Dopisy od Pavla
Ahoj Samaeli,
napíšu Ti, k čemu jsem zatím ve svém porozumění veškerenstvu došel. Je to pohled z na příliš obvyklého úhlu, když ale budeš
chtít, můžeš to dát na stránky.
Duchovnost je pohyb proti stvořiteli. Stvořitel vyzařuje z duchovnosti ven věci méně duchovní. Mystik je část stvoření, která si uvědomí svou podstatu a obvykle se otočí proti vyzařování stvořitele, nechce pokračování svých struktur.
Vžij se do role stvořitele - jak bys byla nadšená, kdyby si část stvoření uvědomila svou podstatu, ke stvoření se postavila opovržlivě a chtěla se posunout na abstraktnější úroveň? Z pohledu oné části stvoření je to cesta ke světlu, z pohledu stvořitele je to potemnění na slunci tvoření. Na druhou stranu stvořitel láskyplně touží po tom, aby si byl každý vědom blaženosti prapůvodního bytí. V tom je rozpor, reálně existující dilema.
Nejlepší je nevytvářet dualitu stvoření-stvořitel. Ono dilema je v každém z nás. Kadždý jsme stvořitel, někteří si to jenom neuvědomují. Princip tvoření na straně jedné a obracení se k podstatě na straně druhé vyjadřují dva trojúhelníky v šesticípé Davidově hvězdě.
Nemusí být dilema - může být sjednocení protikladů. Nemusí být dualita - každý může vnímat svoje nerozdělené Já.
Mnoho duchovně založených lidí touží vymanit se z existence ve hmotě a žít už jen jako duchovní bytosti neinkarnované ve hmotě. Je jistě dobře, když bytost usiluje o co největší expanzi svých možností. Na zbavení se fyzického těla lze však pohlížet i tak, že si tím bytost sníží počet vibračních úrovní. Jako kdyby sundala z kytary nejnižší strunu a dál hrála už jen na menší počet strun. Je tedy svým způsobem zdravé, když se každá bytost čas od času inkarnuje až do hmoty, nicméně z principu svobody a různorodosti vyplývá, že jsou i bytosti, které se nikdy do hmoty neinkarnovaly a inkarnovat nehodlají, a taková různorodost bytostí je krásná.
Je tedy dobré, když někteří lidé touží dát sbohem hmotě, nemá však smysl vnucovat takovou duchovnost všem, protože stvořitel si se hmotou hrát nepřestane, paprsky na slunci tvoření se nezkrátí, hmota se bude rozvíjet dál. Je vpořádku, když někteří lidé chtějí žít jednoduše bez technických vymožeností, avšak stvořitel si nenechá ujít technologicky vyspělé podoby života, které hmota umožňuje.
Svět se hodně změní, když lidé opustí představu, že energie, které chtějí, musejí získávat na úkor ostatních. Ta představa vede k obhajobě chudoby a neochotě měnit zděděné způsoby myšlení. Dřív se museli všichni lidé hodně ohánět, aby se zajistili potravou na celý rok. Těžká práce byla otázkou přežití, navíc jeden závisel na druhém.
Když se začala rozvíjet robotika, snili někteří o tom, že práci převzmou roboti a lidé už nebudou muset pracovat. Realita je taková, že firma, která chce někde postavit továrnu, je ceněná ne podle toho, kolik práce lidem ušetří, nýbrž podle toho, kolik lidí bude v té továrně trávit 8 hodin denně prací. Daňovými výhodami jsou firmy vedeny k tomu, aby místo do robotů investovaly do výplat. Je trvale silná poptávka po práci. Svět by dnes vypadal úplně jinak, kdyby v uplynulém půlstoletí lidé poptávali roboty a ne práci.
Hodně lidí se cítí být bezmocnou obětí okolní reality a neuvědomují si, jak ji sami vytvářejí zejména tím, co považují za správné a co za nesprávné. Je dost těch, kteří doopravdy chtějí nebo potřebují pracovat, velmi smutné však je, když lidé s jinými sny podléhají normám svého okolí. Přijímají za své něco, co jim je ve skutečnosti cizí, a kdesi v hloubce jsou nespokojení.
Svět nepotřebuje víc pracujících lidí. Svět potřebuje víc snílků.
