4. 12.

Dnes večer jsme při krmení v Brně skoro přimrzli k miskám. Čičala jsem jako o život, ale přiběhly jen tři kočičky. Nikomu se asi do mrazu nechtělo a jídlo jim ale bohužel zmrzne. Ohříváme termoplošky, dáváme je do polystyrenu a na to teprve misku s jídlem či vodou, ale samozřejmě, mrzne, vše zmrzne.

Zítra musím na veterinu. Na ošetření pojede kocourek Oskar. U nás se v minulosti několikrát mihl, otok hlavy, venkovní kocourek, dnes senoir.  Paní krmička si jej před časem vzala domů, stařík už nezvládal příliv novým mladších jedinců v lokalitě a měl problémy se prosadit u jídla. V bytě spokojený, ale  plašan. Paní dnes volala, že se podivně chová. Přijeli jsme, zdálo se, že Oskar nevidí nebo je dezorientován. Po čase sledování to vypadá spíše na dezorientaci a poruchu rovnováhy. Chodí do kruhu, než si prostor zmapuje a zamíří, kam potřebuje. Kouká mimo mne, má pomalé reakce.  Nezvrací, vážnější neurologické problémy zatím nemá. Paní jej není sto v bytě ani chytit, není sto jej v takovém stavu ošetřovat a oddělit. Oskar je tedy u nás a zítra jde na vyšetření. Napadlo mne, že jde o  vestibulární syndrom, ale to je jen má konstrukce. Podobně se nám chovaly některé jednooké kočičky a ledvináři, samozřejmě zde byly příčiny jiné.

Oskar se najedl a je v klidu. Neruším jej, nenutím jej chodit, aby se mu netočila hlava.     

Ošetření kočiček a veterina v poslední době vázne. Mohou za to moje zdravotní problémy. Musím se domluvit na návštěvě veterinářky o nás, ale teď před svátky to nebude jednoduché.

Ujala jsem se ježíka. Má podváhu, zimu by nepřežil. Po poradě se záchrannou stanicí je odblešen, odčervení se mi zatím nezdařilo.  Zítra jej však vezmu k naší vetce, již několik ježků vypiplala a tenhle nechce moc jíst. Menu má, jak by měl mít, znovu proberu i se záchrannou stanicí, kde by mohla být chyba. U nás už taky několik ježků bylo vypipláno, snad i tento dojde rozumu J

Kolem obrazovky mi běhá náš ajťák Kvido a tak prosím omluvte překlepy. Smete vše, co mu stojí v cestě a tak musím často ukládat, aby mi náhle nezrušil počítač. Něco je ve vzduchu neb kočičí omladina v domě mrouská.  Venku mrzne a tady mládež nastavuje zadnice, svět se zbláznil.

O víkendu oznamovatelé ohlásili jednoho problémového kocourka na zahradě a jedno kotě, každý v jiné lokalitě.  Kotě druhého dne nedorazilo a kocourek, ten dnes na odchyt taky nepřišel. Dle volajících měl opuchlou tlamičku, to v sobotu večer. V neděli nebyl k nalezení.  Jakmile se objeví, pokusím se je odchytit. Kocourek je plachý, kotě ne, ale prostě zmizelo a že by se jej jen tak někdo ujal…. Pohybovalo se u výpadovky, tak to moc dobře nevidím.

Omlouvám se, je kousek ke třetí ráno, musím končit, musím dát nové teplé jídlo kočičkám za domem a zkontrolovat celý dům. A ještě se půjdu kouknout na ježíka, zda si nezobnul, koupila jsme mu syrové maso, to by jej mohlo zaujmout.  

5. 12.

Oskar je asi 13 let starý důchodce. Povahou velice plachý. 
V minulosti ošetřen při opuchnutí tlamy a pro podezření na selhání ledvin. 
Dnes vyšetření. Oskar se špatně orientuje, chodí dokola, točí se doprava, trpí poruchou rovnováhy. Vyšetřen, zánět vnitřního ucha. Ucho vyčištěno, dostává antibiotika, léky proti bolesti a kapky do uší. A pokud bude třeba, i injekce proti zvracení. Oskar se cítí asi tak, že se s ním točí celý svět, bolí jej hlava a ucho. Zatím je ale celkem aktivní a sám jí a nezvrací. Výsledky krve budou zítra. 
Účet za vyšetření činí 1520,-Kč, pokud by chtěl někdo Oskarovi pomoci, č. ú.: 2019755103/0800, oskar. 
Moc děkujeme!

Tak tu jej máme!
Dalšího obyvatele v nouzi. Ježík nemá na přezimování váhu a opakovaně se producíroval venku během dne. 
Zimu by venku nezvládl. 
Během noci snědl více granulek, tak snad jsme na dobré cestě. 
Paní doktorce se moc líbil, okamžitě se do něj zamilovala  :-) 
Pohlaví jsme zatím nezjistili, se jménem tedy chvíli počkáme  :-)

6. 12.

