Po ukončení základní vojenské služby a s prázdnou kapsou jsem se léta Páně 2000 pustil do úprav své první B dvojky. Měl jsem spoustu nápadů, dost času a skvělého pomocníka, čerstvě nastoupivšího na střední průmyslovou školu.
Takže jedno po druhém. Můj nový Passat(1986) hatchback 1.8i se už od samého začátku lišil od ostatních automatickou převodovkou, nadstandartně 14palcovými koly, důkladným ochraným rámem pod motorem a spoustou různých kapsiček a přihrádek v interiéru. Zřejmě patřil nějakému fajnšmekrovi, koupil jsem ho v bazaru v Plzni a jak už bývá dobrým zvykem u aut se špatným původem, s novým techničákem bez záznamů o předchozím provozu.
Dobrá hádanka s ještě lepším koncem. Těm z Vás, kteří pamatují seriál Místo činu možná už začíná trochu svítat. Nebudu to tedy dále prodlužovat. Když jsem auto důkladně umyl a z pod bílé barvy dveří začala místy prosvítat Zelená barva a zbytky písmen P..O..L..I..Z...., rázem mi došlo, že skvrny na střeše neskrývají nic jiného, než místo, kde ještě nedávno byl maják. Jak jsem později celkem náhodou zjistil, na Plzeňsku se takových exemplářů vyskytlo více.
Abych nezůstal jen u záporů, které mě nikterak neodradily, měl tento vůz oproti standartnímu mnoho vylepšení. Skelet byl na mnoha místech zesílen, nosníky přední nápravy zdvojené, nemluvě o "plechu" 3,5 milimetru silném, chránící motor ze spodu a pružinách neobyčejně tuhého charakteru. V neposlední řadě i řídící jednotka motoru nebyla zřejně obyčejná, neboť dynamika jízdy byla strhující.
Aby nebylo vše tak skvělé, stihl jsem ještě před začátkem úprav malou nehodu. Italský plnokrevník po střetu s Německou ocelí dopadl vcelku žalostně. Stálo mě to chladič, masku a světlo. Ital jel domů na odtahovce.
Převodovka, podvozek
Potom už to šlo jako po másle. Za pár korun jsem koupil 32b mrtvolu, ze které jsem vypitval mechanickou spojku, následovala 5ti stupňová převodovka. Pod stromeček jsem si k velké radosti své přítelkyně pořídil CO2 svářečku a výfuky jsem měnil takřka pravidelně do okamžiku, než se podařilo najít optimální variantu.
Výměnou automatické převodovky za manuální se výrazně odlehčil předek a bylo nutno laborovat s podvozkem. Můj mladý kolega, v té době již úspěšný student, mi byl velmi nápomocen i v této akci. Opatřily jsme si stahováky pružin a jali se ladit. Vpředu zbyly z pružiny jen čtyři závity, zkrácením pístu tlumiče jsme dosáhli ideálního předpětí proto, aby při zdvihání vozu pružiny "elegantně" nevypadávaly a kolo po druhé otočce kliky heveru bylo již nad zemí. O dobrou odezvu tlumičů se pak postarala speciální směs hydraulického a převodového oleje v poměru 1:3. V tom je velká výhoda 32b, že lze rozmontovat celý přední tlumič a postavit si podvozek "na míru".
Vzadu už to tak snadné nebylo. Nebyl by můj kolega kamarád a pomocník nadarmo student průmyslové školy, aby si neporadil i tentokráte. Tlumiče jsme použily od Sachsu s polosportovní tuhostí, pružiny jednoduše zkrátily o dvaapůl otočky a na píst tlumiče vyřízli dalších osm centimetrů závitu. O stejný kousek dál přišla podložka s kroužkem, čímž se zkrátil zdvih a zvětšilo předpětí pružiny. Výsledkem byla dobrá reakce podvozku na jakémkoliv povrchu a stabilní světlá výška i při zatížení. Souhrnem zkrácením zdvihu tlumičů vpředu i vzadu se minimalizovaly boční náklony na opravdové minimum.
Karoserie, interiér
Toho času se nám na zahradě začaly zvolna hromadit další a další 32b mrtvoly (nevěřily by jste, čeho všeho jsou dnes lidi schopni se zbavit) a tak bylo z čeho vybírat na nový kabát. Výběrové řízení zkončilo na podzim, aby bylo za dlouhých večerů co dělat. A tak se brousilo a kitovalo a lakovalo. Výběr barvy byl jasný. Čistá bílá-čistý styl. Vozidlo stále jezdilo, avšak jako různobarevná mozaika poskládaná z toho co bylo po ruce, aby na jaře, až zavoní asfalt, mohla ošklivá larva puknout a bílý motýl zkusit svá nová křídla.
Přes zimu jsme nelenily. Kromě skeletu byly všechny karosářské díly pečlivě nalakovány, dutiny a vnitřky důsledně vylity voskem, vše zabaleno a uloženo čekalo jen na použití. Interiér, do té doby v krabicích, prošel také drobnými úpravami. Policejní, s přihrádkou na plácačku, tunelem na rádio a vysílačku, věšáky na pouta a obušky, držáky na flinty, skončil na jedné velké hromadě.Nový interiér včetně stropnice byl připraven v barevné kombinaci černá/modrá, vybavení pouze účelové. Audio zástavba rovněž střídmá-reproduktory pouze v předních a zadních dveřích + v kufrovém platu. A rádio? Je tomu již osm let, takže co dodat.
Nadešlo jaro. Nárazníky jsme omladily jen decentě, neboť vozidlo i bez nich mělo už tak dost malou světlou výšku. Do prvního slunného dne pak probíhaly jen jízdní zkoušky za různých adhezních podmínek. Naladění podvozku bylo skvělé a výfuk nejen zvučel, ale zbaven katalyzátoru a středního tlumiče, nebránil průchodu splodin. Posledního června šel pod ruku lakýrníka i skelet, jakožto poslední nezušlechtěná část vozu. Kolega odložil vysvědčení a započala poslední fáze.
Kompletace.
Pokud se na něco rok připravujete, nemůže to dopadnout jinak než dobře. Kompletace vozu byla záležitost na čtyři dny. Karosářské díly pasovaly, interiér jsme složily za odpoledne včetně hudební instalace, litá 15ti palcová kola, nárazníky, práhové nástavce, světla, pruh na sklo a spousta nejrůznějších věcí, které z auta udělají Vaši pýchu.
Náhledy fotografií ze složky auta