Lékaři.
„Doktore, já vím co mi je“ zachrčel jsem.
„Umřu!“ řekl jsem odevzdaně až smutně.
Doktor se na mě zamyšleně až zkoumavě podíval. Promnul si plnovous a povídá:
„Milý pane, dovolte abych vám od této chvíle, mohl říkat kolego! Neboť jste zcela přesně diagnostikoval situaci asi sedmi miliard lidí na planetě Zemi! Všichni umřou. Jednou určitě. Samozřejmě i vy umřete!“napálil to do mě zcela natvrdo!“Zcela určitě umřete“, napálil to do mě takhle naplno a hned pravdu! Ty jo! Vůbec mi to nerozmlouval, surovec!
Začal jsem mít trošku pocit, že si snad se mě dělá srandu. Možná jsme si o takovou odpověď trošinku řekl sám - ale za co je placen, ten šarlatán?! – přeci, aby mi to rozmlouval, hledal medicínu a ne mě skopnul ze schodů! Nebo je to takový řezník a každému to napálí z voleje? Felčar jeden. Mastičkář! Co si o sobě myslí? Takhle mi to nemilosrdně dát a jak já, mám teď asi s tou informací žít? Začal jsem chápat, proč Stalin ty doktůrky nechal střílet! Tedy přesněji – nechal je střílet. Pardon, ještě přesněji, nechal je postřílet! Dyť to vám jde o život, nechat se ošetřovat, takovým ranhojičem. „Umřu!“ A asi brzo, když mi to tak neomaleně napálil. Datum mi sice nesdělil a to by tak scházelo, aby ho věděl. Stačilo, že ten rozsudek vynesl.
Co jsou ti doktoři vlastně zač? V knize Richarda Gorgona Podivuhodné dějiny lékařství, jsem četl trefnou definici: Lékaři jsou tvorové, kteří podávají léky, o nichž mnoho neví, aby vyléčili nemoci, o kterých ví ještě méně, lidským bytostem, o nichž nevědí zhola nic! Ještě nedávno diagnostikovali choroby tak, že ochutnávali pacientovu moč! Ještě nedávno vrtali dírky do lebek, aby vás opustil „zlý duch“ a teď mě rovnou odsoudí k smrti! Ostatně ze stejné knihy je definice, že k převratným objevům v medicíně, došlo většinou tak, že ani sám objevitel neměl tušení, jak velký vědecký krok učinil…Například, víte že penicilín neobjevil tak docela doktor Fleming, ale profesor Domang z Porýní a profesor Florey z Oxfordu?! Jak je zřejmé, ti mastičkáři, sami nevědí či jsou. Je pak jasné, že vydám li se k doktorovi, ( u nás v Ostravě se říká“do doktora“ ), tak se vydám všanc podvodníkům, kteří mě po dobrém z ruky nepustí. Mám intenzivní pocit , že správná diagnóza doktora nezajímá, ho zajímá diagnóza, za kterou vezme největší peníz. A diagnóza SMRT ! Může být něco hrůznějšího?!
Tenhle doktor mi zamyšleně vypsal recept. Zase jsem na něm viděl tunu antidepresiv, hypnotik a opiátů, tak abych mohl přežít v nehostinném prostředí tam“za zdí“, a propustil mě do nevlídného, nepřátelského světa, v moderní odcizené metropoli, ve které jsem měl bídně zahynout. Slyšel jsem ho jak pološeptem říká sestřičce, „že to je ten, co je na hlavu“. Ale, copak můžu za to, že jsem pomalejší? Moje máma, maminka, vždycky říkala“hlavně, že mu chutná“! Tím myslela mě, to“hlavně že mu chutná“. Pravda chutnalo mi. Až do dnešní návštěvy zdravotnického( ?? ) zařízení!! Ten mě tedy dožral.„Umřu“! Ať chcípne on, patolog!
