"Vlčí" děti
Termínem "vlčí děti" jsou v odborné literatuře označovány děti, které žily v extrémních podmínkách sociální izolace, prakticky bez kontaktu s lidmi. Jeden takový případ, k němuž u nás došlo v šedesátých letech, je popsán ve výzkumné práci prof. PhDr. Jarmily Koluchové, CSc. "Diagnostika a reparabilita psychické deprivace", vydané Universitou Palackého v Olomouci v roce 1990:
"Vlastní matka obou chlapců - dvojčat - zemřela brzy po porodu a děti byly dány do kojeneckého ústavu. Podle záznamů z KÚ byl jejich somatický i psychický vývoj až do 11 měsíců přiměřený věku. Poté se otec oženil a děti si vyžádal do své péče. V té době se odstěhovali do domku na předměstí malého města, kde je nikdo neznal. Někteří sousedé vůbec nevěděli a někteří jen tušili, že v rodině kromě čtyř starších dětí žijí i oba chlapci. Chlapci žili stále o samotě v nevytápěné komůrce, izolováni od vnějšího světa, nevycházeli ven a často byli na dlouhou dobu zavíráni do sklepa a krutě biti. Při soudním jednání nejbližší sousedé uváděli, že často slýchali divné, nelidské skřeky, podobné vytí, které se ozývaly ze sklepní místnosti na dvoře. Jednou byl také otec spatřen, jak surově bije děti gumovou hadicí, až zůstaly ležet na zemi. Sousedé však nijak nezasahovali, neboť se nechtěli dostat do konfliktu s nevlastní matkou dětí, která byla známa jako útočná a sobecká osoba. Starší sourozenci nesměli s dvojčaty mluvit ani si s nimi hrát. Děti strádaly v rodině nejen po stránce psychické, ale i somatické - nedostatkem vhodné stravy, pohybu na čerstvém vzduchu a slunci a omezením pohybu vůbec.
Koncem roku 1967 byli oba chlapci odebráni z rodiny tři měsíce poté, kdy se o ně začaly příslušné instituce zajímat, čemuž však matka velmi bránila. Několik dnů dokonce strávili ve školce, kam byli přivezeni na vozíku, neboť přesto, že jim bylo již víc než sedm let, udělali s obtížemi jen několik krůčků a v botách neuměli chodit vůbec. Po odebrání z rodiny byly obě děti hospitalizovány pro těžkou křivici na ortopedické klinice (tehdy víc než sedmileté vážily jen 17 a 15 kg a měřily 104 a 102 cm, přičemž porodní hmotnost obou byla 2 600 g). Ještě půl roku po odnětí z rodiny se děti mezi sebou dorozumívaly mimikou a gestikulací, podobně jako mladší batolata. Byla mezi nimi patrná silná citová vazba, která se zřejmě vytvořila vlivem společného soužití ve stálém ohrožení a útlaku. Postupně se projevovala snaha opakovat po dospělém zprvu jen jedno slovo při nepřesné a velmi obtížné artikulaci. Chlapci postupně poznávali běžné hračky a jejich hra se během pobytu na klinice dostala na úroveň starších batolat. V osmi letech se jejich mentální věk pohyboval kolem čtyř roků. Foniatrický nález mezi jejich osmým a devátým rokem vylučoval možnost vývoje normální řeči, z čehož byl vyvozen závěr, že chlapci nebudou schopni dosáhnout v životě samostatného postavení a budou prakticky vyřazeni ze společnosti normálních lidí. Podobně pesimisticky vyznívaly závěry pediatrické, podle nichž deprivace poškodila děti nenapravitelně a kritický věk pro zdárný vývoj řeči pominul. V důsledku toho se perspektiva základní školy zcela vylučovala, o zvláštní se uvažovalo jen jako o málo pravděpodobné.
I když v dětském domově měly obě děti velmi dobrou a na ústavní poměry maximálně individualizovanou péči, nemohlo být ponechání v ústavní péči definitivním řešením jejich osudu. O dvojčata se sice hlásilo hodně rodin, mnohé však byly již při první návštěvě v domově odrazeny jejich málo vyvinutou, huhňavou řečí, malým vzrůstem i předpokládanou potřebou zvláštní školy a logopedické péče. I když se při výběru pěstounů obvykle preferuje úplná rodina, byla pro ně nakonec vybrána neprovdaná žena středního věku, inteligentní, s dlouholetými zkušenostmi s výchovou dětí ve své širší rodině.
Po sedmnáctiletém sledování možno hodnotit tento pěstounský svazek jako vynikající. K nové rodině se u chlapců snadno vytvářel vztah sounáležitosti, ale pocit jistoty a společné budoucnosti byl občas narušen obavami, aby nemuseli znovu někam pryč. Aniž jim byla připomínána minulost, začali občas hovořit o prožitých útrapách ve sdílné chvilce se svou matkou i při psychologickém vyšetření. Vzpomínali, jak mívali hlad a žízeň, pamatovali si jména sourozenců, se kterými nesměli mluvit a vídali je jen zřídka. O otci nemluvili zpočátku vůbec, nevlastní matku neoznačovali jinak než "ta zlá paní". Často je bila po hlavě vařečkou, až ji zlomila. Důkazem toho a asi i jiného bití byly jizvy ve vlasech. Také je často zanesla do sklepa, tam je bila a hodila jim peřinu přes hlavu, aby nebylo slyšet, jak křičí. Věděli, že tam budou dlouho ve tmě a v zimě zavřeni. Strach ze tmy u chlapců ještě dlouho přetrvával. K posí1ení vědomí sounáležitosti k rodině a k upevnění pocitu bezpečí přispělo také to, že byla povolena změna příjmení podle pěstounky. Již předtím však chlapci nové příjmení používali a velmi rádi a často se jím představovali.
Obě děti začaly navštěvovat nejprve zvláštní školu, ale hned po prázdninách přestoupily do druhého ročníku základní školy. Až do čtvrté třídy měly výborný prospěch. Během ní zvládly i učivo páté třídy, po prázdninách vykonaly postupovou zkoušku a nastoupily hned po šesté třídy. Tím se věkový rozdíl od jejich spolužáků snížil průměrně na rok a půl. Jejich intelekt se v pěstounské rodině postupně vyvíjel, takže v 18 letech první dvojče dosáhlo IQ 114 (v 9 letech to bylo 82) a druhé dvojče 112 (v 9 letech 73). Oba získali úplné středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Jeden z nich pracuje jako mistr odborné výchovy v učilišti, druhý je technik se zaměřením na počítače. Vždy byli hodnoceni jako velmi skromní, obětaví, kamarádští a ochotní pomoci. Oba jsou štíhlé a vysoké postavy, měří přes 180 cm, obratní, zruční, s dobře vyvinutou jemnou i hrubou motorikou. Osobnost obou je harmonicky utvářena, vřelé citové vazby mezi nimi a pěstounkou přetrvávají."
(www.fod.cz/stranky/tyrani/pripady)
TEPLICE 30. července 2008 | 12:24
Manželé Lubomír a Květa Dunkovi z Bíliny, kteří jsou obžalováni z toho, že týrali své děti a nestarali se o ně, dnes stanuli před soudem. Za to, že své dva nejstarší syny zamykali v neosvětlené komoře, kde chlapci žili mezi svými výkaly, a neměli ani základní návyky, hrozí matce až osm let vězení. Otec jako recidivista by mohl skončit za mřížemi až na 10,5 roku.
Na údajné týrání dětí policisté a sociální pracovníci přišli letos v lednu, kdy je na případ upozornil anonymní telefonát. Dva nejstarší syny, kterým tehdy byly čtyři a tři roky, našli zamčené v neosvětlené komoře. V ní byla pouze matrace, děti tam ležely mezi špínou a výkaly. Starší z nich měl viditelnou bouli na hlavě a jizvy od kousání na rukou. Sociální pracovnice děti rodině odebraly, poté skončily v kojeneckém ústavu.
