Říjen 2014
2. 10. 2014
1. 10.
Ptáte se na ježčí rodinku. Ta se přesunula do zadní části zahrady a tak i proto spěchám s nákupem krmítka pro bažanty. Ježci by to měli k jídlu blíž a v zimě by krmítko bylo jen pro ptáky. V zadní části zahrady jsem slyšela jednoho ježíka kašlat a směřoval k domu na baštu. Během týden jsem nastražila kameru a zjistila, že vedle koček a ježků si u nás zásoby dělá i jeden poněkud větší hlodavec. I z těchto důvodů bych ráda krmítko pro ježky dál od domu. Ježci mají u jídla i pítko a hodně jej využívají. Když voda došla a jeden drobek koukal do prázdné misky, pomalu jsem mu do ní začala dolévat a vůbec si mne nevšímal a pil. Musíme jim hlavně boudičky na přezimování zasypat a tak sháníme seno, možná i sláma by mohla být.
S jarem musíme myslet na budky pro kosy a drozdy, skoro u nás vymizeli.
Taťka vyrábí další volierku, ale ty dříve vyrobené by již potřebovaly opravy. Zvláště ta, ve které bydlí Zrzík, z té asi brzo uteče. Zrzík přestává jíst, dnes pokus, antibiotika, pokud nebudu vidět účinek, budou muset přijít ke slovu kortikoidy, tentokrát po kratším intervalu, poslední aplikace byla 21. 8. Před injekcí mi zalézal a tak jsem musela vybavení volierky vytahat ven, uklidnit jej, píchnout, pohladit 
a zase vše nastěhovat zpět. Dostal na výběr tři večeře a tak uvidím ráno.
a zase vše nastěhovat zpět. Dostal na výběr tři večeře a tak uvidím ráno. Otylka je jako věchýtek. Prováděla jsme včera vážení, nejlehčí kočkou depozita je Mazli, 1,8 kg. Kvůli ní a Otylce musím vařit kuře, to jsou ochotny jíst. A taky Oskar je baští. Mládež baští jako vysavač, se stravováním starým a nemocných je kříž. Váhu jsem tahala po domě jako mula, je dost těžká, ale nejlehčí z těch, které byly v nabídce. Váží od 0,1kg, což je prima, váha na veterině váží až od dvou kilo a tak lehčí zvíře má smůlu. Pelíšek má drahocená váha u karanteny, aby se k ní žádná kočka nedostala. Takový Mikloš by ji hned počural. Na základě vážení teď musím podat pilule, jiným stronghold.
Polívka z kuřete chutná i venku, během noci zmizí i litr a půl. Před zimou musíme vyčistit budky pro kočičky. Převeliké díky rodině Koláčkovic, bez krmítek pro kočičky si již dnes krmení neumím představit. Kočka mají jídlo v suchu a mohou také v klidu baštit.
V depu se snažíme dát dohromady střechu v místě, kde zatékala. Taťka ji asi zalepil , ale teď musíme pod střechu dostat vše, co se vysekalo, jinak u karanteny zmrzneme a zmrzne a praskne přívod vody sem.
, ale teď musíme pod střechu dostat vše, co se vysekalo, jinak u karanteny zmrzneme a zmrzne a praskne přívod vody sem. 4. 10.
Krmení venkovních kočiček.
6. 10.
O víkendu taťka dokončil voliéru. Čeká na Punťu, teď jen projít jeho záznamy, zda nepotřebuje ještě přetestovat. Punťa si tak na kolektiv bude zvykat postupně a oni na něj také. jeho zdravotní stav se během pobytu u nás velice zlepšil. Přišel s průjmem, velmi špatnými výsledky krve, zvracel, byl vypelichaný a měl pozitivní kultivaci na microsporum. Problémem je jeho útočná povaha, i já si na něj dávám pozor, když je hladový nebo naštvaný, vyjede a kouše. Do rukou nevadí, ale musím si dávat pozor i na obličej. Ale připadá mi, že se pomalu zklidňuje, což se přesunem asi bohužel přechodně zhorší. I Čort se velice zlepšil, ten byl na tom hůře než Punťa. Během měsíce venku zhubnul kilo, zvracel, průjem odolával léčbě a o výsledcích krve nemluvě. Teď je v dobrém stavu, dnes ráno ukázkový bobek Čekají jej testy, inkubační doba už je za námi a tak jsem zvědavá.
Ráno bylo v místnosti u voliery jako po výbuchu a všude nazvraceno - křeslo, pelechy, na zemi. Nejprve jsem podezírala Pussi, nešla totiž k jídlu, ale asi za hodinu zvracel Čort. Jde o jiného Čorta, o kocourka, který se nám vrátil z umístění. Dostal léky, uvidíme. Čeká jej ještě jedna bolestivá injekce, ale s mazlením to snad zvládneme. Musím jej přesvědčit, že jde o mazlení a jen jej několikrát něco trochu štípne U něj nesmí být žádný náznak donucování, jinak je vzteklý a se skoro sedmi kily na jedné ruce se bez vzájemné spolupráce jednomu injekce píchají dost zle.
U něj nesmí být žádný náznak donucování, jinak je vzteklý a se skoro sedmi kily na jedné ruce se bez vzájemné spolupráce jednomu injekce píchají dost zle. Elišku čeká přeočkování a kontrola. Snad bude v pořádku a odejde do dočasky.
Starosti mi dělá Dráček. Sem tam stále kašle. Očkovat by se měla zdravá kočka, ale u něj asi některé problémy budou chronické. Bez očkování nemůže mezi ostatní, což není dobré pro jeho psychický vývoj. Zvláště on je hodně živý a hravý, s Kostíkem by si sedli. Poradím se s vetkou, uvidíme. Štve mne to. Je to krásný kocourek, začal dospívat, zakulacuje se, je moc moc pěkný. Nebo je to má slabost pro mourky.
Petřík nám včera večer pozvracel kuchyň, ale po injekcích byl zase u misky. On toho moc nesní, je to taková falš ledvinářů, kdy přiběhnou k misce, začnou jíst, vy odejdete s tím, že kočička jí, ale oni jen trochu zobnou, líznou a to je vše. A pak není divu, že váha padá dolů. Petřík má 3,4 kg z 4,5. Přidal se i trochu průjem, asi jej budu dokrmovat dietou. V noci mi v leze do postele, náhle se tam objeví on i Cvrček jako tajný výsadek. Jen ušiska koukají ze záhybů spacáku a čekají, kdo dostane prioritu Cvrček už to bere jako samozřejmost, ale Petřík si to užívá jakoby to bylo vždy poprvé.
Cvrček už to bere jako samozřejmost, ale Petřík si to užívá jakoby to bylo vždy poprvé.Přikrmovat budeme muset i Myc, sama jí málo a vrací se jí kašel. Vetka chtěla, aby měla stále nějaká antibiotika, její krevní obraz není dobrý. Když je jí lépe, snažím se jí od nich ulevit, ale moc se to nevyplácí, přijdou problémy. Během víkendu ji přikrmoval taťka, snažil se mi ulevit od starostí.
Mlaďucha, to je případ, rýma a astma a alergie, nedaří se nám její stav zlepšit. V noci mne budí její chrápání a už nemohu spát, štve mne, že se zlepšení nedostavuje.
To zrzíka po injekci kortikoidů asi neuživíme Misky jsou stále prázdné, nestíhám doplňovat. Bude potřebovat kontrolu krve, je to 4. injekce kortikoidů. Kontrolu krve bude třeba udělat i u Otylky.