"Máme koťata, nevíme, co s nimi. 
My jsme se kočky kdysi ujali a ona rodí 3 x ročně koťata.
Jsem z toho na nervy, umíte si to představit?
Nesnesou se se psem. 
Vezmete je?"

Jen krátký výsek z jednoho hovoru. 
Řešení je prosté: 
1/ inzerovat, dokud se koťata neumístí
2/ kastrovat kočku matku
A přestat si myslet, že když jsem se ujal kočky nalezené, pokud to je vůbec pravdou, že má pak nějaký útulek povinnost se starat o koťata této kočky. 
Za útulek mohu říci, že pokud se ujmete nalezence, velké díky Vám. Ale to nijak neomlouvá, že ji nebudete kastrovat. 
Co péče o kočičku obnáší a co je třeba, tyto informace najdete všude na netu. 
A tak, když uděláte dobrý skutek, vyhledejte si i informace, co vše je třeba, aby Vaše péče byla zodpovědná. Rádi poradíme.

A prosím nelžete mi do telefonu, za ty roky komunikace s lidmi v této oblasti to už dokážu celkem poznat. Je to trapné a červenám se za Vás. 

7. 12.

Na fotu nemocný Oskar. I z fota je patrné, že není v pořádku. Po vyčištění uší se místo podráždilo a nebyl schopen chůze. Zalezl pod topení a tak mě dost vylekal. Jeho pohled směřuje vždy někam mimo mne a je dost patrné, jak si vše snaží srovnat v hlavě, která se mu motá. Krmím jej, aby nepřišly ještě další problémy z toho, že by hladověl. Zavírat do boxu jej zatím nechci, byl by hodně nervozní. Někdy se to doporučuje neb kočička je méně dezorientovaná a nesnaží se stále si nějaké místo v hlavě ujasnit. Pak se točí dokola a je jí více zle. Proto box. Ale Oskar je plašan a nervák a já bych ráda, aby byl co nejvíce v pohodě. Chodí málo, přede mnou utíká a tak se jej musím snažit co nejrychleji chytit, aby se mi nezačal točit a zmatkovat. Krmení mu chutná, je jak medvídě co narazí na med J  

Psala bych více, ale musím začít pracovat na kočičkách do Kočičího přání. Ještě nemám ani jednu v kupě, musím s věcí hnout. Nikdo jiný to neudělá. Omlouvám se.

Zítra jedou na veterinu koťata. Malá zrzečka dnes moc nejí a polehává  a tak jedeme  než se zhorší a bude pozdě něco v noci řešit. Dvě holky z Palackého pojedou na očkování.  

V léčení je Komínek, kocourek Eliška, Šmudla, Amálka, Jerry, Maluše, Mikloš, Bobeš, Mínka.

19. 12.

Od rána varují ledovkou, začne chumelenice a kdo se v takovém nečasu vydá na cestu? No hádejte, můžete třikrát! No přeci kočkař!  Jede nakrmit kočičky do 40 km vzdáleného místa. Jako každý večer.

Jen vločky si vesele dovádí, těm jediným je do skoku a poslední úsměv vám věnují, když se naplácnou na přední sklo auta.  I za cenu života je tahle hra stále baví.

Mám předběžné zprávy, ale tohle předčilo má očekávání. Výkop na výšku dospělého člověka, kolem něj po obou stranách další metr vyházené zeminy a po to celém pozemku. O půl metru výkop minul krmítko pro kočky a zemina na dlouho ucpala otvory v plotě, kudy kočky chodí k jídlu.  Navíc práce pokračuje mimo pozemek a díky vyházené hlíně nelze zavřít bránu a tak je pozemek přístupný komukoliv zvenčí. Mnohaletý vonný keř zničen, ze tří stromů opodál, borovice, jedna určitě uschne, má velmi poškozené kořeny. To tmy mi vylítla slova, že i vločkám zatrnulo a mráz je nezchladil.

Hledám kočičí tlapky ve sněhu a metlou odstraňuji kolem přikopu sníh. Mám obavy, že nezkušené mladé kočky na něj doskočí a sjedou do příkopu. Sama mám co dělat, abych tam neslítla. Okraje kloužou. Mít desku, vytvořím mostík, ale nic takového není po ruce.

Krmení v zimě trvá déle a není to žádná zábava. Zbavit misky zbylého zmrzlého jídla, mít po ruce misky nové, vodu a ohřívací podložky, jídlo, granule. Díky čelovce mám volné ruce  a vidím oči koček i na dálku, oči, které jiný nevidí. Hlavní je kontrola koček, když je akutní problém, chytá se hned, nejpozději druhý den. Okamžitě se pak mění režim krmení.

