jak s paničkou pracujeme na zahradě
S přibývajícím sluníčkem panička ožívá a pořád něco plánuje, buduje, kutí, uklízí, komanduje pánečka a co je nejhorší, zkouší to i na mě. Jestli to není lepší v zimě, když je panička zalezlá doma u kamen a hraje si na medvěda provozujícího zimní spánek?! To je teď pořád: Andi, pusť tu pipenku! Andi, netahej toto trpaslíka! Vrať mi ty rukavice! Opico, cos mi to zase sebrala? Andi, pojd ke mně! Andělo, táhni odtam! A pořád dokola.
Skoro každý den něco dělá na zahradě. Hrabe, kope, sází, seje semínka....Já jí to samozřejmě za patama kontroluju. Ono se říká důvěřuj, ale prověřuj! Takže když do země zaseje semínka, zahrabe je a zaleje, jdu to omrknout a abych zjistila, jestli to udělala správně, rozhrabu celý záhon a tak se přesvědčím, že tam ta semínka opravdu dala. Akorát že pak nevzejdou. Tuhle jsme spolu ryly záhon. To byla fuška. Panička si donesla rýč, kýbl, motyku a začala. Lehla jsem si k ní a v myšlenkách dřela s ní. Občas do kýble hodila nějakou rostlinku, co vytáhla ze záhonu. Tak jsem si rostlinku vzala a žvýkala ji. Žvýkala jsem ji na dlažbě na dvoře, takže až panička doryla záhon, šla ještě zamést dlažbu. Abych jí nezavazela, šla jsem omrknout zrytý záhon. Lehla jsem si doprostřed záhonu a jak byl tak pěkně prokypřený, vyválela jsem se v té čerstvé hlíně, i s hlavou. Vyplivla jsem hlínu a přitáhla si kýbl, co tam ležel. Byla nuda, panička pořád zametala, tak jsem ten kýbl rozkousala. Panička dozametala a zhrozila se, že jsem jí celý záhon zase uválela. My tu práci vůbec máme s paničkou dobře rozdělenou: ona uklízí, já roztahuju. Ona pere pelíšky, já je špiním. Ona kope, já válím...
Panička má ráda svobodný pohyb a sama nesnáší, když ji někdo nebo něco omezuje, proto i pipenky u nás můžou chodit volně po zahradě. Pipenky to mají dobrý a já taky, mám o zábavu postaráno! Musím je hlídat, aby neutekly moc daleko. Když se mi to nezdá, běžím je zahnat zpátky do jejich ohrádky s kurníkem. Moc se mi líbí, jak přede mnou utíkají a přitom kvokají. Naučila jsem se je dokonce chytat. Akorát jim nesmím ublížit. To jsem zkusila jednou, chytla jsem pipku a oškubala z ní pírka, panička byla tehdy moc naštvaná. Napřed mi dala po čuni a pak mě potrestala hlubokým opovržením! Tak jsem si z toho vzala, že honit je můžu, ale opatrně. Ovšem už jsem to vychytala dokonale! Doženu pipku, která nechce poslouchat a vrátit se do ohrádky, tak ji chytnu za zadek. Pak pipku nesu hlavou dolů jako netopýra "uklidit" do kurníku. Slípka při tom naříká, jako kdybych ji lámala vaz a mává křídly, takže dojem netopýra je dokonalý. Vrátím pipku do kurníku a jdu si zase po svém. Pořádek musí být! Když to panička poprvé viděla, zařvala na mě a vrhla se po mně, protože si myslela, že jsem pipku zakousla. Aby viděla, že to nemyslím zle, začala jsem pipenku olizovat. To paničku asi obměkčilo, protože se zastavila a řekla mi, ať pipenku nechám. "Nechej" znamená "buď tak hodná a pusť ji, beruško, jo?!". My si s paničkou rozumíme. Ale žádný ze sousedů tomu nerozumí. Jak začnu pipky honit po zahradě, všichni nechají práce a volají na mě "Andi, pusť"! Asi nechápou, jaká je to sranda! A pak na mě ještě paničce žalují! A pak že kámoši.
Taky jsme s paničkou sypaly ke stromkům novou mulčovací kůru. Ta voněla! Naše spolupráce spočívala v tom, že panička dotáhla na zahradu pytel s kůrou. Kůru vysypala a jak ji rozhrabávala, já jsem roztrhala pytel. Panička posbírala po zahradě kousky pytle, které už mezitím rozfoukal vítr a šla pro další pytel. Abych se neflákala, rozhrabala jsem jí mezitím kůru od stromečků až do trávníku...no zabralo nám to skoro celý den a to tu zahradu zas tak velkou nemáme.
V kůlně jsem našla prázdné květináče. Nesla jsem si je na ten můj oblíbený plácek v zahradě a v tom mě načapala panička. Říká mi: "Andi, co to zas máš?" Já abych se neprozradila, hned jsem květináče pustila na zem a začala se rozhlížet - jako kde, kdo, já? Já přece nic nedělám! Panička se tomu začala smát, že jsem komediantka. Tak až zašla za roh, pěkně jsem si květináče odnesla a pak jeden po druhém rozkousala.
