Duchové přírody
Duchové přírody - úvodem...
Tomu, kdo je duchovně připraven, umožní naše informace odhalit svět bytostí, jež nejsou nadpřirozené, nýbrž existují ve své vlastní dimenzi, ať již je ti, kteří jsou zajati vlastní sférou zaměřenou na tělesné smysly, dokáží či nedokáží zpozorovat.
Materialismus 19. století nemohl pochopit televizi ani lidský hlas přenášený na dálku, nesený na vlnách energie, která se nezastaví před masivní zdí ani fyzickou překážkou. Ani to, že lze vidět kosti živé bytosti uvnitř jejího těla.
Chceme jen připomenout, že nadpřirozené existuje pouze pro ty, kteří mají úzké pojetí přirozeného.
Přírodní duchové rovněž existují navzdory tomu, že velká většina lidí ztratila schopnost je vnímat. Tyto bytosti, které moderní ezoterismus nazývá Elementálové, Indové Dévové a křesťanství Andělé, jsou velmi různorodé a navzájem odlišné.
Co jsou to Elementálové?
V jistých případech se elementálové poněkud více zhmotňují, v závislosti na změnách jako den a noc, roční období, výška a hloubka, větší a menší statický náboj, různé atmosférické tlaky a teploty, složení vzduchu a jeho vlhkost,, množství ozónu a snad i vlivy postavení měsíce a Slunce způsobuje, že jsou více viditelní, nelze je však ani tehdy pozorovat běžně a snadno.
Dle esoterních učení jsou mnohem staršími obyvateli země než člověk. Každá věc ve vesmíru má svého ducha strážného. Planeta ho má také a jsou mu podřízeny hierarchie duchů přírody od doby, kdy začalo střídání dne a noci. Elementálové jako ti, kteří jsou slabí a malí a mohou navázat spojení s člověkem, zaplňují mnoho starých knih. Od Sumeru až po evropskou civilizaci - všude měli duchové přírody významnou roli v rámci tehdejšího méně znečištěného a přirozenějšího způsobu života. Vyprávění o skřítcích, gnómech, elfech, undinách a velé široké škále elementálů zaplňuje dějiny lidstva a jejich vyobrazení donedávna zdobila přídě lodí a na světě se stále nacházejí stovky soch.
Mnohé ze skupin lidí a národů se navzájem nepoznaly a přesto se shodují v popisu těchto bytostí. Je zřejmé, že všichni viděli stejné, nebo velmi podobné věci, a přistupovali k nim stejným způsobem. Přivolávali je, uzavírali s nimi spojenectví, vyháněli je, nebo se jich báli...
Elementálové běžně mají svou nejhustější část - tělo - na energetické úrovni a za příznivých podmínek se dokáží odrazit v jistém ztělesnění v éterických oblastech, která postrádá formu vnímatelnou našimi běžnými smysly. Elementálům je tak vlastní mnohem větší plastičnost, neboť jejich formy jsou nestálejší a dynamičtější. Když se tyto formy zpomalí, elementálové jsou lépe viditelní, protože se ztělesňují díky přírodním faktorům, nebo vůli toho, kdo si je přeje vidět.
Vůle nemusí být silná, ale ani agresivní, protože jakákoli nestálost je zahání do jejich energetických úkrytů a nutí je k optickým klamům a maskují se pak nejčastěji samotnými elementy, v nichž žijí.
Elementálové - Jak žijí
Nelze stanovit minimální, ani průměrnou délku jejich života, protože někteří žijí jen několik vteřin či jejich zlomků (řekl bych spíše - mají určitou podobu) jako ti, kteří žijí v pěně, a druzí, obrovští obyvatelé mořských propastí a horských masivů mohou žít klidně desítky tisíc let.
Gnómové se živí aurickými výpary stromové smůly a její vůní, a proto rádi dostávají silně navoněné dárky (dostávají = přibližují se k nim a vdechují jejich vůně). Nemají rádi společnost lidí, ale často je pozorují díky přirozené zvědavosti, jež jim znemožňuje, aby je navždy opustili. Dokonce s lidmi rádi žertují, což je jejich infaltilní způsob komunikace. V noci rámusí a nastražují psychické pasti, které ztěžují nalezení různých předmětů, právě když jsou nejvíce zapotřebí, nebo se v dálce velmi prchavě zhmotní. Děsí je shluky lidí, jelikož lidští dvojníci (energetická těla) ušlapávají ty jejich, a tak jim škodí, že jim mohou přivodit těžké nemoci, nebo i smrt.
