Hororové webseriály co stojí za to vidět
ČLÁNEK VYŠEL V HOROROVÉM E-ČASOPISU HOWARD
Dnešní doba je pro fandy v podstatě čehokoliv neskonale přívětivá. Proč? Protože existuje internet a jednoduché spojení s celým světem. Díky němu se třeba takový fanda hororu dostane během chvilky de facto ke všemu co k životu potřebuje, ať už jde o filmy, knihy, či jen probírání svých zážitků a dojmů se stejně postiženými lidmi na diskusních fórech. Ovšem pokud jste fanda kreativní a chcete také tvořit, je internet přítulný jako thajská šlapka na kokainu. Lidé před dvaceti, či třiceti lety bez filmového vzdělání měli jen dvě možnosti jak se prosadit a jak dostat své dílo k divákům. Tou první je již zmiňované filmové vzdělání a konexe, tou druhou je talent, trpělivost a řemeslo. Jedno pak mají obě cesty společné, štěstí. Když zvolím tu těžší cestu, tak takový nadšený amatérský filmař musel shánět knihy o filmovém řemesle a učit se doslova na koleně. Technika byla drahá a její užívání složité. Natočit i velmi krátký film bylo nesmírně obtížné a také docela nákladné. A když už to měl konečně všechno hotové, musel řešit ještě složitější otázku, jak zařídit aby vůbec jeho dílo někdo viděl. A to je ohromný rozdíl oproti dnešku, kdy i v podstatě netalentovaný člověk s kamerou za pár tisíc a kvalitním programem pro úpravu v počítači může dostat díky internetu své dílo za pár chvil doslova k miliónům potenciálním divákům po celém světě. Tohle samozřejmě není tak růžové jak to vypadá, protože je to jako když vám upadne prsten do díry v kadibudce, je totiž docela těžké se probrat tou haldou sraček, než člověk objeví ten pravý poklad. No a právě proto přeci čtete Howard! Kde jinde najdete doporučení pro to nejlepší a varování před tím, čemu se máte obloukem vyhnout.
Ale zpět k internetu a k tématu článku, tedy seriálům běžícím na internetu. Ač původně vznikl nápad web seriálu již v dřevních dobách internetu (The Spot), obrovskou popularitu zažívá až dnes a tajemní internetoví proroci tvrdí, že je to budoucnost seriálové tvorby v dnešní uspěchané době. Proč? To vám nyní vysvětlím, protože si povíme, co je to web seriál. Web seriál je v podstatě úplně stejný jako každý jiný televizní seriál, protože se v pravidelných intervalech setkáváte se svými hrdiny, avšak s tím rozdílem, že web seriál běží většinou na youtube, v menší míře na vimeu a ty která si to mohou dovolit mají web vlastní. A přesto je to úplně něco jiného. Web seriál má trochu jinou strukturu. Příběh většinou nemůže být příliš složitý (čest vyjímkám!), jelikož stopáž jednotlivých epizod nepřekračuje deset minut, přičemž většinou je to o mnoho méně, třeba i okolo dvou minut. To je hlavní rozdíl oproti „oficiální“ seriálové tvorbě, protože celá řada web seriálu by se vlezla do stopáže jedné epizody seriálu televizního. Většinou jde také o dílo pár kamarádů, nadšenců a fanoušků, nicméně v poslední době tato podmínka přestává platit, protože ty opravdu kvalitní web seriály fungují pod záštitou některého ze studií, počínaje od ryze internetové Machinimy, až třeba po Warner Bros. Což je jen ku prospěchu věci, protože s tím přichází důležitá část jakéhokoli uměleckého procesu, finance. Řeč je samozřejmě o seriálech s nějakým příběhem, nicméně k web seriálům můžeme řadit de facto cokoli, co se objevuje v pravidelných epizodách, ať už jde o recenze, či zábavné pořady. Tento článek jsem se rozhodl psát, protože jsem velký fanda těchto mini dílek a rád bych doporučil nějaké zajímavé kousky, které vám mohou zpříjemnit dlouhou chvíli. A začneme od toho nejlepšího.