Nakrmila jsem a balila věci na odjezd. Je deset a ještě musím na hlavní poštu. Max má povinnosti vůči úřadům a tak si dopisujeme. V zorném poli se mi mihl pes. Nemá tu co dělat, startuji okamžitě. Dle stop si to namířil přímo ke druhému krmítku a pak jej odvolal majitel dovnitř, do výrobní haly. Toto krmítko je z jedné strany chráněno plotem, ten psa zastavil, ale druhá strana je nechráněna. Až vyjde muž se psem ven, jistě mu dá volnost pro vyvenčení…. Jde o chrta, bude rychlejší než jeho příkaz a kočky v těchto místech nejsou na přítomnost psů zvyklé. A tak jsem prošla celý areál a ukradla tři palety. U krmítka je dala tak, že psa zbrzdí a kočka bude mít čas zmizet za plot. Toto krmítko má i bezpečnostní otvory v zadní stěně pro takové případy. Pokud pes zastihne kočku za otevřeném prostranství, je to zlé. Po cestě domu mlčím a můj muž ví, že cokoliv říkat je zbytečné.  

Doma řve celej barák, taky je skoro k půlnoci, tak co bych chtěla. Za domem jídlo v krmítku zmrzlé, ani Dušíkovi se z boudy nechce. To jsou chvíle, kdy nevím co dříve. Auto plné steliva a krmiva z Globusu, to taky musí někdo vytahat, do rána by to promrzlo. Jediné, co mne v takové chvíli těší, je okamžik, kdy přijíždím k domu a na cestě neleží mrtvý Dušín, Vendelín, Klapáč, Malá černá, …… prostě všichni ve zdraví přešli cestu. Pro tento večer a pro další den, jsou s námi. 

Nejvíce řve ten nejmenší, Kvido, jak jinak. Prostě chlap – jak není jídlo na stole, přichází konec světa!

Zítra jede na testy a očkování. Jede i Bucli a Komínek. Mají problém, já mám nervy, zda cestu senioři přežijí. Buclítko má problém se žlázkou u prciny, vypadá to jako banalita, ale jeho to trápí, chodí stále na wc, je nervozní, neklidný, nesvůj. Chci mít jistotu, že nejde o nic horšího, svátky máme za dveřmi a vetové nebudou po ruce.  Taktéž Komínek. Je deprimován, zalezlý.  Jediný, pro koho cesta bude zábavou, je asi náš prcek. Doufejme, že testy budou negativní, očkování bez problémů. Myslete prosím na Buclítka a Komínka, mám o ně opravdu strach, ale vyšetření je třeba.

Pořídili jsme již dva stromečky. Borovice, mají dlouhé jehličí a nehrozí tolik riziko konzumace našimi kočkami. Jedna bude u pozitivních kočiček a druhá putovní po skupinách negativních. Stromeček bude chvíli tam a chvíli jinde, aby potěšil všechny. Není s námi Pišta, Harry, Myc, Ajka, Mour, ….. nevidím pro slzy, oni a další. A tak  vystrojme Vánoce, nikdy nevíme, kolik času je komu vyměřeno.

Už vidím Ponču, jak se jí budou lesknou očiska až zjistí, že stromek je pro ni a na hraní J V hlavě nám stále videa podmínek, ve kterých žila…. Je to zázrak, že jsou s námi. Ona i Ruby.  Ruby je nezávislá ženská, zatímco Pončátko, s tou jsme stále spojeny pupeční šnůrou. Koukala na mne večer z okna, jak dávám krmivo ptákům, doplňuji seno do kočičích boudek. Je drobná, sotva ji vidíte, ale pro mne zaplnila celé okno. Mávala jsem jí J

Oskárek  chodí stále dokola, ne zcela, ale problémy nejsou za námi a myslím, že jen tak nebudou. Vyjde přímo, ale pak se potřebuje zatočit, déle stojí než si srovná v hlavě, kde je a kam chce jít. Podstatné je, že jí sám, jen mám problém to vysledovat neb jak vejdu, on se schová.  Navíc mi kontakt ztížil tím, že spí v pueblu /proutěná chaloupka/ na skříni J

Šmudlík mne trápí, pije jako o závod. Tak mladý kocourek a už selhání ledvin. Nato, že mi prokousnul ruku na kost, by se měl víc snažit, mám na mysli ochočení, za stav ledvin nemůže, mám obavy, že je za tím vada srdce.

Čort začal být opět nečistotný.  Co on dělá, to málokoho zanechá klidným. Nechtějte popis akcí.  Stresuje jej  snad každá kočka skupiny, což nechápu, není zde nováčkem a pro jeho problémy bych si nedovolila přidat do pokoje ani myš. Povaha kočky se mění v čase a s věkem, ale i tak stále nevím, kde je problém, proč je ve skupině jistá nervozita.  Čort musel být odchycen z lokality po změně poměrů v ní. Trpěl průjmem a opakovanými záněty močových cest. Jeho kolega, Punťa, dnes již pro vážné onemocnění, není mezi námi.