Chlapec nemluvil, vydával pouze skřeky
Lékařka a sociální pracovnice z ústavu dnes u soudu vypověděly, že děti byly zanedbané, špinavé a zavšivené. Údajně neuměly téměř mluvit, nejstarší hoch vydával pouze skřeky. Dětem prý chyběly i základní návyky, jídlo, které dostaly, si vysypaly na stůl a jedly ho rukama. Neuměly používat toaletu, čistit si zuby, používat kapesník a pořádně chodit. Pracovnice ústavu dodaly, že se děti velmi rychle učí, proto podle nich není jejich opoždění způsobeno jejich inteligencí, ale spíše špatnou výchovou.
Matka i otec dětí jakékoli týrání popírají, přiznávají jen to, že je otec na chvíli 17. ledna zavřel. Prý proto, že se jeho žena dlouho nevracela domů z nákupu, měl o ni strach, a proto se jí vydal naproti. Děti v komoře byly údajně jen chvíli, aby v bytě nic neudělaly. Dunková popřela i jakékoli zanedbání péče, o kterém vypovídají sociální pracovníci, a také tvrzení, že děti měly vši. "Je to jen útok proti nám," řekla opakovaně.
Děti brali jen jako prostředek k získání peněz
Podle psycholožky Ilony Wölfelové, která na oba obžalované i jejich nejstaršího syna napsala posudek, rodiče své děti týrali hlavně psychicky. Soudí, že je s největší pravděpodobností brali jen jako prostředek pro získání peněz. Oba podle ní velmi často lžou a domnívají se, že se o děti starali dobře.
O tom, že v domácnosti Dunkových není vše v pořádku, věděli i jejich sousedé. Dnes u soudu řekli, že děti celý den brečely. Rodiče prý velmi často pili krabicové víno a pivo. Několik sousedů jak z Bíliny, tak z Duchcova, kde rodina žila do loňského podzimu, uvedlo, že manželé často souložili tak, aby je bylo vidět. Někteří tvrdili, že u toho byly i jejich děti. Také je údajně téměř nikdy nebrali ven.
Soud dnes nestihl vyslechnout všechny svědky případu. Jednání bude pokračovat 12. srpna.
www.Lidovky.cz
6. 8. 2002. Každý z vás jistě o deprivaci v posledních letech slyšel nebo o ní četl. Někdo by mohl mít dojem, že je to jev příznačný pro současnost, něco podobného jako civilizační choroby. Psychická deprivace je však stará jako lidstvo samo, jen okolnosti jejího vzniku, intenzita a projevy se mění.
Odborně začala být problematika psychické deprivace zkoumána v polovině 19. století. Do té doby existovaly popisy jednotlivých případů dětí extrémně deprivovaných, většinou sociálně izolovaných nebo odchovaných zvířaty. Termín "deprivovaný" nebyl ještě užíván, děti se označovaly jako "vlčí", "zdivočelé" atd.
Jak tedy můžeme psychickou deprivaci definovat? Podle Langmeiera a Matějčka je to stav, který vzniká, jestliže člověk nemá uspokojovány základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.
Psychické potřeby bychom mohli vymezovat tak, že by jich bylo velmi mnoho; někdy se naopak zužují na mateřskou lásku, což je však zjednodušení celé hierarchie psychických potřeb. Velmi přehledné dělení předložili ve své knize Psychická deprivace v dětství výše zmínění autoři. Dělí je do čtyř úrovní, které se ovšem ve vývoji jedince i v každé aktuální situaci vzájemně prolínají. Psychické potřeby trvají po celý život, mění se jejich intenzita a způsob uspokojování. Zde si je stručně vymezíme, a to hlavně se zaměřením na děti.
V první úrovni jde o potřebu přívodu podnětů v přiměřené míře a variabilitě - dítě potřebuje být podněcováno, stimulováno v oblasti zrakové, sluchové, hmatové atd. Potřebuje kolem sebe nejen různé hračky, pěkné prostředí, ale i lidi, kteří se s ním mazlí, usmívají se na ně. Všechny tyto podněty působí kladně na jeho celkový vývoj - jejich nedostatek nebo jednostrannost vývoj naopak narušují a zpomalují.
Potřeby ve druhé úrovni navazují na předchozí. Dítě potřebuje mít kolem sebe smysluplný svět, tj. určitou stálost věcného a sociálního prostředí, které dítě prostřednictvím matky poznává a orientuje se v něm. Již v kojeneckém věku projevují děti radost, když objeví ve svém prostředí nějaký řád, nějakou pravidelnost a mohou je ovlivnit vlastní činností. Dítě se aktivně "zmocňuje světa" a úspěchy je podněcují k dalším aktivitám. Změny prostředí věcného a hlavně sociálního, např. při přechodu z jednoho ústavního prostředí do druhého, dítě traumatizují, protože ztrácí vše, co už chápalo. Jeho vývoj se může přechodně i vrátit na nižší úroveň - je to tzv. přechodný regres.
Třetí úroveň potřeb zahrnuje citové, emoční potřeby. Je to především potřeba trvalého kladného vztahu k mateřské osobě (nemusí to být biologická matka), dále potřeba kladného opětovaného vztahu k dalším členům rodiny, později vrstevníkům, což vystupuje do popředí zvláště ve školním věku a v pubertě. Dále je to potřeba důvěrných vztahů mezi chlapci a dívkami, potřeba životního partnera a u většiny lidí opět potřeba mít děti.
Čtvrtá, tj. sociální, úroveň úzce souvisí s citovou. Dítě si v interakci s okolím postupně uvědomuje své "já", vytváří si své sebevědomí, sebepojetí, svou identitu, což se dotváří ve věku dospívání. Každý má potřebu být přijímán a někam patřit - do rodiny, do skupiny kamarádů, do pracovního, zájmového, duchovního a dalších společenství - a mít tam alespoň přijatelnou roli a pozici.
Konečně je tu velmi důležitá potřeba sdílet s někým společnou otevřenou budoucnost. Tuto společnou budoucnost má dítě právě v rodině. Nemůže ji mít v ústavní výchově, kde negativně prožívá nejistotu, zda a kdy se vrátí do své původní rodiny. Je to potřeba tak důležitá, že bývá někdy uváděna samostatně, jako pátá úroveň.
Všechny tyto potřeby nemohou být dítěti uspokojovány ani v sebelépe vedeném dětském domově, ovšem ani v mnohých rodinách, v nichž rodiče své děti zanedbávají, ubližují jim, ponižují je nebo dokonce týrají.
Projevy psychické deprivace jsou velmi četné a mnohotvárné. Zmíníme se alespoň o těch, s nimiž přicházejí děti do pěstounských rodin a do adopce.
U dětí útlého věku, tedy do tří let, se deprivace projevuje opožďováním celého psychomotorického vývoje. Nápadná je povrchnost a nediferencovanost citů a sociálních vztahů, chudší duševní obzor, nezúčastněná nebo rozmrzelá nálada, nedětsky vážný výraz.
Citlivým ukazatelem deprivačního poškození je řeč. Předpokladem normálního vývoje řeči u kojenců a batolat je totiž individuální kontakt s matkou a s dalšími blízkými osobami, kladné citové ladění a smysluplnost okolního světa. V ústavní péči, hlavně při změnách prostředí, jsou tyto předpoklady omezeny. Ve výrazné rodinné deprivační situaci, až izolaci, mohou chybět úplně. Děti přicházející do pěstounské péče mívají vývoj řeči v různé míře opožděný. Úroveň jejich řeči nelze posoudit přirovnáním k dětem nižšího věku. Např. šestileté dítě odňaté z velmi špatné rodiny nemluví jako dítě tříleté; chybí mu spontaneita, typické kladení otázek, nezná zdrobněliny, mazlivá slůvka atd. Řeč dětí v dobré rodině má sdělovací, komunikativní funkci a ta je předpokladem celkové zdárné funkčnosti rodiny. Tam, kde je dítě převážně nebo zcela odmítáno a trestáno, se tato komunikativní funkce řeči snižuje. Řečový projev dítěte je chudý, omezuje se na jeho obranu, chybí mu typická dětská radost a zvídavost.
