Hlad.
Afričani jedí albíny! Už je to tak! Možná mě nařknete z morbidnosti, ale je to tak. Psali o tom v Mladé frontě a tam už přeci bezmála padesát let píšou pravdu! Afričani albíny žerou a nikdo je nenapadá z rasismu…Prý když pojíte albína, tak jste potentní. Říkají Afričani. Moc potentní. Nevím jak bych byl potentní já, kdybych pojedl „spoluobčana“, ale určitě vím, že bych z toho zvracel Moc bych zvracel, doslova bych z toho blil! Ale proti gustu… Co já vím, jak takový albín chutná, třeba je to pochoutka. Fakt nevím, a že už jsem se cpal různým svinstvem.
Ovšem, asi vám není zrovna jasné, kam svým úvodem směřuji. Takže teď vše napravím: Kdybych byl rasista, tak bych zvolal: „Sněz si svého cigána!“ a kdybych byl nacionalista, tak bych přímo zařval: „Sežer si svýho Roma!!!“ Jenže nejsem ani jedno ani to druhé, a tak se na problém pokusím nahlédnout nestranně, ba přímo vědecky. Afričani žerou albíny a my s hnusem odkláníme zrak. Přitom to není tak úplně hloupý nápad. Třeba by se tím způsobem dala vyřešit bytová otázka?! Nebo přeplácení sociálních dávek určitému druhu spoluobčanů, nechci říci přímo určitému etniku…A ještě by ono pojídání nepřizpůsobivých spoluobyvatel, mohlo vyřešit problém krize.
Neboť jsem slyšel, že vypukla krize. Strašlivá krize finanční. Zaslechnul jsem to zrovna včera. To když jsme byli s Andělem na rautu, a tam se na toto téma bavili. U stolu sedělo několik diet, asi patnáct až dvacet plastických operací a většina naších spolustolovníků, byla ekonomicky velmi soběstačných. Diety si hlídaly figuru a „plastici“ si hlídali úplně všechno. Byli jsme hosty na slavnosti čehosi slávyhodného, čehosi dobročinného a čehosi absolutně zbytečného, a jak je v kraji zvykem, stoly se prohýbali pod tíhou pochutin a chlastu. Okolo zuřila krize. Prý všude. A prý je v tom dost lidi namočených. Chudáci. Nuzáci. Co jen s nimi bude?
Krize decimuje kraj mých předků, a holky se zatím bavily na téma, co všechno nesmí sníst. Průběžně během hodování se odbíhaly vyzvracet. Jejich večírek monotématicky proběhl ve střídavém zvracení a střídavém plnění útrob pochoutkami všeho druhu. Diety vlastně nic jiného ani nedělaly, plastické operace se ještě stačily dívat do zrcátek a neustále opravovat svůj, stále nedokonalý zevnějšek. Bylo to marné, neboť nikdy nebudou dostatečně krásné, aby byly i dokonalé…
Zatím pod okny lůza „oslavovala“památné události, které se staly před dvaceti léty, a opět zuřila, ale tentokrát řvala“Máme holou prdel!“ Již tradičně jim to nebylo nic platné, jejich problémy s jejich pozadím nás nezajímali, a ze znalosti věci jsme věděli: že ta pakáž řve skoro furt, ale v zásadě je neškodná, hloupá a manipulovatelná – inu masa, a k našemu rautovému stolu je stejně nikdo nepozve…A to i přesto, že jídlo neubývalo a chlast tekl skrze nás jak veletok. V sále pak zábava měla již tradičně“vysokou úroveň“. Padli první na šrot zpití štamgasti, byli objeveny a poté demonstrativně zfackovány ženy důležitých potentátů, většinou se prozatím oddávajíc rychlo sexu s personálem, posléze budou v této činnosti pokračovat i s řidičem rodinné limuzíny nebo osobním strážcem – och, proč je ten život samé klišé?! Ještěže s Andělkou nevlastníme ani řidiče, ani bogyarda, ani osobního trenéra…i tak někdy nestíhám!
Chtěl jsem psát o hladu, jenže s plnou hubou vepřového kolena a tupou hlavou, vypláchnutou vyleženým ležákem, to není vůbec snadný úkol. Je to jako v tom vtipu o mladém bankéři, kterého postihla krize, pak konstatuje „že je na tom mizerně, protože jí plesnivý sýr, pije staré víno a jezdí v autě bez střechy…“Tak, i takhle je na tom určitá část společnosti. To nejsou ti lidi“z kličema“. Kde těm je konec?? Většinou stojí ve frontě na pracáku, anebo ukecávají exekutora, aby jim ještě počkal. Hlad ještě nemají, ale chuť dát někomu do držťky velikou!