Misky jsou stále prázdné, nestíhám doplňovat. Bude potřebovat kontrolu krve, je to 4. injekce kortikoidů. Kontrolu krve bude třeba udělat i u Otylky. Velké starosti nám dělá Rostík. Málo jí, pomalu zhubnul, kudy chodí tam cvrnkne, sem tam blinkne a někdy bobek normální, jindy průjem. Je aktivní, živý, ale něco je jinak a jen trochu tuším proč. Budeme muset na vyšetření nebo vetku pozvat do depa. Problém je v jeho přepravě. Rostík špatně vidí a je tak ve stresu, že to naposledy bylo na kolaps a nechtěl se uklidnit ani v ordinaci. Cesta domů byla hororem. Učí se chodit po domě, do míst, která nezná /kočky jsou rozdělené do místností/, ale cesta autem je přeci jen něco jiného. My dva bychom samozřejmě něco takového neradi zažívali znovu a tak váháme. Rostík dostává jídlo bokem koček. Já osobně mám pocit, že se mu zhoršil zrak a jednak, že jde o působení hormonů, tedy spíše o jejich nepůsobení. Musíme to probrat, nerada bych o Rostíka přišla během převozu na veterinu.
Hlavu mám jak stodolu. Kde jsou ty časy, kdy člověk neměl zkušenosti a tak si nemusel lámat hlavu s komplikacemi a vzácnými problémy, které nastanou jen v jednou ze sta případů nebo u Maxe Píšu smajlíka, ale ono mi moc do smíchu není, když vezete zvíře, tlama otevřená, jazyk venku, rozšířené zornice a nedej bůh začne modrat.
Píšu smajlíka, ale ono mi moc do smíchu není, když vezete zvíře, tlama otevřená, jazyk venku, rozšířené zornice a nedej bůh začne modrat. Děda ježík ráno opět přišel, ale zdá se mi, že málo jedl. V malé boudě pro kočky se ubytoval jiný ježek či ježci, když jsem chtěla boudu vyčistit, začala na mne syčet Před zimou se nám venku hodně zvedla spotřeba krmiva. V Brně máme nováčky - černobílého kocourka, mramorovaného a velkého zrzíka. V sobotu nebyla u krmení jedna kočička, ani za zavolání nepřišla, ale objevila se včera! To už jsme krmili hodně pozdě a soubor měl o půlnoci řádný hlad. Víkend celkově proběhl ve znamení běhání kolem nemocných, vývozu do ekodvora, úklidu, který u nás nikdy nekončí. Já se snažila pokosit část zahrady, to si vždy provětrám hlavu a více zničím záda. Myslím, že jsem také příjemným zábavným zpestřením pro okolí, které sleduje jak s trávou zápasím. Rady těch, kteří na svým pár metrů čtverečních používají sekačku, takové rady vždy zahřejí u srdce
Před zimou se nám venku hodně zvedla spotřeba krmiva. V Brně máme nováčky - černobílého kocourka, mramorovaného a velkého zrzíka. V sobotu nebyla u krmení jedna kočička, ani za zavolání nepřišla, ale objevila se včera! To už jsme krmili hodně pozdě a soubor měl o půlnoci řádný hlad. Víkend celkově proběhl ve znamení běhání kolem nemocných, vývozu do ekodvora, úklidu, který u nás nikdy nekončí. Já se snažila pokosit část zahrady, to si vždy provětrám hlavu a více zničím záda. Myslím, že jsem také příjemným zábavným zpestřením pro okolí, které sleduje jak s trávou zápasím. Rady těch, kteří na svým pár metrů čtverečních používají sekačku, takové rady vždy zahřejí u srdce Kočky milují vodní fontánky. Když zanedbám čistění a voda neteče jak má, stojí skupinka nespokojenců kolem a pustí se do oprav. Pak najdu fontánu zcela rozbořenou uprostřed jezera vody.
Zapomněla jsem na Svaťu. FIV se hlásí ke slovu. během víkendu polehávala, nepřišla k jídlu, nepeskuje kočky. Uzliny na krku zvětšené, špatně polyká a tlamka ji bolí. Dostala léky, držte palce ať se nemoc podaří ukočírovat. V léčbě bude také Nitka. Přetrvává i ní rýma, kašle a něhem poslední doby zhubla. A Pussi se mi dnes taky nelíbí....
7. 10.
Dnes opět noc jako lusk. Jsem jak přejetá. Petřík se hodně zhoršil, pomalu krmíne, podávám infuze podkožně. Zvracel, trochu změníme režim léků a musí dostal eprex a roferon, pokouší se o něj i také virová infekce. U Mladé také musíme přidat léky, včera nos zcela ucpaný, pak po nakapání místo nosu dvě bubliny. Jak je ucpaná, málo jí je spavá, nevidím se. Váha jde dolů, to citím. Píchat jí injekce je těžké, hrozí že píchnete skrz a injekce i.m., to je tanec - takhle dáme ACC, ale noroclav, to v žádném případě. Pilule často zvrací, to se pak těžko léčí.
Myc zvládá i.m. dobře, lépe než podkožní. Noc na syntophyllinu byla pro ni klidnější.
To já se budu muset asi předávkovat kozlíkovými kapkami, abych se trochu vyspala
13. 10.
Naše zahrada je tichým a bezpečným útočištěm koček, ježků, zajíců a všelijaké další zvěři a havěti v nouzi. Po akci minulého týdne se psem kolem třetí ráno bylo včera v noci hůř. Kolem půlnoci jsem za domem doplňovala misky, sypala ježkům a servírovala oblíbenou polívku. Nedaleko místa svítil pár kočičích oči a já se jim vydala naproti ve víře, že za nimi uvidím kocourka, který nám již 14 dní chybí u krmení. Abych dala najevo své dobré úmysly, mluvila jsme na něj klidně a sem tam začičala. Odpovědí mi však bylo slabé mňoukání jakoby z velké dálky, někde na konci zahrady. Stála jsem a poslouchala, mňoukání se opakovalo. Zamkla jsem dům, vzala silnější čelovku a deku a běžela za voláním. Bílé světlo prořízlo tmu, dům se mi za zády vzdaloval, volání zesilovalo. A stále z jednoho místa. Srdce jsem měla v krku, strach, jaký obraz se mi naskytne - kočička pokousaná, postřelená, jinak raněná..... Mé kroky začal doprovázet štěkot psů z okolí. Čelovka zabrzdila na barevném objektu pod ořechem, prosebné mňoukání vycházelo z těch míst.
U plotu sebou házela přepravka a jak jsem se blížila, tanec přidával na svižnosti. Zhasla jsem, čičala a na přepravku jsem rychle hodila deku. Ta na mne zavrčela. Posvítila jsem boční stěnou a moje oči se setkaly se dvěma vystrašenými kočičími. V rychlosti jsem prohlédla okolí, pak stav přepravky, zda s ní bezpečně dojdu k domu a vězeň se mi nevysype a pak svižně s nákladem pevně v náručí běžím k domu. Myslím, že míca musela uvnitř slyšet, jak mi bije srdce.
Doma čekal čistý box na jinou kočičku, kterou se zatím nepodařilo odchytit. Dala jsme do něj celou přepravku a teprve teď jsem měla možnost si na obsah dobře "posvítit." Umazaná a mokrá černá kočička na kupě trávy a hlíny, kterou si dovnitř nahrabala ve snaze dostat se ven. Na stěnách tenké dráhy krve, jak si sedrala drápky. Seděla nehnutě, zcela v šoku, vystresovaná. Abych ji nevystrašila ještě více, zvažovala jsem, jak ji prohlédnout. Pomohlo kuře Omočila jsem si ruce dobře v polévce, vzala trochu masa a šla jsem vyjednávat Drobek natáhl vůni a nechal se mastnou rukou pohladit. Holka, žádné viditelné zranění, trochu krve v tlamce, ale to způsobeno okousáváním mřížky přepravky, stržené některé drápky. Průjem není patrný, celá mokrá od moči. Nechala se nakonec dokonce vytřít do sucha.