V předškolním věku přetrvává u deprivovaných dětí povrchnost citových vztahů. Potřeba někomu patřit je výrazná - děti se upínají na sestry nebo vychovatelky, dožadují se "nové maminky", nebo si idealizují své rodiče, na které si nepamatují, nebo s nimiž nic dobrého neprožily. U hluboce deprivovaných dětí - z velmi špatných rodin - se projevuje značné opoždění řeči, jejich řeč není někdy rozvinuta až do pěti let. Deprivované děti z dětských domovů i z dysfunkčních rodin nebývají většinou zralé pro školu, je proto potřeba odložit školní docházku.
Ve školním věku mají téměř všechny deprivované děti horší prospěch, než odpovídá jejich skutečným intelektovým schopnostem. Tato skutečnost se nedá vysvětlit jen zanedbaností ve špatných rodinách. I děti z dětských domovů, které jsou i v mimoškolní době v péči pedagogicky vzdělaných vychovatelů, projevují tento rys, stejně jako menší motivaci pro učení. Výrazněji deprivované děti jsou proto někdy nesprávně navrhovány do zvláštní školy, i když mají intelektové dispozice v normě. U školních dětí se také často projevuje deprivace nápadnostmi a výkyvy v chování, zvláště v sociálním styku. Po traumatizujících zážitcích v rodině a po zpřetrhání všech vztahů v důsledku změn prostředí se mohou objevit neurotické potíže, prohlubuje se citová otupělost a nedůvěra k lidem, někdy také agresivita.
V pubertálním a adolescentním věku se projevují důsledky prožité deprivační situace ve vztahu ke kolektivu, v sociálním začleňování (nespokojenost se sociální pozicí, neadekvátní sebehodnocení), dále to bývá posunutá hierarchie hodnot, nežádoucí rysy charakteru, zvýšené nebezpečí vzniku závislosti na alkoholu, drogách atd.
Důsledky prožité deprivace mohou přetrvávat i do dospělosti. I v případě, že se deprivovaní jedinci dostanou do lepšího prostředí, mohou mít problémy v partnerských vztazích, jako rodiče bývají nejistí ve výchově svých dětí. Zůstanou-li v prostředí sociálně problematickém, pak se jejich deprivační postižení ještě zvýrazňuje. Při rozboru motivace různých trestných činů a při hodnocení osobnosti jejich pachatelů se projevuje jako významný činitel právě prožitá deprivace, ať již ústavní nebo rodinná.
Psychická deprivace je tedy vážné narušení psychického vývoje, může se projevit v celé struktuře osobnosti, v chování, v sociálním začlenění, v celé životní orientaci.
Po tomto konstatování si musíme položit dvě důležité otázky: jak se dá psychická deprivace rozpoznávat, diagnostikovat a hlavně - dá se napravit?
Zdroj: Osvojení a pěstounská péče, nakladatelství Portál
(www.rodina-deti.doktorka.cz)
POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY
Karel Čapek
Případ dr. Mejzlíka
Mladý policejní úředník dr. Mejzlík se jde poradit ke kouzelníku Dastychovi ohledně příhody, která se mu nedávno stala. Měl tehdy službu do půlnoci a poté se už chystal domů. Snad náhodou, snad intuicí ho nohy zanesly na opačnou stranu než je jeho domov, k nechvalně známému lokálu u Tří panen, kde se scházejí pochybné existence. Když si pod lampou zapaloval cigaretu, všiml si, že kolemjdoucí má na botách popel. V tom okamžiku se mu zjevil obraz, jek se z prostoru mezi ocelovými pláty ohnivzdorného trezoru sype popel a právě tyto boty do něho šlapou. Ten muž byl zatčen a ukázalo se, že ukradl 12 000 z kasy Židovského dobročinného spolku. A dr. Mejzlíka na tom trápí, že neví co vlastně přispělo k dopadení pachatele. Doteď totiž věřil pouze na exaktní metody a nyní se zdá, že to byla pouhá náhoda.
Modrá chryzantéma
Jistý Fulinus nám vypráví, kterak přišel k velice vzácné modré chryzantémě. V Lubenci, kde tehdy zařizoval knížecí park, žila bláznivá dívka Klára. Když ji jednou potkal, všiml si, že v rukou drží právě modrou chryzantému - tedy barvu, jež je u vytrvalé indické chryzantémy neznámá. Klára nebyla schopna zodpovědět, kde ji utrhla, a tak se to kníže a Fulinus rozhodli vypátrat. Prohledali celé okolí městěčka, ale nic neobjevili. Kvůli nezdaru mezi nimi došlo k hádce a Fulinus nasedl do vlaku a chtěl odjet. Po chvíli jízdy však u trati zahlédlcosi modrého, zatáhl za záchrannou brzdu a podél kolejí se k tomu vrátil. U vechtrovského domku tam rostly dvě modré chryzantémy. Nezbylo mu než je ukradnout. A dozvěděl se také, proč je nenašli. Byla tam totiž tabulka s nápisem Zakázaná cesta a nikoho kromě Kláry, která neuměla číst, tak nenapadlo jít se tam podívat.
Věštkyně
Pan Mac Leary poslal svoji mladou manželku za paní Mayersovou. Byl totiž policejní komisař a měl dojem, že se za jejím vykládáním karet skrývá cosi nekalého. Paní Mac Learová se převlékla za mladou , vdavekchtivou dívku a paní Mayersová jí předpověděla, že ji čeká mnoho peněz, že se do roka vdá, odstěhuje daleko, snad až za moře a že jí v tom bude nějaký starší muž bránit.
Paní Mayersová se dostala k soudu, špionáž jí prokázána sice nebyla, ale odsouzena byla za to, že neumí vykládat karty - jak mohla vdané paní předpovědět brzké vdavky? Dostala pokutu a byla vykázána ze země.
O rok později potkal onen soudce pana Mac Learyho. Z jejich rozhovoru se dovídáme, že se paní Mac Learová rozvedla, vzala si milionáře a odstěhovala se do Austrálie.
Jasnovidec
Pan vrchní státní žalobce dr. Klapka je žalobcem Hugo Müllera, který je obviněn z úkladné vraždy. Známý jednou vypráví Klapkovi o jasnovidci, který podle fluida písma dokáže naprosto přesně odhadnout povahu člověka. Dr. Klapka je k tomu velice skeptický, ale rozhodne se ho vyzkoušet. V obálce mu přinese Müllerův dopis. Je naprosto unesen, jak přesně ho onen jasnovidec vystihl - člověk schopný čehokoliv, samolibý, prospěchář, který chce ohromit svět svými činy...Unesen však byl do chvíle, kdy si všiml, že v obálce je dopis psaná jeho rukou. Nejprve si řekl, že ten jasnovidec je pěkný podvodník,
pak si začal namlouvat, že to, co řekl je vlastně lichotivé a nakonec odvodil, že vlastně říká jen obecné věci, ve kterých se každý může poznat.
Müller byl bez přesvědčivých důkazů odsouzen k smrti oběšením.
Tajemství písma
Pan Rubner má napsat článek o grafologu Jensenovi, který večer koná veřejnou produkci. Po odborné přednášce o tom, jak je grafologie vědecká metoda, požádá o jakýkoli rukoips, na němž by mohl ukázat postup rozboru písma. Rubner mu podá papír s textem, který psala jeho manželka. Jensen zjistil, že osoba, která ho psala je žena, smyslná, povrchní a marnotratná, která nemá nikoho ráda a která by dovedla probodnout člověka zezadu, ale pro svou pohodlnost to neudělá.