V léčení je hodně kočiček, karantena plná, ale nejchatrnější zdraví má Žanetka. V péči mého muže pookřála, když je doma, tak se ji snaží krmit, ale vypadá jako bychom se o ni nestarali.  Ožije, malá očka se náhle vykulí z hlavy, když vidí šunku, máslo, pečivo. Dlouho jsme ji učili, že má jídlo v misce a netřeba do odpadkového koše lézti. 

Malé zrzce Pipi se konečně začala formovat stolice, dej bůh, aby to vydrželo.

Zrzikovi a Žabce se zhoršil stav zánět tlamky. Žabka si nechala injekci píchnout v klidu, se Zrzíkem byl menší cirkus, poslední dobou se rozhodl kousat a škrabat a otáčet se. Samotnému se potřebné injekce tak podávají nedobře, ale jinak to nelze. Také stav kocoura Kámoše se zhoršil, hodně hubne a vrací se mu rýma. Jídlo jsme mu začala podávat do pelechu, abych měla přehled, kolik sní.  

V sobotu 12. prosince byl hon. Doufala jsem, že ráno stihneme vyřídit ekodvůr, ale vše bylo jinak. Už po deváté jsme zaslechla střelbu, ale myslela, že jde o pokusy místních a trénink na Silvestra. Myslivci vycházeli většinou daleko později. Duši byl ale nervozní a věděl proč.  Z okna jsem dalekohledem zahlédla skupinu myslivců a tentokrát začínali v místě, kde vždy končili hon. Ekodvůr šel stranou a po prvních ranách zmizel Duši u sousedů. Tam jsem nad tím neměla kontrolu a nemohla jej chránit. Nemají plot a psi myslivců tak volně běhají i po jejich pozemku. Zaslechla jsem zvuk trubky. Střelba byla hodně intenzivní a mísila se s něčím voláním, asi někoho lov překvapil a volal svého zaběhlého psa, kočku…… Neměla jsme čas to sledovat, musela jsem za dům, muž hlídat těsně u něj, já v půli zahrady. Dál jsem nemohla, žije tam „náš bažant“. Bylo mi jasné, že teď sedí přikrčen v porostu a moje přítomnost byl jej vyhnala do vzduchu. To by byl jeho konec.

Od sousedů přes dva domy k nám směřovalo kotě, hloupé, hravé, nebojácné. Poprvé jsem jej zahlédla před měsícem.  Parcely mezi sousedy nejsou oplocené a tak se psi myslivců dostanou bohužel hodně k domům. Zkušené kočky reagují rychle, tohle trdlo nemělo šanci. Řvala jsem, tleskala, zalezlo na rodný pozemek. Hlídala jsem okolí naší zahrady a modlila se za zvířata a kočičky dole v bývalém ZD. Tam hon začal, tam se střílelo nejvíce.

Domů jsem přišla kolem 14 hodiny, zmrzlá, v domě všichni hladem. Kolem 16 hodiny jsem zahlédla na zahradě našeho bažanta, živ a zdráv. Večer přišel ke krmení Klapáč, Malá černá, Venďa i ostatní, kočičky sousedů jsou taky všechny a tak už nám zbývá jen přežít svátky s ohňostroji a dělobuchy.

Kočkaři jsou v pohotovosti, ale i tak klidný předvánoční čas od Maxe přejeme.          

23. 12.

Příznivce Dušína mohu uklidnit, milostpán se uklidnil J, několikrát pojedl a teď kouká na telku. Svátky bud mít poněkud konzumního rázu, ale bude ušetřen hlučného lidského veselí s koncem roku a duševní újmy.

To naznamená, že si teď doma sedneme na zadek a vyčkáme v klidu nového roku. Ne, ne, stále máme venku kočičky, které však nelze všechny u nás schovat. V Brně již byly dnes čtyři akce s dělochuchy a tak bylo jídlo během dne netknuté a zmrzlé. Zde mohou kočičky uniknout před ruchem do areálu továrny, kde se taková akce nechystá. Tedy doufám. Hlučná oslava zaměstnanců se konala včera tak doufám, že se tím veselí uzavřelo, oni budou pracovat až v novém roce. Kolem domu Maxe je to tak, že většina venkovek, tuláků, žije v ZD a zde je klid, je to část vsi, kde zatím nikdo ohňostroje nedělá. Je sem vše slyšet, konají se zde právě ty hony, od našeho domu kousek, ale přeci jen mají se tu kde schovat během silvestrovského řádění. Duši ale bydlí u nás a jiné místo nemá. To je jeho výhoda i slabost. Mour byl rozvážný – když bylo zle, přitiskl se mezi svoji kočičí boudu a náš dům a zde vyčkal konce humbuku. Duši, ne, ten měl záchvat paniky.  Další zranitelnou skupinou jsou  kočičky sousedů, ale ty pokrást nemůžu. Největší strach mám o ty, které to ještě neznají, o čtyři koťata odnaproti.  Co teprve náš bažant, ptáci na zahradě…no je mi z toho zle.  Pro stupidní zábavu taková škoda.    