Mají pud sebezáchovy, ale smrt je nedohání k zoufalství, neboť si sebe sama nedovedou představit jinak, než jak se vidí v současnosti.
Těžce si vzpomínají a musí se k tomu téměř nutit a přestože od narození vědí mnoho věcí o vlastnostech rostlin atd, odpovídají pouze pokud byli tázáni, je třeba jim umět přesně pokládat otázky a znovu se opakovaně vracet k tématu. Jelikož se nikdy nedokáží zcela zhmotnit, nejsou schopni mluvit, přestože slyší, ale na úrovních našim uším unikajícím. Vždy vypadají jako stařečkové, přestože mezi sebou rozeznávají různé věkové skupiny.
V určitých obdobích roku, když je vlhko a měsíc je vidět jen občas mezi mraky, je lze spatřit těsně před půlnocí, jak se hemží ve větvích stromů. Při jiných příležitostech vyvádějí v místech větvení stromů své potomstvo, které roste uvnitř jakéhosi éterického aminového váčku, v barvě pryskyřice.
Elementálové jsou úzce spjati s rostlinnou, živočišnou a dokonce i lidskou říší, pokud dokážeme žít blíže přírodě a umožníme jim, aby se nám přiblížili. Neúnavně se starají o takové úkoly, jako je obnovování aury květin, list po listu, nebo trávy, stéblo po stéblu. Posilují slabé části, ovládají podmínky pro lepší fotosyntézu, magnetizují zvířata a podle potřeby je přitahují nebo odpuzují. Stejně se chovají i k lidským bytostem... Utíkají před pachem alkoholu a insekticidů, a zvláště před astrálními formami hněvu a zlými myšlenkami.
Mají své jméno kterým se rozeznávají, čas od času ho obměňují z rituálních důvodů. Mají umělecké nadání, rádi tančí, hrají na astrální nástroje a rádi kombinují vibrace, které my pak vidíme jako barvy na kůře, listech a kořenech rostlin.
Elementálové vodního živlu
Tzv. sirény (latinsky siren, řecky seiren - "ty, které okouzlují a svádějí) žijí na mořské hladině. Bývaly popisovány jako bytosti s hlavou ženy a tělem ptáka nebo ryby, vydávají harmonické zvuky podobné lidskému hlasu a přestože žijí ve vodě, potřebují k životu vzduch. Opačným extrémem jsou maličké bytosti, které žijí pouze v mořské pěně, s ní se rodí i rozpouštějí, zvláště za nocí při úplňku.
Další druh sirén které se objevují za noci, kdy fosforeskují vlny plné drobných živočichů podobných světluškám přinášejí špatná proroctví a ještě horší vzpomínky, a jsou spojeny se starodávným mysteriem ponořeného měsíce, o němž nebudeme mluvit.
Nereidky jsou mocnými ženskými duchy přírody a slouží jako doprovod Afroditě zrozené z pěny. Mohou se ponořit do velkých hlubin a obývají podmořské jeskyně. Znají tajemství ukrytých pokladů a když je to potřeba, vystupují jako nesmiřitelní vykonavatelé vůle svého pána, který se svým magickým trojzubcem buď ochraňuje lodě a nebo je posílá ke dnu.
Undiny vděčí za své jméno latinskému slovu unda - vlna. Obývají řeky, zvláště v místech, kde tečou mezi skalami a vytvářejí hlučné vodopády a peřeje. Mořské undiny obývají kryté pláže, kde jsou prohlubně. Horní část těla má podobu ženy, od pasu dolů mají neurčitý tvar, nebo jsou zahaleny do stále vlhkého lněného plátna. Mají velmi dlouhé vlasy, velmi rychle plavou a zaměňují se často s nereidkami. Tradičně jsou zobrazovány, jak si češou své dlouhé vlasy, mají velmi ženské tvary a všeobecně působí dojmem křehkosti a slabosti ve srovnání s bujnou a pyšnou silou nereidek.
Nymfy - z latinského lympha - voda, a z řeckého nymphe - prameny a zřídla. Jsou to bytosti ženského vzhledu, většinou nerozeznatelné od skutečné ženy, jsou velmi krásné a obývají jezera a klidné vody. Jsou stráškyněmi lesních skrytých pramenů. Jsou dobrotivé i zlomyslné, s rozmarnou i okouzlující povahou, stále mladé a krásné vlastní tajemství věčného mládí, k němuž jsou odsouzeny, a trestají tím, že udělují tak rozporuplnou milost nesmrtelnosti.
