Magie Země

Zdravím.

Na Vaše stránky jsem se dostal víceméně náhodou. Jak tak vidím, vechno je vlastně v pořádku.
Nutno podotknout, že jsem zapřísáhlý ateista, těžko mne okolí přesvědčí o banalitách. Musím al přiznat, že poslední 2 roky mám pocit, že se něco děje.
Jak psal výše „Pitas“ o Deja-vu – tak s tím prakticky žiji poslední roky vcelku intenzivně. Ze začátku mi to připadalo zábavné, člověk si řekl – jé, tohle už jsem viděl. Po čase to začalo mírně vadit. Dnes jsem z toho Deja-vu upřímně otrávený. Snažím se to maskovat zasmáním, případně se snažím reagovat diametrálně jinak – snad z jakéhosi osobního pocitu svobody, kdy se nechci nechat ovlivňovat událostí, kterou jsem již viděl či zažil. Zprvu to byly jen vizuální Deja-vu, později se přidaly i komplikovanější. Řeknu vám, když se snažíte okolí přesvědčit, že tohle jste už spolu řešili, jste mnohdy za pitomce.
Pravda, jedné věci jsem zbavil – své noční můry, která mne pronásledovala přibližně (co si tak pamatuji) od desíti let. Pravidelně se zdálo o temném prostoru, ve kterém jsou jakoby nakresleny jakési linie – osy, čáry a po těch se pohybují obrovské koule. Tak velké, že vás spolehlivě rozdrtí. Mým úkolem, v těchto snech, bylo jejich odklonění nebo zastavení aby nedošlo ke kolizi a to se mi nikdy nepodařilo. Mokrý od potu jsem se budil, naprosto vyčerpaný. Opravdu zážitky, které nezapomenete, ale tahle „můra“ je naštěstí pryč – už více než rok!
Kdysi jsem si psal krátký obsah toho, co se mi zdálo. Pozdější porovnání s konkrétními událostmi bylo někdy až nepříjemné. Po tsunami v asii jsem s tím zapisováním přestal.
No, mohl bych zde popsat další stránky, ale nechám prostor druhým.
Hezký den!

§§

Pavel - 4. 5. 2010 19:18

Rád jsem si pročetl všechny vaše příspěvky. Mám radost z toho, že si stále více lidí uvědomuje pravou příčinu nezvyklých stavů, které se nám v posledních letech dějí. Říkám „v posledních letech“ záměrně, neboť tyto stavy prožívám již skutečně dlouho, tedy již v době, kdy jsem ještě netušil o co se vlastně jedná. Nejsem si tedy jist, zda skutečně s transformací, tak jak ji dnes chápeme, vůbec souvisí a nebo jestli už neprobíhá mnohem delší dobu, než si myslíme. Je totiž docela možné, že právě proto, že se o ní teprve v současnosti hodně hovoří, domníváme se, že začala probíhat teprve před pár lety. Již někdy jako patnáctiletý jsem měl možnost vidět sám sebe z okna jedné budovy, kde jsem jako učeň prováděl nátěr podlahy. Náhle jsem zaslechl svého mistra, jak na mne volá z okna „Kam jdeš Petře, vždyť to ještě nemáš doděláno“. Podíval jsem se také z okna (byl jsem ve vedlejší místnosti) a s překvapením jsem uviděl jít po ulici mladíka, který byl k nerozeznání ode mne (včetně oblečení). Nevycházel jsem z údivu, ale ani můj mistr, když zjistil, že se na toho mládence také dívám z okna a přitom to nejsem já. Po mnoha letech, to mi už bylo asi 30 let a měl jsem již rodinu, mne na nádraží ve frontě na jízdenky poklepal mě zcela neznámý muž na rameno se slovy „Ahoj Petře! Tak co, jak pokračuje stavba rodiného domku?“. Otočil jsem se a snažil jsem se onomu muži vysvětlit, že si mě asi s někým spletl, ale on odvětil „Jsi přeci Petr Černý ne?“, ano to jsem, odpověděl jsem mu, ale žádný rodiný dům nestavím. Muž se však nechtěl nechat odbýt a trval na svém. Jindy jsem jel na návštěvu do jednoho hodně vzdáleného města a když jsem zazvonil na zvonek rodiny, kterou jsem jel navštívit, otevřela mi paní se slovy „Já vím, syn mi říkal, že už jste tady, že prý vás viděl asi před čtvrt hodinou jak se nám díváte do okna, kde jste byl tu čvrt hodinu?“, zůstal jsem stát jak opařený. Vždyť oni mají okno do bytu v prvním poschodí! Jak bych jim mohl koukat do okna a na víc ještě před čtvrt hodinou, to jsem ještě byl na cestě k jejich domu! A dále: je to asi rok, kdy mi manželka řekla, že jeden náš velmi dobrý známý si jí v práci postěžoval, že mě viděl v sousedním městě, jak vystupuji ze svého auta a vcházím do budovy s mladou ženou a dítětem. Měl obavy, že se rozscházíme a že jsem manželce nevěrný s nějakou mladou ženou (příští rok mi bude 60). Naštěstí manželka mohla na zmiňovanou dobu osobně povrdit moje „alibi“, jinak onen přítel byl rozhodnut, že mi řádně domluví. A teď posuďte, má tohle něco společného s probíhající transformací?
Stavy, které prožívám v současnosti, už jsou mnohem srozumitelnější: občasná zmatenost, nespavost, nemám potřebu jíst, nesoustředěnost v zaměstnání, odpadá můj zájem o věci, kterým jsem ještě do nedávna fandil a věnoval jim hodně času. V současnosti ztrácím zcela zájem o to, co jsem měl až do nedávna za koníčka a byl jsem ochoten tomu věnovat více času. Jako by mi něco říkalo, že to není vůbec důležité, není to k ničemu a více toužím poznávat skutečnou podstatu života. Více vnímám vesmírné energie, jsou mi příjemné a nalézám v nich mnohá vysvětlení. Nejkrásnější je pro mne zážitek, kdy se úplně odprostím od všech nepodstatných myšlenek a soustředím se na živoucí energii vesmíru. V tu chvíli přímo cítím jak celý vesmír dýchá a jak mu tluče jeho obrovské srdce plné lásky a porozumění. Když jsem to zažil poprvé, vzbudilo to ve mě obrovský repekt a obdiv nad tou pradávnou masou energie, které jsme součástí. Mohl jsem se z hluboka nadechnout a přímo jsem cítil, jak se nadechuji společně s ní a jak mi do plic proudí ta životodárná a tvořivá energie. Slovy se to nedá vůbec vyjádřit, mozek to prostě není schopen vůbec chápat. Ale náhle si uvědomíte, že jste součástí toho všeho a ačkoli tomu vůbec nerozumíte, spoleháte na tu OBROVSKOU MASU ENERGIE a cítíte se bezpečně, jakoby v její náručí a ONA jakoby vám říkala: „Nic se neboj, to jsem JÁ a já se tě nevzdám, nezahyneš!“. Je jedno jak TOMU kdo říká, je to živoucí, je to v nás a mi jsme v tom, jsme jeho součástí!

§§

Aolian - 19. 6. 2010 00:21