BITE ME
Bite me je neskutečně dobrý seriál. Nevěříte? Tak já vám zhruba nastíním děj. Greg, Jeff a Mike jsou tři kamarádi, kteří bydlí už od školy spolu, každý je úplně jiný, ale jedno ale mají společné, vášeň pro videohry. De facto jsou to už chlapi, kteří nikdy nedospěli a po návratu z různých (podřadných) zaměstnání se sejdou u hry na síti. Ne nehrají žádnou fantasy blbinu, mezi jejich největší zábavu patří kydlení zombáků. Zvrat ovšem přichází, když se jeden z nich rozhodne dospět a odstěhovat se ke své přítelkyni, která je mimo jiné posedlá cvičením a když chce Mike sex, musí si to odpracovat třeba klikama. A ne, nemyslím klikání na myšku, ale opravdové kliky, tedy takovou tu činnost, kterou pravý hráč počítačových her dělá tak maximálně na klávesnici. Greg s Jeffem příliš netruchlí, protože ještě než si Mike odnese své věci (a především jeho brýle na noční vidění - speciální edice hry), pozvou si na pohovor nového spolubydlícího. Co čert nechtěl, vyklube se z něj zombie, stejně jako z většiny lidí v jejich sousedství. Sice jim chvíli trvá než si to uvědomí, což samozřejmě vytvoří pár zábavných situací, ale pak je to jasné. Co dělali doposud? Kydlili zombie. Teď jsou všude kolem, tak proč v tom přestat? Tři přátelé tedy využijí svoje znalosti z videoher a rozhodnou se zabít všechno co je mrtvější než oni aby si zajistili přežití. Zombie samozřejmě umírají notně bizarními způsoby a postupně se utvoří elitní zombie tým, stejně jako v každém druhém zombie bijáku. Ovšem s tím rozdílem, že s takovým týmem byste si každou vteřinu říkali, že absolutně nemáte šanci přežít. Osobně doslova miluju poslední díl, jelikož je v něm scéna, kdy Mikova cvičením posedlá přítelkyně zvedne Xbox v touze mrštit jím do hnijících úst nejbližší zombie. Samozřejmě nebudu scénu popisovat přesně, ale přísahám, že se u ní v pohodě a bez studu lze pomočit smíchy.
Pokud čekáte efekty ve stylu Romerova Úsvitu mrtvých kde se banda fantomasů na velmi zpomalujícím tripu snaží prokousat do obchoďáku, jste na omylu. Nechci tím samozřejmě urážet mého oblíbeného zombie režiséra a jeden z nejlepších zombie filmů, nicméně efekty z jeho klasik už dnes působí docela archaicky. Bite me se vyznačuje profesionální kvalitou efektů, ať už jde o povedené masky, či gore efekty, kterých je samozřejmě v zombie kydlanici požehnaně, Jeff v jednom díle vypadá jako by skočil do vany s kečupem. I tak ale nejde o nic vážného, podle toho co jsem napsal musí dojít i housce se salámem, že jde o ryze zombie komedii zaměřenou na hráče, kterou si ale užijí i ti, kteří hráli maximálně tetris na záchodě.
Protože byl seriál hodně úspěšný, dočkal se další řady, která ovšem byla diametrálně odlišná od té první, která je geniální a dokonalá. Ve druhé řadě se trochu promíchají vedlejší role, objeví se mrtvolně sexy Amy Okuda (The Guild) a především se objeví armáda. A protože vysoce úderný tým z první série hojně postuje videa na youtube, komunikuje na twitteru a facebooku, kde nabírají spoustu fanoušků, začne se o ně armáda zajímat. O dalším ději pomlčím, nicméně jednoznačně doporučuji shlédnout, byť je druhá série slabší než první. Má ale větší rozpočet, podíváme se také do exteriérů a vůbec je to víc takové „mega“. Nezbývá než doufat a čekat na vznik třetí série, která by mohla být ještě epičtější a nabitá ještě větší porcí hlášek a humorných situací. A samozřejmě hromadou nemrtvých.
