Přemluvená bába...
Přemluvená bába.
Seděla v ošuntělém křesílku na chodníku ulice Svatopluka Čecha v Ostravě, a o zchromlé kolena měla opřené berle. Stará paní. Smutně koukala na to, jak ji svalnatí mládenci vynášejí na chodník před dům starý nábytek a obnošené šatstvo... Na domě se skvěl nápis RPG byty. Z čelní stěny protějšího domu na ni zhlížel komunistický konfident Babiš, a sliboval - nejen ji, že ji a všem kdo mu na jeho sliby skočí zajistí: „šťastnou budoucnost“... Smutně se usmála. Babička.
Nevím, zda to byla ona babička, které o obličej rozbíjela jurodivá zdivočelá cháska vajíčka a přitom se nesmírně bavila. Ale určitě to byla ta babička, kterou, před minulými volbami, „přemlouvali“ mladí, aby zvolila „šťastnou budoucnost“. A šťastnou budoucnost prý zajistí maličkost – když zvolí Karla! Zvolila! Vnuk vyhrožoval, že k ním přestane chodit na návštěvu! Dědu urážel, ba i hrubým násilím vyhrožoval... Už nechodí. Poté co děda na smutek umřel a jí zbyla je nepatrná penze – mladý pan nechodí. Sám má ostatně starosti, až běda. Škola sice udělal! S maturitou! Co naplat,stejně je dva roky na „pracáku“! V kraji je krach a zmar – a co nám za modré z nebe naslibovali?! Povzdychla si...
Takhle se přeci tady nežilo! Práce bylo, že i v sobotu do ni chodili! Chlopek do huti - robka do koloniálu! Třicet roků! Bydlet v podnikovém bytě! Děcka vodit do závodních jeslí! Na deset roků se upsat bylo třeba – a tak se upsali! Však měli jistou robotu na deset roků! A po deseti – už byl manžel předák a věděl o železe víc než učitel chemie! Ona šla na mateřskou. Jednou – dvakrát! Pak si dodělala dvouletku a šla půjčovat knížky do knihovny. Krásné roky! Z manželem každý rok na rekreaci! Ne daleko – jen Tatry! Šumava! Balaton! Za čtyři stovky na týden... Žilo se fajn! Děcka školu studovali.. a žbrblali – nevážili si, že neplatí ani korunu, a mají titul. Hm. Jedna ho udělala. Druhá ne! No a co?! Žily pěkně obě. Jedna učila. Druhá řídila tramvaj. Chlapy si našly. Život nebyl jednoduchý – to ne. Ale to co včil?! Darmo mluvit.... Děda umřel předloni. Trápil se. Nebyl zvyklý na svět – kdy pár vykuků může beztrestně zotročit a vysávat davy nebožáků. A těch zlodějen! Ještě tu řádila „neviditelná ruka trhu“ a už tušil, že je zle. Šachtu na které fáral zeť, si koupil havíř – údržbář... Švidl! - odhadl děda a nespletl se. Od údržbáře koupil Bakala – na dluh a pak už jen dojil a dojil! Dojí doteď! Byty dostal ( !!!) zadarmo! Moc bytů! Nasadil nájmy! V hornických koloniích se bydlí dráže než v Praze na Vinohradech – neviditelná ruka trhu! Kdo nemá, toho vyhodí! Na dlažbu! Na chodník! Jako „naší“ babičku!
Ne, nechce se ji na ubytovnu! Musí! I na tu jednu cimru mít nebude... Povídali, že na ní bude doplácet stát! Ta ostuda! Ještěže se toho děda nedožil! Nikdy nikomu nic nedlužili! Když na něco neměli – tak to nekoupili! A děcka vychovali! Aj jim cosi do začátku našetřili. Teď ji naloží a její „bebechy“ a povezou do Hrušova! Na skládku. První musí něco z „majetku“ povyhazovat. Do čtyři krát čtyř metrů se toho moc nevleze! A Bakala víc nedá... Aspoň Karel mohl dát více – když se teda nechali přemluvit a volili „šťastnou budoucnost“, a zamířili s mladými: „po modré doprava“, Jo a „pro naše seniory zajistíme kvalitní stáří“... sliboval chemik! Pak složenku poslal! Prý statisíce dluží! Děda! Mohlo ho trefit! A trefilo!! Co teď?? V Hrušově – na skládce! Kéž by ji tam vyklopili i s tím haraburdím! Ona už nechce žít! Sama a na okraji! Jen si sama ublížit nedokáže a nikoho nezajímá – takže není kdo by ji cokoliv splnil... včetně odchodu na druhý břeh!
Babičky a dědečky svážejí do společných kotců na okraji romské osady. Hrůzné – leč pravdivé! Co s nimi?? Že?? Co ta vaše bába?? Taky ji váš mladý přemlouval?! Jistě! Od čeho měla ty modřiny, že ?!? Co letos? O důchod už ji vnuk obral! Vnučka opět nemá čas - a vy?? Sami máte svých starostí dost – tak ať bába neprudí! Vy dobře víte koho volit! A bába vás už nezajímá...Ne, ne, nezměnili jste se! Brutální pravice – vždy připravena udeřit! Opět jste na to přišli! Opět máte favority? Teď už se nenecháte zmást – už ne Nagyovou, Píč – že ne ? Idioti! Vy? Po milionté a opět Klause amnestujete! Otroci a ubožáci! Za pár šupů – řemen se zařezává do kůže a vy? - táhnete! Už od dob faraónů! Demokracie – nedemokracie! Pro vás je svobody škoda! Vám bič chybí! A kopanec... hrabě vám obého rád dopřeje! A se sudeťáckým dialektem dodá, že „Čechy on rat, oni holinka nablyskat! I zlaťak už zaplatil! Za holinka! I za děvče! I korále dopřál, když ona udělat, co on rat...“! Prase! Kdyby tomu děvčátku alespoň nebylo třináct.....!!
To jeho zpovědník raději chlapce! Někdy i dva! Když je přetlak! Teď, co neví co si počít s penězi – tak on si harém vydržuje! Kluci chodí z celé čtvrtě! Prase v komži chroptí blahem. Babička pláče...
Ale – co do báby – hlavně, když vy se máte, jak prasata v žitě....
Dobrou EM á nek