1. 6.

Bába Ami /16/ po večeři, polovinu jí má na límci  :-) 
Nebojte, já jí ho očistím, jako čuně spát nepůjde. 
Proč má límec? Ami má utvar na hlavě, kulovitý a zadníma nohama si jej škrabe tak, že ten silně krvácí. Nešlo to po dobrém, tak po zlém  :-) , ale zvládá to moc dobře. Z fota lze možná i vyčíst, že si svým způsobem i myslí, jaká není s límcem parádnice.
Ami je nejstarší FIV kočičkou u nás. 

Míša, kocourek FIV pozitivní, dříve postřelen a zlomená zadní noha pod hlavicí kloubu. Vše se pěkně zahojilo bez operace. Míša, díky FIV, trpí postižením mozku - problémy s rovnováhou a koordinací zadních nožek. Mezi kočkami se ale pohybuje dobře, je spokojený, samostatný. V léčbě zatím devět dní. 
Dnes zvracel, chlupy, ale bylo to hodinu po podání pilule a tak jsem se hrabala ve zvratcích a hledala piluli. Nenašla. Kolik toho v něm zůstalo netuším, ale dám pastu na chlupy, aby bylo večerní podání léku bez problémů.    

1. 6.

Mám strach a z něj torzi žaludku. Není divu, že po letech kočkaření skončíte na gastru. Bucli byl odpoledne nesvůj, seděl pod oknem, což dělá v horkých dnech. Hrklo ve mně, zvedla jsem jej a nožky pokaděné. Bucli váži už sotva dvě kila a v náručí je jako motýlek. Problémů má nepočítaně, ale zatím se obdivuhodně držel. Když jsme prošla pokoj, bylo mi to jasné, pelíšky špinavé, stolice mimo záchod.

Dostal vše, co by mu mohlo pomoci, ještě musím objednat konzervy, máme jednu, bída, ale do rána vystačí. Dopo volám na veterinu, ale zatím jej tam vozit nechci, i přeprava je u něj velké riziko.  Navíc mi moc není jasné, co bychom tam vymysleli. Zatím má trochu chuť jíst a pije.  Z diety vylízal trochu sosíku, ale neponechávám nic náhodě, krmím jej. A Komínek záviděl, tak dostal taky. Toho čeká opět injekce kortikoidů, špatně pro zánět polyká. Má tyhle problémy v rodině, jeho matka i dcera i sestra. Klid, kočky nemnožíme, šlo o namnožení v novém domově, moje špatná ruka při výběru nové rodiny. 

Kája dnes méně jedl a trochu víc mu slzí očička, ale jinak funguje J dobře. Mám pocit, že více pije, zatím je stále bez granulí,  budu jej sledovat. Zítra mu vytáhnu dren, to jsem zvědavá, jaká s ním bude spolupráce. Dren to je ta věc v ráně, kus latexu, aby hnis vytékal, rána se neuzavřela a znovu nenatekla. Nad otokem, pokud se neřeší, může dojít k odumření tkáně. To ale není případ Karla.

Dnes na veterině ošetření kočiček, všechny se zatím po zákroku chovají normálně.

Doma čurbes, posledním dobou mezi některými frčí tvorba louží na zcela nepochopitelných místech, viděla jsem ledasco, ale i mě zůstává rozum stát.  Uklidit stovce koček je prostě nemožné, ale stále jsem to nevzdala. Představa o útulném bydlení padá, snad budu mít uklizeno a čisto alespoň na hrobovém místě J, ale vsadím krk, že mi na hrobě bude nějaká důchodkyně krmit kočky J

V Brně odchyt pokročil – kocourek konečně snědl jídlo v kleci, nebyla nastavená, aby si na ni zvykl  byla v místě „na volno“, ale trvalo více  jak 14 dní než získal důvěru.  Na nohu kulhá stále, ale větší problém vidím v tlamičce, na jedné straně mu otekla jak tlama, tak mu teče z oka.

Když jsem u té hlavy, musím se trochu vrátit. K Oskarovi. Hodně z vás jej sledovalo a podporovalo. Po jeho smrti zůstala otázka po příčině jeho problémů. Po velmi dlouhé úvaze a vnitřním boji, pitva hlavy pro mne byla 13. komnatou a eticky se to ve mně pralo, ale chtěla jsem smrti pohlédnout více do tváře a konkretizovat ji. Diagnostika u zvířat mi v mnohém připadá omezená a tak, když se vám nepodaří kočičku zachránit, chcete pro ty další, co přijdou, zjistit více o nemoci, která vám tu kterou vzala. Nemám ráda dohady a fabulace tam, kde mi na věci záleží. Po několika týdnech přišla zpráva, dle které Oskaru vyrostl v mozkových plen útvar velikosti vlašského ořechu a tlačil na mozek asi zhruba v místě, kde má člověk spánkovou kost a ta přechází v čelo. Ještě to proberu s veterinářkou, ale další nálezy byly dle mne spíše spojené s požíváním kortikoidů, Oskar byl celkově v dobrém stavu. Jinak ústav a doktora Pijáčka mohu jen pochválit. Citlivý přístup k člověku, který nerad dává své kočky z ruky a dohledu.

Nevím, jaká bude noc a ráno je ještě nejistější. No, ono je chvíli po půl jedné v noci a tak do rozbřesku kousek. Měla bych napsat o ostatních, ale nějak není sil a těch 80 wc jsem dnes taky nezvládla. Bucli spí ve svém čistém pelíšku, já jdu krmit venkovky a podat prášky.

Dnešní veterina stála 3332 Kč, každá korunka pomůže, moc děkujeme, děkuje Bucli i Kája.

č. ú.: 2019755103/0800

Na fotu dnes ošetřená kočička, po zákroku, ještě v narkoze.    

2. 6.

