Šok.
Ta zpráva přišla, jako blesk z čistého nebe. V zemi se zastavil život. Naprostý šok. Děs. Nikdo nechápal. Nikdo nevěřil. Život ztratil smysl. Čas přestal existovat. Zůstalo prázdno Již nikdy nic nebude jako dříve!
Alespoň to tak psali. V novinách. Vysílali to v televizi, někde jako zprávu dne. Někde to podrobovali analýze. Informace o tom, běželi na internetu. Jedna šokující zpráva přebíjela druhou. Zíral jsme jako čuně po úderu. Valilo se to na mě ze všech stran. Stále naléhavější, stále beznadějnější sdělení. Četl jsem a nechápal:
„Národ nevěří!“
„To se nemělo stát!“
„Průšová se zhroutila“!
„Bartošová se opila“!!
„Pomeje svolal mimořádnou tiskovku!“
A proč to? Proč ta beznaděj? Proč ta ztráta integrity? Kdo to zavinil???
Ústředním tématem těchto dnů( alespoň podle všech dostupných, i podpultových zpráv ) byla lakonicky sdělená a přesto, tak třaskavá informace:
„Bendik vypadl!!!“
Z naléhavostí toho zpravodajství se mi dělalo mdlo. Chlastu by se ve mně nedořezal. To muselo být něco strašného, když se mnoha a mnoha obyvatelům této země, přestalo chtít žít! Tušil jsme sice, že jde hlavně o obyvatelky, a že jim nebude více než šestnáct, ale přesto to musela být strašná zpráva. Alespoň pro ně! Mě děsila ta naléhavost, ale tu míru hysterie, jsem nějak nesdílel. Asi jsem již totálně okoralý, cynický, emočně vyprahlý. Nevěděl jsem, odkud onen Bendik vypadl, a komu, ale prali to do mě ze všech stran a dávali tomu, hrozné grády, tak jsem si začal myslet, že opravdu šlo o něco, zcela mimořádně mimořádného.
Nikoho už nezajímal Janotův balík plný špatných zpráv. Nikoho teď nedojímal osud Dubaje a jeho šejků. Zhroucení světových burz, by nevyvolalo takovou reakci…Ale informace, že Bendik, to má už za sebou, tak to se stálo hitem dne! Takovou pecku, jsem už dlouho nezaregistroval. Lidé se prý“ o ničem jiném nebavili“. Okamžitě vznikly petice“Vraťte nám Bendíka“ a „Bendík na hrad“!! Raději jsem obě podepsal. Co já vím, kdo je onen Bendik a jak by se mnou zatočil, kdybych nepodepsal?! Už fakt, že má Andělka začala držet hladovku a potrestala se jednodenním nenakupováním, dostatečně ilustroval vážnost situace. Dcera prohlásila, že se vstupuje k Emo hnutí a na důkaz si namalovala na obličej, ksicht z černé barvy. Bylo mi smutno a chtěl jsem nějak těm děvčatům pomoci, ale když jsem prohlásil“že, chleba levnější asi nebude“, tak mě obě zpražily výmluvným pohledem a Andělka dodala, že jsem ignorant, který nic nechápe! Opravdu nic nechápu?! Tohle se asi ani nedá pochopit
Tragedie to byla asi nebývalého rozsahu, a já ji ještě zlehčuji. Blbec! Ignorant! Jsem prý“kulturní analfabet“! Až tak daleko, děvčata šla. Stáhnul jsme se. Byly pěkně do ruda a tady už veškerá sranda končila. Jak jim pomoci a co pro přežití tak děsné zprávy mohu udělat, jsem nezjistil. Nejlépe bude, když se schovám za noviny a budu doufat, že se ten malér okolo prožene. Jako obvykle.
Tož tak. Osud Bendíka bude asi nějakou dobu ještě zmítat touto „vyspělou“ společností, asi až do příští neděle, než se stane na této scéně, znovu něco tak „šokujícího“ a pak se objeví, jiné, výživnější kauzy a aféry, a znovu to budou zprávy, zcela fatálního a mega galaktického rozměru!
Pa moji milí, a snad se vám tato a i jiné „zprávy dne“, podaří rozdýchat. Snad to půjde, ale ztuha!
Dobrou
EM