Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí na Bílou sobotu před začátkem velikonočního svatvečera.
 

Nazývá se nejen svatý, ale také velký (hebdomada sancta, major), nebo pašijový. To proto, že se v něm slaví velká a přesvatá tajemství našeho Vykoupení.
 

Pašijový jej v české řeči nazýváme proto, že se v něm ze všech čtyř Evangelistů čtou zprávy o umučení (passio) a smrti Pána Ježíše.
 

Liturgie celého tohoto týdne má ráz něčeho nesmírně velkého a úžasného. Bůh se hněvá na lidstvo kvůli jeho hříchům a přece posílá svého nejmilejšího syna, aby za ně trpěl!
 

Toho je schopna jenom nekonečná Láska. A Spasitel bez výhrad přijímá úkol svého Otce a nechá se mučit od těch, které přišel vykoupit.
 

Naše hříchy jej přibily na kříž a přece nám zde zanechává nejsladší pokrm, jaký může Láska svým milým připravit – Nejsvětější Svátost!
 

To dovede také pouze nekonečná Láska.
 

Svěcení ratolestí a průvod

Svěcení ratolestí a průvod je oslavou Krista Krále. Tato část je plná slávy a radosti. Liturgická barva je fialová.
 

Svěcení ratolestí má několik částí: Zpěv antifony Hosanna Filio David, epištolu, evangelium a prefaci včetně Sanctus. Poté následuje několik orací, pokropení svěcenou vodou a okouření. Po další oraci následuje rozdávání posvěcených ratolestí, při kterém se zpívá žalm 23 proložený antifonami. Když je rozdílení ratolestí skončeno, zpívá jáhen nebo celebrant evangelium (Mt 21, 1-9) o slavném vjezdu Páně do Jeruzaléma.
 

Pak vyjde průvod, při kterém nesou všichni posvěcené ratolesti a zpívají hymnus k oslavě Krista Krále s oslavnými antifonami.
 

Bušení na chrámové dveře - obraz nebeské brány

Při návratu průvodu uzavřou se dveře kostela a několik zpěváků z vnitřku chrámu zpívá střídavě s chórem, jenž stojí přede dveřmi hymnus:
 

Sláva, chvála a čest
tobě, Králi Kriste, Vykupiteli,
jemuž výkvět mládí
pěl zbožně Hosanna.
R.: Sláva, chvála.
Izraele tys Král
a Davidův potomek slavný.
Ve jménu Páně přicházíš,
požehnaný králi.
R.: Sláva, chvála.
 

Poté podjáhen zatluče patou kříže na chrámové dveře, které se ihned otevřou. Tímto obřadem se naznačuje, že Kristus nám svou smrtí na kříži otevřel opět nebe, které nám hříchem bylo uzamčeno.
 

Po vstupu do chrámu kněz odloží fialový pluviál a oblékne fialový ornát bez kříže. Na pašije pak odloží i ten a obléká jej až na Credo.
 

Jsme-li lidé se srdcem a krví, musí nás tato velká tajemství Svatého týdne ohromit a strhnout k nejpokornějším díkům za naši Spásu! Naše srdce se musí hrozit hříchu a nenávidět jej, když žádal takové výkupné!
 

Rozjímáme o Pánově utrpení

Církev svatá – plna soustrasti – prožívá všechna Spasitelova muka. Její smutek dosahuje nejvyššího stupně v posledních třech dnech (nazýváme je triduum sacrum): Umlčuje zvony a zbavuje oltáře všech ozdob (oltář je pro ni symbolem Krista), v ponurých modlitbách liturgie hodin (tenebrae) pláče ústy Proroka Jeremiáše nad mukami toho, jehož láska byla odměněna ranami, trny a hřeby.
 

V minulosti se křesťané o svatém týdnu vždy zdržovali rukodělné práce, aby mohli věnovat Spasiteli chvíli soucitného rozjímání. Křesťanští císařové zastavovali soudní řízení, zakazovali vymáhání dlužných částek a často dávali milost zajatcům a trestancům.
 

Kéž by nevyčerpatelná velikost a svatost těchto dní byla zdrojem velikého a svatého povznesení našich duší, které si na straně jedné uvědomily hrůzu hříchu a na straně druhé nekonečnost Lásky Boží!