Je půlnoc a dezinfikuji box. Čekám na kočičku z odchytu, ještě se chytá, v lokalitě je bohužel stále ruch a tak se nedaří.  Jsem dnes naštvaná, neudělala jsem, co bylo třeba, hodně malých drobných prací a starostí, ráno u doktora injekce kvůli zádům a právě mi Amálka pozvracela nohu :-)

Buclítko už nemá od stolice umouněnou prcinu tolik jako včera, na wc vyrábí malé žížalky.  Večer si dal sám hovězí a dala jsme mu jinou dietu, ta předešlá jej rozladila – byly v ní kusy rýže a to on nerad. Dieta od puriny mu jede. Velmi špatně chodí, zvláště zadní pravá nožka je špatná. Hodně času vzalo sledování jeho docházky na wc v jisté chvíli jsem měla obavy i ze zánětu močových cest. Prohmatávala jsem jej, zda nemá plný močový měchýř, to by vypadalo na ucpání močových cest, ale měchýř byl jen trochu plný a navíc za chvíli šel na wc. Ale střeva, ty má plynatá L Je velice slabý, to jeho věk a chronické problémy.  Ale hovězí si dal rád, jsem ráda. Rád mi olizuje ruce od dezinfekce, nemám to ráda, necítím se ještě čistá a dezinfikovaná od jiných. 

Míša ráno nechtěl injekci a začal utíkat. Na nemocného s postižením mozku byl podivuhodně rychlý J Dnes si také dal hovězí, minule jsem si všimla, že mu chutná, tak jsem jej pro něj samozřejmě „musela koupit.“

Kája má dnes trochu jiný den – je bez drenu.  Chtěla jsem mu ho vytáhnout sama, ale ohradil se a čtyři ruce nemám. Bručel jako medvídě, pak jako medvěd a pak už i syčel. Ale nebojte, zabalila jsme jej do deky a můj muž vytáhl drenáž. Vše proběhlo v klidu. Teď na něj myslete, aby se rána neuzavřela s tím, že znovu oteče. Pokud by k tomu došlo, tak během dvou, tří dní. Na náš transparentní účet https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2600801169 dorazila částka 2200 Kč od zaměstnanců ozubárny Zetor. Kájovi to řeknu zítra a já moc děkuji již dnes.

5. 6.

Kája se na počátku víkendu rozhodl zlobit. V pátek snědl během noci jen jednu misku jídla a během soboty nic, prostě nic. Byla jsem otrávená a nervozní, nebylo mi jasné, co se děje. Nezvracel, nechoval se jinak, večer mi připadalo, že má teplotu. Pokud o měření sabotoval. Do třetí rána jsme jej sledovala a ráno běžela k němu. Jedna miska ujedena. Dala jsem nášup nový a ejhle, pána to zajímalo.  Chudák nemohl se najíst v klidu, stále jsem jej sledovala, zda nepostřehnu něco podivného. Ono u FIV nikdy nevíte, největší strach, když mi zvíře nejí, mám ze zauzlení střev a jiné akutní záležitosti a to zvláště o víkendu. Zkušenost s Miluškou byla dost alarmující – jen přestala jíst, trochu ublinkla, pak se dokonce sama nejedla a nic mimořádného se nedělo, jen mi něco nesedělo, prostě pocit. Byl pátek a ukecala jsme paní veterinářku, že si na nás musí udělat čas. Byla jsem přesvědčena, že blbnu a zbytečně ji připravím o čas a nejen ji. Jen sáhla na břicho, zpozorněla, známe se roky a začalo mi být jasné, že se něco děje. Vyslovila svoje obavy, sono je podpořilo a průser byl na světě. Měli jsme na výběr ze dvou skvělých variant – operovat kočku ve špatném stavu, Miluš nebyla ani kastrovaná, nebyla kastrace zatím schopna, nebo je konec. Operace byla šancí na život.

Akce končila dvě hodiny po pracovní době a jak si možná pamatujete, dopadla dobře, ale Miluš měla chronické problémy a ještě několikrát nás vystrašila. Dnes už není mezi námi, ale snad se tu chvíli u nás neměla zle. 

Takový zásah je rizikem pro zdravou kočku, ne pro FIV. Ale Karel v neděli začal jíst, bobky tvoří J což znamená, že je průchozí celý trakt a tak snad to byl jej momentální výpadek chuti nebo jsem mu dala nevhodné, málo lákavé jídlo.  Packa mu po vyjmutí drenu neotekla, což je dobrou zprávou neb u FIV kočiček se rány nemusí dobře hojit. To ta špatná imunita. Pokusím se v dalších dnech Karla vyjmout z boxu a vyfotit lépe. Ono to vypadá, že práci na něm flákám, ale vyjmout plašana z klece či boxu, to je dost složitá věc.  Většina přijatých kočiček chápe box jako svůj domeček, kde se cítí v bezpečí a  jakmile je chcete vyndat, panikaří. Neví, co se bude dít, jaké máte úmysly, bojí se prázdna pod nohama, když je zvednete. Pak jsou samozřejmě kočičky, které vám k takové akci ani nedají šanci, to jsou ty vzteklé, kdy se jen nakloníte v boxu a už to na vás prská a doráží. S těmi je hodně práce. Takový byl v létě i Dušínek J To jen, aby jste si nemysleli, že jsem líná si s ním dát práci, ale taková vystrašená kočička, která vyběhne z boxu, což se stát nesmí, ta dokáže srovnat místnost se zemí. A nejde tolik o místnost jako o bezpečí kočičího pacienta. Jen vzpomenu, když jsem kočku Dobby lovila u stropu, byla zalezlá v závěsu okna a tak jsem závěs musela odháčkovat z žabek, Dobby do něj zamotat a dopravit do bezpečí. Snažila se mne sežrat a to tolik, že si vykloubila čelist. Ptáte se proč to všechno? No museli jsme se přestěhovat z podnájmu do domu Maxe. Prostě s kočkami musíte opatrně. 