Omočila jsem si ruce dobře v polévce, vzala trochu masa a šla jsem vyjednávat Drobek natáhl vůni a nechal se mastnou rukou pohladit. Holka, žádné viditelné zranění, trochu krve v tlamce, ale to způsobeno okousáváním mřížky přepravky, stržené některé drápky. Průjem není patrný, celá mokrá od moči. Nechala se nakonec dokonce vytřít do sucha. Snímek je z rána, kdy jsem malé měnila věci v boxu za čisté. Jak vidíte, je v depresi, ale během zbytku noci zmizela jak polívka tak kuře
Je dobře živená, krásná srst, řekla bych kočička z bytu. Nechci domyslet, kdyby se z přepravky dostala ven, nechci domyslet, že by nezavolala o pomoc. Každý den celou zahradu neprocházím.
Asi bych teď měla dát průchod emocím a dlouze lamentovat nad jejím majitelem, ale ne, myslím, že nestojí za slovo.
Mnozí čekají na zprávy o nemocných kočičkách a tak zde jsou.
Oskar, náš pacient s chronickým průjmem, se minulý týden zhoršil, vodová stolice a zvracení, nechutenství. Někteří si možná pamatují na foto mojí zkrvavené ruky, tehdy Oskarovu práci. Léčba je tedy u něj problematická. Během zhoršení musí být v boxu, jinak je sto před ošetřením sebevražedných kousků. V boxu jsme spolu našli během víkendu jistou metodu, kdy alespoň injekce aplikovat lze, tedy pokud jich není mnoho a nejsou píchány do svalu. Stolice se po dosavadní léčbě zlepšila jen málo, ale Oskar nezvrací a začal baštit sám. Málo, ale pokouší se.
Pussi minulý týden zvracela, stolice tekutá, nechutenství. Léčba zabrala lépe než u Oskara - Pussi nezvrací, stolice má téměř formovanou a jí sama, dnes dokonce už celkem dost. Léčí se i Nitka, tu zatím nemám oddělenou, ale zítra ji to čeká, musím vědět jak je na tom. Zvracet jsem ji neviděla, což je dobré, ale nevím, jak chodí na záchod. Rýma se u ní trochu stáhla.
V této skupině trápí ale průjem ještě někoho jiného a to se mi zatím nepodařilo zjistit. V léčbě je také Čort, jak jsme psala minulý týden, problémem byla zvracení.
Petřík, Cipi a Mladá, na ty musím dávat pozor. Děda Petřík má střídavě průjem a zvracení se vrátí okamžitě, když mu trochu ulevím od léků. Mladá, ta mi dělá velké starosti, její rýma odolává, do toho astma, kašel, ráno zvracení a průjem. Tyto chronicky nemocné kočičky nemohou být bez pravidelné medikace. Bába Myc pro bolesti zad mnohdy není ochotna dojít až k záchodku a tak jsem zjistila, že čurá vedle. Vyčistila jsem to, pochválila ji, že čurá Já v jejích letech tu nebudu a pokud budu asi taky nedoběhnu včas.
pro bolesti zad mnohdy není ochotna dojít až k záchodku a tak jsem zjistila, že čurá vedle. Vyčistila jsem to, pochválila ji, že čurá Já v jejích letech tu nebudu a pokud budu asi taky nedoběhnu včas. Svatava je po přeléčení lepší. Dávám jí misku bokem, ne, že by to potřebovala kvůli figuře, ale nechce jíst s kočkami, zvláště Píďu nemusí a stále na něj vrčí. Vyčesala jsem ji,, díky obezitě si na mnoho míst nedosáhne. Ale cítím, že je něco jinak, její srst je horší, to zase FIV chystá překvapení v podobě špatných ledvin. Mezi pozitivními FIV je poměrně klid.
Dobby se svojí muší váhou a selháním ledvin se stále dost dobře drží. Také dostává jídlo bokem.
Otylka mne dnes poplašila zvracením, ale šlo jen o chlupy. Mazli v posledních dnech více polehává a méně jí. Právě kvůli ní se často vaří kuře, to jí chutná, stejně jako Otylce a Pussi. Pravidelné medikace si dále užívá Bucli, Komínek, Zrzík, Maluše, Sisi, pozitivní Lucie a teď Amálka, opět pro hrozný kašel. Všichni jmenovaní se drží. Zrzík mi trochu dělá starosti. V jeho tlamičce, jak víte, rostou šeredné léze. Pokud je uříznete, vyrostou rychle nové a bolí tak, že kocourek nejí. Méně nebezpečné prostředky během jednoho roku ztratily účinnost a tak přišla řada na kortikoidy a bohužel v injekcích, pilule u Zrzíka podávat nelze. Teď se mi zdá, že zakulatil a není to tak dobrá zpráva, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mám obavu z Cushing syndromu. Dostaví se vedlejší učinky užívání kortikoidů - zvýšená tvorba tuku, atrofie svalů, vypadávání srsti, ztenčení kůže a jiné. Měli jsme několik kočiček v tímto onemocněním, nejhorší případ byl kocourek Uhlík, kde došlo ke kombinaci s nádorovým onemocněním. Matka kočičku Pussi toto onemocnění měla. jednoho dne, když jsme jí píchala injekce mi náhle zmodrala, dusila se. Taťka řídil a já jí podávala stále umělé dýchání. Na veterině jsme zjistili, že jí praskl mízovod a tekutina je kolem plic. Důsledky fatální. Kočička Bertíková si zase vytvořila takové množství tělního tuku, že měla problémy se srdcem a dýcháním. Ačkoliv se její výsledky po změně léčby zlepšily, došlo během jedné noci k náhlému úmrtí. A tak mám strach o Zrzíka. Nic jiného ale u něj podávat nelze. Zrovna před chvílí si chtěl zívnout a ačkoliv se teď cítí v pohodě, moc tlamičku neotevřel, viděla jsem, jak se zarazil, bolela.
Bucli, Komínek, Zrzík, Maluše, Sisi, pozitivní Lucie a teď Amálka, opět pro hrozný kašel. Všichni jmenovaní se drží. Zrzík mi trochu dělá starosti. V jeho tlamičce, jak víte, rostou šeredné léze. Pokud je uříznete, vyrostou rychle nové a bolí tak, že kocourek nejí. Méně nebezpečné prostředky během jednoho roku ztratily účinnost a tak přišla řada na kortikoidy a bohužel v injekcích, pilule u Zrzíka podávat nelze. Teď se mi zdá, že zakulatil a není to tak dobrá zpráva, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mám obavu z Cushing syndromu. Dostaví se vedlejší učinky užívání kortikoidů - zvýšená tvorba tuku, atrofie svalů, vypadávání srsti, ztenčení kůže a jiné. Měli jsme několik kočiček v tímto onemocněním, nejhorší případ byl kocourek Uhlík, kde došlo ke kombinaci s nádorovým onemocněním. Matka kočičku Pussi toto onemocnění měla. jednoho dne, když jsme jí píchala injekce mi náhle zmodrala, dusila se. Taťka řídil a já jí podávala stále umělé dýchání. Na veterině jsme zjistili, že jí praskl mízovod a tekutina je kolem plic. Důsledky fatální. Kočička Bertíková si zase vytvořila takové množství tělního tuku, že měla problémy se srdcem a dýcháním. Ačkoliv se její výsledky po změně léčby zlepšily, došlo během jedné noci k náhlému úmrtí. A tak mám strach o Zrzíka. Nic jiného ale u něj podávat nelze. Zrovna před chvílí si chtěl zívnout a ačkoliv se teď cítí v pohodě, moc tlamičku neotevřel, viděla jsem, jak se zarazil, bolela. Babča s poruchou rovnováhy zcela narušila tu moji, když jsem ji přistihla, jak si na průlezce hraje s myší na gumičce. Myš nestíhala její temperament. Daří se jí dobře, myslím, že si na svoje postižení dobře zvykla. Jinak zůstala divoká, možná i pro postižení částečné hluchoty.