Tuhle jsme byly s paničkou na procházce v lese a panička tam objevila pařez, prý samorost. Kdyby se líp dívala kolem sebe jako já, našla by jich tisíc! A ona normálně ten pařez nesla celou cestu domů! Tak já, její nejlepší kámoška, abych s ní držela basu, nesla jsem klacíček, ale jen docela malý, abych se moc neunavila. Panička doma pařez nastražila k jezírku a zavolala pánečka, ať se jde podívat, jaké je to tam hezké. No mně se to tam teda zas až tak nelíbilo. Ale pařez byl pěkný, tak jsem si ho odtáhla na svůj plácek a žačala umělecky dotvářet k obrazu svému. Ohlodala jsem mu kořeny, poladila suky...Panička si toho druhý den všimla a pařez mi sebrala a dala ho zpátky k jezírku. A já jsem si ho zas odtáhla zpátky. Tak nám vznikla nová hra - taháme si to sem a tam několikrát denně.
Když máme s paničkou po práci, vyrážíme na procházku. Někdy jdeme pěšky jen tak po okolí, někdy mě panička naloží do auta a přiblížíme se někam k lesu. Autem jezdím moc ráda, cestou koukám z okna a když jde kolem nějaký pejsek, pěkně slušně a nahlas ho pozdravím, až paničce zaléhá v uších. Dnes už je mi hej, dnes umím nastupovat do auta sama, ale bývaly doby, kdy jsem byla ještě malá, že mě panička musela do auta vysazovat a pak zase sundávat. To vždycky přišla k autu, já už jsem tam seděla celá nachystaná a natěšená, že teda jako jedem ven a ona mě chytla pěkně pod nohama a pod zadečkem a šupla do auta. Taky mi tam ušila takové pěkné polstrování, aby se mi neotlačila prdýlka, takovou hodnou paničku já mám! No ale jednoho dne se stalo, že vyšla ven v teniskách, tak já už nachystaná u auta. Pak s pánečkem nosili do auta nějaké krabice a mě si vůbec nevšímali! Poposedávala jsem u auta nachystaná na výlet a oni nic, pořád nosili a auto se plnilo a já jsem dostala strach, že už se tam nevejdu a oni odjedou beze mě! A taky že jo! Když jsem zjistila, že už se tam nevejdu, rozplakala jsem se a nebyla jsem k utišení a nechtěla jsem se nechat zavřít, aby mě nepřejeli. Odvlekli mě násilím a odjeli si. Aby se tato hrozná situace už neměla šanci opakovat, naučila jsem se do auta nastupovat sama. A jakou jsem z toho měla radost! Zkoušela jsem to při každé příležitosti. Jak pánečci otevřeli kufr auta, já hup a už jsem tam seděla. Vždycky jsem několikrát nastoupila a vystoupila, jakou jsem měla radost, že už to umím! A tak se jednou stalo, že panička přijela z velkého nákupu a otevřela kufr, že to s pánečkem odnesou do domu. Já jsem na nic nečekala, viděla jsem otevřené auto a tak jsem zase nastupovala a hned zase vystupovala. Jenže jak jsem nastoupila, skočila jsem přímo do toho nákupu! Vyskočila jsem zaprášená od mouky, která se roztrhla, pošlapala jsem tam trochu ovoce a při vystupování jsem nohou zachytla tašku s pivama pro pánečka. Taška vypadla, piva se rozbily a rozlily po dvoře. Panička nadávala, že jak teď ty střepy má sbírat a páneček nadával jaká že to škoda a co teď bude pít?! Od té doby mám zákaz samovolně nastupovat a musím počkat u auta, až mi panička řekne: hop! A jak mi to jde! Nedávno na výstavě jsem krásně na povel nastoupila a kamaráda musel do auta vysazovat jeho páneček, dával mě za příklad, jak se má nastupovat.
No nevím, jak to s našimi vycházkami bude dál. Dnes je panička strašně, ale strašně naštvaná. Byly jsme spolu v lese na procházce a auto nechaly na parkovišti na kraji dědiny. Když jsme se k autu po pár hodinách krásné procházky vrátily, panička zjistila, že nám někdo propíchal pneumatiky. Panička se moc rozčilila, který pitomec mohl toto udělat a co z toho měl? Dívala jsem se na paničku a říkala si, že jsem ráda, že jsem pes, protože psi a žádný zvířátka nejsou tak blbí a zlí, aby dělali takové věci. No, s autem měl práci hlavně páneček, protože, všechna čest, jak mu panička zavolala, tak za chvilku nás přijel zachránit. Přivezl paničce zimní kola a na místě auto přezul, tak je šikovný! Panička byla moc ráda, protože jsme si naskočily a mohly jet domů.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Andi
tak jsme si s paničkou přečetly jak krásně pomáháš na zahradě a taky se už moc těším až budu moct asistovat paničce na zahradě.. léto jsem ještě nezažila,ale záhonky v zimě jdou taky hezky porýt..to už mám vyzkoušené...
tebe i paničku moc zdravíme a práci zdar :-)))
Pro Andělku
(n-marta, 14. 5. 2009 0:01)Ahoj Andi,jsi velice šikovná a nápaditá,přestože se to paničce někdy moc nezdá.Zdraví Vás obě Alfíček
jen tak :-))
(Kalifa , 27. 1. 2011 14:59)