Hodně lidí se teď nachází v bodu obratu od ponořenosti do hmoty k duchovnosti. V bodu obratu je přirozené ztratit nadhled. Obrat k duchovnosti vede často k odsuzování civilizace jakožto ďábelského lákadla. Svým textem jsem chtěl působit smířlivě, aby lidé, kteří si jej přečtou, procházeli změnami pohodlněji s nadhledem a aby v dobré víře nepřiživovali destruktivní tendence.
Spolu s přáteli jsme se bavili s jednou z vůdčích osobností sahadža jógy v ČR. Ten pán zmínil, že je ve světě spousta zla. Znělo mně to jako bezmyšlenkovité klišé, tak jsem se ho zeptal, co tím má konkrétně na mysli. Ta otázka ho zaskočila, vysoukal ze sebe terorizmus a meterializmus. Zareagoval jsem, že teroristi nejsou materialisti, že naopak demonstrují svůj odpor k materializmu. Chtěl jsem tím rozproudit úvahu nad odporem k materializmu. On na to nic neřekl a mluvil dál něco. Uvědomil jsem si, že je zvyklý, že někteří duchovní lidé nenávidí USA a sympatizují s teroristy, tak si mě zařadil jako takového sympatizanta a to, co jsem řekl, bral jako obhajobu teroristů. Proto jsem se ho zeptal, co je špatného na materializmu. Zůstal na mě zírat - vůbec nevěděl, co říct. Nakonec řekl, že je to každého věc, že jeho materiální věci nezajímají, nejlíp mu udělá, když si s ostatními jogíny zazpívá písničku. O
hmotných věcech mluvil jen jako o potřebách a nutnostech. Řekl jsem mu, že to přece není o nutnosti, a že stvořitel, který stvořil hmotu, je zklamaný, když jemu stačí písnička. To už fakt nevěděl, co na to říct.
Málokdo ví, že nacisté hlásali úctu k tradici, skromnost a nezištnost a že byli velkými ochránci přírody. V hitlerovském Německu byla ochrana přírody nejrozvinutější na světě. Příroda pro nacisty hrála roli mocné autority, která je převyšovala.
Psycholog Erich Fromm napsal v roce 1941 v USA knihu Strach ze svobody, ve které analyzoval autoritářské ideologie. Podle Fromma člověk, který se uvědomí jako od matky (přírody) oddělené individuum, je vyděšen svobodou, kterou má, a hned si zřídí nějakou autoritu, které se může podřídit a tím na ni přenést zodpovědnost za svůj život. Tou autoritou může být třeba mravní řád nebo něco jiného. Protikladem člověka s autoritářskou strukturou charakteru je člověk spontánní, noblesní (no bless = bez požehnání), který sebejistě tvoří ze sebe nové věci. Společným nepřítelem nacistů a komunistů byli lidé, kteří si vážili sami sebe a bez křečí vědomně chtěli žít kvalitní život.
Řada duchovních lidí přiživuje takové démony, že by se zděsili, kdyby si to uvědomili.
Pavel
Moje reakce na to:
Ahojky!
Nejdřív díky za to o ochraně přírody u nacistů, to jsem fakt neveděla. Nu všechno je možný. Co bylo, bylo a já věci neodsuzuji. Pak ti ještě píšu, že já jsem přesně ten typ člověka no bless, který spontánně tvoří sám ze sebe a je těžko zaškatulkovatelný, protože každý, kdo tvoří ze sebe, je tak trochu hodně originál. No je to divný tedka, protože si to odporuje s tím, že mi můj strážce pořád žehná, ale myslím, že tenkrát to mysleli taky trochu jinak. A úctu k lidským autoritám, to zrovna nemám. Mě je ukradený nějaký postavení a peníze a já nevím, co ještě, člověka si hodnotím sama a jen já sama vždy uznám, zda stojí za to, abych si ho vážila. Takže u mě ...a podobně to má i brácha... zkrátka u nás jakékoli autoritativní systémy selhávají. Svých kamarádů bez postavení si často vážím víc než nějakého politika třeba.
Ale zároven ti napíšu, kým je Bůh, se kterým jsem se já setkala a co je špatného na materialismu a dobrého na dualismu.
