DEN 2.
Příjezd do Káhiry pro nás Evropany znamená doslova kulturní šok. Nečekala nás orientální romantika jako z pohádek 1000 a jedné noci, ale krutá realita arabského světa. Dopravní chaoz se slovy ani popsat nedá. Chodci i veškerá vozidla a zvířecí povozy v jednom nekonečném chaotickém pohybu všemi směry. Samé troubení a blikání světly a člověk ani nevěří, že vše nevyústí v jednu obří hromadnou nehodu.
Kolem 22-té hodiny se konečně dostáváme do zahradní restaurace, kde je pro nás připravená pozdní večeře. Na bufetovém stole si můžeme vybrat dle libosti. Nabízí se rýže, fazole, pečené brambory, vinné listy, něco jako čevabčiči, saláty a ovoce.
Vše korunují číšníci, kteří nám na stoly přinášejí přenosné grily s připraveným masem. Značně kořeněná chuť je pro nás nezvyklá. Kuře na povrchu spálené na uhel a ve vnitř lehce krvavé. Budeme rádi, když to naše žaludky přežijí. Neradi bychom si hned první den uhnali "faraonovu kletbu", a tak pro jistotu zobeme první tabletu Ercefurylu :-).
S každou minutou na nás doléhá čím dál větší únava a naše touha po hotelové posteli dosahuje maxima. Totálně ucpanými ulicemi Káhiry nás autobus veze k ubytování. Absolutně vyčerpaní jsme nečekaně odměněni dárkem v podobě luxusního 5* hotelu Amaranth. Původně bylo podle zakoupeného programu ubytování jen ve 3* hotelu.
Dáváme si rychlou sprchu, fotíme z balkonu nasvícený hotelový bazén a padáme do postelí. Okamžitě usínáme. Spánku jsme si ale mnoho neužili. Vstáváme v 5:30h za hlaholu muezínů, kteří svolávali své ovečky k ranní modlitbě v nedaleké mešitě.
Dáváme ještě jednu rychlou sprchu, balíme kufry a v 6:10h už klepe hotelová služba, která odváží naší bagáž. My se v klidu přesouváme na snídani. Je vydatná a dobrá.
Pak už opět sedáme do autobusu a vezeme se k jedinému dochovanému ze sedmi divů světa. Naším cílem je Gíza se známými pyramidami. Jsou opravdu monumentální. Jejich velikost si člověk neumí podle fotek ani představit. Foťák i kamera jedou na plné obrátky. Pyramidy zachycujeme snad ze všech možných úhlů. Zážitek je to nepopsatelný. Totéž platí i o sfinze, která je ze vzdálenosti asi 300m hlídá.
Do odjezdu našeho autobusu na další místo už moc času nezbývá. Protože je poledne, máme hlad a tak bránou opouštíme pyramidový komplex a vůbec neřešíme jakým způsobem se za bránu opět vrátíme. Přes ulici totiž vidíme restauraci KFC. Objednáváme si twister menu. Ušmudlaná pokladní od nás bere ještě ušmudlanější egyptské peníze a pak přechází k zadnímu pultu připravit naši pochoutku. Opět se modlíme, aby z toho nebyl "faraon" :-).
Zpět do pyramidového komplexu musíme projít policejní kontrolou a detektorem kovů. Snažíme se vysvětlit, že uvnitř je náš autobus a že vstupenky tedy máme platné. Drsnou stráží se samopalem jsou nám prohledány batohy a ještě procházíme osobní kontrolou jedním z policistů. Zážitek nás vylekal, ale uvědomujeme si, že vše se děje pro bezpečnost turistů. Ostatně policejní kontroly jsou všude.
Pak už se všichni autobusem přemísťujeme ucpanou Káhirou do papyrusové dílny, kde se dozvídáme jak se originální papyrus vyrábí a jak ho rozeznat od padělků vyrobených z banánových listů a nabízených velmi lacino na bazarech. Opět odoláváme urputné snaze pracovníků dílny nám nějaký drahý a ručně malovaný svitek prodat.
Další zastávkou je Citadela s Alabastrovou mešitou. Zouváme boty a vstupujeme dovnitř. Prostor je to úchvatný a nás se zmocňuje hrdost na práci českých sklářů, kteří vyrobili skleněné části velkolepého a několik metrů širokého lustru. Je na něm 365 baněk, podle počtu dnů v roce.
Poté nás autobus veze na prohlídku Egyptského muzea. Odmítáme nabídku komentované prohlídky s průvodcem a sami míříme do prvního patra, kde je originální tutanchamonův poklad. Nejcennější části jako posmrtná maska a zlaté sarkofágy se spoustou šperků jsou ve zvláštní klimatizované místnosti. Nad uměním starých egyptských mistrů doslova žasneme. Zlaté artefakty jsou okouzlující. Škoda, že se zde nesmí fotit. Foťáky a kamery se musejí odevzdat u vchodu do úschovy. Detekční rámy vše odhalí.
Podvečer ještě patří krátké návštěvě velkého káhirského bazaru Chan al-Chalílí. Vydáváme se jen na jeho okraj, protože ve spletitých uličkách se může člověk lehce ztratit. Dojem z něj kazí jen neodbytní prodejci, kteří nás za pochodu pomalu do něčeho oblékají. Je lepší rychle zmizet. Říkáme si, že kdyby nebyli tak dotěrní, člověk by se u jejich stánku rád zastavil a jistě i něco pěkného koupil. Takhle jen slyšíme "helou maj frend.... gut prajs for jú...aló madam, mesié..."
Nad Káhirou mezi tím pomalu zapadá slunce a nás čeká noční jízda lůžkovým vlakem do Luxoru. Vlak je německé výroby. Dvoulůžková kupé se dají zamykat. Prostorem sice neoplývají, zato má ale každé umyvadlo s tekoucí teplou vodou! K večeři dostáváme přímo do kupé grilovanou rybu, rýži a masovou směs. K tomu malý zákusek. Moc nám to chutnalo :-). Noc ubíhá v poklidu a za jízdy se i docela dobře spí. Jsme rádi, že jsme si za lůžko už při nákupu dovolené připlatili cca 1700 Kč na osobu. Ti, kteří si nepřiplatili, jeli celou noc běžným sedačkovým vlakem za námi. Podle jejich slov neměli téměř žádnou šanci se trochu prospat. Egypťani jsou hlučný národ a nerozlišují mezi dnem a nocí. Hlaholí neustále. Nebyla ani šance si lůžka přikoupit dodatečně. Lůžkový vlak byl absolutně plný a dopředu beznadějně vyprodaný.