Fobie.
Onehdy jsme napsal vtipný fejeton, na téma „fobie“. Jak jinak, než že vtipný, že? Vám je už dávno jasné, že já ani jiné, než vtipné fejetony psát vlastně ani neumím. Takže fobie. To prý znamená v překladu“strach“. Strach z čehokoliv. Například já mám strach z cigošů. Ale to prý není strach, povídal mi primař, zatímco mi sundával z hlavy elektrody, to prý je rasismus. A oni jsou prý tak laskaví, že mi ho pomůžou vyléčit…Laskaví možná jsou, ale ty rány kterými mě „léčili“, mi málem urvaly hlavu. Teď mám pro změnu, zase já strach z primáře. To jsme zvědavý, co mi nasadí, abych ho měl rád…Ale funguje to, teď už mám rád i cikorky( he,he) alespoň to každému na potkání vykládám. Ty rány do hlavy, ty vám fakt nepřeji…
Tohle jestli teď nasadí plošně a donutí nás k lásce, tak budete i vy Paroubka milovat!! Fakt! Ha, ha – trošku jsme dnes do tvorby nasadil fantasii. Ale když to dotáhnu ad absurdum, tak budou všichni k pomilování. I tchýně!!
S vaším svolením, jen tak trošku rozvinu, svoji původní ideu. Onoho primáře, totiž vůbec nezajímalo, z jakého pramene může můj strach, má fobie, moje Romofobie, pocházet? A přitom to má tak snadný a racionální základ! Vyrážka se na mě vyrazila, a docela jsme se hrůzou opotil, poté, co jsme se dočetl, že se z Kanady vrací dvatisíceosmset Romů!! Ano, čtete správně, zpět do země se řítí 2 800 lájošů! Mě jebne! A to je ten důvod mého strachu - důvod mojí úzkosti! Je mi jasné, že jen co jste se teď tuto zprávu, ode mě dozvěděli, tak se vrháte ke krizové lince a chrčíte do sluchátka prosbu o pomoc! Pošetilci. Asi taky toužíte, užít si elektrošoků. Nikdo vám totiž tady nepomůže! Jdou zpátky a jsou hladoví – máte(máme) se na co těšit! Teď vám snad alespoň dojde, proč ty bukvice z USA o nás právě teď začaly roztrušovat, že jsme rasisti, fašisti a nemáme cikorky rádi. Těm idiotům ze spojených států a z Kanady došlo, co jsou ti lájošové zač a proč tam opravdu přišli, a co po nich chtějí, a co je to bude stát, a tak nám je teď střílejí z praku zpátky. A chtějí, abychom je vzali zpátky a měli rádi! Já to řeknu naplno, i když po mě Kocáb půjde:Opravdu je rád já osobně nemám, a můžete si do mě pouštět třeba třistaosmdesát, tak je stejně rád mít nebudu! A i kdyby mě Lejla vycévkovala – neustoupím!Do Kanady jich odešlo osmnáct set a vrací se jich dvatisíce osm set!! To se vám zdá normální? Za dva roky stihli naplodit tisíc lidí z tak malé komunity!! A to nám ještě oznamují, že prodali byty před odchodem. A že se nemají kam vrátit!Už jsem chtěl napsat“jejich byty“, ale včas jsem se zastavil. Jejich přece nejsou ani ty miliardy dávek na sociálce, všechno to tam musíme naskladnit my! Z naších daní. A byty? Vsaďte se, kdo jim fofrem donese klíče? Kdo jim ho zatím, co byli i s „rodzinami“ v ráji demokracie, zrekonstruoval? Kdo se před tím „baronem“, bude hrbit a slintat mu nohavice u kalhot – no kdo asi? Ten buzerantský ksindl z magistrátu. Klidně jim dá i klíče od vašeho bytu – aby nebyl za rasistu! Pokud jste měli pocit, že za zdmi svého příbytku jste v bezpečí, no tak ještě uvidíme…já se směji.
Strach.
Fobie. Strach. Byl a bude. Třeba takový Dušek by se neohnul pro tužku na ředitelství. Já bych se zase neohnul k rozjímání a motlitbě v kostele. I když už jsme asi dost přerostlý skaut a pán důstojný raději vyklátí chlapce školou povinného, než páprdu jako jsme já. A když velebníček bude mít štěstí, tak z něho třeba ještě udělají papeže. Sledujete to, mojí milí, Teplouš kam se podíváš. To je smršť. Nedávno to bylo ještě okrajové téma a teď už na nás lezou odevšad.