Nymfy dosahují velikosti 130 až 150 cm, avšak mohou své tělo prodlužovat i zkracovat. Největší jsou mořské undiny, které se zdržují u dna, blíže k hladině žijí menší ale hezčí druhy. Nymfy mají dlouhé vlasy různých barev, nikdy však šedivé nebo bílé, mají bělostnou až namodralou pleť, oděv obvykle nenosí, ale zdobívají se květy.
Pozorovat se dají ve vodách nebo v blízkosti vod, kde si většinou hrají, vozí se po vlnách, tančí, rozčesávají si vlasy apod.. Žijí v mořích, ale i v řekách, potocích, jezerech, rybnících, studánkách, všude, kde se stýká kámen, rostlina a voda, jsou i nymfy. Objevují se hlavně k večeru a za jasných, teplých a měsíčních nocí tančí na břehu. Baví je mlýnská kola, po nichž se rády vozí. Rády si hrají s rybami, s oblibou vyhledávají kontakt s muži a chlapci. Nejčilejší jsou na jaře, v zimě odpočívají u dna. Jejich posláním je starat se o záležitosti živlu vody, počínaje vodními rostlinami, korály, až po koloběh vody v přírodě. Nymfy se většinou zjevují ve skupinách, jen vzácně jednotlivě.
Mužskými vodními duchy jsou vodníci. Na rozdíl od udin jsou spíše samotářští a člověku méně přátelští. Jejich zjev i zvyky jsou známy z pohádek a pověstí. I na brněnsku a v Brně samotném existuje velmi mnoho pověstí o vodnících.
Elementálové vzdušného živlu - sylfové a elfové
Sylfové mají název odvozený od zvuku vytvářeného větrem v druidských harfách, které se zavěšovaly na stromy, aby vydávaly nadlidskou hudbu.
Tito duchové žijí výhradně ve vzduchu a jsou těžce viditelni pro svou nestálou plynnou povahu, obdařenou pohyby tak rychlými, že je badatel musí přichytit k něčemu, co se nepohybuje, což je rozzuřuje a působí jim bolest.
Lidskou podobu má pouze jejich hlava a zbytek těla, který je těžké prozkoumat, se podobá představě, již máme o andělech, někdy však mají více, než dvě křídla.
Možná vás napadá, jaký názor mám na toto vše já, jako autor obsahu těchto stránek.
Názor mám takový, že naprostý skepticismus rozhodně není na místě, člověk by se měl otevřít a pozorovat a sám pro sebe činit rozumné názory a závěry, které by však měly zůstat nezaujaté. Materialisticky zaměření lidé se budou zuby nehty držet pouze toho, co jim může dnešní omezená fyzika změřit a nejlépe sama vymodelovat. To je však hodně přízemní pohled. Vzhledem k tomu, že vše je forma energie, která je strukturovaná, složitě kombinovaná, mající určitou vibraci, ale pevná hmota vlastně neexistuje, je jenom logické, že se mohou prolínat odlišně vnímatelné oblasti navzájem, tak jako se v éteru prolíná bezpočet rádiových, televizních i účastnických stanic, a lze je v super kvalitě sledovat odděleně, pokud se na ně umíme naladit.
Další otázkou je rozličnost podob takových bytostí, a jejich zvláštní schopnosti. Ale zase to souvisí s tím, že vše je forma energie, která má strukturu a nějaký kód nebo program k reprodukci, k životu a ke všemu. Otázka je, zda a nakolik lze poznat Toho, kdo to naprogramoval, kdo stojí za tím vším. Otázka spíše ke zbláznění, než k pro nás pochopitelné odpovědi...
Ale raději zpět k elementálním bytostem...
Elfové, z keltského faeries, jsou maličké bytosti velmi krásných tvarů. jako éteričtí motýli žijí v blízkosti květin a v jejich korunkách. Mají amtropomorfní těla a vyskytují se jak v ženských, tak i mužských podobách, což ale nemá přímý vztah k jejich rozmnožování. jsou vyjimečně energetičtí a proto mají velké léčitelské schopnosti. Okruh jejich činnosti je tak veliký, kam až dosáhne vůně květiny. Světlo je dráždí a tma uklidňuje. Mají rádi jemné zvuky, barvy a světlo odrážející se v matných zrcadlech. Mívají krásná malá křidélka jako vážky a motýlci, neustále se pohybují jako u kolibříků. Drží se za ruce a tančí dokola a přitom provádějí dobrotivá kouzla. Jsou zosobněním andělského původu.