A pan Rubner, přestože je se svou ženou přes dvacet let, začne věřit tomu, že je taková, jakou ji Jensen popsal. Vědecká metoda je přece vědecká metoda.
CHARLES DICKENS
OLIVER TWIST
V jednom městě se za záhaDných okolností narodil malý chlapec. Matka
hned po porodu zemřela, a tak chlapec zůstává v sirotčinci. Od správce
sirotčince dostal jméno Oliver Twist. Děti v sirotčinci byly vychovávané bídně.
Dostávali jen velmi málo jídla a slabé oblečení. Jednou si Oliver přál více
polévky a byl za to potrestaný. Měl jít do učení ke kominíkovi, ale on se
ho bál. Jen náhodou se k němu nedostal. Naskytla se mu nová příležitost.
Jít se učit k místnímu hrobníkovi. U pana Sowerberryho slouží i mladá
Karolína a chudý chlapec Noe Claypole. Noe využije každou příležitost k
tomu, aby mohl Olivera popichovat a dráždit. Jednou, když byl Noe s Oliverem
sám a zase ho týral, tak to už Oliver nevydržel a vydrážděný Noemovými
řečmi se na něho vrhl a začal ho bít. Měl neuvěřitelnou sílu a Noe jen
žasl. Nad ránem Oliver utíká a vydá se na cestu do Londýna. Přijde do
Londýna a je velmi unavený a hladový. Chlapec, který se mu představil jako
Ferina Lišák ho vzal s sebou. Dostal se mezi podobné chlapce jako byl Lišák.
O všechny se staral a učil je řemeslu starý žid Fagin. Každé ráno si
chlapci hráli s Faginem hru s kapesníky. Oliver viděl u Fagina zlaté předměty
a hodinky. Jednou Fagin poslal Olivera s Lišákem a Batesem ven. Procházeli se
a u stánku s knihami viděli jednoho starého pána. Tomu Lišák a Bates
ukradli kapesník. Oliver hned pochopil ty hry a zlaté předměty. Celý ulekaný
začal utíkat. Lidé ho naháněli jako zloděje a nakonec ho vysíleného
chytili. Oliver měl být odsouzený, ale nestalo se tak. Pan Brownlow, ten
okradený pán, si Olivera, který byl v bezvědomí, vzal k sobě domů.
Tady se o něho velmi dobře starali, až se uzdravil. Jednoho dne pan Brownlow
poslal Olivera zaplatit knihy, Oliver se už však nevrátil. Unesla ho Nancy,
která pracovala pro Žida spolu se svým druhem a zločincem Sikesem. Sikes se
chystá na loupež a potřebuje malého chlapce. Má jím být Oliver. Oliver
odchází se Sikesem. Později se setkají s kumpánem. Dostanou se k domu, který
chtějí vyloupit. Oliver až tehdy pochopí, o co jde. Má prolézt oknem a
zevnitř otevřít dveře. Při loupeži se ale probudí sluhové a postřelí
Olivera. Lupiči utíkají, a Olivera nechají v bezvědomí v příkopě. Ten
se probere a dobelhá se zpět k domu, který chtěli vyloupit. Tam se o něj
postarají a vyléčí ho ze zranění. On jim vypráví svůj příběh. Žid
Olivera hledá. On zatím šťastně žije s paní a slečnou Maylieovými. S
jejich pomocí hledá pana Brownlowa, ale ten odjel do západní Indie. Slečna
Róza náhle ochoří. Paní Maylieová už čeká to nejhorší, ale přichází
jaro a Róza se jako zázrakem uzdraví. Jednou Oliver uvidí v okně svého
pokoje starého žida ještě s jedním mužem. Velmi se jich lekne, ale nezůstane
po nich ani stopa. Správcové chudobince se mezitím umírající stařena svěří,
že ukradla mladé ženě, která porodila Olivera malý přívěšek. Pan
Bumble se k němu dostane a prodá ho Monksovi. Monks hned zahodí do řeky.
V přívěšku byl důkaz Oliverovy totožnosti. Nancy nechtěně vyslechne
rozhovor starého žida a Monkse. Je z toho zmatená. Vyhledá slečnu Rózu poví
jí všechno o Oliverovi. Oliver uvidí při jedné procházce pana Brownlowa a
hned k němu s Rózou jde. Brownlow je překvapený, ale je rád, že Olivera
zase vidí. Noe s Karolínou přichází do Londýna a náhodou se dá do spolku
s Faginem. Tomu se nezdá Nancy, a proto ji dá Noemovi sledovat. Nancy se znovu
střetne s Rózou a poví jí všechno, co ví o Oliverovi. Róza jí dává šanci
odejít od zlodějů, ale ona odmítá. Sikes se dozví, co Nancy povídala Róze
a ve velké zuřivosti ji zabije. Potom uteče. V Londýně se rozšíří zpráva
o vraždě a policie hledá Sikese. Pan Brownlow se setká s Monksem ?
Oliverovým nevlastním bratrem a ten mu poví o Oliverově historii víc. Sikes
se schová v Londýně u svých kumpánů. Policie ho však vypátrá. Sikes se
chce zachránit tím, že uteče po střeše. Vylezl na střechu a když si upevňoval
lano o komín a chtěl si smyčku dát okolo pasu, nad sebou uviděl Nancyny oči
? přelud a ze střechy spadl, přitom smyčku měl ještě jen na krku a tak
se oběsil. Jeho pes na něj chtěl skočit, ale minul a spadl z velké výšky
na hlavu. Na místě byl mrtvý. Policie pochytá všechny společníky včetně
Fagina. Ten je popravený. Oliver se konečně dozvídá o své minulosti. Jeho
otec měl syna ? Monkse. Od manželky odešel a zamiloval se do Agnes
Flemingové ? matky Olivera. Před svou smrtí odkázal Oliverovi velkou část
dědictví. Monks chtěl jeho část získat, a tak pronásledoval Agnes a
Olivera. Oliverův otec měl ještě jednu dceru ? Rózu ? ji později
adoptovala paní Mayliová. Oliver již není sirotkem má sestru Rózu a otce
? pana Brownlowa, který ho adoptoval. . Nakonec se Monks dostal do basy a
Rose si vzala Harryho Mayla, o kterém si myslela, že je její příbuzný.
Harry Potter
Dursleovi (strýc Vernon, teta Petunie a bratranec Dudley) byli jediní Harryho příbuzní, kteří ovšem nechtěli s Harrym a jeho rodiči mít nic společného. Když lord Voldemort zabil Lily a Jamese Potterovi, tak Albus Brumbál rozhodl, že Harryho k Dursleovým dají. Profesorka McGonagallová byla naprosto proti, protože jiné dva mudly, kteří by tak ignorovali ?jejich? svět ještě nezažila.
Tak Harry vyrůstal u Dursleových až do té doby, kdy mu mělo být 11 let. To mu přišel vůbec první dopis v životě. Ale Dursleovy mu nechtěli ani jeden dopis dát, nakonec to dopadlo tak, že strýc Vernon rozhodl, že pojedou někam, kde je nikdo nezná, ovšem Harrymu chodily dopisy pořád. Do hotelu, kde přespali a nakonec i na útes, ale to mu jej dovezl Hagrid, od kterého se Harry dozvěděl, že je čaroděj. Také dostal svůj první narozeninový dort.
Poté, co Harry s Hagridem opustili útes s chatrčí v jediné loďce, která u útesu stála, šli koupit Harrymu nové učebnice a věci do školy. Harry s Hagridem, ještě než došli na Příčnou ulici, se museli stavit do hostince, kterému se říká ?Děravý kotel?. Tam Harry poznal svého budoucího profesora proti černé magii, profesora Quirella. Také se dozvěděl pravdu o svých rodičích, jak zemřeli a kdo to byli. Poté, co vyšli na Příčnou ulici, šli do banky ke Gringottovým, kde Harry zjistil, kolik zlata a stříbra mu rodiče zanechali, zjistil, že 1 galeon je 17 srpců a 1 srpec je 29 svrčků. Také mu začalo vrtat hlavou, co to má Hagrid za důležitou práci, když má ?něco? vyzvednout z trezoru 713. Ale to už se spolu vydali na nákupy?