Jak je vidno, velikou oklikou jsem dnes došel od pojednání o velmi specifických zvycích“primitivních národů“, přes kritiku blahobytné třídy, až po reflexi dvacátého výročí tvz. „sametu“. Nějak jsem se v tom „rozpliznul“, ale pokusím se dát tomu lamentování jakýsi tvar. Něco okecat – tak v tom jsem mistr. Tož uvidíme:
Raději provedu „úklid“v dnešních tématech a popoženu své jalové polemizování k závěru. Takže u těch“primitivních národů“, bych se ještě zdržel, neboť nedávno zemřel ve sto létech, nestor sociální antropologie, profesor Cloud Lévi Strausse, slovutný a neopakovatelný vědec. Napsal skvělé pojednání o životech“divochů“. Námi tak zvaných „primitivů“. Ovšem vždy se našemu nadřazenému a namyšlenému postoji k těmto lidem smál. Měl proč. Oni jsou možná negramotní, techničtí analfabeti, a někdy zkonzumují svého bližního, ale zkuste vy vstoupit do pralesa, najít v něm cestu, zastřelit primitivní zbraní zvíře, ještě primitivnějším způsobem rozdělat oheň, vyrobit si primitivní přístřešek na spaní a žít jen tak“na divoko“. Za tři dni zešílíte, nebo vás něco sežere. Oni netrpí v tomto prostředí zimou, žízní ani hladem. My ano. Někdy příště se vás pokusím otravovat, úryvky z jeho díla. Dnes tuto ochutnávku ukončím otázkou: Víte co musel takový student umět, aby mohl studovat antropologii na Sorboně u profesora Lévi Strausse - ho? Musel umět rozdělat oheň pomocí dvou dřívek!!! Chtěl bych vědět, co musela umět Řápková v Plzni na právech….?!
K druhé části mého blábolu je zbytečné cokoliv dodávat: Prvobytně blahobytná společnost- tak to jsme my! Žlab neustále po okraj a co s tím? Hrajeme si na soucit a ještě tomu věříme. Jsme společnost která se rozteskní nad osudem jednotlivce a dokonce z nás ukápne i pár drobných na charitu. Nelépe, když si tuto oběť, můžeme odečíst z daní...Došlo vám někdy, že abychom mohli pomáhat žebrákům, bezdomovcům, bezprizorním, chudým matkám i jejich ještě vychrtlejším, i hladem trpícím dětem, že si je musíme nejprve vyrobit? Že chudí lidé nejsou chudí dobrovolně. Že tato společnost tuto nerovnováhu potřebuje, aby se mohla chlubit, jak je humánní, jak je lidská, jak je štědrá, jak je citlivá??? Mě ty“socky“taky nebaví, jenže je to odpad NAŠÍ společnosti! Takže proč to bereme za jediný možný a spravedlivý systém. Řád. Proč říkáme, že si takový osud zaslouží a stejně po jiném netouží, případně, že nemají na lepší život buňky.Systém ve kterém se má pět procent obyvatel náramně, šedesát procent vyžije a zbytek tluče klín klínem. To má být vrcholem evolučního vývoje? Fakt vám to připadá normální? Tohle že je spravedlnost? Bývalý taxikář miliardářem. Fízl premiérem. Bankéř mesiášem…
Mě minule docela vyděsila reportáž v TV, kdesi z Detroitu( to je v jú es ej, tam co vyrábějí, vlastně vyráběli automobily ), byl tam chlap co seděl u stanu, venku, u plynového vařiče s ešusem a dětmi za zády, a povídal“víte já si nikdy nedokázal představit, že mě to někdy může potkat…!“ Může….bohužel i vás. Bděte!
Ten dav venku byl prakticky stejný, jako onen „s klíčema“, ti nabobi shlížející blahosklonně a znuděně z oken oné rezidence , byli taktéž titíž jako před dvaceti léty( no skoro) bývalý vekslák vedle stbáka, politruk okolo ramen s pinglem, šlapka se soudružkou – inu“elita národa“. Pozorujte pupkatého soudruha, který si osvojil vystrčený prostředník, co odpověď na jakékoliv vaše dotěrné otázky, a asi vám bude smutno. Rozpačitě. Nenapadá mě slovo, které by můj pocit vyjadřovalo. Ale nechci být zase za skeptika. Třeba je nám v těchto časech opravdu lépe a třeba to opravdu jinak dopadnout nemohlo. Třeba….
Tož tak nějak dobrou
EM