Všechny tyto živly vzduchu se zjevují v půvabných, zpravidla ženských postavách, mívají jasné, obvykle modré oči a dlouhé vlasy, jejich velikost se dle druhu pohybuje od několika milimetrů do asi dva a půl metru a mohou se snadno zmenšovat i zvětšovat, často se objevují v párech a halí se do lehkých barevných závojů. Rádi se zdržují v lesích, u jezírek, na loukách i v zahradách. Starají se o dýchání živočichů, výměnu plynů v rostlinách, zvětrávání v nerostech, počasí.. Snad sem patří i duchové bouřky, někdy vystupují i v roli strážných andělů.
Kromě milých bytostí sem spadají i temní elfové, spadají sem např. divoženky, ale o jejich záležitostech je málo známo.
Elementálové ohně
Salamandři - svou podobou se liší od lidí nejvíce. jméno orientálního původu s arabským zbarvením má blízko ohni a alchymii.
Lze je pozorovat v ohni krbu jako černé hady, většinou ve svislé poloze, kteří se velmi rychle pohybují a otáčejí se kolem vlastní osy. Jejich velikost kolísá od drobných jako žížaly, po větší s podobou blesků. Již starověcí autoři referují o maličkých zvířátkách, která žijí v ohni. Tlamičky těchto ohnivých dráčků jsou někdy zakončeny jakýmsi rypáčkem.
Zvláštní formou projevu salamandrů je kulový blesk, jehož chování se nepodařilo doposud spolehlivě fyzikálně vysvětlit. Výjimečně salamandři používají i antropomorfní podoby mužské, vzácněji ženské. V materiálech, ze kterých čerpám, je dopodrobna popisována i jejich barevná podoba, ale jsem na rozpacích, zda to vše má smysl rozepisovat natolik dopodrobna.
Často mění místo svého pobytu, kde je oheň, tam jsou i salamandři. Trvale se zdržují v činných sopkách a ve žhavém zemském magmatu. Jejich živlem jsou velké požáry i exploze. Při bouřkách se rádi vozí po blescích a rádi zapalují. Také ponoukají pyromany. Jsou přítomni v každém ohni od plamínku zápalky po vysokou pec. Pohybují se i v drátech elektrického vedení a v elektrických výbojích. Lasenic používal pro jejich pozorování Teslův transformátor a "influenční elektriku" kterou sám sestrojil. S výjimkou vody snadno pronikají ostatními živly. Dokáží údajně i vystoupit ze svého živlu a zjevit se v sličné dívčí podobě.
Chovají se vznešeně a hrdě, rádi provedou člověku v nestřeženém okamžiku nějaký šibalský kousek.
Ten kdo nemá prý zkušenosti a není do toho zasvěcen, se nesmí odvážit ani skusmo navazovat kontakty s těmito mocnými bytostmi, neboť salamandři též řídí bioelektrické vzruchy, které probíhají lidskou nervovou soustavou. Existují kovy, které je uklidňují a pohlcují, a mohou tudíž dát účinnou sílu amuletům používaným za určitými nezištnými účely.Elementálové země - gnómové, víly a trpaslíci
Název je odvozen od řeckého slova genomos - "ten, kdo žije v zemi". Lze je rozdělit do více skupin dle vzrůstu, gnómové o výšce cca 100 cm mají mohutnou hruď a svalnaté paže, jsou velmi inteligentní a poměrně vzácní, druzí a početnější jsou gnómové prostší a hrubší povahy o výšce cca 80 - 50 cm, a nejpočetnější je skupina nejmenších "divokých" gnómů, měřících 30 cm a méně, někdy "velikosti palce". Mají různé tváře, často groteskní, velké nosy, odstávající uši a někdy i dlouhý krk, zvláštně utvářené ruce i bez prstů, nohy i jako drápy, tlapy, pařáty, kopyta, a nosí často dlouhý plnovous různé barvy včetně zrzavé. Mívají jasné, zářivé oči, ženští gnómové jsou gnomidy, jsou mnohem vzácnější, a menší o 10 - 15 cm, nikdy se neobjevují samy.