Venkovkám se chystá kuře, už taky proto, že je potřebujeme překrmit. Během svátků někteří dělají dobré skutky, konečně vstanou od svých potřeb, zvednou hlavu, rozhlédnou se kolem… a dají venkovkám zbytky od stolu, ale s kostmi. Jednou jsem tak přijela krmit a všude kosti v miskách. Zuřila jsem, vše vyházela, všude dala tabulky se zákazem krmení.

Budeme krmit každý den, každý den kontrola. Během svátku je to i horší než v běžné dny.

Za domem mají teď kočičky i trochu výhodu. Když tam není Duši, mají větší klid k jídlu, on je totiž některé proháněl. Nejvíce Vendelína. Vendelín svého majitele má, ale tomu je kocourek u zádi. V rodině milují psíka, kočičky jsou zcela mimo. Proč si je pořizují, nevím. Po tom co jim zmizely tři kočičky, zůstal jen Venďa. To bylo málo a tak je nové kotě. Jeho pohlaví neznám, ale je to nezkušené, hloupoučké trdlo. Pokud je to holka, kastrace se nedočká. Všem ukončil život buď myslivec nebo auta. Jedno se však již jisté, Vendelín se cítí odstrčený, začíná se toulat, více jej vidím u nás, ale Duši si rázně chrání svoje teritorium. Zde je evidentní, že kastrace z kočky uťáplého chudáčka neudělá. Jsem ráda, že Duši ví, co je jeho, ale krmítko je tu pro všechny chudáky. Ostatně on byl u nás před lety také nováčkem.

Pár let na vsi, jak tak sleduji okolí, o majitelích a jejich zvěři by se dali psát příběhy, kupy povídek. Ne vždy končí dobře. Pro dobré konce musíte pohnout prdelí a často mít tajný plán J , pak teprve zasednout k PC.  Snad se mi podaří i tento osud zvrátit.

Zatím nemáme ani postaven stromek/stromky mezi kočičkami. Muž je v práci, den uběhaný, já budu mít uklizeno, ale až příští Vánoce. Během volných chvilek jsem v obavách okukovala kočičky, hlavně ty rizikové, zda není nutné jet na veterinu. Ono během volných dní, pohotovost, rovná se horor.  

K jídlu u nás ve svátky nebudou zvířata, jako ostatně nikdy. Hlavní jídlo kyselica, na tu se těším. Se sušenými švestkami. Cukroví nepečeme, já to ani neumím, ale přesto je máme.  Paní Věra a Vlaďka, díky nim mlsáme. Po odchytu Dušína se moje nervy pustily do krabičky od paní Věry J děkuji moc, své lékařce vše zapřu, budu tvrdit, že můj žaludek stále drží dietu, hlavně, že nervy jsou jako bavlnce.

Čím jsou pro mne Vánoce? 

Muž je doma.  Sms od rodiny.

Ptactvo venku má naloženo, jejich spokojený rej kolem krmítek uklidňuje.

Bublá kyselica a kuřata pro kočky.

Plápolá svíčka za ty, kteří s námi už nejsou. Nebo jsou, ale ne u jednoho stolu.

Nováčkům lezou oči z důlků, když se staví stromek.

Při rozdávání šunky je mimořádně živo a i nemocní vstanou z lože. 

Strach o venkovky.

Po krmení v Brně únava a náběh na bilancování.  

Pobrečím si v úkrytu u PC, za ty, kteří odešli a hodně schází.

Úprk pro cukroví od Vlaďky a paní Věry.

Od Maxe přeji všem romantické, velkolepé, mimořádné Vánoce! 

24. 12.

Ráno vstanu a místnost u Pučíka a spol. pozvracená. S krví. Zvratky asi na deseti místech. Podala jsem jídlo a čekala, koho přistihnu. Ve skupině koček musíte pachatele nejprve odhalit. Samozřejmě, odešla jsem na chvíli, krmit do jiné skupiny a ejhle, opět nazvraceno a pachatel neznámý.

Podle reakcí na další jídlo, předešlé problémy /průjem, alergie/ se mi nejvíce zdála podezřelá Pepina – nezájem o jídlo, více pije, je smutnější. Doslala léky proti zvracení a na ochranu žaludku. Od té chvíle nikdo nezvracel, ale skupinu sleduji.