Jenže ten pravý strach. Ten nefalšovaný strach mám z příčiny jiné. A opravdu neveselé, leč nyní všudypřítomné. A to je ta tolik frekventovaná „krize“. Finanční krize. Můžete se ušklíbnout. Můžete si říct, proč vám, poměrně veselé pojednání, kazím něčím , vás se vůbec netýkajícím. Můžete. Já vám, vaši netečnost závidím. Tu jistotu. Odkud berete? To, že po vás krize nejde.Tak to mi osobně, ta svině, zalézá pod nehty. Navíjí se okolo hrdla. Někdy o ní zakopnu, jindy na mě spadne. Krize. „Bohajeho!“, Zolo, ako je to hen u vás na Slovensku? Máte ji, nebo jste v poho?? Nás už prý opustila, ale to tvrdí pouze“ostrůvek stability“ a jeho janota, a ti jsou podle mě stále na šrot, a jako vždy velmi mimo realitu, takže stále blábolí stejné somariny! Chumaji.
Mě už z toho jebe! Kámoši z kšeftu, co je znám patnáct let, to balí a mizí. Zavírají krámy. Propouštějí zaměstnance. Mizí. Nejsou. A já?? Mě nezbývá, než sedět doma a přepočítávat peníze. Do toho se do mě strefují „zprávy z terénu“, jako například o kamarádovi, co chodí do fabriky a maká. Poctivě! Opravdu. I takoví se u nás ještě najdou, co u nás makají poctivě. Je jich málo a nemají co na práci. Tak to je. Dvacet let na cestě ke kapitalismu a někde se to zadrhlo A někde ještě více! A tak ten můj kamarád chodí do fabriky a svařuje, a od minulého roku, co jsme se trošku, na cestě k zářným zítřkům zdrželi, chodil jen čtyři dny v týdnu. Pátek už ne! Vyspělá společnost to prý tak zavedla! No a letos? Letos už nechodí taky v pondělí a ve čtvrtek a, a ten pátek. Takže chodí do práce, jen dva dny v týdnu!!! Ty jo! Marx by zíral. A jeho žena a kamarádky jeho ženy, chodí taky do fabriky a ty zase chodí za osm tisíc hrubého…Hm, to musí být radosti. To jásání dětí, když matka samoživitelka přinese výplatu domů…A naše neteř dělá vysokou školu a přivydělává si. Přivydělává?! Asi dvanáct hodin denně. V prodejně hamburgerů – jak typické. A je tam denně a do půlnoci. A za pět tisíc. A je ráda! Ty jo! A pak poslouchám jiného kamaráda. Podnikal. Střechy pokrýval. A měl práce! Joj, ten měl práce!! A tak si ženu pořídil A auto. A dítě. A auta. A děti. A hypotéku. A dům snů. A je v prd…Práce není, kšefty nejsou, šetříme – až je neušetříme! Takže sedí doma, nemá do čeho píchnout…ani žena mu nedá, když on nemá( už mu z toho!).Hlavu v dlaních a neví jak dál…A já zírám a tuším! Boha jeho! To nedopadne dobře!!! Chce se mi říct, kdyby tak existoval doktor, co by mi do hlavy salvu elektrod napálil, a já bych pak po zákroku chodil, a usmíval se! Doktore, dejte si záležet a miřte dobře!!! Jenže, tady žádné šoky nepomůžou. Šokem je situace. Ale kdo zná recept, jak na to?
Jdu a dívám se. Jdu a divím se. Jdu a tuším. Jdu a nevěřím. Tohle je salto mortale moderní společnosti. Tohle je cítit malérem na sto honů! Ale i v tom srabu se najde skupina, která na tom vydělá! I na krachu země, i na krachu fabriky, i na krachu člověka se dá vydělat!! To je ta cena! To je ta cesta? To je ten směr. Kam? A pro koho??
Krach.