AVGN a Cinemassacre’s Monster Madness
Je-li vám známo jméno James D. Rolfe, popřípadě jeho alter ego Angry Video Game Nerd, nemusím ho snad vůbec představovat. Pakliže vám známo není, trochu jej tedy představím. James je velkým fandou videoher (hlavně těch klasických), ale co je pro nás důležitější, je také obrovským fandou filmů, hlavně těch hororových. Na čemž by nebylo nic až tak zajímavého, nicméně James je také nadšeným filmařem s obstojným talentem a hlavně vulgárním osobitým humorem, který se projevuje v jeho alteregu Nasraného nerda. Stejnojmenný pořad, tedy Angry Video Game Nerd se pravidelně objevuje na Youtube už roky a James v něm svým vlastním stylem recenzuje klasické videohry, ale i samotná herní zařízení a jejich příslušenství. Co je na tom hororového ptáte se? Nuže, James nedělá jen suchou recenzi s ukázkami z herní obrazovky, ale bojije ve sklepě s Jasonem Vorheesem, jindy zase paří hru s Freddym Kruegerem, nebo se převlékne za celou Addamsovu rodinu. Zábava je to neskutečná, vulgární a fekální a pokud se o videohry nezajímáte, u recenzí na hry týkající se hororu byste se podívat měli, jelikož byste se tak ochudili o notnou porci zábavy. Vlastně vám můžu zaručit, že pak se podíváte i na recenze nehororové. Například Bible Games, ty mají opravdu koule z oceli.
Angry Video Game Nerda jsem zmínil hlavně kvůli recenzím na hry hororové, protože určitě stojí za to. Jak jsem se ale zmínil, James je také velkým fandou filmovým a je fandou kreativním. A proto se jednoho dne rozhodl zmapovat horor jako takový ve více než stovce krátkých epizod v pořadu Cinemassacre’s Monster Madness. Dá se říci, že je to kvalitní učebnice hororu a téměř povinnost pro každého fandu, který se zajímá o horor jako celek, tedy i jeho historii a napříč žánry. Jistě, v jednotlivých epizodách nenarazíte na nějaké extra raritní kousky o kterých jste nikdy neslyšeli, ale je to opravdu kvalitní průvodce napříč žánrem, s trefným Jamesovým komentářem, v němž je řada postřehů a informací, takže se i coby ostřílený hororový matador můžete dozvědět něco zajímavého.
Jednotlivé epizody mají jen pár minut, někdy tři, jindy třeba šest a tak to má být, žádné běhání okolo, stručně a po hlavě do toho. Samozřejmě můžete vyzkoušet i jeho další pořady, jako Board James, kde se svým kamarádem testují deskové hry, nebo nasrávácí You Know What´s Bullshit, ve kterém se zaměřuje na obyčejné věci u kterých si ani neuvědomujete jak vás serou. Jako třeba obaly DVD.
The Joker Blogs
Tak trochu jsem váhal, zda sem tento seriál zařadit, jelikož se nejedná o horor, nicméně mráz po zádech často vyvolává a není v něm nouze o šílené a krvavé kousky. Takže vlastně proč ne, vždyť je to to, co chceme. Možná jste si všimli, že známý režisér Christopher Nolan natočil nějaké ty filmy o Batmanovi a pojal je trochu vážněji, než předchozí, dá se říci komediální filmy (I když na verzi z roku 1966 nic nikdy mít nebude). Momentálně byl vypuštěn třetí film Temný rytíř povstal, který se zaměřuje na třídní nepokoje a boj proti zlotřilým kapitalistům, kteří mají peníze a obyčejní lidé peníze nemají, což je štve, ale něco s tím dělají až příjde tlustý Darth Vader v letním outfitu. To že na mě zvláště tento třetí film působí víc směšně, tady rozebírat nehodlám. Ani to, že každý z jeho filmů měl jistou negativní reklamu (smrt Ledgera, střelba v Coloradu), která mu zajistila dopředu status kultu. Zaměřím se na film Temný rytíř, ve kterém Heath Ledger ztvárnil působivou a zajímavou postavu Jokera. Web seriál The Joker Blogs totiž navazuje na události tohoto filmu, Joker je dopaden, zavřen do léčebný pro choromyslné Arkham, kde by se měl léčit. Ale stejně jako neznáme lék na rýmu, nemůžete ani vyléčit Jokera. Ba ani vytvořit jeho psychologický profil, o který se