Pak se udělalo zle Buclimu. Ráno jsem viděla mírný výtok z nosu a začal kašlat. Za pár hodin se stal kašel neutišitelný, stále jej to nutilo, neměl klid. Podané injekce zdá se zabraly, uklidnil se, ale musíme pokračovat. Bude to vše reakce na stres z cesty na veterinu.

A nemám klid. Muž jel do Brna krmit sám neb Oskar na tom není dobře. Od vyšetření se nezhoršoval, ale ani překotně nezlepšoval. Chůze byla častěji rovná, ušel delší úseky, v pokoji se orientoval, chodil normálně mezi kočky k jídlu. Celý týden jsme jej sledovala, zda se náhodou nehorší, dostal stronghold, nic podezřelého jsme neviděla. Dnes jej najdu  vyvráceného na polštáři.  Myslím, že se zachytil packou o textil a neuměl z toho ven.  Situace jej vynervovala a do toho jsem přišla já. Oskar je plachý a kontakt nemiluje, začne více zmatkovat. Opět nebyl sto rovnováhy, orientace, jako na počátku léčby. Dala jsme jej na zem, abych viděla, jak se pohybuje, ale on rychle zaleze, moc toho nevidíte. Aplikovala jsem injekce, chvíli jej chtěla sledovat, ale opět zalezl. Jak jsme v místnosti, přejde do ilegality. Počkám ještě tak 30 minut a půjdu kouknout, zda je venku. Je to trápení s plašany, když je nemůžete sledovat dle potřeby, když se jejich chování mění a vy nevíte, zda se tak chová kvůli vám nebo kvůli nemoci. Uvažuji, že bych jej měla dát do boxu, ale mám obavy, že v noci zaspím a on se mi v boxu dokola uběhá a bude mu zle. Je dost nervák, to stavu nepřidá.

Jinak venku rachejtle a jiný randál, jsem znechucená. Celý večer u krmítka koček ani noha a nedivím se. Chudáci mají hlad a strach přijít. 

25. 12.

Noc byla neklidná. Ten spánek, kdy uleháte v obavách, že se každou chvíli může něco stát a vy nebudete vědět, co dělat. V noci nevypadal Oskar vůbec dobře, zornice rozšířené a nebyl sto pohybu. Seděla jsem u něj v pokoji hodinu a během té se ani nehnul, jen seděl na místě. Dobře mu nebylo. Víc jsem v dané chvíli udělat nemohla.

Ráno jsem jej našla v pelechu na škrabadle. To nebyl špatný signál. Kontakt odmítal, utekl tak rychle, že jsem jej nestíhala. Orientoval se o poznání lépe než v noci, už to, že utekl, nebyl zlý signál, zornice reagovaly na světlo. Nakrmit jej není jednoduché, brání se kontaktu, já jej nechci stresovat, ale nemohu riskovat, že bude hladový, to bychom měli o mnoho problémů více. Jídlo mu chutná, o tom žádná J Pokračujeme tedy v léčbě, ještě teď, je něco po dvanácté v noci, se na něj chystám. Nakrmím a dáme do uší kapky. Uvidíme, zda pojedeme na veterinu, dle aktuálního stavu se rozhodnu. Cesta mu dělá zle, jak se mu točí hlava, motá se, může zkolabovat.

Ráno mě vystrašil Kikin. Běžně volá o jídlo, dostává mimo ostatních, není moc družný typ. Dnes bylo ticho a v místnosti napětí. Kikin seděl na okně a vrčel.  Nejprve jsem si myslela, že nějaká šarvátka, ale ne, vrčel, nikoho k sobě nepustil a vypadalo to, že bude zvracet. Od pohledu jsem hledala zranění, sledovala jej, ale nakonec se mi jej podařilo lapit. Kde byl problém? Zub, hodně uvolněný, ale samotnému se mu ven nechtělo.

Ponča se nezhoršuje, ale na závěry je brzo. Léky potřebují čas než zaberou.

Zvracení se podařilo zastavit, ale také je na závěry brzo, léčba je v počátku. Jedna věc je, že drží léky proti zvracení, druhá samotná léčba příčiny. Zvrací malá Pepina, málo jí, je smutnější. Myslím, že malá má zánět trávicí soustavy, místy se začala vykusovat, chlupy podráždily žaludek a střeva. Stolice řidší s trochou krve. Dehydrovaná není, apatická také ne, od pohledu by u ní člověk problémy nepředpokládal až na mírně vykousané místo.

Konzultovala jsem s vetkou vše. Během svátků bychom museli na pohotovost a tak bych moc ráda, kdyby to vydrželo do úterý.  

Buclítko dnes nekašle, ale málo jí. Stále na mne řve, dám jídlo, přijde, čichne, odchází. Už jsem se naštvala a dostal jídlo stříkačkou, aby si vzpomněl, že má jíst. Staříci jsou někdy protivní, ale mají na to právo. Pamatuji si dědu, byl ochrnutý, roky ležel. Babička mu připravila snídani, chléb s máslem, šunkou, vše na čtverečky. Když si umínil, nedostala do něj nic, jednou byly čtverečky malé, jindy velké, jindy nebyla dobrá šunka a někdy nebylo dobré nic. Dnes se ptám, kde brala sílu.  Nevím a zeptat se už nemohu, odešla za dědou.

