Každý kdo touží po velké volnosti, na české poměry příjemně jiný zážitek, chuti freeridu a hrubozrnného endura má před sebou možnost si tyto tužby splnit a poslechnout výzvy: „Vytlač si svůj Králičák.“ Uskutečnit tyto svoje tužby můžete dle libosti s tím omezením, že část stezek je v poměrně přísně chráněné oblasti a je tedy dobré zvážit, kam přesně se vydáte provozovat mtb. Nemá cenu zastavovat se u často popisované trasy ze Starého města. Téměř všechny cesty po hřebenu jsou sjízdné a zakázané. Zároveň se nezřídka kdy setkávám se vzkazem, že i tady se dá provozovat freeride. A pro přiblížení zdejších terénů bych rád nadhodil, že je celkem zbytečné zasahovat do chráněného území tím nejhorším způsobem a to volnou jízdou. S tím se tu prostě nepočítá. Zvládnutí několika zdejších stop je pro normálního smrtelníka zvyklého českých poměrů dostatečnou metou na pomyslné stupnici technické náročnosti. Navíc oproti Jesenických DH stopám se dá všechno jet čistým enduro drivem. Místa na hranici sjízdnosti nejsou natolik celistvá, aby lákala skutečně extrémní jezdce. Freeridu se pak hodně přiblížíte při volbě zeleně značeného hraničního padáku a to je dobrá volba. Sklon a hlubší zlomy vyžadující trochu pokročilejší ovládnutí těžiště v předozadní rovnováze a potěší hlavně rodiny s dětmi (proti vám). Proto vyrazte za sucha a mimo turistickou sezónu. I když po hranici chodí jen málokdo. Enduro volba pak na Králičáku padá na traverz napříč celým masivem, který je zpevněn sítí stěrkových cest a v exponovaných oblastech blízko hřebenu ústí vždy do blaženě divoké pěšiny. Na jednom z hřebenu běžících k vrcholu je možné projet slaťovým modře značeným singlem velké náročnosti i dostatečné délky. Podstatnou informací je nedosažitelnost většiny terénních úseku vždycky, když je alespoň trochu víc mokro. V celém masivu je totiž mnoho míst, které za mokra téměř nedovolují projít suchou nohou a nechávat za sebou hluboké rýhy v blátě je prostě prasárna.
V celé oblasti je několik hodně technických pasáži, které jsou jednotlivě zajímavé. Spojit je v plynulý přejezd je však problematické. Jednou z možnosti jak jet plynule směrem od Králik, je minou vrchol a pokračovat sedlem nad Návrším dál do Rychlebských hor. To vyžaduje další zběsilý krok při překonání údolí Moravy po staré červené značce a navazující žluté kolem horské služby. Všechny ostatní směry jsou nepoměrně méně plynulé a mnohem náročnější. Vše se dá doplnit těžkým hřebenovým sjezdem po zelené značce nebo návštěvou chaty Návrší.
Ze sedla nad chatou Návrší je možné volit cestu po hřebenu lávkami přes rašeliniště a nebo přímo dolů k chatě, odkud se dá pokračovat dále do Rychlebských hor. Postup od Kraličáku směrem ke sjezdovkám je veden pěšinou, která je nejprve extrémně strmá po velikých kamenech a dále postupně stoupá a klidně klesá do sedel vždy pod jednotlivými vrcholy hřebenu. Cesta tudy je téměř vždy náročná a na jaře často plná spadlých stromů, kořenů, kamení a podmáčených pasáží. Potom co překonáte celý tento hřeben je možné dostat se podle mapy až na dohled sjezdovky. Odtud se dá pod hřebenem přejet vrstevnicí zpět do údolí Moravy nebo někudy dolů pod sjezdovky. V oblasti kolem horní stanice lanovky je hustší síť cest a několik pěšin po turistických trasách. Cesta od horní stanice vleku přímo dolů je strmá a jednotvárná. Dlouhá traverzová vrstevnice po holém svahu naproti tomu přinese množství výhledů.
Poslední nejrychlejší cesta je udolím Moravy. Cesta po žluté nejprve asi sto metrů padá, až nastoupí na vrstevnicovou rozbitou pěšinu, po které se dostanete na Sněžnou chatu. Od Sněžné chaty pokračuje žlutá značka opět náročnějším úsekem do údolí. V polovině protíná údolí lavinový svah kolem-zde ještě potoku Morava. Pěšina se otáčí do protějšího svahu a dále klesá strmím freeridovým sjezdem dolů. Tento úsek je celoročně podmáčený a vzhledem k množství kamení je to tam skutečně adrenalinová past.
