Alain Delon
Jméno: Alain Delon
Povolání: Herec
Věk: 73
Datum narození: 8. 11. 1935
Místo narození: Sceaux u Paříže, Francie
Znamení: Štír
Český dabing: Pavel Trávníček, Ladislav Lakomý, Eduard Cupák, Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička, Jan Šťastný, Michal Dočolomanský, Michal Dlouhý, Oldřich Vízner
Životopis:
Dnes již osmašedesátiletého herce, proslaveného milostnými avantýrami vnímáme především jako představitele zábavných a napínavých filmů. Nejednou ale osvědčil i pozoruhodný talent při sestavování složitých lidských charakterů. Projevili o něho zájem významní režiséři Luchino Visconti (Rocco a jeho bratři, Gepard) či Michelangelo Antonioni (Zatmění). Později nezklamal ani Josepha Loseyho, který Delona obsadil do titulní role pana Kleina ve stejnojmenném okupačním dramatu, ani Jeana-Luka Godarda, jenž si ho vybral do Nové vlny.
Jeho otec byl provozovatelem kina a matka pracovala v lékárně. Byl jediné dítě z manželství, které skončilo rozvodem, když mu byly čtyři roky. Vyrůstal u pěstounů v severofrancouzském Fresnes. Pro své neustálé potíže s učiteli vystřídal mnoho škol, delší dobu pobýval v jezuitském internátě St. Nicholas d'Igny u Biévres, odkud se pokusil utéct do USA. Vyučil se řezníkem u svého otčíma, v sedmnácti letech vstoupil do armády a bojoval jako parašutista u námořnictva v Indočíně.
Po předčasném propuštění se 1956 vrátil do Paříže, kde si vydělával jako číšník, kamelot, poslíček a vrátný v obchodním domě Les Halles. Nové obzory se mu otevřely poté, co se seznámil s herečkou Briggitte Auberovou, která mu dala základy hereckého vzdělání a zprostředkovala mu kontakty v uměleckých kruzích. První film mohl točit v Hollywoodu, kam se dostal díky nabídce hledače talentů pro producenta Davida O. Selznicka.
Místo toho se rozhodl pro spolupráci s režisérem Yvesem Allégretem, který mu svěřil menší roli nájemného zabijáka jménem Jo v kriminálním snímku Když se do toho zaplete žena. Několik následujících filmů již zřetelně ukázalo, že je svým atraktivním zevnějškem předurčen pro role romantických rozervaných mladíků a rozporuplných milovníků.
V Delonově filmografii převažují hrdinové nikoli rozvažující o smyslu bytí, nýbrž rozvášnění, plni pohybu a přímočaré akce. Zprvu se dokonce zdálo, že by se urostlý a mrštný herec mohl stát jakýmsi nástupcem Gérarda Philipa (aspoň soudě podle kostýmních snímků jako Černý tulipán nebo Zorro), avšak jeho doménou se posléze staly populární leč značně klišovité kriminální historky. Většinou jsme je mohli v kinech nebo na televizní obrazovce spatřit: Melodie podzemí, Sicilský klan, Samuraj, Dva muži ve městě, Smrt darebáka, Tři muži na zabití, Rváč, Kdo nastaví kůži...
Zpočátku se Delon věnoval uhlazeným, avšak bezohledným gangsterům (v častém partnerství s Jeanem Gabinem), později převládly postavy mužů, kteří byli téměř proti své vůli vrženi do víru vražedných úkladů. Jedno však měli společné: když se naštvali, bylo nejrozumnější klidit se jim z cesty. A dlužno dodat, že některé gangsterky dodnes patří k velmi zdařilým - třeba v Povídce o policajtovi dokázal načrtnout zajímavý lidský typ, rozhodně přesahující běžná žánrová klišé. Postupně se zúžilo typologické spektrum jeho hrdinů na postavy energických, chladnokrevných a osamělých mužů velkého světa, kteří často porušují zákony a konvence a někdy na to tragicky doplácejí, ať už jde o nemilosrdné gangstery (Samuraj, Sicilský klan, Borsalino), lupiče (Krvavé slunce, Gang), vrahy (Zavraždění Trockého, Štír, Šok), policisty (Policajt, Povídka o policajtovi, Slovo policajta), dobrodruhy a šlechtice (Černý tulipán, Swannova láska) či milovníky (Dívka na motocyklu, Bazén, Návrat Casanovy), které ztělesnil ve filmech různých žánrů a kvalit. Když Delon prožíval v 60. a 70. letech svá hvězdná léta, býval i notně žárlivý na své kolegy před kamerou. Pověstnými se staly hádky s Jeanem-Paulem Belmondem, s nímž poprvé vystupoval v Borsalinu, v jakém pořadí budou jejich jména uvedena a které bude napsáno větším písmem. Jedinou prestižní hereckou cenu, Césara 1985, mu přinesla úloha alkoholika Roberta Avrancha, jemuž se snaží pomoci tajemná dívka (Nathalie Bayeová), v psychologickém dramatu Náš příběh (r. B. Blier). Jeho popularitu, v níž se mohl dlouhá léta měřit pouze s Jean-Paulem Belmondem, neohrozily ani skandály (záhadná vražda jeho osobního strážce či podezření z kontaktů s podsvětím) a milostné aféry s film. partnerkami (Romy Schneiderová, Mireille Darcová).
Ačkoli Delon stále patří mezi ceněné celebrity francouzské kinematografie, oproti Belmondovi se musel vyrovnávat s jedním nedostatkem - nedokázal spontánně excelovat také v komediích jako klukovštější "Bebel". Delon se proto vrátil ke svým osvědčeným kriminálním modelům - natočil úspěšnou kriminální minisérii Fabio Montale (2001) - o stárnoucím marseilleském policistovi - a na základě ohlasu pak další kriminální šestidílný film Frank Riva (2004)
Že filmový svět chápe kariéru tohoto herce za vyjímečnou dokládá i čestný Zlatý medvěd za celoživotní tvorbu udělený Delonovi již v polovině 90. let na festivalu v Benátkách. Avšak ani sám Delon již dávno nespoléhá na svůj herecký věhlas: v roce 1964 založil produkční společnost Delbeau Productions (1968 ji transformoval na společnost Adel), která je podepsána pod mnoha jeho kriminálními filmy, na nichž se příležitostně podílel jako scenárista a od poč. 80. let také jako režisér (Kdo nastaví kůži, Rváč). Za své celoživotní dílo byl oceněn Zlatým medvědem na MFF v Berlíně 1995. Kromě svých film. aktivit podniká v kosmetickém průmyslu (iniciály svého jména propůjčil pánskému parfému AD) a obchoduje s módní konfekcí. V roce 1992 navštívil Bratislavu a Prahu, kde se zúčastnil plesu v Opeře. V červnu 1999 se zúčastnil s režisérem Patricem Lecontem v Praze české premiéry filmu Poloviční šance. 1964-1969 měl za manželku herečku a režisérku Nathalii Delonovou a jejich jediný syn Anthony Delon se rovněž věnuje herectví. Od poč. 90. let je ženatý s někdejší holandskou královnou krásy a fotomodelkou Rosalií van Brevenovou, která ho opustila v roce 2003, od té doby žije sám na svých pozemcích u ženevského jezera ve Francii.
I kdyby umělecká dráha Alaina Delona už dnes byla skutečně uzavřena (zaplaťpámbu není), jeho úspěch rozhodně nebyl náhodný a jeho umělecký potenciál dodnes nevyprchal.
Filmografie: