Magie Země

V určitém období došlo k významné události. Bratr se chtěl dostat do vojenského hudebního tělesa v Roudnici nad Labem a mému otci bylo naznačeno, že by jako člen KSČ neměl trpět jiný než marxistický světový názor. Naši přestali chodit do kostela, což jsem velmi rád uvítal. Tím pro mne skončila jedna etapa. Od tohoto bodu mi nikdo nenutil přijímat pohled na svět a jeho dění očima církve. V období od tohoto bodu až do svých 27 let se můj život rozjel v událostech takovým způsobem, že mě otázky existence vyšší pravdy nezajímaly. Dokončení základní školní docházky, vyučení se, ukončení pravidelného dojíždění na kontroly do Vinohradské nemocnice v Praze, praxe v Cementárně, vojenská služba na dva roky. To byly význačné body , které v rychlém sledu následovaly za sebou. Neměl bych opomenout i setkání se svojí nynější manželkou.

V období dospívání se i moje hormony probudily. Tak jako mnozí jiní jsem hledal spřízněnou duši u svých vrstevnic. Po krátkých vztazích dvakrát následoval rozchod. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl nic nikde nehledat, jsem potkal svoji osudovou ženu. Bylo nám spolu dobře, názorově jsme si rozuměli. Oba jsme se jaksi odlišovali od obecně přijatelného průměru. Naše schůzky se vyznačovaly tím pověstným jiskřením. To mi zbýval rok do nástupu na vojnu. Přes celé dva roky vojenské služby mezi námi probíhala dopisní komunikace a musím říct, že rozhodnutí se po vojně vzít asi nebyla záležitost našeho ega. Dnes s odstupem času vděčím své intuici za sled událostí, jež pro mne měly nesmírný význam. Nastěhoval jsem se do polorozpadlého zemědělského stavení. To bylo nutno opravit a zároveň na přilehlém políčku pěstovat zemědělské komodity pro přilepšení rozpočtu rodiny. Nedbal jsem řeči svého těla, přemáhal se ve snaze být dobrým tátou a manželem, až nastal bod zlomu. Přišla srdeční arytmie, kterou mi pomáhali zvládat lékaři kardioverzí. Teprve nyní jsem si po letech začínal klást otázky co dělám špatně. Nikomu neubližuji, a přesto se nemohu jaksi pohnout z místa. Když mi úřednice suše oznámila tři roky před třicítkou, že mě posílají do plného invalidního důchodu, mimo jiné v době, kdy byla moje žena na druhé mateřské dovolené, nechápal jsem, kde je Bůh-spravedlivý a milující. Proč nemohu plnit svoji roli otce jako mí vrstevníci. Proč nemohu zabezpečit rodině její potřeby trpělivou prací a odříkáním. Byl to čas mé přeměny, zrodu nové osobnosti.

Byl jsem donucen svým tělem, vypovídajícím služby, zastavit se. Hledat odpovědi na vnitřní otázky a najít cestu jak toho ven. Jak dál, když rodina potřebovala fungujícího manžela a otce. Nevěděl jsem jak, ale ve své zoufalosti jsem k sobě přivolal knihy s esoterickou tematikou. Musel to být zásah sil na které jsem dlouho předtím zanevřel. Nesporně i ty podmínky které vedly k nemoci byly v moci vyšších bytostí. Tato literatura formou srozumitelnou mým schopnostem začala dávat odpovědi dlouho utajovaných otázek. Začal jsem pomalu pociťovat jakýsi hlad po vědění. Proč přicházejí zkoušky pod kterými se prohýbáme, někdo tak, že se nemůže narovnat. Proč některé děje do sebe zapadají jako ozubená kolečka. Neustále jsem při přívalu informací narážel na zmínky o kosmické inteligenci, Bohu, jednotě či základu. Pomalu se mi obrušoval osten nevraživosti vůči církevním hodnotám až do stavu, kdy se alespoň neježím, když slyším slovo Bůh. S vědomostmi nabytými roky hledání, začínám chápat co bylo příčinou mého zanevření na hodnoty propagované církví. Pokud jsem odmítl ztotožněním s myšlenkami založené na moudrosti přešlých generací, byl jsem vržen do problémů abych pravdu musel nalézat sám skrze práci na svém přijímání. Kdo si takzvaně nesáhl na to pomyslné dno, nemá důvod hledat jinou alternativu přijímání svého bytí. Pokud není dotyčná osoba připravena naslouchat moudrosti prověřené věky, nebude chápat že se zákonitosti vesmíru dotýkají právě jí samotné. V současné době je pro mě těžké v dějích rozpoznávat nakolik jsou dílem vyšší inteligence a nakolik mým. Není to však podstatné, důležité je smířit se s probíhajícími ději, nechat je tak nějak proplout kolem sebe neupozornit svou mysl na ně ( v opačném případě se stávají osobními a vytvářejí vlny, které dostihnou zase jenom mě ) a mít víru v neodvratitelnost dalších zkoušek a z nich plynoucích poučení. Sláva za ně.

Knihy R. Moodyho, L.Rampy, Sogjala Rinpočheho, C. Myssové, Froma, Freuda, N.D.Walsche, Norwoodové,M. Hrabicy a mnoha dalších probuzených a píšících autorů mi postupně otevíraly oči. Všichni mluvili i když každý jiným jazykem o zákonitostech vesmíru a u každého z nich jsem nalézal odpovědi. Někdy dokonce ve chvílích nejvíce tíživých. Jsem přesvědčen o tom, že to jsou zásahy „z venčí“. Pak-li že jsme součástí jednoho celku, pak je v zájmu právě tohoto celku aby každá součást měla svůj význam a tento celek nedovolí, aby prožívané nemělo vztah k budoucnosti . Z výše uvedeného je jasné, že cokoliv se stane není nic NÁHODA. Vše má své zařazení, význam a jenom my lidé s našimi omezenými pěti smysly nedokážeme plně pochopit jaký výsledek tvoříme a čeho jsme součástí.

Náboženství je pro mne přirozenou součástí společností. Je mnoho lidí, které výchova v rodině, podmínky života nedonutí přemýšlet o smyslu svého počínání. Víra jim nahrazuje vlastní autoritu. Má to tak být, k čemu se však chci vyjádřit je způsob předávání moudrosti, která je jakýmsi duševním pokladem této planety. Nemělo by být podmíněno protislužbami. Mnoho příkladů zneužití dobrých myšlenek mi dává za pravdu, že nechuť řešit své problémy vlastními silami spoustu našich spolubydlících vede k přimknutí se k těm, kdož využijí materiálně tvořivého potenciálu lidstva k vlastnímu obohacení a zpohodlnění si svého života. Rafinovanost takovéhoto počínání roste s modernizací společnosti. Politika okoukala mnohé fígle manipulace s davy od církví a zdokonalila je. Naše současné rozčarování nad stavem státu je vlastně náš vnitřní nesouhlas s tím, že nám kdosi nutí něco, co nechceme. Pokud budeme mlčet, nestát za svými názory, budeme vlastně dávat za pravdu těm jež halasně do světa troubí tu svoji pravdu. Všichni máme právo mít vlastní názor. Vyjádřit ho je naše povinnost. Myslím si, že Jan Hus nebyl ani tak vyjímečná osoba co se týče historie, dokázal říci nahlas svůj názor a neustoupil ani pod nátlakem mocenských skupin. Proto se nebojme jít do konfliktů v rodině, zaměstnání, obci, zaměstnavateli či se státními úředníky. Přemýšlejme, zda to, co je nám vnucováno je v souladu s naším přesvědčením. Učme se poznávat život, o svých poznatcích nemlčme ale šiřme je dál. Jenom tak dokážeme změnit to, co nám mnohdy nevyhovuje a jenom ze setrvačnosti pokračujeme v nastoupeném obecně přijatelném trendu. Mnoho myšlenek, na kterých je založené křesťanské pojetí světa jsou pro mě v současné době přijatelné. Nedokážu však skousnout hlásanou i prakticky provozovanou nadřazenost mužského prvku nad ženským. Hlásání prvotního hříchu Evy, strašení lidí peklem a jiné manipulační prvky zavedené dodatečně do základního poselství Ježíše Krista mi k Boží lásce nesedí. Ke komunikaci s Bohem NIKDO Z NÁS NEPOTŘEBUJE PROSTŘEDNÍKA, to je poznatek, který snad nepotřebuje další komentář.