Předkrm:
Ráno: proč je mi tak blbě?
Snědl jsme snad krysu??
Co já vím???
Však růži z toho bastarda,
stěží přec vydávím…
---------------------------------------------------------------------
Strach.
Strach ze mě nyní jde.
Hnus a zvracení.
To je teď, to moje,
veliké soužení…
Dal jsem se do pucu,
dal jsme se do gala.
Stejně si po mě,
z hadice stříkala…
S takovou dršťkou,
prý jsi se ještě nesetkala,
Smutno mi velice,
smutno až na špagát!
Proč já s ksichtem svým,
proč já se musím rvát?
Zrcadlo rozbil jsem,
nebylo na výběr:
takový obličej – holky, tak to je pořádně pozdní sběr…
Ke ksichtu já přidám:
hrb a panděro,
Není ti děvče mé,
se mnou moc veselo…
Jen jeden orgán mi,
kvalitně funguje.
Stále mi jen říkáš:
„z toho nic nebude…“
Chodím já městem svým,
sex se mnou nabízím.
V zoufalství – odporu,
břitvu si prohlížím…
Zkrátím já sám sebe,
o kousek maličký.
Budu ti milá má,
plésti zas culíčky??
Culíčky spletu ti,
třeba i v truhle,
budeš se, jako dnes,
tvářit tak ztuhle?!
Sám sobě.
Sám sobě na pohřeb,
zašel jsem dnes.
Rakev, sám se sebou,
kousek jsem nes.
Moc lidí nepřišlo,
pár kluků z ústavu.
A taky náš doktor,
ten doktor „na hlavu“.
Hlavu mou chorobnou,
bez mozku, bez tváře.
Nebyl jsem jen vrahem,
byl jsem i za lháře…
V hlavě nic nebylo,
jen samé sviňárny.
Které jsem prováděl,
s holkami – z cvokárny…
S holkami z pakárny,
dělal jsme hnusárny,
dostal jsem kazajku,
šoky i bití,
a z mého života – bylo mi k zblití….
Odešla.
J.H.Krchovský
Odešla…inu co, - lhal bych, že brečím…
odešla s úsvitem(alespoň s něčím)
- po čtyřech odlezla k domovním dveřím….
Že prý mi nevěří( a tomu věřím)
a že prý od včera( - lež v jednom kuse )
neměla vůbec nic
teplého v puse…
Kalhotky.
J.H.Krchovský
Máš hezké kalhotky. K Vánocům – od mámy?
Ta vůně Azuru málem až omámí.
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
Myslím, že raději zamknu ty dveře, že…
Hlaďoučké kalhotky …Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely…!