Aristoteles, Platón, Sokrates, Feidiás, Perikles…takto otcové moderní euro civilizace. Hellas. Země filosofů jakých nebylo a není. Řecko. A jde do kopru. Prý moc žrali, ještě více mlaskali. A teď prý musí zaplatit! Za co? Kdo půjčoval. A za jaký úrok? A do jaké výše? A proč, když celou zemi to dotáhlo ke krachu?! A co teď žvaní, ti co půjčovali(?) – že půjčí znovu a za tučnější úrok(?!)…to snad není pravda. Drachmu bych jim nevrátil, eurem vymlátil mozek,a ty bankéřské buzeranty hnal! Že nám „vzdělaní a erudovaní“ ekonomové sugerují a vhánějí do palice, že drtit Řecko, ždímat Irsko, okopat Česko, položit Lotyšsko je správné…a mravné?! Co to jsou za figurky? Odkud jsou jejich fondy a proč jsou jejich zisky astronomické i za cenu, že všichni budeme žrát kořínky? Že nám to stejně úchylné mozky, novinářských hyen, budou tlačit, jako jedinou správnou možnost?? Tomu se já nedivím – říká se tomu korporativismus. Obří koncerny s nejasnou strukturou vlastnictví, vlastní vše: od hutí po časopis pro ženy, od ropných tankerů a uhelných pánví po televizní stanice, od bank a pojišťoven po sportovní kluby a reklamní agentury. To je ta šedá a vždy pro nás neurčitá a rozmazaná elita, která ovládá mozky miliard a jejíž součástí je každý z nás. Ano, aniž bychom si to uvědomovali, tak i my jsme součástí této beztvaré a bezduché masy. Ovládaní a ovladatelní. Těch řidičů je ale asi jen pár. My jsme jen tupé hovada, které s ohnutým hřbetem a nezbytným množstvím šrotu v korytě, potáhneme loď prosperity, jako ti pověstní Burjaci na Volze, tak mistrně vyvedení na plátně geniálního malíře realismu Ilji Repina.
Ta banda, která drží kormidlo, nažene strach, ukáže prstem, otočí palec dolů – a co nastane? Dejme tomu, že Řecko zbankrotuje –no a co? Co to bude za exekutora, který vezme Řekům domy, statky, ostrovy, moře, olivy, víno, Akropoli?? Kdo se napakuje a proč? To vždy budeme prvně žrát, až se budeme dávit, a pak přijde hostinský a zkasíruje nás i za to, co už jsme už nemohli a nepotřebovali? Hostil nás přesto, že věděl, že na placení mít nebudeme, ale že jsme natolik jednodušší, že si naložit ještě necháme, zvláště když nám onen vrchní do nás v kuse hustil“že ať jen žereme a že mu zaplatíme, až na to budeme mít“. Ale proč, to koupili zrovna Řekové, když daleko více dluží Američané nebo poddaní jejího veličenstva, královny Anglie a Skotska, to věru nevím? I to je součást nějaké taktiky. Myslím si, že jde o psychologickou hru. Nahnat malým strach, že jim do nadnárodní a velcí vytmaví.
U Dia!!Možná jsme bloud a neználek, ale držím palce, potomkům Herkulovým. A my bychom si měli z jejich situace vzít ponaučení. Neměli by si nechat nadělat na hlavu. Donutit vyděrače k reakci, ať se demaskují, ať nám ukáží, do čeho nás zatahují. Ať i my vidíme, kde nás tvz. „nadnárodní kapitál“, může dostat. Nebude dlouho trvat a budeme na tapetě. Už nás kalousci masírují.A my? Jako ten tupý a nevzdělaný dav, jim vše mechanicky odkýváme. Není a nebude nám pomoci, pokud nepřestaneme hrát hru na blahobyt a závist. Nebude nám pomoci, když se neobejdeme bez“výdobytků moderní doby“. A také bez„vysokého životního standartu“. To je taky pěkná hovadina: Tenhle“vysoký životní standart“. „Bude vám chybět milostivá? „tak to je mi vás líto….“.
Oběti této hry nejsou paradoxně chudí. Obětí těchto hrátek jsou hlavně ti, kteří skočili na špek. Na vizi. O blahobytu pro všechny a nikdy nekončící prosperitě. Daleko více lidí s kvalitním vzděláním, nyní zírá na účty, které nejsou schopni zaplatit. Ještě nevěří, ale tuší. Už mnozí ví, že ten sen, bude mít krutý budíček. Bankéř jenž půjčoval, med okolo ústní dutiny roztíral, nyní přichází a mračí se – splátky se zdržují a klient se dostatečně nesnaží. Já bych mu dal, tak zvané“dělo“. Ale vím, moc bych si tím aktem nepomohl. I bankéř je jen kolečkem v systému a možná on má ještě těžší chomout na krku…
Dluh.