Míša si vede dobře, musím jej převážit, ale zdá se mi, že váha nejde dolů, což znamená, že i s postižením mozku má chuť k jídlu. Ono je totiž dost problém sledovat, kolik zvíře jí, když jich máte více pospolu. Pak je dobrým pomocníkem váha, máme prima veterinární a přesnou. Taky cítí v ruce, když mu dávám piluli, že držím cvalíka a tak snad je to dobré. Už dokonce vyhmátl okamžik, kdy sáhnu pro tabletu a uniká J  rychlostí blesku. Mě se to nelíbí, nehodlám nemocnou kočku honit, tak musím vymyslet nový grif na našeho filutu. V pátek bychom měli s tabletami přestat a tak jsem zvědavá, měl by jít i na kontrolu krve.

Buclítka jsem dnes na wc neviděla, ale prcinu má čistou, pelechy také čisté a ve wc typické žížalky. Ale zatím neskáču, včera jsem byla málo doma a tak nemám jeho obraz stavu kompletní. Ale má chuť sám jíst, i si sám dojde k jídlu mezi kočky, přestože jej nožky dost bolí. Je hodně slabý a tak jej budu přikrmovat i za okolností, že bude průjem zažehnán. Komínkovi taky dávám jíst, ale je to porod, tlamka jej hodně bolí. Má v ní záněty, vzadu, kolem zubů. Vetka před časem navrhla vytrhání všech zubů, zánětlivý proces někdy ustoupí, ale taky nemusí, ale já to zamítla ze strachu z narkozy a ačkoliv nemám ráda kortikoidy, dohodli jsme se na jejich aplikaci. Komínek má tento rok 16 let, nevypadá dobře, snaží se, je aktivní adekvátně věku, ale já vidím i ty unavené oči, které mě hledí. 

Často zvrací kocourek Eliška, vidím to na zánět žaludku, je nervozní a nevrlý ke kočkám, dokonce napadl Myšku a tak jsem mu udělala přednášku. Myš váží tak třetinu Elišky, není to sranda, když na ni takový medvěd skočí. Ale snad se uklidní, když se bude cítit lépe. Kocourka Kamoše jsem chtěla vzít na veterinu, vyvrátil se mu zub, stolička nahoře, ale s narkózou je to u něj jako u Komínka, Kamoš je dokonce starší. Ptala se mě vetka, zda zub nevypadne sám, tak kocourka sleduji a zvažuji. Nerada bych, aby mi pro jeden zub odešel v narkoze. Nutno podotknout, že se se zubem dokáže najíst.

Je půlnoc a tak jsem odskočila od PC nakrmit venkovky za domem, už měly prázdno. Jak kolem tohoto času nedoplním, vytvoří se u krmítka nezdravá řada čekatelů, kteří se pak hádají, kdo bude první. Duši je většinou prvním degustátorem, ale nemá dobrá vkus, chutnají mu více hlouposti než kvalita. Na kvalitní konzervy si potrpí Klapiš a paní Žáčková, ty nějaká kapsa Felix nezajímá.  Duši celé dny pracuje za domem, náročné úkony lehu na boku a na zádech. Jak jsme zahradu trochu posekali, má nová místa na ležení a více u nás vidím další sousedovic holku, slečnu T. Ňuchá nám zahradu, doufá, že uloví ptactvo jako by u nás hlodavců bylo málo. Zrovna včera proti mně jeden běžel v zadní části zahrady, stydím se, měla jsme jen trepky a holé nohy, to něco proti mně běželo vysokou travou, hrozivě se vlnila, pojala jsem pochybnosti o své odvaze utkat se s tím neviditelným rychlým tvorem, že jsem uskočila  a dokonce do kopřiv.

Nohy hořely a díky nim jsem v noci neusnula při odchytu. Všude tma tmoucí, čelovka mi vyrábí díru v hlavě, nohy mrznou, jak se od řeky táhne chlad. Klec klapla, ale uvnitř zběsile pobíhal vypasený kocour z baráku přes dvě zahrady. Vyběhl střelhbitě, ale návnada byla asi hodně lákavá neb už ta půl hodiny čekal nedaleko klece, kdy nás to přestane bavit. Budeme mu říkat Trouba J

Domů jsme dorazili kolem druhé v noci a barák řval hladem. Cesta byla nedobrá. Směrem do Brna muž zahlédl srnu těsně u cesty. Nevěřila jsem, ve tmě jsem u krajnice neviděla nic, ale auto jsme  obrátili a nebudete věřit, v příkopu u cesty byl šedý pytel, který k nám náhle zvedl hlavu – srna. Všichni jsme měli štěstí, že nebylo nikde dalšího auta, byla to zatáčka chvíli za Marefami, samý pomníček kolem cesty. A ona si srna umíní, že jí chutná krmě v ďolíku u cesty, srna sebevrah, zvláště v noci zde sviští kamion za kamionem. Mlátili jsme do karoserie, byla pryč, zmizela v polích. Uf! Auto jsme znovu otočili, konečně směr Brno, ale čelovkou jsem prosvítila krajnici a opravdu, zvíře bylo pryč. Na zpáteční cestě mne mrazilo, jak daleko od obydlí vidím běhat kočky.  Nejhorší je sjezd z dálnice u Holubic, je tak území nikoho, které láká kočky. Dříve jsme tam vídala bílého kocourka, nedávno během dne! tříbarevku a tutéž jsme včera kolem druhé v noci hnali z cesty pryč.

Jeli jsme 80, místy 60 a auta nás četně předjížděla. Holt 80 je pomalu, brzdíme provoz. Pak není divu, že v noci stojí kamion v konci Slavkovském, v protisměru osobák a v poli zmuchlaný další osobák. Snad se nikomu nic nestalo.  

9. 6.