?nejdříve šli koupit stejnokroj, potom se Harry dozvěděl něco o famfrpálu, protože u madame Malkinové potkal Draca Malfoye a ten mu pověděl, že famfrpál je kouzelnický sport. Poté se Harry s Hagridem vydali kupovat učebnice a hůlku. Zatímco si Harry kupoval hůlku, tak mu Hagrid koupil sovu, kterou Harry pojmenoval Hedvika.
Po těchto nákupech už byl Harry připraven stát se spolužákem dalších kouzelníků a snad i dobrým studentem, který by se věnoval škole. Tak došel s Hagridem na nástupiště, kde mu Hagrid koupil lístek, ale než Harry stačil zjistit, kde nástupiště devět a třičtvrtě je, tak Hagrid zmizel. Tak se Harry vydal hledat nástupiště, které mu mělo zajistit, že dojede do Bradavic, školy čar a kouzel. Na tomto nástupišti potkal jednu rodinu, rodinu Weasleových, kteří zrovna své děti dopravovali na toto nástupiště. Paní Weasleyová byla hodná, baculatá paní, která Harrymu poradila, jak se na toto nástupiště dostat. Později ve vlaku, kde měli své věci naloženy si k němu do kupé sedl rudovlasý kluk, kterého už dnes jednou potkal. Bylo to na nástupišti a Harry zjistil, že se jmenuje Ronald Weasley. To už později poznal i Nevilla, kterému si ztratil žabák a také Hermionu Grangerovou, která mu byla od pohledu velmi nesympatická, protože byla moc důležitá. To ovšem už moc nestačil domyslet, protože k němu přišel i ten blonďatý chlapec, jménem Draco Malfoy, a řekl mu, ať se s Ronem nekamarádí, ale Harry má svou hlavu a kamarádit se bude s tím, kdo si to zaslouží. Během cesty si koupil i sladkosti a o všechny se rozdělils Ronem.
Když dojeli, tak uslyšel známý hlas, byl to Hagrid a vesele na něj mával. Svolával všechny prváky, aby šli k němu a plavili se po vodě až k Bradavicím. On byl na loďce s Hermionou, Ronem a Nevillem. Když se doplavili až k Bradavicím, tak jim velice přísně vyhlížející profesorka, profesorka McGonagallová, řekla, ať jdou za ní a začne se rozdělovat do kolejí. Hanah Abbotovou zařadil do MRZIMORU, Susan Bonesovou do MRZIMORU, Terryho Boota do HAVRASPÁRU, Mandy Brocklehurstovou do HAVRASPÁRU, Levanduli Brownovou do NEBELVÍRU, Millicent Bullstrodeovou do ZMIJOZELU,
Justina Finch-Fletchleyho do MRZIMORU, Seamuse Finnigana do NEBELVÍRU, Hermionu Grangerovou do NEBELVÍRU, Nevilla Longbottoma do NEBELVÍRU, Draca Malfoye do ZMIJOZELU, až konečně přišla řada na Harryho Pottera. Tam se klobouk rozhodoval, ale nakonec usoudil, že Harry bude dobrým studentem NEBELVÍRU a také rozhodl, že další Weasley bude dobrým studentem NEBELVÍRU stejně jako jeho bratrové. Poté Albus Brumbál řekl něco prvákům a začala hostina.
Když Harry přišel do svého nového pokoje, tak už měl věci nahoře v nohou své postele. Ráno se dozvěděl, jaký bude mít rozvrh pro tento rok. S Ronem zamířili do učebny, spíše sklepení, lektvarů, které učil profesor Snape. S tímto profesorem si Harry nepadnul do oka hned napoprvé, zato profesor Snape a Draco Malfoy si velmi dobře rozuměli, z toho vyplývaly různé neplechy, které se později stávaly.
Další hodina byla hodina létání, při které byl každý nervózní, dokonce i Hermiona, která se jen tak něčeho nezalekla. Když je to madam Hoochová učila, tak se Nevillovi stalo to, že nedokázal své koště ovládat a tak spadl z koštěte a profesorka Hoochová ho musela zavést na ošetřovnu. Ovšem Nevill ztratil Pamatováčka, kterého dostal od babičky a Draco Malfoy ho vzal a letěl s ním nad trávník, aby ho Harry chytil a dokázal tak, že umí porušovat školní řády, poté Pamatováčka odhodil a Harry jej chytil před kabinetem a zraky profesorky McGonagallové. Ta přišla na hřiště a vzala Harryho do školy. Propůjčila si Wooda z hodiny profesora Kratiknota. Wood si myslí, že Harry má správnou postavu i rychlost, aby mohl dělat chytače družstva Nebelvíru ve famfrpálovém zápase. Jeden vroubek to ovšem mělo, studenti v prvním ročníku nemohli hrát famfrpál, ale Harrymu byla tato možnost udělena z důvodu neobsazeného místa chytače v kolejním družstvu. Poté se Harry s tímto svěřil Hermioně a Ronovi. Hermiona byla naštvaná, ale Ron mu gratuloval, stejně tak, jako Fred a George, kteří jsou bratry Rona. Tak se Harry dozvěděl, že i jeho otec, James Potter, byl chytačem za kolejní družstvo Nebelvíru. Poté si s Harrym a Ronem (sekundant) dal Malfoy Půlnoční zápas v Pamětní síni. Za Harrym a Ronem přišli i Hermiona a Neville. Když přišli do Pamětní síně, tak je tam nachytala paní Norisová, což byla kočka školníka Filche. Jen tak tak Filchovi unikli a Malfoyovi nevyšla jeho past, i když Protiva měl všechno zařídit. Ovšem Harrymu a jeho společníkům se nepodařilo uniknout podle jejich představ, protože se schovali za dveře, kde měli zakázán vstup. Tam našli tříhlavého psa, jménem Chloupek, který patřil Hagridovi. Harry měl plnou hlavu jeho zubů, ale Hermiona si všimla, kde Chloupek odpočívá a Harry jim řekl o balíčku, který Hagrid vybral z trezoru 713, který byl den po tomto vybrání vykraden.
