Praha - vše o ní
Poloha a charakteristika
Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 180 100 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005).
Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO.
Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.
Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 180 100 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005).
Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO.
Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.
Etymologie
Slovo „Praha“ se tradičně odvozuje od slova práh. Historici obvykle tvrdí, že je to pojmenováno po prahu či jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu ještě v době, kdy zde neexistoval dřevěný most, který předcházel mostu Juditinu. Přes tento brod prý přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, začalo se městu říkat Praha. Jiná vysvětlení též uvádí, že tomu bylo tak proto, že se město nacházelo na prahu Evropy východní a západní nebo že zde byla původně vyprahlá zem. Z pověstí ale vyplývá, že první osada byla založena tam, kde tesař dělal práh, a podle proroctví kněžny Libuše tak první osadníci pojmenovali Prahu po prahu. Slýcháme též fantastické spojení s prahem mystickým. Tedy, že se v Praze nachází se vstup do jiných světů a dimenzí. Tedy práh mezi dimezemi.
Historie
Počátky hradu a města Prahy
Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat „kmene“ Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.
Středověk
Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. „Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …“, napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11. století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10. století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.
Velká Praha
Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí.
Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus – vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála.
Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.
Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.
Druhá světová válka
Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. „méněcenných ras“. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo střelnice v Kobylisích.
Škody na pražské zástavbě byly za osvobozování Prahy minimální, k lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích) a plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945 Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.
Praha jako hlavní město socialistického Československa
V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu „socialistického realismu“. Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město).
Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.
Praha po sametové revoluci
Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.
Hospodářství
Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu.
Hrubý domácí produkt (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).
Zpracovatelský průmysl
Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících.
Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře).
Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů.
Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné
Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.
Doprava
Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.
Veřejná doprava
Praha disponuje (podle evropských měřítek) lehce nadprůměrným systémem městské veřejné dopravy. Ten se skládá ze tří linek páteřní sítě metra, přibližně 30 linek tramvají, asi 200 linek autobusů, lanové dráhy na Petřín, dopravy na železničních tratích a dvou lodních přívozech. Součástí veřejné dopravy je i nehromadná doprava v rámci taxislužby. Návaznost veřejné dopravy na soukromou je zajišťována i s pomocí parkovišť P+R a stání K+R.
Koncepce
Systém veřejné dopravy v Praze je koncipovaný tak, že páteř a dálkové spoje zajišťuje metro; s ním se částečně překrývá síť tramvají (délka 133 km). Na okrajích města a ve velkých sídlištních celcích (většinou ze 70. a začátku 80. let) je dopravní obsluha zajištěna autobusy. V 70. letech byly zrušeny trolejbusy a neuváženě také některé tramvajové trati, jak duplicitní s nově budovaným metrem (např. na Klárov a Kačerov), tak v nejužším centru města (Václavské náměstí a Na Příkopech). To je nyní obsluhováno pouze metrem, které má při využívání na krátké vzdálenosti značné nevýhody; navíc uzavírky zbylých exponovaných tramvajových tratí v centru pokaždé působí problémy se zajištěním objížděk a náhradního provozu. Diskuse o návratu tramvají do centra, vedené od 90. let, však dosud nedospěly k žádnému závěru. V posledních desetiletích je posilován význam železnice pro městskou a příměstskou dopravu tak, aby se svým charakterem blížila nadzemní obdobě metra.
Ve městě existují desítky přestupních uzlů mezi jednotlivými druhy dopravy (většinou se jedná o stanice metra), jako jsou např. Vysočanská, Kačerov, Smíchovské nádraží, Nové Butovice nebo Lihovar.
Od 90. let je budován systém integrované dopravy, využívající i železnici a příměstské autobusy.
Taxislužba
Taxislužba v Praze je zajišťována výhradně soukromými subjekty. Do počátku devadesátých let dvacátého století zajišťoval taxislužbu Dopravní podnik hl. m. Prahy, ale tento obor byl liberalizován. V roce 2006 se orgány města vážně zabývaly myšlenkou na to, že by si město opět zřídilo vlastní taxislužbu, která by se musela uplatnit v konkurenčním prostředí. Město v souladu se zákonným zmocněním určuje pouze maximální ceny.