Jak jsem se včera zmínila, večer mě vystrašil Komínek. Vstal z pelechu, z tlamky mu kapaly sliny zbarvené krví a tvářil se tak, že co nevidět padne. V pokoji jsem si všimla místy kapek krve a cákanců, i okraj pelechu byl špinavý, jak na něm měl položenou tlamku. Očistila jsem, co mi dovolil, prohlédla, problém byl „jen“ v tlamce.  Dovnitř se u něj bohužel při vědomí nedostanu, chodil po pokoji a klapal tlamkou od bolesti. Sem tam odlítly sliny s krví. Pokusy o jídlo, právě se měla podávat druhé večeře, bez úspěchu. Dala jsem mu  injekci na bolest a měl dostat také antibiotika. Do tlamky dostal trochu vody s glukozou a hodinu od injekce proti bolesti jsme se jej pokusila nakrmit. Šlo to hrozně, měl problémy s polykáním a po každém jídle se snažil něco dostat ven z tlamy, což mi přišlo, že mu jídlo, ačkoliv bylo tekuté, zalezlo na nějaké bolavé místo. Byla jsem naštvaná, že nemám po ruce kortikoidy, vypadal dost zle. Plán, že je hned ráno dovezu a aplikuji, padl ve chvíli, kdy jsem je po zuřivém hledání našla ve skříni na léky, asi nevidím pro oči. Dostat je ale může zase až v odstupu od aplikované injekce proti bolesti, steroidy a nesteroidy by se spolu používat neměly.

Kominkovi se vytváří v tlamce asi útvary jako Žabce a on, na rozdíl od ní, se s nimi najíst nedokáže. Každá kočka snese jinou bolest, jedna se vám s totálně zničenou tlamkou nají, druhá má vřídek na jazyku a už leží a nejí. Uvažuji, že bych jej ráda vzala na prohlídku tlamky, ale mírná sedace bude nutná a to musím ještě prokonzultovat. Pokud ale najdeme v tlamce  něco na operaci a vetka ji navrhne, budu stát před rozhodnutím, zda riskovat jeho život zákrokem nebo tím, že se po operaci rozsype. Navíc mnohé utvary mohou prostě narůst znovu. Asi to rozhodne rozsah nálezu v tlamce a jeho charakter neb některé utvary, třeba ten u Žabky, se operací řešit nedají.  Mám z toho hlavu jako pátrací balon, stejně jako z problému Amálky a utvaru na hlavě, který nám přerůstá límec, který ona zatím nosí. Na Amče e v neděli koukne paní doktorka, snad malá zvládne cestu. Ať už jde o jakýkoliv utvar a nedělám si iluze, že mě čeká dobrá zpráva, je pro mne podstatnější spíše to, jak to zařídit, co vymyslet, aby si místo neškrabala a tím stále nekrvácelo. Ať má Ami na hlavě cokoliv, budu při ní. Nejsem z těchto komplikací nadšená, ale u FIV kočiček a vůbec u nemocných a zvláště těch starších, se vždy něco zkomplikuje, prostě půjdeme dál s problémem navíc.

A hubne nám Bohuš /FIV+, astma/. Když jej tak sleduji, méně kvalitní srst, méně vitality, vyhledává vodu, co jiného si myslet. Léky dostal, dopravu na veterinu zvažuji, Bohuš nám před dvěma lety v horku v létě zkolaboval a tak mám co zvažovat. Dostává jídlo bokem ostatních, abych měla jeho apetit pod kontrolou a navíc jej to potěší.

Míša, FIV + kocourek s postižením mozku, dnes dobral antibiotika, myslím, že bude rád, ačkoliv tableta je takové malé nic aplikované v mžiku, on to nějak, nerad  a utíkal přede mnou. Čeká jej kontrola, kéž by bylo pár chladnějších dní, horko je na převoz hrozné, ačkoliv je v autě klimatizace.  Těch skoro 40 km tam a 40 zpět dá všem zabrat a to si nedovolíme jet po dálnici, abychom tam někde neuvízli.

Kája se u nás dál rekreuje, je to pro něj asi nuda, ale karanténa není zábavou pro nikoho a hlavně není na furt. Jak bude mezi kočkami, rychle zapomene. Když se mu něco nelíbí, mručí jako medvídě. Včera byl poplašen, musela jsem v karanteně uklidit a dokonce vysát, prostě to smetákem nešlo, musel se použít vysavač, ale zvládl to dobře a dostal odškodnění :-) Packa se mu dobře hojí a používá ji normálně.

Karantena se včera připravovala na příjezd rodinky a dnes ji tu máme. Malá Micka z Brněnských Ivanovic mne na klinice vítala vyzpěvováním a i po cestě pěla jako Zagorka.  Je převelice mazlivá, upovídaná a droboučká a koťata? Jak jinak než nádherná. Malé mourince jsem ještě nespočítala proužky na zádech a malej černej kluk, no typickej chlap - jí a spí J  Je potěšením se na ně dívat a sledovat tu souhru. Mamka, od druhé odpoledne co dorazila k nám, spořádala již třetí misku jídla a tak si myslím, že se u nás necítí zle. Teď celá karanténa spí, tedy kromě mne.

Jak to vypadá s ostatními? Bucli má místo průjmu zase svoje žížalky, v jídle si vybírá a tak jej raději krmím, mizí před očima. Záda a zadní nožky jej bolí a tak dávám obden léky na bolest, aby byl veselejší a tolik jej netrápily i špatné zuby. Dvě kočičky jsou po ošetření v narkoze, zuby, v pořádku, další se u nás ještě zotavuje ze zánětu středního ucha, čeká ji další dávka antibiotik.

Zvracení s krví v noci na dnešek patřilo Micánkovi a tak dostala injekce a bude se muset přeléčit.  Tyto problémy se jí vrací, bohužel. Celkově dnes nevypadá dobře, ale nezhoršuje se, více odpočívá a méně jí.  Mikloš má stejnou léčbu, oba mají podobné problémy, Mikloš je navíc čuňátko.

Víkend opět samá práce, vývoz do ekodvora, veterina, odchyt, nákup steliva, práce na domě a u kočiček a taky zahrada by chtěla práci.  

Pokud by jste chtěli přispět na péči o kočičky č. ú.: 2019755103/0800, moc děkujeme! Na dary vystavíme potvrzení ke snížení daňového základu.

10. 6.