Venku jsme postrádali 14 dní kocourka. Jde o mladíka a tak mám strach, ti na svoji nezkušenost často rychle doplatí. Prohlédla jsem spoustu videí a nic, naštvaná a smutná. Včera náhle na jednou snímku snad náš hledaný, kvalita je bohužel špatná a tak zůstává prostor pro pochybnosti, ale nemyslím, že by se v tomto čase objevila v místě kočky tak velmi podobná.
V Brně došlo k úspěchu - podařilo se nám po roce a půl konečně pohladit u jídla jednu velmi plachou kočičku. Dosavadní odchyt selhal. Míca není kastrovaná, na jaře musela porodit nějaké kotě, bylo zřejmé, že kojí, ale žádné nevyvedla. Ještě tomu dáme tak 14 dní a pak se pokusím ji chytit.
16. 10.
Prosba nemocných kočiček od Maxe.
Pomozte nám koupit další balení Cerenie, prostředku proti zvracení. Cerenie je nezbytná pro všechny kočičky se selháním ledvin, při průjmech se zvracením. V současné době ji potřebuje Petřík, Mlaďucha, Pussi, Oskar, Micánek, Mikloš, Čórt, Nitka, Čůsťa, Bobeš, Cipi, Otylka, Svatava, Myc, Komínek a Jerry.
Jedno balení stojí 2400 Kč, vystačí na 200 kg koček, tzn asi na 50 aplikací při průměrné váze kočky 4 kg.
Pomůžete nám prosím?
č. ú.: 2019755103/0800, místo v.s napište Cerenie.
Moc za nemocné kočičky děkuji!!
Přiznám se, že jsem dnes ani psát nechtěla. Cítím únavu. Léčení kočiček, které jakoby nikam nevede, úklid, který není nikdy u konce, stále nějaké resty. Šířit blbou náladu je dle mne skoro trestné a tak nevím, zda mám pokračovat a jak.
Včera jsem dorazila pozdě domů, běžný harmonogram narušen a tak kolem prázdného krmítka sedělo několik kočiček v odstupu a čekalo na nášup. Dům také bublal hladem, ale první musejí dostat venkovky. Mezitím dorazila na mobil zpráva od taťky, zda jsem v pořádku doma a Cvrček za dveřmi nečekal na nic jiného než mi bude moci vskočit do náručí. No co by si člověk mohl více přát než se zanořit Cvrkovi do voňavého kožichu. Všechny mladické ambice utonou v jediném pocitu - že jsme všichni zdraví a živí. Při počtu našich domácích i venkovních svěřenců je otázkou, zda jde o kapitulantství nebo o mimořádný výkon.
Dostala jsem tento týden vytknuto, že málo píši, jak na facebook, tak na stránky, druhá volající mě zasypala výčitkami s tím, co prý za ty peníze děláme. Šlo o umístění kočičky, která se nemůže stěhovat s majitelkou do nového bydlení. Stěhování bude koncem roku a tak jsem navrhla postup jiný. Na moji hlavu dopadla v té chvíli všechna zlost za to, že zatím nikde nepořídila, mé vysvětlování paní asi nehodlala poslouchat a zavěsila s tím, že si na nás posvítí. A tak píši sem, možná mezi nás už trefila a bude mít chuť chvíli číst. Možná ale i vy máte stejné otázky a bojíte se zeptat.
Nevím, zda jsem v tomto jediném psaní schopná obojí zodpovědět.
Pomoc v nouzi je nejen o hrdinských výkonech bezprostřední záchrany, kdy pero letí samo a profil na facebooku práská ve švech počtem komentářů pod fotografií nalezené kočičky, ale hlavně o každodenní rutině, jejíž poutavé zpracování by bylo oříškem i pro virtuální tandem Woody Allena a I.B. Singera. Líčit bezprostřední nebezpečí při vyklízení více jak 80 ti kočičích WC, hrdinný boj při několikerém podání léků a injekcí několika desítkám kočiček, náhlé kolize a zvraty, sportovní výkon při vývozu 450 litrů kočičích bobků do ekodvora týdně, to je nelehká výzva i pro tvůrce nekonečných televizních seriálů.
Záchrana je nejen o poutavých příbězích, ale především o vytrvalosti v každodenních potřebných úkonech, a to dnes, zítra, za rok, dva roky, v průběhu dvaceti let, každý den, noc, .... které nikdo neoslavuje a ani si je neuvědomí. Drobné nezbytné úkony na pět minut, deset, které postupně vyplní den, ale běh světa změní pouze o jeden život, o jeden den života jiného, o jednoho odvážného pomocníka, o jeden dopis, který zahřeje, o jednu vyhranou bitvu v obecně prohrané válce.....
Rozhodnutí, kde překonáváte obavy a strach, nespíte, budíte se v úzkosti a máte stažený žaludek, ...Tak velký krok pro člověka, tak malý krůček pro záchranu potřebných.....Přesto další den vstáváte se stejnými úkoly.
Pro mne je prioritní péče o kočičky a při jejich počtu a zdravotních problémech musím dobře vážit čas a píši, pokud chvilka zbývá. Naši podporovatelé tak nemají jistotu pravidelného přísunu informací, to se omlouvám, o tomto svém deficitu vím velmi dobře, ale mohou se spolehnout, že o kočičky je postaráno jak potřebují. Máme hodně chronicky nemocných, ty by mohly vytvořit jeden samostatný útulek či depozitum. Péče o ně není jen o nějaké té injekci denně, ale o infuzích, asistovaném krmení, o hygieně starších a již nečistotných kočiček nebo takových jako je Oskar, který někdy stolici ani neudrží. Díky pro mne pracné a psychicky namáhavé péči doma nemusí naši pacienti trávit drahocenný a často čas poslední po klinikách. Přizpůsobují se možnostem a potřebám nemocných. Když se blíží konec života běhu, odchází doma, v klidu. Denně, bez možnosti vystřídat se s někým jiným,pečujete o poměrně početnou skupinu kočiček, které nikdy nebudou zdravé, o staříky s jejich vrtochy, nečistotností, o kočičky divoké, které pro zdravotní problémy venku dál žít nemohou. Ano, hodně času věnujeme venkovním kočičkám. Ty jsou pro nás stejně důležité jako depozitní, žádné rozdíly nečiníme. A tak není volného večera a i o víkendu se dostáváme domů v noci. Krmit se musí, kontrola kočiček je nutná. Já bych bez ní neusnula Snažím se seč mohu a vím, že nestíhám. Při vzniku spolku vám nikdo nepřidělí tolik pomocníků, kolik by bylo třeba, možnosti v každém spolku jsou jiné, a lišíme se i přístupem k péči. Jistě by Max vypadal jinak mít dobrovolníka na provoz stránek, na facebook, jiného na vyřizování některého papírování, dobrovolníka na propagaci a oslovování firem s krmivem a stelivem, pracanty na dovoz steliva či krmiva v akci, dočasné pečovatele. Pracujeme ale s tím co máme a každý vydáváme maximum. Já mám na bedrech chod depozita od A do Z, Vlaďka aukce a díky ní a partě Petra, Iva, Helena, Petr, díky nim funguje bazar. Všichni pracují ve svém volném čase a bez jakékoliv finanční odměny, často spíše do akcí své peníze věnují.
