Ještě fatimské zamyšlení
V této chvíli a v takové situaci nebude na škodu, zamyslíme-li se znovu nad známým, ale stále ještě nedoceňovaným druhým fatimským tajemstvím.
13. července 1917 tři malí portugalští vizionáři Lucie, František a Jacinta nejprve spatřili vizi pekla, tvořící tzv. první část fatimského tajemství. Po ní jim Svatá Panna řekla:
„Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého Neposkvrněného Srdce! Budete-li konat, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a budete mít mír. Válka se schyluje ke konci (1. světová). Nepřestanete-li však urážet Boha, za pontifikátu Pia XI. začne další, horší. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že to je ono velké znamení, že Bůh hodlá potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem a pronásledováním církve a Svatého Otce.
Abych tomu zabránila, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby každou první sobotu (v měsíci) byla činěna nápravná přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Ne-li, Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování církve. Mnoho dobrých bude umučeno, Svatý Otec mnoho vytrpí, četné národy budou zničeny. Nakonec moje Neposkvrněné Srdce bude triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude na určitý čas přiznán mír. V Portugalsku bude dogma víry stále zachováno, atd.“ (Dále navazuje bezprostředně 3. tajemství, které vlastně začíná větou „V Portugalsku bude…“, ale ke kterému se obsahově naprosto nehodí vize, jež nám byla v roce 2000 oficiálně předložena jako 3. tajemství).
Své požadavky Svatá Panna sestře Lucii upřesnila v dalších, soukromých zjeveních, a to v roce 1925 a 1929.
Prvním a základním požadavkem Panny Marie bylo zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci. Víme, že tento požadavek nebyl v tomto smyslu dosud splněn. Od první konsekrace, kterou učinil v roce 1942 papež Pius XII., došlo k několika dalším konsekracím - zejména v roce 1982, 1984 a 2000, ale žádnou z těchto konsekrací nelze považovat za vyhovující, neboť konsekrační formule byly zaměřeny na svět jako celek, a tak byla zasvěcení provedena příliš všeobecně, neadresně, zatímco Panna Maria požaduje výhradní a konkrétní zasvěcení Ruska. RUSKA, NE SVĚTA.
K takové konsekraci dosud nedošlo, což potvrdila samotná sestra Lucie, i když se po roce 1989 vynořilo mnoho zmatečních (a možná schválně zmatečních) článků, snažících se veřejnost přesvědčit, že všechno je v nejlepším pořádku.
Ale nedejme se tím desorientovat a konkrétně se ptejme: Co to znamená „obrácení Ruska“? Oficiální znalec Fatimy P. J. M. Alonso to v publikaci „La vérité sur le Secret de Fatima“ - „Pravda o fatimském tajemství“ napsal zcela jasně:
Lucie byla vždy přesvědčena, že konverze Ruska se netýká jen návratu národů Ruska k pravoslavnému křesťanství spojenému s opuštěním marxistického ateismu Sovětů, ale že se vztahuje k jeho naprosté a integrální konverzi návratem k jediné a pravé církvi katolické, římské.
Nuže, jak tomuto požadavku vyhovuje dnešní Rusko po rozpadu komunistického SSSR? Je zde mnoho důvodů svědčících o tom, že v tomto požadovaném smyslu se Rusko neobrátilo; uvedeme aspoň tři:
1. Zákon o „náboženské svobodě“ z roku 1997 prakticky diskriminuje katolickou církev, neboť jí vlastně znemožňuje širší evangelizaci; katolická církev je jím snižována na úroveň různých církviček, což je v duchu falešného ekumenismu.
2. Je dostatečně znám odpor moskevského patriarchy a celé pravoslavné církve vůči vstřícnému stanovisku katolické církve a je známo, jak nesmířlivě se pravoslavné duchovenstvo zachovalo vůči papeži Janu Pavlu II. při jeho návštěvě Ukrajiny.
3. Letos jsme byli svědky toho, že Rusko se spojilo do přátelského bloku s ateistickou komunistickou Čínou a hovoří se i o spojení s Indií, mateřskou zemí všeho orientálního panteismu, základu protikřesťanské ideologie New Age. Je toto svědectvím hlubšího a všeobecnějšího obrácení, byť třeba jen na pravoslaví?
Ostatně že se Rusko dodnes neobrátilo, o tom svědčí i samotný text 2. tajemství. Praví se v něm výslovně, že nakonec bude Neposkvrněné Srdce Panny Marie triumfovat, ale teprve tehdy jí Svatý Otec zasvětí Rusko, a to se až v důsledku toho obrátí. Tedy v poslední chvíli před ustanovením Kristovy pozemské vlády.
Nemylme se, všechno začíná nasvědčovat tomu, že onen proslulý „fatimský bič“ je v Božích rukou opět připraven. Je zajímavé, že o tom byli přesvědčeni jak kardinál Newman, tak abbé Gaume, o nichž jsme hovořili v úvodní rozpravě.
Na to nás upozorňují už i starozákonní proroci, například Jeremiáš, Ezechiel a Jonáš, varující před vpádem četných národů ze severu. My se na tomto místě omezíme na citaci aspoň malého úryvku z knihy proroka Joela.
Hlavním obsahem Joelovy knihy je „Hospodinův den“ a po něm následující veliká obnova celého světa. Najdeme zde dvě závažná poselství o strašlivém „vpádu kobylek“. Hned v 1. zpěvu Joel volá:
Procitněte opilci a plačte, naříkejte, všichni pijáci vína, pro mošt, který je vám odňat od úst. Do mé země totiž přitáhl národ, mocný a nesčíslný, jeho zuby jsou jako zuby lva, jeho tesáky jako tesáky lvice… Mou vinici změnil v poušť, mé fíkovníky v chrastí… Z Hospodinova domu byl odňat obětní dar i úlitba… (1,5-7,9)
Tento první zpěv je zakončen nářkem lidu nad všeobecným zničením. A zde počátek 2. zpěvu:
Ať se chvějí všichni obyvatelé země, neboť Hospodinův den přichází, už je blízko! Je to den temnoty a mlhy, den mraků a bouře. Jako se úsvit rozprostírá po horách, tak přichází lid mnohý a mocný, jakého nebylo od věků… Oheň před ním hltá, plamen za ním pálí. Před ním je země jak zahrada Edenu, a za ním jen pustá step, nic mu neunikne… (2, 1-3)
Načež následuje líčení strašné až strojové přesnosti, s jakou tento nepřítel vše ničí. Pouhá literatura? Anebo skutečnost?
To ponecháme na úvaze čtenáři.