Další dny se Harry kromě studia věnoval tréninkům famfrpálu, protože tento sport docela dobře neznal a tak se ho musel naučit. Wood mu ukázal, že má chytit Zlatonku, kterou bylo možno lehce přehlédnout. Famfrpál se hrál i s Potlouky a Camrálem. Wood mu vysvětlil pravidla i strategii. V Předvečer všech svatých mu došel balíček s koštětem Nimbus 2000, který mu poslala profesorka McGonagallová.To měl Harry první trénink. Jeho Nimbus 2000 obdivovali všichni, kteří jej zahlédli, jak jde do svého pokoje. Ron mu jej záviděl, ale ne tak, aby se s ním přestal kamarádit. První trénink byl úžasný, protože Harry vyzkoušel něco nového, co ho bavilo a věděl, že určitě by si to jeho otec přál. Další den v hodině Kouzelných formulí profesora Kratiknota se učili přimět věci létat, pomocí kouzla Wingardium leviosa. Harry byl ve dvojici se Seamusem Finniganem a Ron s Hermionou. Hermiona se s Harrym ani Ronem nebavila od doby, kdy Harrymu přišlo koště, přišlo jí velmi nespravedlivé, že Harry nedodržel školní řád a ještě za to byl odměněn. Po této hodině Ron řekl, že se vůbec nediví, že Hermiona nemá kamarády, což Hermiona obrečela na dívčím záchodě. Ani na večeři ji neviděli, Ron si říkal, že to přepískl. V tom přišel profesor Quirrell a oznámil vedení školy, že ve sklepení ve škole je Troll. Všechny studenty profesoři odváděli do jejich studejních kolejí a snažili se najít Trolla, aby jej zlikvidovali. Hermiona o tom nevěděla, a proto se Ron a Harry vydali na dívčí záchody, aby jí to oznámili. Ovšem Troll si našel cestu zrovna k záchodům, kde byla Hermiona. Harry a Ron si mysleli, že Hermiona byla už na pokoji, tak tam Trolla zamkli. Jak uslyšeli její zděšený ječivý výkřik, tak se zarazili a honem pospíchali zpátky. Troll skoro Hermionu přizabil, protože se rozmáchl a rozbil umyvadlo, Hermiona však na poslední chvíli uhnula. Poté na ni Harry křičel, ať uteče, ale Hermiona byla slabá, tak zůstala na místě. Harry Trollovi skočil na krk a zapíchl mu svou hůlku do nosu. Troll se snažil Harryho shodit, tak se začal ohánět svým kyjem, ale Ron vytáhl svou hůlku a vyslovil první zaklínadlo, na které si vzpomněl. Bylo to Wingardium leviosa. Trollovi kyj zůstal viset ve vzduchu, jak mu padal na hlavu, tak Harry v pravou chvíli seskočil, aby se mu nic nestalo. Když Trolla skolili, tak přišli profesoři, kteří se podivovali nad tím, jak žáci prvního ročníku mohli tohoto obra přemoci. Když se vzpamatovali z tohoto šoku, tak se profesorka McGonagallová zeptala, čí to byl nápad, že půjdou za Trollem. Hermiona vzala vinu na sebe, což Harry a Ron nečekali. Profesorka McGonagallová strhla Nebelvíru 5 bodů. Potom se obrátila k Harrymu a Ronovi a řekla jim, že se to dozví profesor Brumbál a také že vysloužili po pěti bodech své koleji.
Když začal listopad, tak začala i famfrpálová sezóna. Harryho čekal po dlouhé, době tréninků, první zápas. Hrál Nebelvír proti Zmijozelu. Den před zápasem Harry, Ron a Hermiona vyšli na nádvoří a Hermiona jim vykouzlila modrý oheň. V tom přišel profesor Snape a všichni tři si všimli, že profesor kulhá. Když se k nim Snape dokulhal, tak hledal, za co by jim strhl body. Zeptal se Harryho, co to má a ten mu podal knihu Famfrpál v průběhu věků, Snape řekl, že se knihy nesmí vynášet z budovy a strhl Nebelvíru pět bodů. Poté se Harry vydal poprosit profesora Snapea, aby mu vrátil knihu, ale ve sborovně nikdo nebyl. Harry tedy chtěl vstoupit dovnitř, ale uviděl jak Snapeovi školních Filch zavazuje nohu. Vyběhl zpátky do své koleje a řekl Ronovi a Hermioně, že si myslí, že se pokoušel projít okolo tříhlavého psa. Hermiona sice namítala, že i když je Snape podlý, tak by tohle neudělal, ale Ron s Harrym si stáli za svým.
Druhý den ráno byl Harryho první zápas ve famfrpálu. Pořádně se na něj musel vyspat.. Harry nechtěl předtím nic jíst, protože mu bylo hrozně. V jedenáct hodin se celá škola sešla na hřišti, aby povzbudila hráče Nebelvíru a Zmijozelu. Hráči Nebelvíru hráli v zářivě červených hábitech a hráči Zmijozelu v zelených. Utkání soudcovala madame Hoochová. Zápas komentoval Lee Jordan. Než Harry zahlédl Zlatonku, tak na něj byl dvakrát namířen Potlouk. Poté, kdy se Harry vyhnul druhému Potlouku, tak měl pocit, jako by se koště snažilo shodit. To by se ale nemělo stát, protože košťata se jen tak nerozhodnou shodit někoho, kdo na nich sedí. Poté to pocítil znovu. Koště ho nechtělo poslouchat, začalo ho vynášet výš a výš a také se začalo točit a převracet. Hagrid na to upozornil Hermionu a Rona. Poté Hermiona uchopila Hagridův dalekohled a podívala se na Harryho a poté i na protější tribunu, kde si profesor Snape něco mumlal. Stál přesně uprostřed a Hermiona si řekla, že to musí být jeho dílo. Moc dlouho se nerozmýšleli a běželi ze své tribuny na tribunu protější, kde na Snapeově hábitu Hermiona vykouzlila jasně modré plameny. Snapeovi trvalo asi 30 vteřin než zaregistroval, že hoří. Pomohlo to, protože v tu chvíli se Harry vyškrábal zpět na své koště a mohl pokračovat ve hře. Nakonec Harry chytil Zlatonku a Nebelvír vyhrál 170:60. Poté šli Harry, Ron a Hermiona na čaj k Hagridovi. Tam se pokusili zjistit, proč by Snape měl zaklínat Harryho koště a chtít mu něco udělat, ale Hagrid s tím nesouhlasil. Hagrid se prořekl, že by Snape nemohl nic ukrást, protože by neprošel kolem Chloupka (což je tříhlavý pes, na kterého Harry, Ron i Hermiona už jednou narazili). Co a proč Chloupek hlídá se nedozvěděli, ale dozvěděli se, že do toho mohou mluvit jen profesor Brumbál a Nicolas Flamel. O tom zatím nic nevěděli, ale začali to zjišťovat.
Vánoce se kvapem blížily, to všichni poznali díky tomu, že venku leželo několik stop sněhu a jezero úplně zamrzlo. Ve společenských místnostech sálal oheň, ale na chodbách by člověk umrzl. Po hodině lektvarů Malfoy urážel Weaslyovy a Ron si to nechtěl nechat líbit, bohužel, šel kolem profesor Snape a strhl Nebelvíru pět bodů. Cestou potkali Hagrida, jak nese velikou jedli do Velké síně. Všichni se těšili na prázdniny, které měly být za jeden den. Také se chystali zrovna do knihovny, kde chtěli hledat informace o Nicolasovi Flamelovi, to se moc nelíbilo Hagridovi, který by byl nejradši před nimi nic neřekl, byl na sebe celkem naštvaný, že to nedokázal udržet v tajnosti. Když byli v knihovně, tak nemohli nic najít, ale snažili se hledat, protože v knihovně byly desetitisíce svazků. Harry uvažoval, jestli by nenašel nějakou informaci o Nicolasi Flamelovi v oddělení s omezeným přístupem, ale tam by nikdy nedostal povolení vstoupit. Bylo tam až moc černé magie. Věděl, že by nedostal povolení od žádného z profesorů, kteří by mu povolení dali. Když se vrátili do společenské místnosti, tak je Hermiona nabádala, ať hledají, i když ona bude pryč. Harry i Ron v Bradavicích zůstávali i na Vánoce. Harry se nechtěl vrátit do Zobí ulice a Ronovi rodiče jeli navštívit jeho bratra do Rumunska.