Tak a zde máme úlovek poslední noci, do Maxe dorazil kolem třetí ráno. Lovili jsme jej skoro měsíc, nechodí na jednu přední packu a měl opuchlou levou část tlamy. Je to kluk, nekastrát. Ačkoliv se tváří týraně :-), už snědl třetí misku s jídlem. Naše komunikace se zatím omezila na moje domlouvání a jeho syčení.

Kája /FIV+/ se nám pěkně vyloupl  :-) Chystám u něj úklid a jelikož Kája nemá rád smetáček a lopatku, speciélně má zelenej, aby měl uklidňující vliv :-), tak jej budu muset uplatit předtím jídlem. On stejně Kája smutně hází oko do prázdné misky, že bych mohla nandat. Dnes už třetí kapsa, klukovi u nás chutná.

11. 6.

Dnes byla na vyšetření Amálka, bába, 16 let, FIV, které se vytvořil na hlavě útvar a ten poslední dobou roste. Amálka si začala útvar poškozovat zadníma nohama, část jeho hmoty si tak odstranila, asi 1/3, a došlo vždy k mírnému krvácení, stříkance krve byly všude po bytě. Dostala tedy límec a útvar se na počátku zklidnil. Teď ale rychle roste a změnila se i jeho hmota, složení, je více prokrven. Veterinářka Amálku dobře prohlédla a navrhla odstranění neb je zde nebezpečí, že s límcem či bez, si Amálka útvar poškodí a ten začne krvácet a Ami může vykrvácet. Když jsem jí útvar v týdnu ošetřovala, zapomněla jsme jednou brejle a ve víře, že odstraňuji z jeho povrchu kus srsti, došlo k porušení a krvácení. Jeho intenzita mě překvapila. Kromě vyšetření tedy následovaly rentgeny a odběr krve, obě jako předoperační. Předběžný termín tento čtvrtek. 

Do čtvrtka se mohu ještě rozhodnout, samozřejmě mám strach, věk, pozitivita, stres. Ale útvar roste a  jakmile se trochu zvětší, límec nebude stačit, spíše zavazet, a ona si do něj zajede a bude v mžiku v krvi. Ve dvou místech má útvar hodně tenké stěny. Dle vetky je také teď ještě sto odstranění, jakmile vyroste, už nic nenaděláme. 

Rentgeny zatím vypadají moc dobře, krev bude zítra.

Vyšetření Amálky stálo 1338 Kč, platba za Micku s koťaty činila 1210 Kč, každá koruna pomoci vítána, č. ú.: 2019755103/0800, na dary vystavíme potvrzení.

Moc děkujeme po pomoc.    

14. 6.

Mám nervy na pochodu, zítra jde Amálka na operaci odstranění útvaru. Vetka měla pravdu, i když má límec, útvar se lehce poškodí a krvácí, naštěstí ne moc, ale klidná nejsem a sleduji, jak má límec od krve. Očistím, ale opatrně, dám na útvar mast a za chvílí trocha krve opět na límci.  Už jsme jí zabavila jídlo, celá skupina je na nervy. Nechci ji oddělovat kvůli hladovce, baly by ještě více nervozní a tak budou hladem všichni. Trochu mám obavy o Bohuše, „když máš hlad, nejsi to ty!“ Bohuš, když má hlad, vrací se k roli agresora a jeho rvačku s Píďou mám v živé paměti, kdy Bohouši stříkala z tlamy krev a já to viděla na jeho vykrvácení. Zastavte krev tekoucí kočce z vnitřku tlamy! Naštěstí se proces zastavil sám, ale kaluže jsme utírala dlouho a bílý Bohouš byl rudý a byl tak vytočen, že ani očistit se nenechal. Časem se B. uklidnil a spíše Piďa popouzí jeho.

Musela jsem si odskočit od PC, venku se ozval řev a to nepřeháním. Přiznám se, že ten zvuk miluji a pídím se po jeho původci již dva roky. Nějaké zvíře ze tmy řve, ale je to na mou duší děsivý hlas, křik, nedivím se, že dříve věřili na duchy, strašidla a jinou havěť J  Jednou jsem v noci běžela za ves hlas hledat a dospěla k názoru, že jde o ptáka leč se pohybuje velice rychle.  Samozřejmě jsem neviděla nic, ale asi se vzájemně přitahujeme neb poslední dobou nám „chodí až k domu.“ jeho hlasové variace se rozšířily o další děsivé zvuky, v úžasu koukám z okna či zahrady do tmy. Podařilo se mi jeho základní hlasový projev natočit, mizerně, ale znalec by se měl vyznat a tak se těším, co je možná dozdím, až zjistím, koho se ptát. Další hlasové variace se mi nepodařilo zatím natočit, je to vždy náhlé a k záznamu používám bohužel jen foťák a to tak, že spustím video a on se zachytí u zvuk.

No a jak tak koukám z okna a krev mi bublá loveckým nadšením, mám na mysli lovce zážitků přírody bez zabíjení, pochoduje si k nám Klapáč. Klapáč, je vedle Moura, našim nejstarším zákazníkem u krmítka.  Je to zkušený, životem ošlehaný kocour, stačí se na něj podívat. Každý večer se vydá na pouť k nám, téměř přes hory a doly a hlavně přes vozovku, jde rozvážně, pomalu, nemá na kvap. Ačkoliv se jej snažil Dušín u krmítka srovnat, neměl šanci. Klapi se nenechal  vytočit k hádce, koukal na něj upřeně, poodstoupil dozadu a čekal a čekal a čekal. Tento intelektuální proces Duši nechápe a tak nechá protivníka najíst zvědav na další dějství boje, ale Klapiho priority jsou jiné než šarvátky

Bucli měl dnes špatný den. Zle, zle chodí, musela jsem upravit pokoj tam, kde hrozilo nebezpečí pádu, přesunout police, stůl, wc, misky s vodou. Má u pelíšku i jídlo, ale tvrdohlavě chodí dolů ke kočkám, což je dobře, ale pohled na něj není dobrý.

