Naše paní učitelka
Jarmila Košťálová
doprovod: klavír, kytara
Co mě přivedlo ke hraní: Láska k hudbě. Zní to asi jako fráze, ale je to tak. Klavír jsme měla 15 let přímo u postele, maminka na něj každý večer hrála písničky a my se sestrou zpívaly.V první třídě jsem uměla všech 60 národních písní ze zpěvníku. Když jsem šla k zápisu do ,,Lidušky", měla jsem strach , že mne nevezmou! Dostala jsem nevidomého pana učitele Ondřeje Čaneckého, na kterého s láskou vzpomínám. Byl to vynikající kantor. Byl milý, ale když bylo potřeba i přísný. Klavírní školičku jsem tak místo za 10 měsíců ,přehrála za necelé tři měsíce. Na konci školního roku jsem už poprvé hrála na žákovském koncertu....nikdy na ty pocity nezapomenu. Ve druhé třídě jsem v Dokském kostele na půlnoční hrála na varhany na kůru Mozartovu ukolébavku a k tomu zpíval sbor, to byl asi nejsilnější zážitek mých dětských let. Nedosáhla jsem nohami na pedály, a tak je musela šlapat za mne řádová sestra. Od páté třídy jsem měla hodiny vždy poslední, protože po povinné hodině následovaly moderní písničky od našich i zahraničních zpěváků a skupin. To byl takový ,,bonus" kterého jsem si moc vážila. Od druhé třídy jsem mimo povinných skladeb dostávala možnost výběru. Pan učitel mi zahrál tři skladby a já si mohla vybrat, kterou se chci naučit. Vždy jsem si zcela nevědomě vybrala tu nejtěžší, ale protože se mi líbila, naučila jsem se ji velmi brzy. Na léta v ,,Lidušce" vzpomínám moc ráda a to nejen na hraní a mého pana učitele, ale také na koncerty, které se zde pořádaly každý měsíc. Byli jsem zváni velcí mistři hudby, kteří hráli na klavír, smyčcové nástroje, harfu a jiné, zazněl zde i několikrát sólový zpěv. Podpisy všech mám schované dodnes.
Na SPgŠv jsme se pak učili všichni povinně na zobcovou sopránovou flétnu a kytaru. Když už ale umíte na jeden hudební nástroj...noty....značky ....stupnice, atd.....jde to už docela lehce. Byla jsem ráda, že umím hrát na dva další hudební nástroje, a tak jsem si jako volitebný předmět zvolila právě hudební výchovu. Také zde jsem (jako jediná ze všech tříd) chodila pravidelně každý měsíc na Mostecké hudební pondělky - hudba, zpěv, tanec. V praxi jsem potom vše uplatnila - v MŠ Dubá a ZŠ v Mimoni jsem vedla dětský sbor. Několik let jsem vyučovala v 5. třídě hud. výchovu a teď několikátým rokem učím hru na zobcovou sopránovou flétnu a vedu soubor Kopretina, což je pro mne činnost ze všech nejmilejší! Jsem ráda, že moje ,,Kopretiny" mají tak pěkný vztah k hudbě, snažím se být jako kdysi můj pan učitel....snad se mi to daří.....
Který z nástrojů, na který hraji, mám nejraději: Klavír mám doma v obýváku. Je to hudební nástroj s rozsahem sedmi oktáv. Můžete na něj hrát hlavní melodii, doprovod,nebo obojí. Má nádherný zvuk a tím že se na něj hraje oběma rukama vykouzlíte skladby s bohatým rozsahem tónů. Má tři pedály, které napomáhají klavíristovi k rozmanitému přednesu skladeb. Hraji na něj velmi ráda a často, ale zkuste si ho odnést třeba k táboráku?!
To s kytarou je to jiné. Je to strunný hudební nástroj. Levá ruka tvoří tóny či akordy, pravá ruka je rozezvučí. Zní krásně - úplně jinak než klavír. Můžu si na ni zahrát doprovod písničkám a co víc, odnesu si ji na vystoupení, do školy, k táboráku apod. Hraji na ni ráda. Mám starší kytaru k táboráku a krásnou novou elektricko-akustickou od dcery Jitky na vystoupení.
A na závěr zobcová sopránová flétna. Je to dechový hudební nástroj. Hrajete na ni hlavní melodii, zpívat si u toho nemůžete, ale když zazní více fléten a třeba i dvojhlasně, trojhlasně a ještě k tomu různé druhy – altová, tenorová, basová, nebo sopranino – je to úplný koncert! Zobcová sopránová flétna se vám rozložená vejde i do malé kabelky, takže ji vlastně můžete vzít všude sebou. Hraji na ni ráda.
Tak nevím, který z těchto hudebních nástrojů mám raději – asi všechny stejně! Každý z nich má své přednosti, svůj osobitý zvuk, na každý z nich hraji k jiné příležitosti – ale hlavně pro radost!
zájmy:
kontakt: jarkostalova@seznam.cz