O prázdninách Harry s Ronem neměli čas myslet na Nicolase Flamela, protože si užívali klidu své ložnice a cpali se vším možným, co se dalo nabodnout na vidlici, u krbu. Vymýšleli různé způsoby, jak dostat Malfoye ze školy, i když věděli, že jim to nebude platné. Poté se Harry učil hrát kouzelnické šachy. Když se Harry uložil ke spánku, tak nečekal, že by mu někdo poslal nějaký dárek. Ale druhý den, jak se s Ronem probudili, tak našel cukroví od Hagrida, také žabky od Hermiony, zářivě zelený svetr a cukroví od paní Weasleyové a neviditelný plášť, u kterého byl lístek: Tvůj otec si ho u mě uložil, než zemřel. Je načase, abys ho dostal zpátky. Užívej ho dobře! Přeji Ti veselé Vánoce. Poté do pokoje vtrhli dvojčata Weasleyovy, kteří měli na sobě svetr, nakonec přišel Percy a svůj svetr měl přes ruku. Dvojčata mu jej násilím natáhla a řekla mu, že Vánoce patří rodině. Harry a všichni ostatní se potom vydali na hostinu. Harry takovou hostinu ještě nikdy nezažil. Když šel Harry spát, tak mu vytanul na paměti ten neviditelný plášť. Když nad tím uvažoval, tak měl přístup do celých Bradavic. Vydal se tedy do knihovny do oddělení s omezeným přístupem, kde chtěl vyhledat pár informací o Nicolasovi Flamelovi, ale nedařilo se mu vytáhnout tu správnou knihu. Občas se mu zdálo, že ho ty knihy volají, ale to byla asi jenom jeho fantazie. Poté uslyšel hlasy. Byli to Filch a Snape. Snažil se schovat a přišel do jedné místnosti, kterou měl po levé ruce. Musel zadržet dech, aby mohl vejít. Když vešel dovnitř, tak uviděl několik stolků, židlí a veliké překrásné zrcadlo. Stoupl si k němu a uviděl za sebou dalších asi deset lidí, ale za ním nikdo nestál. Zkusil se podívat ještě jednou, ale nikoho neviděl. Naproti němu stála žena, která měla stejné oči jako on, zelené a i stejný tvar měli. Vedle této ženy stál vysoký, štíhlý muž, který měl stejné brýle a také stejně rozcuchané vlasy. V tom řekl: ?Mami!? ?Tati!? Ráno řekl Ronovi, co viděl a rozhodli se večer jít znovu do té místnosti, kde je zrcadlo. Šli tam s Ronem znovu večer, ale to se pohádali, kdo bude u zrcadla stát déle, protože se jeden ani druhý nemohl vynadívat. Třetí večer šel Harry k zrcadlu sám. Díval se na své rodiče a nic jej nemohlo vyrušit, ale přece jen ho vyrušil profesor Brumbál, který mu říkal, ať to zrcadlo více nevyhledává, protože mnoho lidí se před ním zbláznilo, jelikož už nedokázali rozlišit, co je pravda a co je vysněné. Od té doby Harry zrcadlo z Erisedu nevyhledával.
Zatím o Nicolasovi Flamelovi nic nezjistili. Ron byl zklamaný, když nic nezjistila ani Hermiona, která se vrátila den před začátkem školy. Když se měl hrát další zápas ve famfrpálu, tak k Harryho i Ronově nespokojenosti a trochu i překvapení bude soudcovat Snape. To i Wood říkal, že by tentokrát měli hrát naprosto čistě, protože Snape jim bude chtít srazit každý bod, jen aby zvítězil Zmijozel. Ron s Hermionou začali přemlouvat Harryho, aby nehrál, ale to Harry nemohl udělat, protože Nebelvír neměl náhradního chytače. V tom přišel Neville, kterého Malfoy očaroval svěracím kouzlem. Všichni v koleji si domysleli, že to bylo svěrací kouzlo a všichni se srdečně smáli. Jediná Hermiona se nesmála, vyskočila a Nevilla vysvobodila. Řekla mu, že to musí oznámil profesorce McGonagallové, ale Neville nesouhlasil, protože měl z Malfoye a ze Snapea strach. Harry sáhl do kapsy svého hábitu a vytáhl čokoládovou žabku, dal ji Nevillovi, ten ji rozbalil a kartu dal Harrymu. Harry si ji přečetl a řekl: ?Našel jsem Flamela!? Flamel napsal knihu s Albusem Brumbálem. Hermiona zaběhla do pokoje a našla knihu, kterou si půjčila již dávno.Nalistovala stránku jde byl článek o Nicolasi Flamelovi, který vynalezl Kámen Mudrců. Kámen Mudrců má dvě kouzelnické metody. První je, že kdo se napije kouzelného lektvaru z kamene Mudrců žije mnoho stovek let. Druhá metoda je, že každý kov, kterého se Kámen Mudrců dotkne se stane ryzím zlatem.
Čím víc se blížilo utkání proti Mrzimoru, tím víc byl Harry a ostatní s týmu nervoznější. Představit si, že by Mrzimor po sedmi letech bylo druhořadé, byla myšlenka, kterou si Harry přál uskutečnit. Z celého srdce chtěl být první.
Další den odpoledne byl zápas. Hermiona a Ron šli popřát Harrymu štěstí. Potom se šli posadit na tribunu. Měli hůlky, protože byli připraveni použít svěrací kouzlo proti profesorovi Snapeovi. Mysleli si, že Snape chce ublížit během zápasu Harrymu.
Na zápas se šel podívat i Albus Brumbál, Harry se cítil o mnoho lépe, když zjistil že je tam i ředitel školy. Zápas začal, všichni již byli ve vzduchu a už se hrálo. Snape přiřknul Nebelvíru trestné body. Zatímco se Harry rozhlížel, jestli neuvidí Zlatonku, Malfoy si dobíral Rona a Nevilla. Čímž rozpoutal bitku, teď se Ron, Neville, Malfoy, Crabbe a Goyle váleli pod Hermioninou sedačkou, která si toho vůbec nevšimla, protože Harry měl dojem, že uviděl Zlatonku a chytil ji, chytil Zlatonku. Zápas trval sotva 5 minut. Harry to dokázal a chytil ji, teď se seběhla celá kolej a gratulovala Harrymu. Harry ucítil ruku na svém rameni, zvedl hlavu a byl to sám Albus Brumbál a ten ho pochválil za tento úspěch a za to, že již nechodil k zrcadlu a nehloubal u něj. Harry si šel jako poslední uložit koště do skladiště. Poslední hodina, která se mu pořád opakovala byla bezva. Poprvé byl sám na sebe Harry hrdý, teď není slavný kvůli svému jménu, ale kvůli vítězství, které vybojoval.Najednou uviděl jakousi postavu, vycházející z hradu, mířící k Zapovězenému lesu. Jeho chůzi Harry poznal byl to Snape. Harry vzal své koště znova se vznesl a sledoval jej. V Zapovězeném lese se setkal s Quirrellem. Mluvili o Kameni Mudrců a o tom jak se k němu dostat. Harry tu novinku šel hned říct Hermioně a Ronovi. Hermiona Harrymu oznámila, že oslava je v plném proudu. Harry ji zastavil v přívalu informací, které měla. Řekl ať si najdou místnost, v které jim mohl vše vypovědět.