Už jsem to psal dříve: chováme se jako v komunistickém Rusku, kde“již včera sežrali to, co měli sníst, až zítra…“. Nadnárodní kapitál chce abychom žrali a žrali třikrát tolik, tak proč si pak hrají na hospodáře a chtějí po nás a po komkoliv, to na co jsme již dávno neměli? Vy i já, každý z nás, prý dlužíme 100 000 korun. Každý!!! Já si nic nepůjčil. Vše platím. Každou složenku. Za každou, byť sebe zbytečnější službu. Platím daně. Za léky. Za dopravu. Daně daní. Přispívám na charitu. Dotuji seniory z naší rodiny, ale i děti školou povinné a, a – dlužím!!! To snad nemůžou myslet vážně. Prý za Pandura, a za dálnici, a za open card, a za Neumanovou a její mistrovství, a za Poldovku(ač jsme v ní nikdy nedělal), a za Komerční banku(ač jsem měl vždy účet jinde) a, a do prdele, za co ještě??!!
Kdo nám půjčuje na nejdražší dálnice v Evropě? Kdo nás založil na nákup nejdražších Pandurů v Evropě? Kdo zavatoval výstavbu mega staveb všech typů, bez jejich praktického užití a smyslu? Těch zbytečných monstr staveb ze skla a hliníku?? Vy byste půjčili svému kamarádovi, který je znám co flákač, gambler a defraudant(?) na stavbu domu, případně koupi luxusního vozu??!! No tak vidíte! Možná byste mu půjčili, pokud by existovaly páky, jak to z něj vymlátíte…Ale – půjčili byste mu znovu? Pak bych pochyboval o vašem zdravém rozumu.A tady se nacházejí struktury, které půjčuji stále dál. Různé podivné fondy a instituce s penězi nejasného původu. Možná, že jsou to naše prachy, z předchozích splátek, které nám v kruhu zase vnutí a přitlačí na úroku?!
Přiveďte mi toho, kdo mě do dluhů dostal a přiveďte mi toho, komu jsem směnky podepsal a za dvacet minut nejsou. Ani oni, ani dluhy! Tohle zkoušejí dnes na Řeky a zítra na nás. Jsme opravdu tak tupí? Šmelina. Jinak to nejde nazvat. Bezejmenný dav úředníků a hora korupce a pak mě dostanou, kam potřebují. Dlužím. Ano dlužím, dlužím jim do držťky! Uf, to jsme se dneska rozhycoval. To jsou větší šoky než u doktora na hlavu. Psát bych o tomhle průšvihu mohl dlouho. Řešení nemám. Snad:“zpátky na stromy a vezmeme to od začátku“.
Kapitalismus kam se podívám. Všichni mě přesvědčují, že to je nejlepší řešení. Svět mladých, dynamických, úspěšných – tam už v padesáti nepatřím. Důchod se mě netýká. Vždycky, když se k němu přiblížím, tak mi ho odsunou od rypáku. Život na úvěr mě nebaví. Více než šest kotlet, taky na posezení nesežeru. Mladou holku leda za prachy…( pardon, vlastně jedna to tady se mnou snáší, ale vlivem času a prostředí, už taky není nejčerstvější – dík a promiň Andělko). No a perspektiva? Jakou máte VY? A vy??? Vás se snad ani nevyplatí zeptat…Tož tak. Mejdan končí a nikomu se to nechce věřit.
„Čas idiotů“, to je asi nejbližší charakteristika současnosti. Budeme muset vystřízlivět. Přijde kocovina. A snad teprve potom…vlastně: po čem?? Hm…!!!
Ale, koho to zajímá? Vás stejně více bere, jestli ta pichna s Kocábem, nebo jestli je Kája na chlapečky – ale v tom vám moc nepomůžu. To si najdete na jiném servru.
Takže servus a usmívejte se prosím. Alespoň úsměv nám snad nevezmou. A nic nevytočí více, než vševědoucí úsměv – to mi věřte!
Dobrou
EM