Nejprve, proč mu říkám Nejvyšší a nikoli Bůh. Bůh je totiž z lidského hlediska chápán ale strašlivě omezeně. Chceš-li ho chápat z náboženského hlediska, nepochopíš ho vůbec a budeš-li ho chtít pojmout z hlediska věděckého, přiblížíš se mu sice rozumem,ale nikoli srdcem. Proto musíš vzít to všechno, co v sobě máš a začít ho hledat sám. Já jsem to udělala. Víš, že mám schopnost protahovat se vesmírem sem a tam mezi dimenzemi a jako veličina času, pohybovat se i po jeho přímce. Takže jsem se jednoho dne sebrala a začala jsem ho hledat. Teda abys věděl, já s ním mluvím už od malička,ale tak nějak nekonvenčně, můžu si mu zanadávat, svěřit se mu, všechno a on mě vyslechne a nevynadá mi, takže OK. Jenže když jsem se začala zabývat anděly, strašně mě zarazilo, jak ho někteří lidé vnímají pouze jako ten nejvyšší zdroj dobra a světla a nic víc. Jenže to prostě není ono, to není ten nekonečný tvor, kterého jsem znala já. A tak jsem při meditaci asi hodinu prolétávala vemírem sem a tam, dokonce jsem šla i proti proudu času, proti dinosaurům, velkému třesku až tam, kde nebylo ještě vůbec nic, kde byla nicota...
A světe div se. V nicotě jsem se já sama rozzářila a sama jsem se stala stvořitelem. Prostě se ze mě začal tvořit nový vesmír. No tak to je jasný, že mi to udělalo v hlavě velký guláš, že jo. Jak já bych mohla být něčím takovým? A kde je vlastně ten, jehož jsem hledala. A pak mi hlavou zazněl on. JEDEN. Jeho slova a jeho hlas pro mne překládal Belafon, vysoký serafín a jeden z mých nejbližších andělů, protože přecejen jsem potřebovala i nějaký ten zjednodušující překlad jeho slov. Bylo to neuvěřitelné. Ptala jsem se ho kým je, a on řekl "Vším." Řekla jsem mu, že to nechápu a jestli by mi to nemohl lépe vysvětlit. On pokračoval, že je opravdu úplně vším "Že je Všechno a dokonce i Nic. Že je všechno, co je, všechna Něcota a zároven je i tím, co není, všechna Nicota. Představit si tohle, pro mne bylo naprosto neuvěřitelné . Fakt mi to chvíli trvalo,ale posloužily mi k tomu skvěle moje zkušenosti ze psaní. Když totiž píšu, jsem zároven sebou, jsem tím, kdo tvoří a zároven jsem já sama svými hrdiny. Je to hrozně těžké na představu,ale je to tak. On není jen tím, kdo nás stvořil. On je tím, kdo nás tvoří. On je námi a my jsme jím! My ho tvoříme jako bunky tvého těla tvoří tvoje tělo celé. Ptala jsem se ho, zda existují i jiné vesmíry kromě našeho a on řekl, že existuje nekonečně mnoho vesmírů, protože existuje nekonečně mnoho způsobů, jak je vytvořit a on je všemi těmi vesmíry dohromady. A my existujeme teprve uvnitř něho samotného, protože vše existuje uvnitř něho, dokonce i Nic existuje pouze uvnitř něho.
On nikdy nepřikazuje, nikdy neodsuzuje, nikdy netrestá, nikdy tě neopustí, páč jsi uvnitř něho a něco takového je naprosto vyloučené. On je nekonečno samo. Andělé mu říkají "Jeden" a když o něčem mluví a když mluví o sobě i vůbec o čemkoli, říkají "Jeden v nás", Jeden, kterého my tvoříme a který tvoří nás a to vůbec nemá nic společného s Bohy, Ďábly, démony a Brahmánem a jakýmkoli náboženstvím. Tohle je pravda. Dokonce mi Nejvyšší (to je termín, který pro něho používám já, silně pochybuju, že on by měl potřebu si tak mermomocí říkat...) sdělil, "že je hezké být mnou", ne že je hezké být se mnou, nebo že jsem já nějak hezká nebo hodná nebo tak nějak,ale že je hezké být mnou. Tedy já jsem součástí něho. Já jsem jím, já ho tvořím a on tvoří mne, tak jako krev tvoří součást mého těla. A s tím jak jsme jím, dokonce i andělé mi několikkrát řekli, že jsem též Jeden v nás, protože podle nich jsme my všichni prostě Jeden v nás... zkrátka z toho všeho vychází, že i já jsem tím pádem jako součást stvořitele, sama také stvořitel a tak je úplně normální, že jakmile bych se dostala do skutečně prázdného místa, udělala bych to co každý, stvořila bych další vesmír. A to samé se týká úplně každého tvora a každé veličiny v tomto i ve všech ostatních vesmírech. Ty jsi Bůh v nás, tvoje přítelkyně je taky Bůh v nás a vůbec nezáleží na tom, co zrovna děláš a jak se chováš a jestli jdeš po přímce stvoření nebo ne. On je prostě ta nezákladnější materie, která v nás existuje.