Komínka krmím, ale nestíhám, jak bych chtěla. Snaží se jíst i sám, ale není to žádná sláva. Tlamku již nemá v takové krizi jako minulý týden, ale není to žádná sláva, spíše naopak. Přestavba pokoje se mu ale dnes líbila, místo pomoci, dělal čurbes a pro jistotu si některá místa občural. To je celý on.

Matka koťat mne v pondělí vystrašila. Během víkendu se jí spustila rýma a začala kašlat, ale nic vážného. V pondělí odpoledne ale ležela u malých a zrychleně dýchala s otevřenou tlamkou, to doprovázené mňoukáním. Volala jsem vetce  a aplikovala, co doporučila. Trochu se s večerem uklidnila, kočka, ne veterinářka J, ale klidná byla až v úterý ráno. Myslím, že prodělává infekci spojenou s teplotou, do toho zátěž s kojením a péčí o koťata, nebylo jí dobře. Může to být i stres, chtěla by více prostoru, nejlépe se asi vrátit do místa, odkud přišla, na to myslí asi často, ale vrátit se nemůže a já pro ni zatím víc místa nemám. Volný pokoj pro každou matku s koťaty, bylo by to krásné, ale zatím nereálné.  Prckové už jsou zvědaví, dokonce i na mě. Malá byla od počátku aktivnější, zatímco malý Otesánek stále jen spal a jedl a kňoural, ona expandovala mimo mateřskou náruč s vervou. Teď už tvoří tandem J

Máma koťat bude ráda za baštu, kdyby někdo měl slabou chvilku a chtěl ji podpořit J , zde je tip http://www.granule.cz/konzervy-pro-kocky/natures-menu-kapsicky/

Kajíkovi díky FIV slabě stále slzí oči, ale jinak je u nás stále tatáž nuda. Krmi přijímá bez okolků a rád, žádné problémy zdravotní a ačkoliv se bojí zeleného smetáčku, nechá si uklidit a je rád. Pohladíme, pochválíme, podrbeme a už pomalu plánuji kastraci a ošetření zubů. 

To exemplář vedle se se mnou nebaví, klasika, divoch. Jí za čtyři, ale ani ruku do boxu v klidu nedám. Včera jsem nebyla pohotová a miska s jídlem mi byla vyražena z ruky, prolítla prostorem boxu a přistála pod kocourem a jen naivka si bude myslet, že jídlo s miskou v klidu vytáhnu od kocourka a ten se napapká. Dala jsem tedy do boxu misku jinou, samozřejmě plnou a jak se kocour najedl, uklidnil, pokoušela jsem se bezpečně vytáhnout čurbes pod ním. Akce se rozdělila na fáze, kdykoliv došla kocouru trpělivost, musela jsem přestat. U takovým expertů máte obavy z každého zdravotního problému neb ošetření opravdu není žádná sranda. Dnes dostal odčervení do jídla a pak to bylo o tom, kdo z nás má lepší výdrž J Po osmi hodinách jídlo snědl a já si radostí poskočila. Měsíc jsme jej lovili  a žádná vděčnost J

Psala jsem několikrát, že naše krmítko navštěvuje matka koťat. Měla jsem plán, ale už druhý týden ji nevidím, náhle přestala chodit. Nevím, zda chodí jen v noci, ale to by musela chodit mezi 3. a 7. hodinou ráno a to se mi moc nezdá. Jeden, dva dny, ale že bychom se míjely tak dlouho?!

Z domova nám napsala Tečka, i foto poslala, jak chrní se svojí kámoškou. Srdéčko mi zaplesalo, radost zalila každou buňku. Koukám na tu fotku a slyším, jak lehce a klidně oddychuje. Na nás nevzpomene a domu u cesty už doufám vůbec. Malý zázrak, když kočička žije v milující rodině.  

Na fotu naši junioři.  

15. 6.

Amálka je z operace doma, je unavená a tak odpočívá, střídavě na různých místech. Na mne je naštvaná. Dala si trochu jídla a zalezla pod polici a myslí si, že tam na ni nemohu.

Útvar putoval na histologii, místo po vyjmutí dost krvácelo, další malý útvar byl odstraněn ze strany spodní čelisti a Amálce byly ošetřeny zuby. Po zákroku jí byla podána infuze.  Tak teď nezbývá než doufat, že bude s pořádku i po zákroku a že nedojde ke komplikacím. 

Cesta do Brna dnes trvala hodinu a půl a ještě týden, díky uzavření části dálnice, to nebude jiné, spíše horší.

Zákrok u Amálky + histologie stáli 2470 Kč, očkování Žofie 380 Kč, děkujeme za každou korunu pomoci na náš účet 2019755103/0800.      

16. 6.

Zatím si Amálka po operaci vede dobře – ráno se nechala pomazlit, urgovala jídlo, najedla se, komunikuje se mnou i s kočkami, s Čůstíkem se poduckala a hodlala jej dokonce i očistit. Teď dostala injekci proti bolesti, ještě ji čekají antibiotika. Už leží na svém oblíbeném místě pod topením u okna. Rána zatím vypadá bez problémů.  

20. 6.

Bucli leží a odpočívá. Má za sebou špatný den, uvidíme, co nás čeká zítra. Situace není dobrá. Je před jednou v noci, za dvě hodiny jej čeká pilule, pak si lehnu i já. Cítím velkou únavu, jeho stav mne štve a nemám klid. Nerada bych jej ztratila.

Amálka zvládá stav po operaci skvěle, svojí aktivitou předčí ostatní, bába jedna šikovná. Ráno již urgovala jídlo na své oblíbené polici, kde jsem ji poslední dny neviděla. Když na ni tak koukám, myslím, že jí odstraněním útvaru ulevilo, zdá se mi spokojenější a není ztrápená jako před zákrokem.

Matce koťat musela být nasazena antibiotika. Prckové již běhají a zlobí.  Klukovi se již rýsuje i jméno – Bertík. U holky čekám až se projeví J

Omlouvám se, raději končím, jsem unavená, každé slovo páčím, už jen tupě koukám do obrazovky. Ráno veterina, za mnou sedí vzteklý kocour, ten mi dá ráno zabrat a další kočičky na kastraci.