Doktor mě svým verdiktem rozcupoval. Já mu( blbec ) za to ještě zaplatil. Třicet korun! Třicet peněz!! Třicet stříbrných!!! To je jako Jidášovi. Taky Mistra odsoudil k smrti. Ale, Jidáš byl charakter, ten se alespoň oběsil. Ale tenhle otvírač lebek, to žádný formát není. Za mé peníze mě akorát vyděsil. Ať si je užije.“Sežer si je“, dusil jsem se. Hned jsem tam musel vrazit dva Rohypnoly s jedním Hypnoxem! Uf. Zase bude dobře. Zase se budu smát. Ale nesmím všemu, to se pak na mě lidi dívají úkosem. Někdy mám i divné nápady. Někdy moc divné. Skoro jako ten chlap z toho komiksu, co říkal: „Včera mě vyhodili z pohřbu. Jen jsem se chtěl přesvědčit, jestli mu přišili víčka….“. Tak takové nápady mám taky. Ještě že nechodím na pohřby…Ha, ha, ha! Fór. Jste sami poznali, že jsem jen tak zavtipkoval. Já na pohřby náhodou chodím rád.
Ale ten doktor, ten mě dostal. Jsou skoro všichni stejní. I můj doktor, co ho mám na hlavu je taky takový nelida. Prý, že musím častěji chodit mezi lidi a družit se. A ženu že si mám najít . Jenomže – já mezi lidi náhodou chodím. A ženu už mám taky. Ale nemůžu za to, že lidi okolo mě, když mezi ně přijdu, tak za chvíli zesmutní. Prý jsme pesimista. A z toho, pak jsou i oni smutní. A moje Andělka to taky říká“ jaká já jsem byla veselá holka a jak jsem se ráda smála, než jsem tě poznala…“. Tak to stále říká“než jsem tě poznala“, jsem byla veselá!“ Hm, zase to s ní, tak moc k popukání nebylo. To zase ne. Sice se smála, ale úplně všemu. Dnes se tedy moc smát nebude, až ji řeknu že umřu, že to doktor povídal. Ale, aspoň mě bude utěšovat a to já rád, tohle utěšování…
==================================================================
Si můžete myslet, že napadám lékaře a píši o problematice, kterou nemůžu znát. Anebo můžu, ale znám ji akorát z pohledu hypochondrika a to je dost zkreslený úhel. To se ovšem pletete. Já a něco nevědět a něčemu nerozumět?!! Já náhodou vím z medicíny mnoho. Za prve jsme se díval na seriál “Nemocnice na okraji“ a na „Ordinaci slabomyslných sester“ a tam se oháněly stále nějakými diagnózami, které jsem pak po mém doktorovi chtěl vysvětlit. A protože se mi zdálo, že ho tím trochu obtěžuji, tak jsme si i něco načetl. Takže, mě nějaký rychlokvašený doktůrek, jen tak nedostane!
Medici. Doktoři. Felčaři. Ranhojiči. Magistři. Alchymisti. Mastičkáři.Lazebníci.To jsou oni – lékaři si ta cháska říká a páše na nás nebohých, ty své zvrácené pokusy, které jim ojediněle i vyjdou a pak jsou ještě za slavné. Většinou ovšem na jejich „léčbu“, bídně zhyneme v cholerovém baráku…
Pročítám se Brownovou knihou a bavím se. Někdy. A studuji. Studuji a bavím se. Takže už vím, jak a proč jsou ti felčaři, tak otrlí a neschopní…vlastně všehoschopní. Ty jejich lekvary a bylinky. Klidně by vás léčili i dnes penisem oběšence, nebo močí nepolíbené panny – štěstím je, že obojí indegrience, se v současné době, již prakticky nedají sehnat. Černý kašel prý vyléčíte, když se napijete vody z lebky biskupa…Příušnice se dají vyléčit oslí ohlávkou a voděním postiženého okolo prasečího chlívku…Větrů se zbavíte výtažkem z řepíčku nebo vývarem z yuccu – co to ale ten yuccu je, to v encyklopedií nenajdete a tak stále musím obtěžovat svojí rozkošnou Andělinku prudkými valašskými vichry…ach jo! No a jsme vlastně opět, u tolik populárního krystýru. Kdo si nepamatuje ony skvělé a velmi komické scény z Haškova Švejka. Ovšem, komické jsou jen pro nezasvěcené - krystýr, to je totiž těžká životní zkušenost. A jen v řídkých případech účinná. Ale stále praktikovaná: neboť i dnes, mají tisíce lidských obětí v mysli zafixováno, že hlavním důvodem jejich existence na této planetě, je pravidelné každodenní vyprazdňování střev…Vlastně jsem mohl být tomu dnešnímu doktorovi vděčen, že mi nedal krystýr a jak ho znám, tak hned by byl hned dvojitý!
