hadicovitá střeva, na závěsu střev zánět, zvětšená uzlina v něm, žaludek bez patologického nálezu, ačkoliv sono ukazovalo nález. V hrudníku tekutina a plíce ve velice špatném stavu. V tekutině byl zjištěn virus FIP /PCR Laboklin/ a tekutina byla negativní na bakterie. Ještě dorazí histologie, ale zatím to vypadá, že se k FeLV přidala FIP. Děkuji moc doktorce Vilémové, doktorka Kovaříkové, ABC klinik a doktorce Kyselkové za jeho ošetření, vyšetření, pitvu. Mnohé z veterinářek jsem asi natlačila do časového presu. Vlastně jsem tři dny neřešila nic jiného než bilozrzíka. Bohužel se špatným koncem.

Jediným příjemným okamžikem týdne byla návštěva rodiny z Přerova, která přijela okouknout naše svěřence. Konečně jsem se zasmála a kočičky si užili pomazlení. Mikloš, Mínka se nechali pochovat a Růža,  ta zalehla nejmladšího člena výpravy. Jiní, ti vylezli až v noci a Cvrček, ten se zotavil až v pondělí J Máme bohužel moc klidnou domácnost. To chce více návštěv a trénovat J    

V karanteně se jedné kočičce po kastraci objevily v kožichu fleky, mám podezření na plíseň a s ohledem na oslabenou imunitu na FIV. Zatím testovaná negativně, ale přetestování si pohlídám. Možná už blbnu, vidím pozitivním testy všude. Ale to je zkušenost, zdravá kočička po kastraci plísní netrpí. 

Oskar je poslední dny mezi ostatními kočičkami. Projevil přání a nemocným s jeho prognózou nestojím v cestě, ačkoliv je to pak pro mne těžší. Je spokojenější, jen já šílím neb nevím kolik jí a jak chodí na wc.  Je to kompromis, ale podstatné je, aby se cítil v pohodě. Na ničem jiném nezáleží. Když otevřu dveře a přiběhne mi to čtrnáctileté kotě pro pomazlení, je to výhra, výhra pro každý den, v jeho případě pro každou hodinu. Čas nám s Oskarem běží jinak než ostatním.

Ve středu nás čeká návštěva paní veterinářky. Kdyby nám chtěl někdo pomoci s úhradou výdajů, moc děkujeme za každou korunu. Bílozrzíkovo ošetření a vyšetření vyšlo na 5800 korun, zatím bez účtu za výsledky krve a první vyšetření. Ve středu bude vyšetřeno alespoň dvacet koček, to budou další, ale opravdu nutné výdaje.

Č. ú.: 2019755103/0800. Moc děkujeme za každou pomoc.

29. 3.

Včera s večerem začal zvracet Kryšpín. Odpoledne se mi nezdál, nechtěl jíst a ležel mimo pelech, večer zvracení. V noci k tomu Bohuš, pohádal se s Čůstíkem a udělalo se mi zle. Bohuš špatně dýchá. Za chvíli přijede paní doktorka, tak oba vyšetří. 
Oba jsou FIV pozitivní. Kryšpín je už déle v léčbě kvůli průjmu, čekala jsem dnes dobré výsledky a konec léčby a místo toho tohle. 
Bohuš je kapitola sama pro sebe, mazlivý při kontaktu, ale zákeřný a těžko ošetřitelný. Kolem druhé v noci jsem jej přemlouvala pro dvě injekce, naštěstí to proběhlo bez excesu a v klidu. Je to citlivka a hysterka, vyvádí při sebemenší manipulaci, i okna musím zavřít, jak u toho řve. 
Uvidíme, co Kryšpín, dělá mi starosti. 
I Pončeti se zhoršila rýma, s jarem se mezi pozitivními opět něco děje. Amálce se velice zvětšil útvar na hlavě, snad jej dnes při ošetření vyfotím a jsme zvědavá na názor vetky. 
Celý dům byl 10 hodin hladem, kvůli odběrům krve, zvláště u FIV jsem měla obavy, aby se mi kočičky nepohádaly. Bohuš byl velice zle naladěn. 
V kuchyni se nedalo spát, kočky hledaly jídlo všude   , i odpadkáč jsem musela schovat. 
S vetkou dnes více jak dvacet koček neošetříme, musíme totiž stihnout laboratoř. To by chtělo ještě 2-3 takové akce do konce dubna. 
Nejlépe vetku ubytovat u nás v domě  :-)  :-)  :-) To by se mi hned lépe spalo.