Bucli je jako děda J jen péče o něj je nesrovnatelně jednodušší. S Komínkem si mohou podat ruku, ale ten dnes jogurt s vitamíny snědl.

Mezi venkovkami se situace uklidňuje. Dnes bylo jídlo více snědeno. V Brně se při krmení u výkopu topíme v bahně, ale krmíme, krmíme, krmíme.

Duši je už klidný, takový malý rekreační pobyt. Je krásný, pryč je ten vypelichaný kocour, sledovala jsem jej, jak se čistí po večeři, pastva pro oko. Ještě aby došel rozumu. Ale už tolik neútočí. Když jsem mu dávala misku s jídlem v červnu, kdy byl u nás, neměla jsem šanci,  vyrazil mi ji, skákal proti mně. 

Během včerejší střelby seděl muž u Dušíka, ačkoliv byla okna zavřená, slyšet to bylo a tak jej uklidňoval. Duši k němu má větší důvěru než ke mně. Já proudila domem a uklidňovala zbytek J  Příští svátky si nechám předepsat něco na uklidnění pro sebe neb jinak jednou vylítnu z domu a pak mne zavřou za ublížení na zdraví.

Na fotu Kvido v akci J  

26. 12.

Dnes vám nic duchaplného nenapíši. Cítím se jak vymáčklý citron a každý nerv je na nervy J Dopoledne se mi Oskar zase nezdál, opět chodil dokola a neměl dobrou orientaci, bylo nebezpečí, že spadne, když šlápne do prázdna. Rychle jsem tedy vyčistila voliéru a když jsem jej pak chytila a dala dovnitř, nebyl k zastavení. Tak jsem musela dezinfikovat další box a je v něm. Celý den běhám hlavně kolem něj, nevím, co mohu čekat. Zítra doufám veterina.

Neměla jsem čas ani vystrčit nos z domu, na procházku myslím. Vlastně jednou jsem nos vystrčila – pootevřeným oknem jsem souseda s dělobuchy poslala do…..

U ostatních se zatím léčba chytla a tak doufám, že nikdo další nic nechystá.

Omlouvám se, nějak nemám ani sílu psát. Dnes mi připadá záchrana koček marná, bez výsledku, snažení stále dokola, tolik sil investováno a efekt pramalý, maličký.

27. 12.

Oskar cestu zvládl, ale bylo to náročné, stále v přepravce chodil dokola a nebyl k zadržení.

Veterinářka jej vyšetřila, stále doufáme, že všechny jeho problémy jsou od zánětu uší. Pak už jen leda magnetická rezonance. Ale ať už touto zjistíme cokoliv, léčitelné to nebude. Jen budeme vědět, co se děje, pokud by tedy nešlo o uši. Stav uší, stav Oskara a jednostranné postižení zatím ukazuje na zánět, který je řešitelný.

Doktorka propláchla Oskaru uši, ulevilo se mu. V léčbě máme pokračovat, ale Oskar bude ve volieře a budu jej krmit.  Máme sledovat jak močí, měl ohromně naplněný močových měchýř, který si ale nechal vyprázdnit. Doma byl na velkou a sám snědl malou konzervu o 85 gr.  Tak dostal další.  Seděl v křesle a tak jsme jej nechala v klidu, myslím, že má dnes lidí dost.

Na veterinu jely o holky Tečka a Eliška. Obě byly přeočkovány a přetestovány, testy negativní. Doma po jídle usnuly.   

Vyšetření, očkování, testy, léky s sebou a jídlo pro Žanetku stálo celkově 3116 Kč, kdyby chtěl někdo pomoci, lze na účet 2019755103/0800.

Moc děkujeme, na dary lze vystavit potvrzení o daru ke snížení základu daně. A prosím myslete na Oskara! Moc děkuji.  

Oskarovi je v noci zase hůř. Sedím u něj už od jedné, hlava se mu točí, jak ji zakloní, je hůř. Moc bych chtěla, aby tohle už přestalo, ale asi to hned tak nebude. Zůstane vždy natažený a je mimo.