Snažím se seč mohu a vím, že nestíhám. Při vzniku spolku vám nikdo nepřidělí tolik pomocníků, kolik by bylo třeba, možnosti v každém spolku jsou jiné, a lišíme se i přístupem k péči. Jistě by Max vypadal jinak mít dobrovolníka na provoz stránek, na facebook, jiného na vyřizování některého papírování, dobrovolníka na propagaci a oslovování firem s krmivem a stelivem, pracanty na dovoz steliva či krmiva v akci, dočasné pečovatele. Pracujeme ale s tím co máme a každý vydáváme maximum. Já mám na bedrech chod depozita od A do Z, Vlaďka aukce a díky ní a partě Petra, Iva, Helena, Petr, díky nim funguje bazar. Všichni pracují ve svém volném čase a bez jakékoliv finanční odměny, často spíše do akcí své peníze věnují. Co děláme s penězi? Předně je nutno říci, že jde o dary příznivců a fandů, žádné jiné peníze nemáme. Na přijatou kočičku nám většinou nálezci nijak nepřispějí, a už vůbec ne obec. Nevyužíváme žádného grantu ani darů firem, nemá je kdo oslovovat. Nemáme veterinu zadarmo či za pusu , jak si, zdá se, lidé myslí. Je to tedy prosté - z peněz dárců koupíme krmivo, léky, zaplatíme ošetření na veterině, dovezeme stelivo a s obavami hledíme do dalšího měsíce neb jistotu, že další měsíc bude mít depozitum z čeho žít, nemáme. Likvidaci odpadu, dezinfekci, vytápění domu, spotřebu vody a elektřiny, náklady na převoz na veterinu, telefony, stejně jako spoustu drobností, které je pro kočičky třeba, tyto položky hradíme my dva. Dům kočičkám nekoupil sponzor , ale jsem oba zatíženi hypotékou až do hrobu. První kočička nám zkřížila cestu před dvaceti lety a myslím, že jsme oba měli poměrně dost příležitostí, jak si ujasnit naše priority. Do založení sdružení jsme toho naše hobby - záchranu koček - financovali ze svého a tak, když jsme se nastěhovali do domu pro kočky neměli jsme nic než je. Nebylo jediného kusu nábytku, prostě nic. Spávalo se na zemi, židle byli dvě a žádné nádobí a tak jsem se styděla pozvat k nám návštěvy i pořad Chcete mě, že je to u nás divočina A stydím se stále. To, co dnes vidíte u nás jsou židle, křesla, skříně, postel, které se již nehodily jiným a nebo je nechtěli stěhovat. Mrzí mne, že jsem od počátku na ty sem tam sbírané kousky nedávala jmenovky dárců. Bylo by to zajímavé čtení. Dva dospělí toho moc nepotřebují a cokoliv dalšího nepotřebujete, získáváte tím vnitřní svobodu, která vám odlehčí život. Nás totiž tíží jediná závislost a ta se hodně těžko uspokojuje - každý den chceme vidět naše svěřence zdravé nebo alespoň spokojené, nově nalezené jak krůček po krůčku směřují k záchraně, k novému životu, chceme si číst zprávy těch, kterým se poštěstilo na nový domov, chceme každý večer nalézat všechny naše venkovní kočičky u krmení, chceme být dost pohotoví, abychom nikdy nepřišli pozdě. U nás nelze obdivovat novou kuchyň, koupelnu, nelze posedět na pohodlném WC či před televizí v obýváku, nelze závidět promyšlený design obytných prostor . Bydlí zde a panují kočičky, tyto a kočičky nalezené a v nouzi, ty také spravují finance Do telefonu se lidé ptají, zda mohou kočičku přivézt do našeho zařízení. Zní to jako stroj na záchranu zvířat. Toto zařízení tvoří jedna ženská, která je šéfem, toaletářkou, krmičkou a ošetřovatelkou koček v jedné osobě, ženská, která se každý den zoufale snaží učinit život našim svěřenců a zachráněných lepším, každý den kousek po kousku přetváří starý dům pro lepší a bezpečnější život chlupáčů, pro racionálnější péči o ně. Nevím, zda tohle někomu připadá jako prima byznys.....?
, jak si, zdá se, lidé myslí. Je to tedy prosté - z peněz dárců koupíme krmivo, léky, zaplatíme ošetření na veterině, dovezeme stelivo a s obavami hledíme do dalšího měsíce neb jistotu, že další měsíc bude mít depozitum z čeho žít, nemáme. Likvidaci odpadu, dezinfekci, vytápění domu, spotřebu vody a elektřiny, náklady na převoz na veterinu, telefony, stejně jako spoustu drobností, které je pro kočičky třeba, tyto položky hradíme my dva. Dům kočičkám nekoupil sponzor , ale jsem oba zatíženi hypotékou až do hrobu. První kočička nám zkřížila cestu před dvaceti lety a myslím, že jsme oba měli poměrně dost příležitostí, jak si ujasnit naše priority. Do založení sdružení jsme toho naše hobby - záchranu koček - financovali ze svého a tak, když jsme se nastěhovali do domu pro kočky neměli jsme nic než je. Nebylo jediného kusu nábytku, prostě nic. Spávalo se na zemi, židle byli dvě a žádné nádobí a tak jsem se styděla pozvat k nám návštěvy i pořad Chcete mě, že je to u nás divočina A stydím se stále. To, co dnes vidíte u nás jsou židle, křesla, skříně, postel, které se již nehodily jiným a nebo je nechtěli stěhovat. Mrzí mne, že jsem od počátku na ty sem tam sbírané kousky nedávala jmenovky dárců. Bylo by to zajímavé čtení. Dva dospělí toho moc nepotřebují a cokoliv dalšího nepotřebujete, získáváte tím vnitřní svobodu, která vám odlehčí život. Nás totiž tíží jediná závislost a ta se hodně těžko uspokojuje - každý den chceme vidět naše svěřence zdravé nebo alespoň spokojené, nově nalezené jak krůček po krůčku směřují k záchraně, k novému životu, chceme si číst zprávy těch, kterým se poštěstilo na nový domov, chceme každý večer nalézat všechny naše venkovní kočičky u krmení, chceme být dost pohotoví, abychom nikdy nepřišli pozdě. U nás nelze obdivovat novou kuchyň, koupelnu, nelze posedět na pohodlném WC či před televizí v obýváku, nelze závidět promyšlený design obytných prostor . Bydlí zde a panují kočičky, tyto a kočičky nalezené a v nouzi, ty také spravují finance Do telefonu se lidé ptají, zda mohou kočičku přivézt do našeho zařízení. Zní to jako stroj na záchranu zvířat. Toto zařízení tvoří jedna ženská, která je šéfem, toaletářkou, krmičkou a ošetřovatelkou koček v jedné osobě, ženská, která se každý den zoufale snaží učinit život našim svěřenců a zachráněných lepším, každý den kousek po kousku přetváří starý dům pro lepší a bezpečnější život chlupáčů, pro racionálnější péči o ně. Nevím, zda tohle někomu připadá jako prima byznys.....? Myslím, že jsem toho napsala až až a tak se vrátím tam, kde je moje místo - ke kočičkám. Za zády mi mňouká nováček, ten můj nezájem o něj sotva pochopí. Bylo potřebné říci, co je třeba, lépe než se vztekat, že lidé nevědí, co jim nikdo neřekl. Teď už jen aby byli ochotni číst.
20. 10.
Nemám povahu pro život na venkově. Stále řeším v čem jiní nevidí problém. Téměř každý druhý den či noc chytám psa a musím jej vnutit jeho majiteli. Jsou čtyři ráno a před našim domem běhá pes. Majitel nevidí problém, "on se vrátí" . Netuším jak, když mne vítá v pyžamu a brána k domu je zavřená. Nechápu, že je jim jedno, kde běhá jejich pes, že se může zranit, zabije jej auto, že způsobí škodu či zabije jiné zvíře, pokouše člověka. A nejde o malé psy, ale i o velká lovecká plemena! A pak je tu Pan myslivec a jeho pes B. Pověst těch dvou je předchází. Před lety pohnal psa na těhotnou kočičku. Ta se zachránila útěkem na smrk a je otázkou, jak by akce dopadla, kdybych si nevšimla. Okamžitě vyklidil pole..,.... Mícu jsem dostala dolů až v noci, porodila a žije u nás. Mamuša, nejpohodovější kočička souboru, kterou stále nikdo nechce.