pokouší při rozhovorech s Jokerem doktorka Harleen Quinzel. Fandům komiksu je jistě tato postava známá, jelikož jí její posedlost osobou Jokera přivedla na stranu zla a ona se stala Harley Quinn. Doktorka Quinzel si rozhovory s Jokerem nahrává a ten jí několikrát řekne, že ta videa dá jeho známý na youtube. Tady vzniká podstata seriálu „Joker bloguje“, protože kromě oficiálních videí z terapie Joker nahrává i své další řádění, které se zprvu dotýká jen zaměstnanců Arkhamské léčebny, ale pak se dočkáme i útěku a řady bizarních epizod, jako Brokovnicová svatba, či Večeře u Arkhamových. Druhá jmenované je asi nejpovedenější epizodou a zachycuje co jiného, než večeři doma u doktora Arkhama, kde je paradoxně hostitelem Joker. Rozehraje tam působivou psycho hru ve stylu Saw. Nicméně chtěl jsem tím říci toto, že divák má mít pocit že sleduje reálná videa. Celý seriál se samozřejmě točí okolo Jokera a to je to, co dělá seriál tak působivý. Výkon Scotta McClura je totiž doslova dechberoucí, nesnáží se Ledgera kopírovat, ale hraje postavu Jokera trochu po svém. Ale strach z něj rozhodně jde a jaho výkon je až neskutečně uvěřitelný, pokud by Nolan do některého z dalších netopýřích spektáklů potřeboval znovu Jokera, tady má jasnou volbu. Joker je šílený a je naprosto nemožné zařadit ho do některé škatulky, jeho šílenství je totiž absolutní i přesto, že vypadá jako hrané. Podle jeho vlastních slov: „Optimista vidí tuhle sklenici poloplnou. Pesimista ji vidí poloprázdnou.“ Na otázku jak ji vidí on odpoví: „Já bych ji převrhl.“ A o to jde, Joker se zprvu snaží rozjíždět psychologickou hru s personálem, ale již po chvíli, tedy po první vraždě, zjistíte, že není jenom kecal.
Na to, že je The Joker Blogs ryze fanouškovský počin, mu prakticky nejde mnoho vytnout. Jistě, objeví se mrkající mrtvola, nebo situace, kdy si říkáte: A kdo jako drží tu kameru?! I tak si ale drží profesionální standart můžu jej rozhodně doporučit.
BlackboxTV
Blackbox TV je youtube channel zaměřený na tvorbu horor scifi krátkých filmů. Najdete tam také spousty minisérií, nicméně vlajková loď jejich tvorby je web seriál o stejném názvu jako jejich kanál, tedy BlackboxTV. Jedná se v podstatě o soubor několika mysteriózních a hororových krátkých filmů, které na sebe epizodně nenavazují, většinou s nějakou otázkovou pointou na konci „Co byste kdybyste“. Seriál má epizodu od epizody kolísavou kvalitu, nicméně vyznačuje se řemeslně zvládnutou filmařinou i nějakými těmi efekty. A zabývá se všemi možnými tématy, od paranormálních jevů a až po sériového vraha, který zabíjí mladé ženy.
Compulsions
Ano, i na zvrhlíky a zvrhlice dojde. Compulsions, česky Choutky pojednává o třech psychicky narušených lidech, kteří mají své zvláštní choutky, které ukájejí tak, že je prostě dělají a užívají si je. O jaké choutky se jedná vám prozrazovat nebudu (no dobře, čekejte například sadistu), ale rozhodně doporučuji shlédnout, přičemž upozornění že seriál není pro slabé povahy má v magazínu jako je Howard asi takový smysl, jako upozorňovat že bodnutí nožem bude bolet. Ale je tomu tak, seriál je na youtube poměry relativně drsný, na druhou stranu má opravdu profesionální zpracování, za což posbíral mnoho ocenění, především prestižní cenu Streamy, což je obdoba Oscara u filmů a seriálů běžících na webu. Navíc, po shlédnutí seriálu možná objevíte i u sebe nějaké ty choutky…
Fear Clinic
No jo, nemocnice a horor, kolikrát už to tady bylo? Na nemocnici přeci nic děsivého není, v noci tam na vás nevybafne malá japonská holčička a ani doktoři neprovádějí ve sklepení genetické experimenty. V nemocnici už jsem náhodou byl, takže to vím. Nicméně kde jsem nebyl, je klinika řízená samotným Freddym Kruegerem. No, to zase kecám, ale je to fakt, kliniku řídí samotný Robert Englund.