K problému jsem zatím nic jiného nenašla, to jen jako krátké vysvětlení pro čtenáře:

Náklon hlavy, vrávorání, padání
Naklánění hlavy na stranu, někdy i náklon těla, vrávorání, padání, občas až válení sudů a neschopnost pohybu, tikání očí (jako když se díváte z jedoucího auta či vlaku) nebo náhle vzniklé šilhání, v horších případech i vlivem kinetózy nevolnost až zvracení, jsou častým projevem onemocnění rovnovážného ústrojí. Odborně se tento stav nazývá vestibulární syndrom (VS).
Nejčastější příčinou je tzv. stařecký idiopatický VS – choroba o jejímž původu se ještě mnoho neví, ale která se často objevuje u psů vyššího věku. Při vhodné diagnostice a péči je prognóza tohoto stavu dobrá. Další častou chorobou je zánět středního a vnitřního ucha, nejčastěji jako následek hlubokého zánětu vnějšího zvukovodu, zánět mozku, nádor mozku a další.
Ve většině případů si diagnosticky vystačíme s klinickým a neurologickým vyšetřením, odběrem mozko-míšního moku, někdy RTG, v ojedinělých případech pak CT či MRI.

Kopírováno z http://www.aavet.cz/neurologie/

30. 12.

Poslední hodiny starého roku, tak si jich užijte. Nový rok bude jistě lepší než starý. Nestihla jsem vyrobit žádné přání, ač jej mám v hlavě, nestihla jsem nikomu popřát, nestihla odpovědět, těm co napsali. Rodinu jel navštívit muž sám, Oskar byl po ošetření, musela jsem být při něm. 

Po proplachu uší bylo hůře. V podstatě ležel a každý pohyb vedl k závrati, když se prohlubovala, našla jsem Oskara ležet na boku a byl propnutý jako luk. V takovém stavu mu musím dát hlavu dolů, narovnat jej, což není jednoduché, zmateně se brání, dokud není při sobě. Dnes ráno byl první den, kdy dokázal stát na čtyřech,  v leže  se jednou zadní podrbal pod krkem.  Na wc chodí, bobek byl naposledy ve středu a tak přišla na řadu lactulosa.  Krmím jej, ale něco jí sám, včera velmi dobře, dnes méně. Moc rád se mazlí, je spokojený a uklidní se. Péče je o něj náročná psychicky, protože víc udělat po jeho stav momentálně nemůžu, dobře mu není a hned tak nebude. V noci máme většinou pohotovost, jakmile teď vstanu od PC, jistě bude problém. Včera jsem takhle šla spát až kolem čtvrté ráno, vůbec mi nedošlo, že už je tolik. Za chvíli budíček a tak sváteční dny odpočinkem nedýchají.

Vedle Oskara je nutná intenzivní péče o Žanetku. Musím ji více krmit, sama jí málo, oči se jí rozzáří jen nad syrovým masem, to mizí kousek za kouskem a s nikým se dělit nehodlá.   Celkově vypadá hrozně, není ochotna se čistit a česání také nemiluje, ale je zatím aktivní a ví, co chce. 

Butlítko má na dolní čelisti v tlamce u zubů bolavý výrůstek, bez léků na bolest jsem se na to nemohla ani kouknout. Ta jeho tlamička je trápením, ale bez narkozy s tím nic moc dělat nelze. Antibiotika má, vitaminy také, gel na dezinfekci tlamky také, léky na bolest jej potěšily. Komínkovi se na lécích ulevilo, jinak jej čeká opakování strongholdu. 

Jerry se zhoršil zánět tlamičky a tak bez léků méně jí, slintá a je nerudná. I u Pučíka jsem objevila zánět tlamy, seděl na polici a sliny mu tekly dolů. Mínka častěji zvrací, ledviny zlobí. Ve skupině Eliška a spol. se nám objevily blechy, nechápu, kde jsme k nim v prosinci přišli.  Musím je ošetřit, Žabka a Zrzík jsou zvlášť nervozní. Pepina nezvrací, během Vánoc nám zvracela s krví, to bylo do foto nedávno.

Ponožka se drží, má nudli u nosu, ale je zatím aktivní. I do nosíku kapeme, nechá si.

Dnes se zhoršil Kvido. Ráno a dopoledne dobrý, ale večer leží, nejí, zvracel. Dostal injekce a uvidíme, jak se bude problém vyvíjet. Mám o něj starost, kotě je jeden den v pořádku, zítra na kapačkách. Má 1,5 kg, je to takový vypiplánek, venku by umřel.

Holky, Eliška a Tečka, jsou po očkování v pořádku.

Ráno byl opět hon, menší, ale byl. Bylo to nečekané. Na naší zahradě našlo útočiště několik bažantů a slepic, některé vyděšeně seděly již pod okny a tak jsem okna dnes opět neumyla.  Myslím, že se u nás i najedli, brzo k ránu jsme ptákům a našemu bažantu bohatě nasypala.

Poslední den v roce nebude jiný než ten včerejší. Běhání kolem koček, krmení u nás i v Brně. Kočičky se asi moc nenajedí. Jednak pro ruch z rachejtlí a jednak jim vše rychle mrzne. A další týden má být ještě větší zima.     

Omlouvám se, 2:35 musím za Oskarem. Nevím, co mě čeká.