Na fotu Čůstík, dělal cokoliv, aby nemusel pózovat při focení na Kočičí přání J

21. 6.

Dnes jedna nedobrá zpráva, nebojte, nejde o Buclítka.

Den byl dnes náročný a uspěchaný. Nedařilo se nám nacpat box s divokým kocourem do auta a tak jsem v časovém presu museli vymyslet jiné řešení. Nechtěla jsem přepravovat kocoura vzadu za zadními sedadly, tam by se sic box vešel, ale klimatizaci tam nepocítíte a to byl problém. Nakonec jsme řešení našli, šlo o to, aby všechny přepravované kočky byly v prostoru, kam dofoukne klimatizace a nikomu se neudělalo z horka zle.

Holky jedoucí na kastraci byly velice ve stresu, vidím to tak na cukr v krvi hodnoty dvacet J Divoch byl zdánlivě klidný, ale dal nám s veterinářkou zabrat. Měla jsem obavy z narkozy, ale u něj jakékoliv vyšetření bez sedace není možné, šlo také o kastraci. Většinou je kastrace kocourka za půl hodiny hotová, ale tady jsme 40 minut na kocouru pracovali, tedy vetka, já ne, já jen držela a byla nervozní, pak byl konečně sto vyšetření a kastrace. Tak moc nechtěl přijít o koule, chudák. Během zákroku naběhl test a potvrdil moje obavy, FIV +.

Nebojte, nikoho uspávat pro pozitivitu nebudeme, budeme doufat, že si jako třináctý zvykne mezi našimi. Nejsem nadšená, že se nám skupina pozitivních takto rozrostla, ale nemám jiné možnosti. Kocourek, Kuličník mu říkáme, je divoch, ale třeba se mu kastrací srovnají priority a uděláme spolu pokroky jako s Dušínkem. Mezi kočkami to bude těžší, ale moc možností nemáme.  Do lokality se vrátit nemůže neb je nemocný, nakazil by ostatní, bohužel v lokalitě přestává být pro kočky bezpečno a my také uvažujeme, že se během dvou let z místa stáhneme, mám na mysli zrušení krmících míst. 

Teď mu prosím držte palec, aby se dobře vyspal ze zákroku, někteří pozitivní měli po narkoze problémy, tak snad to nebude i jeho případ. Snědl jednu misku jídla, v noci dostane ještě.

Buclítko mne včera v noci překvapil chutí do jídla, dostal kapsičku 100 gr a pustil se do ní jako lev. Ráno jsem z ní našla zbytek, asi 1/8 a nemyslím, že by mu někdo ujedl. Dostal kapsu další a vysál z ní všechen sosík a řval po jiné krmi, tak jsme mu stříkačkou podala dietu na střevní problémy. Dostal také čistý pelíšek a na další polici s miskou vody jsem mu dala podložku, to proto, aby mu nožky nezapadaly do prázdných míst mezi prkny. Chystám mu další kapsičku, dnes zobl i trochu syrového masa. Jak jej tak dnes sleduji, myslím, že je ve větší pohodě než včera. Není to ideál, za jeden den průjem nevyřešíme, ale „oči má více otevřené do světa než obrácené do sebe.“ Večer jsme se láskyplně čochnili, rozvalil se v pelechu a vrněl a já si přehrávala, co jsme spolu vše zažili. I slzy se mi draly do očí a raději jsem odešla, má mne jistě přečtenou a ještě by se zalekl, že se děje něco vážného. Je jako věchýtek, ale jeho velké oči zračí velkou energii. Je nesmírně tvrdohlavý a možná i díky tomu přestál zatím mnohé problémy. Jestli ustojíme tentokrát, to nevím, ale život je moc cenný, Bucli jedinečný…. Půjdu mu dát jídlo.

Dal si s chutí asi půlku kapsy, dietka s rýží. Pak se náhle zarazil, asi už měl dost. A tak jsem mu udělala masáž hlavy J, to on rád.  Těžko se mi hledají slova, asi už pro únavu plácám nesmysly.

Od Amálky dorazila histologie útvaru hlavy – tumor z potních kožních žlázek, střední stupeň malignity. Podařilo se jen vyjmout, byl ohraničený, tak uvidíme. Už teď ale mohu říci, že Amče je po zákroku veselejší, ulevilo se jí od útvaru, který tlačil, bolel, svědil. 16 let věku a zvládá vše jako mladice. Už si zase na mne otvírá pusu a nejen na mne. Límec jí přináší výhody – do misky s jídlem se pak nikdo jiný nedostane. Je to chytrá mrška J, nikdo by jí 16 let nehádal.  

Malej Bertík mi včera v noci pomáhal s psaním u pc.  Zvědavý kluk se v něm nezapře, jak mohl rejdit po stole, ustalo volání po mamince. Malá je samostatnější než on, jen si dělám starosti o její váhu, je drobnější než Bertík.  Oba na mě koukají, malí, zranitelní, zázrak života do dlaně. Ale oni vyrostou, zaplatíme jim ty nejlepší školy J a oni ukážou světu J

Zato já dnes toho už moc nepředvedu, zápasím s každým slovem a to je čas zavřít pusu J

Myslete na nás, pozitivní energie pomáhá, jen já jí asi moc nemám. Jsem nervák bez víry J

Pokud by jste chtěli podpořit Amálku, Buclítka, kohokoliv jiného, třeba našeho nového FIV pozitivního pacienta Kulíčnika, /ačkoliv je po kastraci, jiné jméno mu už dávat nebudeme J/, číslo učtu zde 2019755103/0800.

Moc děkuji za pomoc, sama bych to nezvládla. 

Na fotu Kulíčnik. Nevypadá dobře, ale to by asi nevypadal žádnej chlap po kastraci.

23. 6.

Mám špatnou zprávu.

Bucli už není mezi námi.

Průjem ustoupil, ale začalo zlobit srdíčko.