Jelikož je pro ně zem takovým prostředím, jako pro člověka vzduch, nenarážejí ani v nejtvrdších skalách na větší odpor než my při poryvech větru. Jsou obecně menší, ale mohou se zvětšovat. Zejména trpaslíci jsou dobrotiví, nebo krutí jako děti, postrádají jakékoli etické uvědomění, a nelze o nich tedy říci, že jsou špatní či dobří. Jsou od přírody šprýmaři a rádi si dělají legraci z těch, kteří je marně hledají, ale jsou poslušnými služebníky opravdových mágů.
Žijí v hlubokých lesích, ve skalách, v jeskyních a propastech, mají rádi velké balvany, a břehy jezírek, někteří se zdržují v opuštěných staveních a sklepech starých domů, také je lákají místa, kde byla prolita krev. Vyhýbají se prudkému slunečnímu světlu.
Jejich oblečení - celý oděv fosforeskuje. Někteří se ukazují s lucerničkami, gnomidy nosí sukni a dlouhé vlasy a různé ozdoby. Hlavním polem působnosti gnómů je péče o rostliny a minerály. Nechávají proudit energii do kořenů, syntetizují alkaloidy a konají množství dalších úkolů.
U trpaslíků vyprávění, ani pozorování nezaregistrovala ženské podoby, ani věk se na nich neodráží - žijí po staletí a neznají stavy dětství, zralosti a stáří jako my. Kromě hlavy, která je velká v poměru k tělu, jsou dobře stavění a chodí vždy oblečení. Nevnímají zvuky, ani je nevydávají. Utíkají před sluncem a milují světlo luny, malých svíček a lucerniček. V přítomnosti nebo blízkosti lidí se ukrývají za věci, do málo osvětlených koutů, nebo do dlouho neotevíraných zásuvek nábytku, využívajíc své schopnosti procházet věcmi.
Těší se z blízkosti dětí. Jelikož rádi dovádějí, dělaji psychická kouzla, která dospělým znemožňují nalézt drobné předměty, jako je tužka, brýle, jehla nebo klíče. Když pak lidem spadne závoj z očí, jsou překvapeni, že objevili ztracené věci, někdy na docela jiných místech, než se nacházely předtím. To předpokládá, že dovedou provádět i určité přesuny, i když mnohem častěji s roztržitostí způsobí, že samotní lidé nosí předmět v ruce a pak ho položí někam jinam, aniž by si to uvědomili.
V dobách cechů bývali gnomové neviditelnými kamarády a pomocníky při práci řemeslníků v dílnách. Na východě byly zaznamenány též různé druhy gnómů s běžnou lidskou podobou a pomáhali poutníkům na cestách, mohli mluvit a poskytovat rady, přestože nejedli ani nespali jako lidé, ani nestárli. Většinou se objevili vždy sami a byli zaměňováni se za mnichy. Jistý lesní druh gnómů byl nazýván "siléni". Umějí člověka podivným způsobem mást, takže vidí terénní nerovnosti tam, kde nejsou...
Pokud to gnómové nebo človíčkové chtějí, dovedou se pohybovat velkou rychlostí a okamžitě se ocitnout tam, kde si přejí být.
K elementálům země patří víly. Vzhledem se podobají lidem, výška kolísá od maličkých po velikost člověka. Jelikož jim vládne Luna, rády se shromažďují na místech vzdálených od lidí a tančí v kruhu na kulatých lesních paloucích. Víly jsou velmi zběhlé ve znalostech o skrytých vlastnostech rostlin a minerálů. Jsou obratné v čarování, magii a kouzlech, inspirují přírodní léčitele. Přitahují je pamlsky a sladkosti, líbí se jim harmonické zvuky a kulaté geometrické tvary, mají ženský vzhled, nejsou však protějškem gnómů, jejich přirozenost a charakteristiky jsou odlišné a navzájem se ignorují, jako je tomu u zvířat různých druhů.
Další druhy elementálů a bytostí
Někteří elementálové jsou tak jednodušší jako kousek energetické tkáně, a nemají určitý tvar, ani schopnost dělat cokoli jiného, než se míhat kolem rohů budov či pod kořeny stromů. Jejich rozmnožování nemá nic společného s lidským a je srovnatelné spíše s buněčným dělením. Jsou to jakoby útržky života, které nechtějí, ani nemohou překonat přitažlivost země, v blízkosti níž se pohybují. Často si s nimi hrají domácí kočky a snaží se je chytat magnetickým dvojníkem na vrcholcích drápků.