Stav pražské taxislužby je již od devadesátých let dvacátého století stálým a kontroverzním tématem pražské komunální politiky. Většina stanovišť taxislužby je provozována správcem komunikace. Sdělovací prostředky i zahraniční průvodce poukazují na soustavné předražování jízdného jednotlivými řidiči, nedodržování zákonných podmínek a různé podvody. Město překládalo parlamentu různé legislativní iniciativy, které by usnadnily vymahatelnost pořádku v taxislužbě. V roce 2002 uspořádalo formou losování výběr z uchazečů o správu a výhradní používání nejlukrativnějších taxistanovišť s tím, že provozovatel taxistanoviště bude volán k odpovědnosti za delikty spáchané jeho řidiči. V roce 2006 město vyhlásilo záměr, že jako podmínku užívání taxistanovišť stanoví některé další podmínky (vybavení, třída a barva vozidla) a řidičům, kteří je splní, poskytne i další výhody (například užívání vyhrazených pruhů). Přitom se město pohybuje po hranici zákona třeba tím, že za provozní řád stanoviště taxislužby, který podle Zákona o silniční dopravě má vydávat obec vyhláškou, označuje jakési neveřejné přílohy ke smlouvě města s provozovateli stanovišť, nebo tím, že vyhláškou o provozním řádu stanovišť se chystá upravovat záležitosti, které věcně přesahují úpravu provozu na taxistanovištích. Z nekorektního a mnohdy nezákonného postupu obviňuje orgány města zejména Jiří Kvasnička, vlastník firmy AAA radiotaxi s. r. o., která s počtem kolem 1000 vozů je nejvýznamnějším organizátorem v pražské taxislužbě
Meziměstské a dálkové autobusy
Hlavním východiskem meziměstské a dálkové autobusové dopravy je ústřední autobusové nádraží Florenc. Stále více meziměstských i mezinárodních linek však z důvodu cen za užívání autobusového nádraží i z důvodu zahlcenosti komunikací v centru Prahy začíná a končí v autobusových termínálech u stanic metra blíže okraji Prahy. Neintegrovaná příměstská a dálková doprava tak (většinou společně s městskou a příměstskou integrovanou dopravou) využívá zejména terminály Na Knížecí (Smíchov), Zličín, Hradčanská, Dejvická, Holešovice, Černý Most, Želivského (Vinohrady) a Roztyly. Zastávkové sloupky samostatných zastávek neintegrované zejména meziměstské dopravy vlastní až na výjimky jednotně Technická správa komunikací hl. m. Prahy; jsou provedením obdobné jako sloupky pro městskou dopravu, avšak v modrobílém provedení.
Členění Prahy
- Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Části Prahy, o zásadních dějinných přelomech v článcích Královské hlavní město Praha a Velká Praha.
Katastrální členění
Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1949 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských obvodů, správních obvodů a městských částí jsou nezávislé na hranicích takzvaných katastrálních území. Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov. Praha je složena ze 112 katastrálních území různé velikosti, charakteru i významu.
Správní a samosprávné členění
Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem a dále radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001 mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Území těchto 22 správních obvodů (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však není totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly původně (před rokem 1990) i správními obvody a měly i vlastní samosprávné sbory (ONV). Vláda i poslanci opakovaně přicházejí s návrhy, aby staré členění bylo zrušeno, brzdí je však nevůle justice přizpůsobit se reformě státní správy.
V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou.
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 Praha-Kunratice, Praha - Krč)
- Praha 5 Praha-Slivenec)
- Praha 6 Praha-Suchdol, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina)
- Praha 7 Praha-Troja)
- Praha 8 Praha-Ďáblice, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Křeslice)
- Praha 12 (Praha-Libuš)
- Praha 13 (Praha-Řeporyje)
- Praha 14 (Praha-Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč)
- Praha 16 (Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Zbraslav, Praha-Lipence)
- Praha 17 (Praha-Zličín)
- Praha 18
- Praha 19 (Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice)
- Praha 20
- Praha 21 (Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice)
- Praha 22 (Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice)
Územní členění
V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.
Seznam deseti obvodů podle zákona č. 36/1960 Sb., v závorce jsou uvedeny městské části, které nyní tvoří území obvodu:
Policejní členění
K 1. lednu 2004 vytvořila Policie České republiky v Praze čtyři policejní obvody s obvodními ředitelstvími:
- Praha I (obvody Praha 1, Praha 6, Praha 7)
- Praha II (obvody Praha 2, Praha 5)
- Praha III (obvody Praha 3, Praha 8, Praha 9)
- Praha IV (obvody Praha 4, Praha 10)
Tyto obvody zatím nejsou dány zákonem. Pro případ zrušení deseti pražských obvodů navrhuje vláda uzákonění stejných čtyř policejních obvodů, které v zákoně redefinuje výčtem soudních obvodů.
Zdroj článku: www.cs.wikipedia.org Děkuji Wikipedii...
Komentáře
Přehled komentářů
TO si dal tu práci a věnoval spousty ČASU pro ostatní lidičky ???????? A se svělým výsledkem ?????---SKROMNOST ODHOĎTE daleko,TADY NEMÁ CO DĚLAT...ZDRAVÍM A přeji HODNĚ ZDRAVÍ
kdopak ???????????
(ta soví babička z fazolků, 25. 8. 2006 7:52)