Jistá dekadence
Cynická dekadence.
Pes vrčí na bublinu jejich moudrosti,
špína smrká inteligenci
jako je svět plný kovových špon.
Tak příliš král od pasu střílí,
v pestíku čekají na plození
stihl ho nenadálý skon,
utrpěl stržení nehtu.
Za lidem bez masek.
Za lidem bez masek,
štěstí se odvrací,
mlýn mele bídu,
kámen ho zastaví.
Olověná oblaka nebeského klidu,
utrhnu vás a schovám do saka.
Piliny, strach, žil netvor v snách,
nahé panny nahlodal žití.
Kněz domluvil,
odříhl amen,
s písmem na prsou
v duboví truhly jak by sťat,
nebohý stařec v minutě ztuhlý,
v duboví truhly smrtelně pad´.
Na jaře v listopadu.
Na jaře v listopadu
za podivné doby,
snášel se kvítek z hradu,
ve vírech přesnosti.
Starcové dlouhých vousů,
stříbřité hlasy zvonů,
po hradbách procházel se,
tou dobou svázaný.
Skrčen do kozelce,
hodiny půlnoc odbíjí a tma šeptá záclonám,
daleké řeky v krajinách Pomyjí,
svině a skřeky.
Co se stalo?
Víc nevím,
víc nikdo neví.
Na marách vzlykal.
Zemřít, výkal,
na marách vzlykal,
prý když byl probodnut.
Trnitou korunu,
smíchat víno s jedem.
Démoni, zastaňte hřích,
Mefistofeles,
nedotýkat se hrobů.
Opuštěné dny prázdnoty
milovali víc a víc,
bolest v rodící se slzy.
Kde je ta krása, otče?
Krysy.
Krysy,
disharmonie,
krysy,
výstřely,
bahno krev pije.
Krysy,
špína na hrotech kopí.
V kanálech puch,
jitřenka sténá.
V míči zpola naditém
mokvá smrtelná pěna –
dítě bez nohou, dítě bez úst,
podlehnout malý smíšku,
nezkoušej dívat se za mříž,
ve jménu Ducha
kříž, přineste kříž.
Krysy,
hlodá mne v pravé hemisféře,
profesore anatomie,
otevřít lebku,
je v tomto lese dosti zvěře?
Vesmír, hlodák, vši,
zrozen je chudák.