Jak je vidno i laik se může bez větších potíží samostatně vzdělat a mohu dnes jen skromně dodat , že dělat doktora bych bez větších problému svedl i já. Ale, pak Bůh opatruj vás a vaše milé…. Ostatně mohl bych směle kráčet, ve stopách, například Jamese Grahama, jenž si již okolo roku 1680 otevřel v luxusní čtvrti Pall Mall v Londýně zázračnou ošetřovnu. Jako reklamní trik na průčelí domu pověsil slepecké hole, naslouchátka, berle, brýle a další propriety, které „vyléčení“ pacienti odhodili při odchodu z jeho „ordinace“. Prostě v jeho hospitalu: „Hluší počali ostře vidět a slepí slyšet jako ostříž…!“ Reklama zabírala a tak se před jeho ordinaci tvořili dlouhé fronty. Ještě dlouho si pan Graham žil v přepychu, než mu na to přišli. To u mistra Mesmera se zase léčilo magnetismem. A když se Mesmer v Paříži zavedl, tento magnetismus nechal přenášet, hlavně na pacientky, mladé, ztepilé a vybavené asistenty. Magnetizovali opravdu velmi mocně. Zvláště“dámy ze společnosti“, propadli zcela“magnetizování“. Pak tam docházelo k mnoha scénám, při kterých se ozývaly orgastické výkřiky, vzlykot, jekot a ženy určitého, zvláště ty vyššího věku propadaly až hysterickým záchvatům.
Jak vidno, dělat lidem dobře, to dobře vynáší. Tak jako dříve, tak i dnes. Diety přežraným. Nesmrtelnost zbytečným. Krásu bezduchým. Co kategorie, to je dav ochotných do úmoru dřít, aby jim doktor dodal iluzi. Je pěkné, když se dočtete, tak jako já, že elixíry zdraví, mládí a krásy se nejlépe prodávají, když jsou jako bylinky namočené v alkoholech. Již mistři farmacie ve stoletích uplynulých věděli, že keříček heřmánku, nechají li louhovat v pintě ginu, bude po takové medicíně velká sháňka. Pak se prodá i kořen“mandragory“, dobrý leda pro magory. To je artikl tahle iluze, to vám povím. Ale co? Lezeme k těm felčarům dobrovolně, já osobně jsem tam býval více nežli doma. Jejich diagnózám nevěříme, přesto se jdeme znovu a znovu nechat přesvědčit, jak jsme na tom mizerně a doktor vám na vaší ryze existenciální otázku :„ Jsem opravdu tak vážně churav?“klidně odpoví, že „Kdyby byl na tom tak, jako já, tak dlouhohrající desku by si už nepouštěl…“! Řezník jeden!!!
To je věda, tahle medicína. Tisíckrát si opakuji, to co už mi bába říkala, že nejlépe je, být sám sobě lékařem, a stejně tam lezu. V lepším případě potkám doktorku Mášu, která na všechno ordinuje fernet, v horším toho řezníka z rána. Asi se k Mášence zase vrátím,zatím si naleji odlivku hořké a hodím se do klidu….
Ještě jednou dobrou a hlavně bezbolestnou, vám přeje
EM