Hermiona zapojila kluky do učení, měli námitky, protože do zkoušek měli ještě 10 týdnů. Stejně s Hermionou trávili všechen volný čas v knihovně a snažili se dělat i úkoly navíc. Za chvíli se objevil Hagrid a schovával nějakou knihu za zády. Hagrid se zajímal jestli ještě hledají Nicolase Flamela. Ron mu řekl, že již ví kdo to byl a pustil si pusu na špacír o Kameni Mudrců. Všichni tři se divili co Hagrid hledal v knihovně. Ron se nabídl, že zjistí co hledal Hagrid. Za chvilku se vrátil a oznámil, že hledal rozumy o dracích. Harry poznamenal, že Hagrid mu řekl, že by chtěl chovat draka. Hned poté co opustili knihovnu, šli za Hagridem do hájovny. Když vešli do hájovny bylo tam horko na udušení. Harry se přímo zeptal Hagrida jestli mu něco poví o Kameni mudrců. Hermiona se zeptala vlídným a vemlouvavým hlasem a tak Hagrid usoudil, že by to nebylo na škodu jim něco říct. Řekl jim, kdo všechno zajistil kouzly Kámen mudrců. Harry se zeptal jestli může otevřít okno. Hagrid se podíval ke krbu a řekl, že né. Harry, Ron i Hermiona zjistili, že tam v ohni leží vejce. Vejce draka.Hagrid ho vyhrál v hostinci. Druhý den Harrymu došel dopis, že drak se již líhne.V polední přestávce se šli podívat jak to probíhá. Harry, Hermiona a Ron napsali dopis Charliemu, aby si draka vzal. Ten jim odpověděl, že si ho vezme rád. Musí ho však dopravit v noci na nejvyšší věž. Hagrid dal draka do bedny a rozloučil se s ním. Hermiona a Harry vzali bednu a šli do hradu, aby draka dopravili na věž. Na věži kde se měli setkat s Charlieovými přáteli na ně čekal Malfoy, ketrého načapala profesorka McGonagallová. Oznámila mu, že bude mít trest. Malfoy ji zbytečně vysvětloval, že tam budou procházet s drakem. Více štěstí je nemohlo potkat Malfoy má trest, drak je pryč. Překvapení je čekalo dole pod schody. Filch je načapal. Seděli v kabinetě u profesorky McGonagallové. Profesorka jim strhla 150 bodů a řekla jim, že se za ně velice stydí. Všichni si na ně ukazovali, jediný Zmijozel jim tleskal jak proházeli chodbou. Harry chtěl odstoupit od famfrpálu, Wood mu to však vymluvil. Jeho trápení vysvobozovalo jen učení, kterého měl více než dost. Několik dní po tomto incidentu přišel Harrymu dopis od profesorky McGonagallové, že si trest vytrpí u pana Filche. Trest si odpykávali v Zapovězeném lese s Hagridem. Harry, Hermiona a Hagrid se vydali vlevo a Malfoy, Neville a Tesák vpravo. Hledali jednorožce. Jak šli, tak potkali kentaura Ronana a Bana. Potom vyletěly červené jiskry, kterými dávali všichni najevo, že se něco děje. Hagrid šel za jiskrami, ale zjistil, že si Malfoy chtěl vystřelit z Nevilla, který vypustil jiskry. Nakonec si vzal Nevilla s sebou a Hermionou, Malfoy a Harry šli spolu. Harry s Malfoyem našli mrtvého jednorožce. Harry viděl, jak se něco pohnulo. Malfoy a Tesák utekli pryč. Harryho začala jizva na čele tak pálit, že nemohl ani chodit. Ta bolest ho srazila na kolena. Ten muž v kápi se k němu blížil, ale v tu chvíli ho přeskočil další kentaur, Firenze. Ten toho muže v kápi zahnal. Potom vzal Harryho na hřbet a vynesl jej ven z lesa. Potom se zeptal, jestli ten muž v kápi je Voldemort, ale to už nezjistil, protože se k němu řítili Hagrid a Hermiona. Byl v pořádku, ale trochu otřesen. Když přišel do společenské místnosti, tak řekl Ronovi, že Voldemort je naživu a že se určitě vrátí. Jeho monolog byl velmi zpřeházený. Potom šli spát.
Harry si už ani nepamatoval, jak udělal závěrečné zkoušky, ale měl je všechny. Od výpravy v lese ho pálila ta jizva na čele. Když měli po zkouškách a čekali jen na výsledky, tak zašli k Hagridovi do hájovny, tam z něj dostali, že se zmínil o Chloupkovi a rychle běželi za profeso rem Brumbálem. Profesorka McGonagallová jim oznámila, že profesor Brumbál už je deset minut pryč, protože dostal sovu z ministerstva kouzel. Harry řekl profesorce McGonagallové, že se někdo chystá Kámen mudrců ukrást. V tom spadly profesorce McGonagallové všechny knihy a zeptala se jich, jak to, že ví o Kameni mudrců. Nakonec jim oznámila, ať se do toho nemíchají. Oni se však dohodli, že Hermiona bude hlídat Snapea a Ron s Harrym počkají na chodbě ve třetím poschodí. V tom potkali profesorku McGonagallovou, která je poslala do společenské místnosti, nebo jim strhne 50 bodů. Když se Harry a Ron utěšovali, že Hermiona hlídá Snapea, tak se otevřela podobizna Baculaté dámy a dovnitř vešla Hermiona, ztratila Snapea, protože mluvila s profesorem Kratiknotem. V tom se Harry rozčilil, řekl, že ten den večer půjde ke Kameni mudrců, ať se ho nezmocní Snape.
Večer toho dne, se vydali ven, předtím se jim však postavil Neville. Jak přišli do třetího poschodí ke Chloupkovi, tak zjistili, že Snape už kolem Chloupka prošel. Chloupek byl však vzhůru, tak začali hrát na flétnu, první Harry a poté Hermiona. Harry, Ron a Hermiona skočili do díry, kterou Chloupek hlídal a začala je ovíjet rostlina, kterou zneškodnili ohněm, poté šli dále a narazili na velké dřevěné dveře, které byly zamčeny. Čekal, že ho ptáci začnou všude štípat, ale nakonec si uvědomil, že to jsou klíče. Harry chytil ten správný klíč a otevřel dveře. Stáli na ohromné šachovnici, hru se šachy vyhráli, i když je to stálo oběti. Ron byl v bezvědomí, ale v pořádku, tak se ujišťoval Harry. Poté vešli dále a tam našli Trolla, kterého už nemuseli zneškodnit, už ho někdo zneškodnil. V další místnosti na ně čekali lahvičky a pergamen. Hermiona toto kouzlo, spíš logiku, vyřešila tak, že se vrátila na začátek a Harry mohl jít dál. Viděl temné plameny, ale necítil je. Dodal si odvahy a šel dál. V další komnatě neuviděl ani Snapea, ani Voldemorta, ale profesora Quirrella. Profesor Quirrell ho spoutal a snažil se přijít na to, kde je Kámen mudrců. Voldemort mu poradil, ať využije Harryho. Harry mu vědomě lhal, protože mu nechtěl udělat tu radost, aby mu podal Kámen mudrců přímo do ruky. V tom Voldemort řekl, aby ho Quirrell nechat promluvit si s Harrym sám. Profesor chvíli namítal, ale pak si začal odmotávat turban z hlavy. Voldemort mu říkal, ať mu Harry dá Kámen mudrců. Potom se strhla bitka, protože Voldemort chtěl Kámen mudrců mít, ale profesor Quirrell nesnesl, když se měl Harryho dotknout, protože mu dlaně začaly krvácet, když Voldemort přikázal profesorovi, ať na Harryho použije smrtící kouzlo, tak Harry podvědomě vyskočil a hrábl rukama profesorovi do obličeje. V hlavě měl zmatek, protože slyšel Voldemortovo křičení: ?Zabij ho!?, Quirrellovo skučení a nějaké hlasy, které ho volaly. Uviděl nad sebou Zlatonku, ale nebyla to Zlatonka. Byly to brýle profesora Albuse Brumbála. Brumbál mu všechno řekl, jak to bylo s Kamenem, že přiletěl právě včas, aby profesora Quirrella od Harryho odtrhnul, že leží u paní Pomfreyové už tři dny a jak si o něj všichni dělají starosti. Potom mu pověděl, jak to bylo mezi jeho otcem, Jamesem Potterem, a profesorem Snapeem. Harry se dozvěděl, že se oba nesnášeli asi jako on s Malfoyem a že James Potter zachránil Snapeovi život, což mu Snape nemohl odpustit.
Když ho pustili z ošetřovny, tak všechno vyprávěl Hermioně a Ronovi. Ti mu vyprávěli, jak to bylo s nimi, že hned jak vyšli ven, tak běželi do sovince poslat profesoru Brumbálovi sovu, která ho údajně minula.
Nakonec se ve Velké síni rozhodlo o vítězi, tedy komu se předá Pohár. Vyhrál to Nebelvír a Harry a všichni ostatní byli velmi šťastní. Cestou zpátky si ještě všichni dobře popovídali a už se většina těšila domů. Ron Harryho pozval k nim. Harry si nebyl jist, že ho Dursleyovi pustí. Když dojeli na nádraží King´s Cross, tak strýc Vernon čekal na Harryho, aby ho odvezl do Zobí ulice číslo 4.