Civilizace.
Čtu. Když mě přestane bavit přepočítávání peněz a Andělka dělá že není, tak si někam zalezu a čtu. Teď v čase krize, když není co bych přepočítával a anděl už má dost mého neustálého hudrování na stav této, tak infantilně hloupé a ještě totálně zkorumpované společnosti, takže se přede mnou ukrývá, já pak nemám oběť a tak čtu. Čtu a beru ty knížky nějak hákem. Někdy mám cukání, že bych vás už třeba měl seznámit s tím co mi připadá zajímavé a hlubokomyslné. Jenže, jak říká můj šéf, když mu chci některou z „mých“ knih půjčit, že si takovou literaturu rád odpustí. Pesimismus a skepsi, kterou mu taková literatura dodává, jen stěží rozdýchává a že dokud tyto knihy nečetl, tak mu bylo na světě docela dobře, ale poté, co se nechal přemluvit a některé z mnou doporučených titulů přečetl, neměl z něj jeho psychiatr žádnou radost. Stal se pak velmi melancholický až zádumčivý. To mě se netýká. Já můžu číst co chci a přesto jsem rozený, jak jistě můžete sami posoudit, optimista a vtipálek.
Jen málo toho co čtu, do vás tlačím. Až dnes. Dnes jsem se rozhodl, že vám „nasypu“něco perel z knihy, jenž mě zrovna velmi zaujala. Ta knížka se jmenuje“Sobecký gen“, napsal ji světově uznávaný biolog Richard Dawkins a jak je již z názvu zřejmé, pojednává o tom odkud jsem sem přitáhli a proč jsem takoví křiváci. Ale ta historie je stará miliardy let a my jsme jen jedním z omylů přírody. A tento úryvek, který vám dám dnes ochutnat, vám podá ještě jeden z pohledů na naší civilizaci. Je zvláštní, že jde o prvek v živočišné říši vyjímečný. Ostatně posuďte sami a pak si můžeme ještě krapet poplkat – například na téma altruismu:
Jedinci, kteří mají příliš mnoho potomků, jsou v přírodě potrestáni, ne však vyhynutím celé populace, ale tím, že jen málo jejich potomků přežije. Geny pro přílišné rozmnožování potom nejsou předány do další generace ve velkém množství, neboť řada jedinců s těmito geny se nedožije dospělosti. V moderní lidské společnosti už není velikost rodiny omezena objemem zdrojů, které mohou poskytnout rodiče. Pokud muž se ženou zplodí více děti než uživí, zakročí jednoduše stát, což znamená zbytek populace, a pomůže udržet nadbytečné děti zdravé a živé. V podstatě neexistuje způsob, jak zabránit páru, který je zcela bez prostředků, aby měl tolik dětí, kolik může žena donosit. Sociální stát je zcela nepřirozený! V přírodě nemají rodiče, kteří mají více dětí, než mohou uživit, moc vnoučat a jejich geny nejsou předány dalším generacím. Altruistické omezování porodnosti není v přírodě potřeba, protože tam neexistuje žádný sociální stát. Každý gen pro přílišnou bezuzdnost je řádně potrestán: potomstvo s tímto genem zemře hlady. Vzhledem k tomu, že my lidé se nechceme vrátit ke starým sobeckým způsobům, kdy bychom nechávali děti z velkých rodin zmírat hlady, zrušili jsme rodinu jakožto jednotku ekonomické soběstačnosti a dosadili za ni stát. Avšak privilegium garantované podpory by se nemělo zneužívat. Antikoncepce bývá napadaná jako“nepřirozená“. To je pravda. Je velice nepřirozená. Ovšem stejně nepřirozený je sociální stát. Většina z nás však pokládá sociální stát za nezbytný. Ale nepřirozený sociální stát nemůže existovat bez nepřirozeného omezování porodnosti, jinak by to vedlo k daleko horšímu utrpení, než k jakému dochází v přírodě. Sociální stát je zřejmě největší altruistický systém, jaký kdy živočišná říše poznala. Každému altruistickému systému je však dána nestabilita, neboť je bezbranný proti sobeckým jedincům. Lidé, kteří mají více dětí, než jsou schopni uživit a vychovat, jsou příliš omezení, než abychom je mohli obvinit z vědomého zneužívání. Instituce a vědci, kteří je v tom záměrně podporují, ve mně vzbuzují daleko větší podezření.