Už jsem pro něj nemohla udělat více než rozhodnout o jeho odchodu tam, kde jej snad nic netrápí. 

Ušli  jsme spolu veliký kus cesty, děda nám bude scházet. Pro nás velká ztráta, Bucli byl nezaměnitelný, svůj, i ve stáří slaďouš a sympaťák. Nejen my jej milovali, ale i mnohým z vás uhranul.

Zapalme za něj svíčku, drobné světélko vyprovodí jej na odchodu.

26. 6.

Dnes jsem dostala kartáč, že chodím do práce. Před domem mi stanula dvojice starších žen a dožadovala se návštěvy. Obě nemohly pochopit, že musím být za hodinu jednak u lékaře v Brně a jednak musím do práce.  

Dostalo se mi dlouhé řečí o tom, že si nevážíme pomoci, ženy neznám a nevím o tom, že by Maxe podporovaly, že ony se nezdrží, že jen chvilku, dva prstíčky tam strčíme a hned zase půjdeme….. 

Než se odeberu z domu, musím nakrmit všechny kočky, dát jim léky, vodu, projít každou problémovou mícu, hlavně karantena zabere kupu času.  Pak nachystat venkovkám, to už je závěr a zavřít a zkontrolovat celý dům. Pravidelně chodím všude pozdě neb vždy se „něco podělá“ a musím to narychlo řešit. Žádné časové rezervy nemám, spíše naopak. Ani na sebe nemám času, sotva do sebe hodím jídlo, jedeme směr Brno. Není divu, že mám svého gastroenterologa. J 

Prý pro práci nemůžu mít na kočičky čas. Útok nabral obrátek.

V diskuzích na facebooku si všímám, jak jsou podezřelí ti, kteří nemají zaměstnání a pomáhají kočkám. Často jsou považováni za ty, kteří finance pro zvířata zneužívají neb z čeho by jinak žili, že? A tady čelím výčitce opačného charakteru.  Možná ani nešlo o čas pro kočičky, ale čas pro návštěvy J  Nedozvěděla jsem se, co vlastně ženy chtějí. Jen o návštěvu nešlo, to bychom se mohli domluvit na jindy.

Jsem z toho jelen, daňek  a srnec a pokud to bude častěji, možná přijdu o rozum, dostanu papíry na hlavu, důchod, a bude času habaděj J  

Mamina s koťaty – obraz souhry, koťata se osamostatňují, matka to těžce nese.

Kája jí už dobře, ale slzí mu oči a našla jsme mu v kožichu nehezká olysalá místa, uděláme kultivaci na plísně. Naplánuji jeho kontrolní krevní odběr kvůli výhledu na kastraci. Pokud bude kastrace velkým rizikem, dáme suprelorin. Drahý, ale aplikace bezproblémová  a při vědomí – malý “čip“ pod kůži.

Kuličník je po kastraci v pořádku, ale vzteklý jako ďas.

Bobince je po smrti Buclítka smutno.

Komínek dostal kortikoidy.

Kocourke Eliška pojedena veterinu. Nelíbí se mi, je méně aktivní, moc se nezná k jídlu, zhubnul, změnil zvyklosti. Mám obavy, takhle vypadá FIP. Kde nic tu nic a pak je průser, s dovolením.

Myška dnes špatně seskočila, tak snad to bude bez následků.

Nějaká zlobivá kočky snědla kousek silonové niti, která je u žaluzií. Prohledala jsme vše, kousek, asi 7 cm chybí. Nechápu, koho to napadlo.

Eliška /kočka/ a Pipi jsou po kastraci, říkáme jim límcovky, a zvládají vše skvěle.

Amálku s odňatým nádorem na hlavě, čeká sejmutí límce. To je na oslavu.

Šmudlík „zlobí“, stále hodně pije.

Míša se zánětem mozku si vede více jak skvěle. Sem tam zavrávorá, ale jinak je v pohodě.

Ošetření kočiček v boxech vázne, díky zádům mám s manipulací problémy a můj muž mě zastoupit nemůže. Ten ostatně dnes myl misky neb já mám problém mýt věci ve vaně.

Musela jsme zrušit odchyty, leda by se o kočky odchycené pak staral někdo jiný. Je to škoda.

29. 6.

Psala jsem, že se mi nelíbí kocourek Eliška. Trochu pohubl, ale nic zásadního se nedělo, jen se mi v posledním týdnu zdálo, že nezlobí, je méně aktivní a nechutná mu jako běžně. Vzala jsme jej tedy na veterinu.

Vetka při vyšetřování břicha nahmatala útvar v oblasti jater a ten potvrdilo i sono. Dle ní jde o nádor, v místě i tekutina, ale biopsie či odběr tekutiny jsou nebezpečnými, na sonu patrné  kaverny a mohlo by snadno dojít ke krvácení. Čekáme ještě na výsledky vyšetření krve a znovu situaci proberu s vetkou, ale její názor je zatím jasný, Eliška je vážně nemocen, neléčitelně, operace  a odebrání nádoru není možné a dle ní, možná nemáme moc času.

Musela jsem se zhluboka nadechnout.

Ani jsme si neoddechly od smutného konce minulého týdne a  máme tu další neveselý případ.  Jak mne znáte, stojím při každé kočičce v nemoci a neopustím ji ani při blížícím se konci. A tak budu stát i při Eliškovi. Nemá smysl smutnit, co mohlo být a není, spíše budu muset napnout síly na další bitvu a  být ve střehu, být tu vždy pro něj a v jeho prospěch.

Někde jsem napsala, že bych potřebovala odvést pozornost od odchodu Buclítka jiným pacientem. No takhle jsem to opravdu nemyslela. 

Účty a léky jsem v roztržitosti zapomněla v ordinaci, netuším, kolik vyšetření stálo, ale kdyby chtěl kdokoliv pomoci, zde je učet 2019755103/0800, lze poslat kocourku i nějakou dobrotu. U Chytrého balíku máme stále slevu pro útulky.