To že se potom musela vytvořit dualita světla a černoty, aby se vesmír udržel pohromadě a aby byl v rovnováze, to už je další věc. To, že potom světlo má za základní vlastnost neustále tvořit a sice vesmír rozšiřovat zatímco tma má vlastnost vesmír semknout a transformovat, aby se nerozprskl do práznoty, to už jsou věci, které se staly až daleko potom, co Samotný Jeden dal pokyn k vytvoření prvního z vesmírů.
Takže jemu je úplně fuk, jestli jdeš po proudu stvoření, nebo jestli jdeš proti němu a chceš zjistit, kým jsi a osvítit se. Když budeš spokojený, pak bude spokojený i on. Když budeš trpět, pak bude trpět i on a když budeš tancovat, bude tancovat taky. Protože on je tebou a ty jsi jím a stejně tak je to se mnou i všemi ostatními lidmi. Proto ho mám tak ráda, je mé nejzazší já a můj největší poklad a ikdyby se všechno okolo i ve mě rozpadlo a já upadla do temnoty, on se mnou bude.
A k tomu, abys na něco takového přišel, musíš si sám spoustu věcí přiznat o sobě samotném, to každý z nás. Jenže vyloženě materialistický člověk, ten se nevyvíjí k ničemu. Já proti hmotě nic nemám, mám ji ráda,ale zároven vím, že se vesmír vyvíjí a vyvíjí se tím, že se vyvíjíme my sami. Jenže když někdo mluví a myslí pouze materialisticky, tak se nevyvíjí, anebo je ve svým vývoji hodně hodně zpomalený. A to je na nic. Pro mě za mě má každý právo věřit si čemu chce, ale musí s tím počítat, že tím ubližuje především sám sobě. A protože jsme všichni se sebou propojení, protože my všichni jsme jednou bytostí, tak po čase tím začne ubližovat i ostatním, nejdřív svým nejbližším, pak i strážním andělům a stojí to za prt. Člověk uvízlý v materialismu, stejně tak jako člověk uvízlý v jakékoli jiné víře, má příliš omezený rozhled a nemůže se plynule vyvíjet dál a najít pravdu. A to je na houbelec. Máme rozum proto abychom ho používali ne?Tak proč se toho tak často vzdáváme a necháváme za sebe myslet druhé?
A co je dobrého na dualismu? Kdyby nebylo tmy, neuvidíš světlo, kdyby nebylo světla neuvidíš tmu.Já mám na kresby svých andělů dokonce i černý papír, protože bílého anděla na bílém papíře nenakreslíš. A právě v tom to je. My všichni jsme andělé stvořené ze světla. Ale aby se toto světlo mohlo vyvíjet a aby se zároven vesmír nerozprskl v jakémsi šíleném výbuchu nových ale slabých bytostí, je tu Dab, černota, gravitace, původce černých děr, hmotnost. My andělé se dobrovolně necháváme obklopit černotou a pocitujeme bolest a vztek proto, abychom se tím transformovali na novou úroven, abychom tím posílili své světlo, abychom se my sami o sobě učili a naučili víc a víc. Bez duality by toto všechno nebylo možné. Nebyl by možný další vývoj a my bychom strnuli a bylo by to na nic. A i v té dualitě nás Jeden doprovází, i v nenávisti je kus lásky a v bolesti je kus krásy a v osamění je hodně poznání. Zkrátka to tak je. Bez černé není bílá, bez bílé není černá, bez světla není tmy a bez tmy není světla. A to vše musí být v rovnováze.
A tom to všechno je. Nějaký vysokopostavený duchovní ti málokdy tohle řekne, protože se od rána do večera šprtá něco, co kdysi dávno kdosi napsal a co většinou už v dnešní době ani není moc platný. Ale některé věci zase jo a je jen na zdravé úvaze člověka, co si z toho všeho vybere.
Tak doufám, že jsem tě tentokrát svým mailem uspokojila. Můžeš si o tom v klidu popřemýšlet, nebo mi taky napsat, že jsem pitomá a že se mnou nesouhlasíš. To je jen na tobě.
Měj se krásně!! Čus!!!
![pg_fairy_lights[1].jpg](/img/tiny/11.jpg){kind=small}