Tak to bychom měli. Pro zajímavost – Richard Dawkins tuto knihu sepsal již v roce 1976…A teď se prosím pěkně píše rok 2009 a „sobeckých genů“ je tolik, že až černo! Já se tady, prosím pěkně položím na otázku: jestliže je známo a jestliže víme, že lidi jejichž jediným zaměstnáním je zalidňovaní planety a výběr sociálních dávek přibývá geometrickou řadou a že je zkrátka dříve nebo později neuživíme, tak proč nemůžeme vykřiknout“Dost“!!
Je to zvrácená forma altruismu. Nechci, aby mé pojednání mělo rasový podtext, ale asi to tak stejně vyzní, a není to moje chyba. A ještě se najde dost idiotů( že pane Kocábe?! ) kteří nás budou přesvědčovat, že existuje určitá část obyvatel, paradoxně prý minoritní, která se nestará, čím své potomstvo uživí, ale že to je jejich naturel a my musíme pochopit a ble, ble, ble…. Množí se jako diví a vykřikují, že na to mají právo. Právo. Jaké právo máme my? Držet hubu a táhnout? Vydělávat a sypat a sypat. Z knihy profesora Dawkinse zní jednoznačně – tohle je proti přírodě! Sobecký gen není agresivně sobecký, ale velmi propracovaný systém - je to přírodní projekt rovnováhy a přežití. Starý lev je roztrhán smečkou hyen, chromá laň vlkem, přemnožený lumík zredukuje své množství tím, že jeho samice přijdou o rozmnožovací schopnost. Příroda je z idealistckého pohledu člověka cynická. A člověk, jako „pán tvorstva“, draze zaplatí. Naše pseudohumanita dojde spravedlivého trestu. Možná, že z mého psaní budete mít pocit, že opravdu jsem krajně pesimistický, ale já tomu ale říkám, že jsem ryzí realista.
Zajímalo by mě: kolik by nás běhalo po planetě, pokud bychom si museli vždy své potomky uživit? To že se množíme je zcela přirozené. Pouze si nejsem jistý, zda existuje v přírodě podobný druh, jenž si dovolí množit a nevědět čím své mláďata uživí. Všimněte si, že v tvz. „vyspělých společnostech“, je dětí jen v poměru k možnostem společnosti a že se v každé takové společnosti existuje vrstva, která parazituje na humanitním společenském řádu a jejím majetkovém nadproduktu. Možná, že používám mnoho pseudovědeckých termínů. Máte pravdu. Mi se stačí podívat z okna a už vidím naší místní minoritu, která mohutně pracuje na tom, aby se stala majoritou. A že se jim to, dříve nebo později podaří a že už v roce 2020 budeme mít Lájoše za presidenta? Tak to nemusí být až taková utopie, jak se zdá.
My máme“problém“. V jiných zemích existují jiné“problémy“. Vzpomínám si na televizní přenos tuším z mistrovství světa, kde hrála v Německu dvě mužstva : Němci proti Turkům. A tam, na tom stadionu vlálo více vlajek tureckých než německých. V Německu!! A pak jsem k onomu zápasu četl fiktivní rozhovor. Bavil se v něm Sulejman s Dietmarem z Německa a říkal mu:
„Já a můj bratr Abdul jsme se přistěhovali v roce sedmdesát“. „
„Ty Dietmare jsi měl jedno dítě a tvůj brácha Jorg dvě děti.“
„To já, jich měl osm. A můj bratr Abdul deset“…
Takže přímá úměra. Nechci urážet Turky v Německu. Třeba jsou pracovití a své děti uživí. U nás je jiná“menšina“ a ti prokazatelně své děti sami neuživí. K tomu mají nás…
Pokud jste dočetli až sem, tak vám děkuji. Vzal jsem to dnes trochu komplikovaně, ale snad to mělo hlavu a patu. Konec ještě ne…ještě to chvíli potrvá. Ale pan Dawkins( a já ) budeme mít pravdu. Bohužel.
Tak a šup, šup zpátky do práce. Nebo nebudou daně a z daní na dávky a to by se Gejzovi asi nelíbilo. Hm…
Dobrou
EM