Též existují ti, kteří jsou opravdovými éterickými odpadky a oplývají jimi místa plná zápachů, škodlivých par, vzduchu nasyceného ponurými výpary nemocných těl nebo jedovatým pachem drog a škodlivých rostlin. Rozmnožují se velmi rychle jako spory hub a lze je rozehnat proudem čistého vzduchu a vody, průnikem slunečního světla, a zvýšenou fyzickou hygienou, do níž patří jak pouhé mýdlo, tak i oblaka vůně kadidla a myrhy nebo pryskyřice pálených na uhlí či horké plotně. Oblíbené vonné tyčinky nejsou příliš účinné, neboť se vyrábějí komerčním způsobem s nevhodnými přísadami.
Andělé, démoni... Je moudré brát existenci těchto bytostí v potaz. Mnohé bytosti nám chtějí pomáhat v poznání a duchovním pokroku jako jedincům obecně, ale také v neočekávaných situacích. A nebo nás něčím potěšit a poškádlit. K takovým bytostem patří úcta a je moudré si jich vážit. Oni, a láska, jsou mocnější, než bytosti a síly opačné a negativní, a platí zde i biblické verše o tom, že nikdy není připuštěno větší zlo nad to, co člověk může snést, a to co je připuštěno, včetně nemocí a ztrát, slouží pro naše poučení a vývoj.
Příznivé podmínky k vidění elementálů
Elementálové, jako téměř všechny bytosti s éterickým tělem, se mnohem snáze ukazují v polostínu a na skrytých a odlehlých místech, neboť výboje fotonických větrů ničí jejich éterickou kůži, jakoby naši kůži ničila silná písečná bouře.
Existuje celá podivuhzodná fauna elementálních druhů, které lze zahlédnout na temných místech nebo vycítit jejich přítomnost jistým instinktivním způsobem. Jindy jim vhodné prostředí a lidské psyché zatížené pocity strachu a neklidu umožní se zviditelnit a dokonce na sebe vzit lidskou podobu, aby se jich lidé mohli zeptat na správnou cestu, nebo jim dát almužnu.
Největší příležitost, navázat s nimi kontakt mají děti, nemocní, rodičky a staří lidé. V povaze elementálů existuje jistá vrozená směsice vrozené touhy pomahat slabším lidem, a šibalského, dovádivého a pomstychtivého ducha.
Co je vlastně potřeba, aby mohl běžný člověk uvidět nebo ucítit takovou éterickou bytost?
- 1. Najít místo daleko od lidských obydlí, raději v lese, avšak snadno přístupné, je třeba vyvarovat se neobvyklého úsilíve vandrování nebo horolezectví, pokud na ně člověk není zvyklý. , neboť by vyústilo v emocionální nevyrovnanost. To pak může elementály odehnat a přitáhnout mentální vize a formy, nemající nic společného s duchy přírody.
- 2. Provést hloubkovou analýzu sama sebe a ujistit se, že to neděláme ze sobeckých důvodů. Je třeba být z celého srdce připraven "na vše, co se děje z Boží vůle". Předtím je vhodné střídmě se stravovat a vést co možná nejčistší život několik měsíců již předtím.
- 3. Přijít na místo sám, nebo s co nejmenším doprovodem, který má však tytéž úmysly. Málo mluvit a málo dělat hluku. na místě setkání nepoužívat nic kovového, pokud to není ze zlata nebo střibra, vyhnout se oděvům z umělých vláken, mít čisté tělo a mysl zbavenou předsudků a strachu. Zůstat v pouhém očekávání. Pokud nemáme v úmyslu podplácet, ale pouze dávat, můžeme s sebou vzít nějakou voňavou sladkost, ovoce nebo vůni a nechat je ve vzdálenosti asi 50 metrů od místa, odkud pozorujeme.
- 4. Vracet se na místo předpokládaného setkání co nejčastěji a čekat od západu slunce až klidně do půlnoci, i déle, a nebrat s sebou nic k pití ani k jídlu, nanejvýš trochu vody nebo hrst sušeného ovoce. Zdržet se jakýchkoli projevů fyziologických potřeb. Býti po celou dobu vzhůru, naplánovat počet dní pozorování, a řídit sae tím bez ohledu na to, zda nám štěsti přeje. V mysli si neustále opakovat, že se nejedná o nic nadpřirozého, jen o další výtvor božský, jakými jsme my sami...
Převzato z webu www.agartha.cz
![pg_fairy_lights[1].jpg](/img/tiny/11.jpg){kind=small}