Nechápu, jak je zde každému vše jedno, každý plká, nadává a pak zaleze k telce. Možná je to tak i ve městě, jen to není tolik patrné. Ale rozhodně procento lidí, kteří si ve městě pořídí psa a dobře se o něj starají bude vyšší než na venkově. Zde je většina psů odsouzena k celoživotními štěkání na řetězu. Hodně blbě se na to kouká. Kočka má štěstí, většinou je volná, sebere se a odejde k nám
Dnes jsme zvedla hlavu od záchodků a zahlédla daleko v poli za domem skvrnu. Dalekohled potvrdil moje obavy - černobílý mladý kocourek, který byl nedávno i u nás. Je kastrovaný, někomu patří. Mladý, nezkušený. Ti strkají hlavu všude, vše musí prozkoumat. A často na to doplatí. Byla doba, kdy chodí venčit Pan myslivec a jeho pes a bylo mi jasné, že se stane vypuštění psa na kočku zábavným zpestřením. Pokud mu to nikdo nezatrhne. A co jsem udělala já? Nejprve jsme se vztekla, že se stěhuji a mám toho dost. Pak jsem si dezinfikovala ruce, byly od mazlíkování se Píďou, a běžela ven. Kocourek byl v zadní části naší zahrady a tak jsem do šera asi hodinu strávila čas hrabáním toho, co nebyla třeba hrabat a dávala pozor, co se děje kolem. Prošel kolem zahrady, pes B. na vodítku, sporý pozdrav.... Kocour je pro dnešek v pořádku. Cítím se v takových chvílích často jako idiot, ale nevím zda jsem měla chuť po kočičce v přepravce najít kočku roztrhanou psem.
Honzíkovi se daří dobře, tedy v možnostech karantény. Jí dobře, průjem nemá, břicho jako balon a tak uvidíme, zda vedle červů v něm nesídli také prvoci. Už se naučil mňoukat , karantena se mu nelíbí. Je to mazlík, před chvílí jsme měli mazlící kůru. Jakoby z oka vypadl prckovi, kterého jsem vzala před deseti lety mládeži, která učila plavat kotě ve vodní nádrži před JAMU v Brně.Jela jsem tramvají a viděla, jak kotě trénují ve výdrži pod vodou. Na České jsem vylítla z šaliny jako sršeň. Mladík mi předal kotě rychleji než výpalné a na skupinu děcek se snesly nadávky těch, kteří na místo doběhli později.
, karantena se mu nelíbí. Je to mazlík, před chvílí jsme měli mazlící kůru. Jakoby z oka vypadl prckovi, kterého jsem vzala před deseti lety mládeži, která učila plavat kotě ve vodní nádrži před JAMU v Brně.Jela jsem tramvají a viděla, jak kotě trénují ve výdrži pod vodou. Na České jsem vylítla z šaliny jako sršeň. Mladík mi předal kotě rychleji než výpalné a na skupinu děcek se snesly nadávky těch, kteří na místo doběhli později. 23. 10.
Kluci včera veterinu zvládli celkem dobře. Čórt stále protestoval, Punťa protesty po chvíli vzdal a Dráček se celou dobu škrabal ven z přepravky. Po cestě zpět bylo ticho, hoši pochopili, že se jede domů. Všechny čeká vypuštění do skupin mezi kočičky, jsem zvědavá, zvláště na Punťu. Dva starší, Čort a Punťa, se hodně zlepšili. Zvracení, dlouhodobý průjem, hubnutí, to je vše pryč. I kožní problémy se již tolik neprojevují a zlepšily se výsledky krve. Ćort trpěl zánětem močových cest, v poslední době se problémy nevrátily, snad to vydrží. Co srdce Punťovo, to uvidíme. Jak jsem psala v létě, při vypuštění ven po léčení, nebyl sto ani pořádně chodit. Po pár krocích zůstal ležet s otevřenou tlamkou, jazykem venku. Jakákoliv námaha byla problém. Naše představa, že si Punťa do zimy užije života venku, byla ta tam. Voliera už je hotová, kočičky ji využívají na šplhání a broušení drápků. Pro oba má ten smysl, že nebudou přímo vhozeni do skupiny, budou mít svůj prostor a z něj pak pomalu expandovat. Tahle metoda se mi lépe osvědčila než když mícu z karanteny vysadíte přímo mezi kočky. Jen jim ji ještě musíme trochu vybavit.
Jsem zvědavá, jak Kosťa a Dráček. V noci Kostík, Káče a Kuře zbořili zcela šplhadlo. Je to stropu a zcela jej vyvrátili, nestihli jej zlomit. Díky jejich řádění je díra ve stropě, tam na mne koukají nějaké silné rákosové pruty a ve stěně, tak snad na sebe za chvíli nebudou koukat s FIV kočičkami v patře. Destruktivní síla takové hordy koček je překvapivá - stěny oškrabané, podlahy zničené, okousané ručky oken, lino zcela v háji, o občůrání nemluvě, vše oškrabané. No my dva žijeme v jámě lvové Na jaro musíme začít malovat, nějaké pěkné veselé barvy.
Na jaro musíme začít malovat, nějaké pěkné veselé barvy. Pussi a Oskar se rozhodli opět nejíst, oba k tomu na střídačku zvraceli. Dnes první den oba něco zobli a teď čekám, kdy to z nich vypadne. Snad ne. Oskar je hrozný pacient, více takových bych nezvládla. Umíní si, že něco jíst nebude a klidně den nejí a můžete mu nosit vybrané lahůdky, miska zůstává nedotčena. Pak se konečně trefím do jeho chuti, nají se, ale protože nejedl dlouho, vše z něj vypadne. Krmit jej není možné, je agresivní. To Pussi krmit budu muset, jídlo si dala, ale málo. Trápí mne ti dva.
A nejen oni. Komínek nám schází, zhubnul, kvasinky v uších jej trápí a silný kašel. každá injekce je u něj dílo umu, brání se, což není dobré na jeho srdce a bolavá záda. Po injekcích je mu ale rozhodně lépe. Bucli se drží, ráno líně koukne, zda mu cesta k misce stojí zato. Je moc vybíravý. Mazli budu muset zase nasadit léky a více vitamínů, kvůli ní a Pussi se dnes bude vařit kuře. Opět prská a má uslzené oči. Piďa dnes vypadá o chlup lépe, ačkoliv jsme mu experimentálně nedala nic ne bolest, měl pravé oko více otevřené. Léky na bolest jsem na den vysadila, abych viděla učinek kapek a gelu. V krajním případě bych musela vyrobit kapky z Virbagenu, ten je učinný na viry i touto formou, ale drahý. Aplikaci kapek a gelu nemá rád, ale nechá si domluvit. Se studeným počasím je asi smutný i pro zavřené okno, ze kterého se dívá rád. Otevřela jsem mu jej, ale déšť asi není to, co by se mu líbilo. Myc a Petřík se drží, o Mladé psát nebudu, chronické problémy jsou vážné, dáváme léky, má dny horší a lepší, někdy se přidá akutní průjem. Bártík už má konečně po průjmech. Ve skupince Kuře a spol. jsem našla tmavší moč mimo záchodek a tak musím zjistit, kdo má problém. Mám spadeno na Kuře, ta měla zánět močových cest po kastraci.
nedala nic ne bolest, měl pravé oko více otevřené. Léky na bolest jsem na den vysadila, abych viděla učinek kapek a gelu. V krajním případě bych musela vyrobit kapky z Virbagenu, ten je učinný na viry i touto formou, ale drahý. Aplikaci kapek a gelu nemá rád, ale nechá si domluvit. Se studeným počasím je asi smutný i pro zavřené okno, ze kterého se dívá rád. Otevřela jsem mu jej, ale déšť asi není to, co by se mu líbilo. Myc a Petřík se drží, o Mladé psát nebudu, chronické problémy jsou vážné, dáváme léky, má dny horší a lepší, někdy se přidá akutní průjem. Bártík už má konečně po průjmech. Ve skupince Kuře a spol. jsem našla tmavší moč mimo záchodek a tak musím zjistit, kdo má problém. Mám spadeno na Kuře, ta měla zánět močových cest po kastraci.Na profilu máme zmínku o skupině kočiček, které při převozu do Brna utekly. Přidám příběh.
