...Hrozná bolest... Nevím, kdo jsem. Jsem příliš velký, příliš beztvarý, nevím, kde končím a kde začínám.
Povězte mi někdo, co mám dělat, pro co mám žít nebo umřu nudou. Možná jsem zašel příliš daleko, snad jsem otevřel až příliš mnoho tajných dveří, vypustil jsem svého draka a teď se ho bojím. Umím ublížit! Bože, chraň mě přede mnou samým. Kdybych tušil, co všechno najdu, snad bych radši zůstal tím malým ustrašeným pozemšťanem.
Jsem vězněm svého myšlení. Děsí mě jeho síla, protože ji neumím ovládnout. Konečně zakouším, jak mocným tvůrcem jsem, jak ohromující sílu má myšlenka. Jen bezmocně přihlížím, jak si tvořím peklo na Zemi, cosi mě táhne v husté síti myšlenek a záměrů nabité emocemi. Děsí mě, jakou má ta mašinérie sílu, je mi, jako bych byl bezmocný...

Co sem to...

Víte, je zajímavé skutečně poznat, o čem všichni tolik mluví a o čem se vydává tolik knížek. Všechno je jinak. Je krásně zbytečné snažit se představit si něco, co je třeba zažít. Mluvím třeba o síle lidské mysli. Všichni bychom se divili, kdybychom dříve tušili, jak mocní jsme čarodějové.

Stále myslím na věci, kterých se nejvíc bojím - straší mě finanční problémy, mám strach, že nebudeme mít dost peněz na jídlo nebo že nedokáŽU platit dluhy. Já nechci, zoufale nechci tohle tvořit, ale moje mysl se snad nedá zastavit. Zbyla zě mě ustrašená myška, co se krčí v tmavém koutku. Sotva dýchám, když tak obhlížím, co jsem stvořil. Doslova cítím elektrickou energii záměrů, které vysílám. Nemůžu jimi projít nebo je zrušit, tváří se jako definitivní realita se zdmi bez dveří. Já, šedá nastydlá myš pláču nad skázou, kterou jsem způsobila. To všechno je ze mě a ode mě, můj svět, před kterým chci utéct, ale není kam, ten se narodil z mé krve, vystoupil z obrazu na zdi, jejž má krev iniciovala.
Jak bláhově jsem si počínal, viďte? Je mi poněkud trapně, protože jsem všude viděl množství problémů. Teď je zřejmé, že to všechno je iluze. Problémy? Tak já vám řeknu, co to bylo za problémy: neochota přiznat, čím vším jsem. Sám mám sklon vnímat taková prohlášení jakookopírovaný mystický blábol, proto vám to zkusím lépe ukázat.

Chci se s vámi podělit o jedno zjištění. Vlastně jsou dvě - už mě unavuje plejtvat přídavnejma jménama... A pak je tu něco zásadního, až se cítím směšně, když mi docvaklo, že všechna moje bolest je jen proto, že nechci přijmout sám sebe. Tohle je zase šedé místo, co to jako znamená přijmout sám sebe... Jsou lidi, co mě prostě štvou nebo se mi hnusí. Oni ale ukazují vlastnosti, které mám nebo jsem je mýval. Jsou to moje zapovězené stránky. Snažím se jim odporovat, ale to moc bolí. Z toho je všechno moje trápení. takže teď se cítím takhle: "ježiš vzdávám se všeho, na čem lpím, se vším se smiřuju, hlavně ať už je to za mnou, ať už mám pokoj..."
Jde to samo, když nechávám projevit emoce tak, jak přicházejí.
Tak mi držte palce a stejně tak já přeju hodně vytrvalosti všem, kdo usilují o totéž.

Ještě k síle myšlenek

Když se smiřuju se svými vlastnostmi, vrací se moje zapovězené části pod mou kontrolu. tak se ustrašená myška pomalu stává kouzelným dráčkem, co se pomalu odvažuje vletět do svého světa. Je čas ke snění. Každý den si teď najdu čas ke snění o světě, který tvořím. Budu o tom psát celé příběhy a jak je tak vypouštím do světa k vám, koukám, že se protkávají v překvapivou realitu našeho života. Ano, nejsem tu přece sám, všechno, co prožívám, prožívám s někým. Třeba mě a vás, drahé čtenáře omotají a spojí zlaté nitky toužebných přání.

Tak ahoj, vaše indigová dívka z Plejád, ochránkyně chladivého vílího ohně.

Zdroj: novazeme.ning.com; Posted by Lian on November 9, 2009 at 8:35pm