P. Ignác Stuchlý se narodil ve slezské Boleslavi, farnost Píšť, 14. prosince 1869. Ve farním kostele v Píšti byl také pokřtěn. V září 1891 začal v Olomouci u dominikánů studia teologie, která však musel přerušit. Roku 1894 přijíždí k salesiánům do Turína, v srpnu 1895 vstupuje do noviciátu a pokračuje ve studiích. Kněžské svěcení přijal v listopadu 1901.

V říjnu 1910 opouští své italské působiště v salesiánském konviktu v Gorizii a přijíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav. Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka. Po jejím skončení je P. Stuchlý poslán za prefekta do Veržeje, ale po dvou letech se vrací do Lublaně dostavět kostel. To se mu podařilo až v roce 1924.

O rok později byl poslán do italské Perosy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů. Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí.

Časně zrána 28. září 1927 sem v čele s P. Stuchlým dorazilo z Perosy 17 chlapců a 3 salesiáni. Dílo se brzy rozrostlo a P. Stuchlý, který si mezitím pro svou bílou hlavu vysloužil od místních obyvatel přezdívku Staříček, se zasadil o vybudování dalších salesiánských ústavů v Československu (Ostrava, Praha, Brno, Pardubice…). Don Stuchlý byl také prvním ředitelem komunity v Moravské Ostravě. 15. září 1935 byl jmenován inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie.

V průběhu druhé světové války bylo několik salesiánských ústavů zabráno nacisty. V polovině srpna 1943 musel být vyklizen také fryštácký dům a sloužil nacistům jako domov pro vybombardovanou mládež z Hamburku a posléze jako základna maďarských vojáků. Po válce se Fryšták opět stal sídlem salesiánského aspirantátu.

V roce 1949 se prudce zhoršilo už tak podlomené zdraví P. Stuchlého a 5. března 1950 dostal ve Fryštáku záchvat mozkové mrtvice. Od té doby byl upoután na lůžko. V noci ze 13. na 14. dubna před půlnocí byl salesiánský dům násilně obsazen komunistickou policií a milicí a salesiáni deportováni na různá místa. P. Ignác Stuchlý byl posléze umístěn do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku. Jako řadový chovanec nesměl ani opouštět dům.

V lednu 1953 byl P. Stuchlý stižen dalším záchvat mrtvice. Zemřel v sobotu 17. ledna ve 22.25 hodin ve věku 83 let a byl pohřben na fryštáckém hřbitově.

Diecézní proces blahořečení Ignáce Stuchlého byl zahájen 5. března 1993 a ukončen 20. ledna 2001. Dekret potvrzující správnost procesu přišel z Kongregace pro blahořečení a svatořečení 29. listopadu 2002 a proces je nyní ve své druhé fázi.

V roce 1998 došlo k zázračnému uzdravení malého chlapce nedaleko Horního Újezda. Chlapec ve svých pěti letech upadl opakovaně do bezvědomí, začal mít hrozné záchvaty strachu, přestal mluvit a rozumět lidské řeči. Lékaři zjistili na mozku novotvar. Operovat jej znamenalo obrovské riziko, že chlapec ohluchne, oslepne, nebo ochrne. Rodina se za něj vytrvale modlitba. V den jeho šestých narozenin na něj položil jeden salesiánský kněz šátek, který nosil P. Ignác Stuchlý a modlil se níže uvedenou modlitbu. Třetího dne chlapec začal s rodiči zpívat píseň Chválu vzdejme. Záchvaty zmizely, začal se znovu učit mluvit a rozumět lidské řeči. V dospělosti se seznámil s tradiční katolickou Mši svatou, jak ji sloužil také P. Ignác. Se zájmem se rychle naučil ministrovat při klasickém římském ritu.

(Naše farní kancelář má k dispozici jména všech členů rodiny včetně jména zázračně uzdraveného chlapce a také jméno kněze, který se za něj v r. 1998 modlil.)

Modlitba za vyslyšení
(pro soukromou pobožnost)

Všemohoucí věčný Bože,

plný milosrdenství ke svým dětem, tys vedl svého věrného služebníka Ignáce, aby už zde na zemi svou láskou a pokorou, modlitbou a horlivostí pomáhal zejména mládeži znovu najít cestu ke Kristově církvi.

Dej, ať je mu přiznána pocta a sláva oltáře. Nám pak dopřej, abychom ho dokázali napodobovat v modlitbě a činnosti, a tak mohli přispět k mravní a duchovní obrodě lidí kolem nás.

Na přímluvu svého služebníka Ignáce vyslyš prosbu, se kterou se k tobě obracíme, a daruj nám ze své lásky, aby … … …

Otče náš …, Zdrávas Maria …, Sláva Otci …

Panno Maria, Pomocnice křesťanů, oroduj za nás.

Chválu vzdejme, Moravané.

1. Chválu vzdejme, Moravané – nejsvětější Matce Páně – nebeské zapějme kněžně, – vzývejme Ji všichni něžně: – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

2. Tak jsi byla nebi milá, – žes nám Boha porodila, – pravás Matka Pána Krista, – zůstalas vždy Panna čistá. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

3. Nesmírná jest Tvoje cena, – milosti Tys naplněna; – jak jest divná Tvoje krása, – od věků svět to hlásá. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

4. Panno čistá, Panno svatá, – bez poskvrny započatá – Tys květ božské líbeznosti, – kdo by vychválil Tě dosti? – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

5. V lůně Tvém Bůh odpočíval, – na Tvých prsou tiše dlíval; – která matka Tebe předčí? – které matky syn je větší – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

6. Ty jsi Panna nejmoudřejší! – veškeré cti nejhodnější, – nelze Tebe vychváliti, – slávy Tvojí zvelebiti. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

7. Panno věrná, dobrotivá, – s důvěrou Tě hříšník vzývá, – spravedlnost Tvoji chválí, – a Tvůj věhlas neustálý. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

8. Příčinou Tys mého plesu, – Tobě darem srdce nesu, – z Tebe čerpám zbožnost pravou, – Ty jsi studnicí nám zdravou. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

9. Tajemná Tys růže nová – vyšlá z keře Davidova, – věže ze slonové kosti, – dům jsi zlaté výbornosti. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

10. Ty jsi naše k nebi brána, – za úmluvy archy dána, – hvězda jitřní, záře jemné, – jež nám svítí v noci temné. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

11. Nemocným Ty dáváš zdraví – útulek jsi hříšným pravý, – zarmoucených potěšení, – svaté církve spomožení. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

12. Vyvýšenás nad anděly – a všech svatých obor skvělý; – Tys všech tvorů císařovna, – Tvoje moc je nevýslovná. – Maria, Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

13. Chraň nás, Matko nejmilejší, – na obtížné pouti zdejší, – zahynouti nedej dětem, – které pustým bloudí světem! – Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.

14. Zacel rány duše, těla, – Matko v lásce neumdlelá, – a lid věrný přiveď v kraje, – tam, kde světlo věčné plaje! – Maria, dennice vítězná, – Maria, Maria, lilie líbezná, oroduj za nás – Matko každý čas, Královno nadhvězdná.