V jednom domě žila stará žena a její kočičky. Když zemřela a pozůstalých nebylo, byli policií vyhnány ven a některé pochytány a odvezeny na kastraci do útulku. Po pár dnech vypuštěny zpět. Byl konec zimy. Šlo o čtyři holky, část se dostala k nám. Jednou z nich byla i Lola, krásná bílomourka plaché povahy. Přesto se jí poštěstilo a našla domov u slečny v bytě. Po čase se slečna jela i s kočičkou pochlubit k rodině na Slovensko a při zpáteční cestě jí Lola na odpočivadle vyběhla z přepravky. Byla neděle večer, zprávu o tom jsem dostala v pondělí a za dvě hodiny jsme i s mým mužem směřovali směr Bratislava. U motorestu hledala již i slečna. Prolezli jsem vše, každou díru, kanál, motorest, chodili kolem dálnice a hledali ji i sraženou. Ve sklepích motorestu jsme narazili jen na tisíce blech, které nás nadšeně přivítaly. Pozdě v noci jsme odjížděli zpět do Brna. V autě nepadlo jediné slovo, pro smutek nebylo slov. Další dny a týdny jsem se na místo vraceli, i s odchytovou klecí. Hledali až ke vzdálené vsi, znovu mezi blechami, v křoví, během noci spali v autě, klec nastraženou nedaleko. Úlovkem byl místní kocourek. Obepsala jsem veterináře, místní spolky,..... Nikdy jsme Lolu již neviděli, ztráta bolí stále. Proč to píšu? Asi pro ty čtyři kočičky, které teď v zimě sedí někde bez pomoci. Jejich situace je velmi zlá. Stačí drobná chyba při přepravě, nepozornost, nezkušenost, špatný odhad situace a už se vám kočička nikdy nevrátí. Buďte velmi opatrní, i vaše kočička se může zachovat tak, jak jste nečekali.
26. 10.
Zítra musíme na veterinu, Zrzík s nárůstem tlamce odmítá jíst. Teprve 3 týdny po injekci kortikoidů! Krmení u něj nepřipadá v úvahu, nesnese žádnou manipulaci u tlamky. Včera jsem se mu s čelovkou na hlavě koukala do tlamky vždy, když se mne zasyčel. Jeden krvavý květák jsem viděla napravo dole, silný nános zubního kamene, ale ten příčinou nechutenství není. Mám obavy, zda nárůsty nepokračují do krku, tento nález jsme měli u jedné kočičky, kdyby neviděla neuvěřím, že je něco takového možné. Takový nález je ale patrný v narkoze, při vědomí kočka tak tlamu neotevře a svaly se neuvolní. Veškeré jídlo mu mixujeme, ale i tak je to k ničemu. Ráno jsem vstala a zcela mi to vzalo náladu, když všechny misky u něj byly plné.
V kuchyni je to jako v čekárně doktora - slyšíte jen kašlání, prskání, k tomu navíc zvracení a průjmy. Petříka musím podkožně zavodňovat, sledují zhoršení ledvin. Taktéž Pussi má horší dny, nechce jíst a málo pije a tak se o ni starám a doufám, že se stabilizuje. Průjem už nemá. Oskar průjmuje stále, alespoň se ale najedl. Mladá mne trápí, je aktivní a celkem baští, ale hodně hubne a evidentně si tělo již neví rady se všemi chronickými problémy.
Léčba Píďi jde pomalu, přemýšlela jsem, zda jej nevzít na krev nebo pak k doktorce Trnkové, že by měla nějakou novinku v oblasti očních mastí a kapek. On cestování moc nerad a on stres taky ledasco zhorší... a tak zvažuji.
Mufli, kočička vyhození v přepravce do naší zahrady, se velice, velice pomalu otrkává. Jí dobře, docházka na záchodek dobrá, ale důvěra v lidi minimální. Potřebovala bych ji vyšetřit, zda je kastrovaná nebo není těhotná, ale přeprava zatím není možná. Jméno dostala po kočičce, která žila na statku, kde jsem vyrostla. Jediná, která měla štěstí na delší život. Dostala se na samotu v lese ze Zlína se svojí rodinou. Po smrti svého páníčka rodinu opustila a nastěhovala se k mému dědovi a bábě. Byla kastrovaná z projektu města, Zlín přispíval majitelům koček na kastrace. Na statku, kde je kočka pátým kolem u vozu to bylo důležité. Nakonec se dostala dědovi až do postele
Honzík se z ustrašeného kotěte vyloupnul v pěkného teroristu a začal nám poroučet.
začal nám poroučet. Eliška je již i přeočkován a tak bude moci přejít do dočasky.
Vedle práce u kočiček a snažíme opravit střechu, teplota v noci klesá a v místnosti u karanteny ve velká zima, hrozí tak zamrznutí vody ve stěně.
U krmení nám chyběla včera jedna kočička, která chodí pravidelně, ani hledání nepomohlo a tak jsem nervozní.
Veselou příhodu přinesl víkend jen jednu a to ve chvíli, kdy mi v Globusu při nákupu vypadly zuby. Můj muž zbledl a čekal, zda bude náhlá destrukce celku pokračovat. Upřímně, nechci raději vědět co mu v té chvíli proběhlo hlavou, ale já měla před očima scény z filmu Smrt jí sluší Naštěstí vše proběhlo na místní podmínky celkem soukromě, žádný chrup jedoucí po pásu k pokladní marně hledající čárový kód či výzva rozhlasu, že na informacích hledá svého "rodiče" několik zubů Zdá se, že zestárnout důstojně bude hodně velký oříšek. Ale s humorem to snad půjde líp.
Naštěstí vše proběhlo na místní podmínky celkem soukromě, žádný chrup jedoucí po pásu k pokladní marně hledající čárový kód či výzva rozhlasu, že na informacích hledá svého "rodiče" několik zubů Zdá se, že zestárnout důstojně bude hodně velký oříšek. Ale s humorem to snad půjde líp. 27. 10.
Zrzík se chystá ne cestu. Jídlo jsme mu brala až kolem třetí ráno, rozhodl se ještě trochu najíst, ale nic moc. Teď ještě zjišťujeme, zda nám v laboratoři udělají krev, když je zítra volno. Jak jsem včera psala, že nám jedna míca nepřišla v Brně v sobotu ke krmení, tak včera kolem jedenácté večer byla na místě. Zdá se se v pořádku, jedla dobře, to mne uklidnilo.V noci byla hustá mlha, tedy kolem depa jako mlíko, a tak se jelo špatně. Auto nám přestalo topit a tak dnes musíme zrzíka pořádně zabalit.
Oči Píďi mírně lepší, musíme objednat další kapky a gel + další roferon.
Zatímco Punťa a ČOrt se mezi kočkami celkem zabydleli, Dráčka jsme museli od Kuřete a Káči stáhnout, ty dvě se s ním nehodlají vyrovnat, zahájily protestní hladovku. Musíme tedy vymyslet něco jiného. Dráček je v pohodě, to s holkami to není jednoduché. Ženské vždy musí dělat problémy
29. 10.