Klinika strachu jeambiciózní pětidílná minisérie z produkce Fearnet.com, která ukořistila ceny Streamy za speciální efekty a zvuk. Což už něco znamená a na looku seriálu je to hodně patrné, opět profesionální práce. Mimo jiné, nemáte pocit, že je Robert Englund v kdejaké blbině? Nemyslím tím kvalitu díla, ale je fakt, že ten chlápek toho točí tolik, že by pak člověk ani nečekal, že se objeví v takovém prťavoučkém seriálu někde na internetu. No nic. O co že v seriálu jde? Každý díl je zaměřen na nějakou fóbii :
Hydrophobia – strach z vody
Scotophobia – strach ze tmy/noci
Entomophobia – panický strach z hmyzu
Misophobia – špatná snášenlivost zvuků
Claustrophobia – strach z uzavřených prostor
To je totiž to, co doktor Andower na své klinice léčí. Tedy aspoň to si myslí budoucí pacienti. Pravdou je, že fóbie na klinice narostou až do děsivé skutečných rozměrů a vy budete zírat. Doktor totiž pacienty zavře do „komory strachu“ kde se své fóbii musí postavit čelem. A někdy i jinými částmi těla. Tedy člověk nesmí odejít po prvním dílu, který je jednoznačně nejslabší. Za to prostředek seriálu má pořádné grády a dovolím si říci, že opravdu vyděsí. Z jednotlivých dílů pak, ač se to tak ze začátku nezdá, postupně odhalujeme nějaké to tajemství okolo doktora Andowera.
The Dead Hour
Dead Hour u nás není příliš známá, ale je od tvůrců celovečerního hororu z roku 2008 The Wretched, který je u nás bohužel také neznámý. Výhodou je to, že teď o nich víte, další bod pro Howard! Seriál se dočkal i druhé série a jeho struktura je ryze povídková a inspiruje se v klasických seriálech jako Příběhy ze záhrobí, Zóna soumraku, nebo Krajní meze. Jednotlivé epizody kolísají mezi thrillerem, scifi a hororem, nicméně jejich náplň je vždy mysteriózní, tím pádem potěšující pro každého fandu strachu. Zpracování je nízkorozpočtové, nicméně to ději nijak neuškodí a tvůrci se s prázdnou peněženkou poprali se ctí. Seriál běží na oficiálním webu thedeadhour.com, kde je archív všech epizod a nějaký další zajímavý stuff, například odkaz na krátký duchařský film New House.
The Throwing Stone
Házení šutráků je v podstatě hororový Breakfast Club, kde je parta středoškoláků rozdělená hezky ve stylu amerických teenage filmů do kast podle popularity a dřepí v sobotu ve škole. Máme tu tedy klasickou teenage skvadru, ve které jsou všechny klišoidní postavy, od prom queen, přes atleta, až po šprta. Děj seriálu spočívá v tom, že studenti začnou jeden po druhém mizet a tak musí překonat třídní rozdíly mezi sebou, aby přežili a vůbec přišli na to, co se to v liduprázdné škole děje. Kvalita seriálu je spíše odpočinková a úsměvná, protože skoro na všem je vidět nízký rozpočet, což by tedy zase až tak nevadilo, ale do toho se také přidává lehce přitroublý scénář a epické herecké výkony (myšleno ironicky).
The Divine
A rozloučíme se těžkým kalibrem. The Divine je projekt, který odstartoval na Kickstarteru, kde se na něj zájemci skládali různými částkami. Výsledek za to ale stojí, motion capture, speciální efekty, masky, vše je výborné, stejně jako komiksově laděné vyprávění o kazateli a jeho ekipě, která bojeje se zlem a řeší přitom otázku víry, protože často musí porušit daná pravidla.
To by byl zhruba výpis toho, co byste na webu rozhodně neměli přehlédnout, je to totiž zdarma a navíc vám to může poskytnout inspiraci pro vlastní tvorbu, protože je až ostudné, že v českých zemích žádný hororový webseriál nevzniká. Pokud bychom se nedrželi jen hororu, je toho samozřejmě spousta dalšího a vlastně nevím proč nedoporučit, protože dílka jako Fallout: Nuka Break, H+, nebo Continuum rozhodně stojí za podívání, protože scifi a horor k sobě mají relativně dost blízko (je Alien scifi, nebo horor?).