Doufala jsem, že dnes napíši, ale čistím boxy karanteny a ještě nejsem u konce a hned tak nebudu. Pak dezinfekce přepravek na zítřek a léky a zase budou dvě v noci a brzo ráno budík. Zrzík už má jídlo sklizeno, Felixe to čeká a tak bude naštvaná celá jeho skupina. Nováčka jsme nestihla vyfotit ani o něm napsat, snad zítra. Ani o Mufli nereferuji, omlouvám se. Péče o nemocné vyžaduje hodně času, krmení Zrzíka je hodně zajímavé, stříkačkou mu nesmím do tlamky a přesto tam musím dostat jídlo. Již si na sebe zvykáme, ale myslím, že po zítřejším vytrhání dojde ke zhoršení komunikace, pochybuji, že se pak nechá krmit. Musím oprat celou výbavu jeho volierky, všude je jídlo, při krmení lítá všude, myslím, že ho mám i ve vlasech Honzík zlobí, už by nejraději šéfoval depozitu. Kdo chce pohodové kotě, kluka do bytu, prosím hlaste se. Myslím, že s ním problémy nebudou, po očkování může jít, ať nám tu zbytečně takový šikula neleží ladem
Honzík zlobí, už by nejraději šéfoval depozitu. Kdo chce pohodové kotě, kluka do bytu, prosím hlaste se. Myslím, že s ním problémy nebudou, po očkování může jít, ať nám tu zbytečně takový šikula neleží ladem 31. 10.
Zrzík včera podstoupil zákrok v narkoze. Po jeho uspání jsme zjistili, že útvar, který byl před rokem a půl odebrán, se vytvořil znovu. Velmi špatný byl stav zubů po odstranění zubního kamene. Kromě špičáků byly všechny vytrhány. Pak vetka odstranila i útvar a pod ním jsme zjistili i nárůst na kosti čelisti, což nás překvapilo. Zhoubný sarkom to dle vetky nebude, to by mezi námi Zrzík už dávno nebyl, ale co se v místě vytvořilo, to nevíme. Z útvaru se moc odebrat nedalo, tak jej vetka zabrousila. Zrzíkovi se kvůli nepříjmu potravy zhoršily výsledky krve, bilirubin se zhoršil jednou tolik, včera jsem měla obavy, že se po zákroku nenají vůbec. Mě, kdyby někdo takhle dosekal pusu, není se mnou řeč týden a asi bych nebylo sto ani jíst kašičky. Když se vetka snažila odebrat kousek nárůstů kosti, měla jsme sto chutí její ruku zastavit, ať už toho necháme, že to bude po zákroku Zrzíka hodně bolet. Mluvila o případu psa, osteosarkom. byla mu část dolní čelisti odstraněna a dokáže s tím žít. Odstranění části horní čelisti u Zrzíka si neumím představit. Cena operace u psa stála více jak 50 tisíc.
Udělali jsme i rentgen hlavy a sono břicha. V břichu se mu nelíbí tuk, je jej hodně, myslím, že organismus začal přeřazovat po podávání kortikoidů na jiný režim. Takový stav vede k přírůstku tělesného tuku a úbytků svalů, ke změnám kvality kůže, že může být nakonec jako pergamen a k dalším. Zkušenosti s tím už mám, ty nejhorší, stačí vzpomenout kocourka Uhlíka.
Na rentgenu je nárůst kosti v místě postižení tlamky patrný.
Zrzík po operaci dostal infuzi, seděla jsme u něj, byl v přepravce, nechtěla jsme jej dávat do boxu kliniky, ten nezná. Večer jsem se jej snažila trochu nakrmit, ale velmi opatrně. Nechal se Mám obavy z hodnot, které v krvi lezou nahoru, teď je prioritou, že musí jíst a koncem týdne kontrola krve.
Mám obavy z hodnot, které v krvi lezou nahoru, teď je prioritou, že musí jíst a koncem týdne kontrola krve.Držte nám palce, tak krásný kocourek a taková nepřízeň osudu. Kluk je i učenlivý, Oskar by se u něj mohl učit. Rychle pochopil o co mi jde a dokáže spolupracovat.
Pokud by chtěl někdo Zrzíkovi finančně pomoci, každá koruna bude využita na ošetření a jídlo. On zatím nejí kousky a tak musíme vyhledávat baštu, která je ve formě paštik a musí být různorodá. Není jednoduché mu předložit jídlo, které mu sedne. Já si vždy z materiálních darů schovávám ty lepší kousky a tak teď baští darovaný mix malých konzerviček Almo Nature. Delší dobu mu vyhovovaly Felis kapsy ve šťávě, ale ty teď nezvládá a mixované je nechce. Proč, mne se neptejte, nevím.
č. ú.: 2019755103/0800, poznámka Zrzik.
Moc děkujeme!
Bílozrzík Felix je dokladem, jak každá kočička reaguje na problémy a bolest jinak. Jednak jsme měla ráno problémy jej chytit, během cesty byl v daleko větším stresu než Zrzík a po zákroku vypadal tak, že jsem jej raději nefotila. U Felixe byl problém před časem, začal náhle vykřikovat bolestí, nechtěl jíst, byl agresivní. Vše asi způsobila viroza, obří uzliny a vřídek v tlamičce, neboť při včerejším zákroku nebyl odhalen žádný špatný zub. Pod nánosem kamene měl pěkné zuby. Doma se ale tvářil jako tragéd Felix je trochu primadona
Felix je trochu primadona Petříkovi se zhoršují ledviny, každý den začíná zvracením. Hodně si vybírá v jídle a tak jej musím krmit. Je náladový a často se hašteří s ostatními. Stojí u misky s jídlem nic nejí, ale ostatní od jídla odhání. Spolu s Cvrčkem se v noci hádají, kdo mi bude spát u hlavy. Cvrček se chová divně, bojí se všeho venku. Nevím, co je příčinou, ale dnes utekl z parapetu když jel okolo traktor. Je poplašený. Možná, když nejsem doma, možná někdo bouchal na dveře, někdy nám nefunguje zvonek. Teď si uvědomuji, že i Micánek má podobné chování. V noci u okna vrčela, takhle reaguje na psy, ale žádný u domu nebyl. Já se přiznám, že nejraději bych pro bezpečí koček kolem domu, pozemku udělala vodní příkop.
Nováček Marco cestoval po Moravě. Odkud je, to asi již nezjistíme. Nálezkyně byla pracovně na několika místech a někde tam jí kocourek vlezl do zadní části dodávky a schoval se tam. Byl nalezen až když žena dorazila domů a zalekla se pohybu při vyklízení auta. Naštěstí rychle zavřela, okénkem od řidiče zjistila, že vzadu není násilník, ale kočka. Večer jsem si cestovatele odváželi domů. Vystrašený šedý mourek má průjem, zánět očí a je nezdravě hubený. Není kastrovaný, ani nijak značený, žádné tetování ani čip. Je zatím plachý, pohladit ano, ale do náručí ne, to hned panikaří.
To Mufli je zatím bez zdravotních problémů, ale její důvěra v lidi je stále na nule. Jsme ráda, že po těch zkušenostech, které má, si vůbec zvykla na box. Cítí se v něm bezpečně a ven nechce.
Piďovi se oči velmi pomalu zlepšují a u Čůstíka se totéž dá říci o kulhání. Kostík má za sebou slabou rýmu a tak doufám, že bude brzo schopen kastrace. Ta by byla třeba u Rostíka, ale u něj bude oříškem. V léčení je Mazli, Kamoš, Mikloš, Cipi, Žofie, Nitka a Komínek. Oskar včera stávkoval s jídlem, dnes si něco dal a chystám mu kuře.
Myc více pije, stejně jako Mlaďucha se často a dlouho u misky. Myc už pro stáří a bolesti zad nehodlá ani chodit na záchodek, často najdu louži na zemi v předsíni. Na fotu je ona, její oblíbené místo na spaní.
