Klon.
Bonifác je klon.
Bonifác je klon – no, tak to bychom měli. Právě teď jste si přečetli nejkratší povídku z mé dílny. No jo, jenže, jenže vyčerpal jsem tímto textem, téma bonifáců a jejich klonů?? Co řekne text takto vyextrahovaný, nezasvěcenému čtenáři? A je tohle pojetí ve svém rozsahu ještě srozumitelné? Asi těžko. I já bych se v tomto sdělení složitě orientoval, a co teprve vy, kteří jste jedli daleko méně vtipné kaše a intelekt na vás taky nestál frontu…Takže, navrhuji otevřít problém bonifáců a jejich klonů a otesat tento problém na dřeň!
Ovšem, chceme li popsat Bonifáce, musíme jít do problému po pořádku: kdo je onen Bonifác uvedený co jediný hrdina mé rychlopovídky?? Nádech! A jdeme na to: Bonifác je pes! No pes. Jak se to vezme. Bonifác je motýl. Co to melu. Bonifác je hlavně hříčka přírody. Pěkná, ale přesto hříčka přírody.I když ani ta „hříčka přírody“není to přesné vyjádření, přírodu zde doběhl člověk a klonoval a křížil až se mu“povedl“Bonifác… Představte si, že z krásného motýla se vyklube docela standardní pes. Ta vznosnost a krása motýlích křídel se k zemi přiková v neforemném psím těle – no a to je Bonifác!
Chce se mi zvolat: „ Bohové, jak jste mohli dopustit??!!“
Ale výsledek je docela pěkný. Pro notorické zvědavce zde uvedu i Bonifácovu webovou stránku, aby jste mohli uhasit svoji zvědavost a sami posoudit, že v případě výše zmíněného Bonifáce nejde o žádnou zrůdu. Anomálii asi ano, ale zrůda to opravdu není. Ostatně pokochejte se sami na www.bonifackrasnymotyl.ic.cz – zde je vyveden v plné kráse. Jak už jsem uvedl v předchozí práci a jak po shlédnutí uvedených stránek můžete sami posoudit – asi se kolie zapomněla s motýlem a pak z toho vznikl…inu Bonifác.
Je pravdou, že na tomto spojení se asi podílel novodobý Pán Bůh : člověk – chovatel – prznitel. Jen onen „tvůrce“ se mohl dopustit tohohle zvěrstva. Pes který si šlape po uších a závistivě hledí na oblohu za šiky hus jenž odlétají na jih… Jak by se mu to asi líbilo – v zimě uletět s hejnem stejných Bonifáců na Jih…a co teprve jeho paničce?! Podíváte li se pořádně na fotografii našeho smutného hrdiny a na jeho vyčítavý pohled, i vám dojde, že s klonovaním to v tomhle případě, asi jeho tvůrce přehnal. Uši delší než tělo, tělo jako kokon motýla, čumáček vcelku pěkného psiska a celkově – dvojplošník….inu, to je Bonifác. Jak je patrno z fotografie dále, Bonifác si ze svého vzhledu zase tolik nedělá. Ochočil si pár lidiček, uvelebil se v jejich příbytku a nyní kraluje, co by Bonifác I Majestátný. Páničkové okolo něj běhají, snášejí laskominky, snášejí jeho náladičky, všichni na něj šišlají a můžou se z Bonifácka……a ještě jim to dělá dobře!!
Pan domu už dávno vyklidil svoji pozici, tomu malému spratkovi, jeho nálady, chutě a potřeby v domě nikoho nezajímají. Zato Bonifácovy nálady, chutě a potřeby jsou plněny v předstihu a s otrockou úslužností.
„Japa se nám vyspinkal, nás Bonifácek?“, šíšlá, až slabomyslně panička. „Copak bude papinkat, nás Bonifácek?“ vykřikuje s orgastickou naléhavostí „Kampak si bude přát jít na vycházku, jeho veličenstvo??“ nese se obydlím jeho vysokoblahorodého.
Zato, když se přišourá, sedřený otec rodu do domu svého, hladov a žízniv – dozví se na otázku“Co je k jídlu?“ jen lakonické“Vem si něco v ledničce!“ a „Nesedej do toho křesla, kolikrát ti mám vysvětlovat, že tady sedí náš mazlíček….!“ Případně „Bonifácovi nebylo dnes nějak dobře, asi bych s ním měla zajít k lékaři!!!“ To člověku dodá – to vám řeknu. Všichni se svíjejí okolo toho mrňouska a on, živitel a patriarcha rodu nemá žádného zastání…
Kam se až může sehnout to lidské plemeno, když vás, jenž v potu tváře chléb svůj dobýváte, by měli plné panděra a všechny požitky splněny, obviní, že“jste sežral Bonifácovi jogurtíček z ledničky“, případně prý“jestli nechcete dojíst páreček, že Bonifáčkovi nějak nechutnal…!“. To už vás může z toho trefit! A to psisko?! Tváří se znuděně, přijímá otráveně projevy přízně a náklonnosti. Samozřejmě, k paničce se chovat umí, ví dobře, že tu si musí ochočit a hýčkat, neboť ona pak hýčká a s veškerou péčí opečovává jediného pána domu – Bonifáce I. Bonifáce dobyvatele a pána světa!! Ta slepá stezka evoluce, kraluje v domě svého hostitele a je si toho velmi vědoma!
Vůbec je s podivem, kolik domácích mazlíčků si dokázalo ochočit své opatrovatele a ti se mohou samou láskou přetrhnout, aby dokázali, že jsou schopni něčeho tak šlechetného , jako je láska… To je dneska kšeft, mít potřeby pro“domácí miláčky“. Od žrádla po oblečení, od volnočasových aktivit po zábavu – vše máme a pěkně drahé. Nic není dost drahé, aby jste to svým miláčkům nedopřáli. Manžílkové by se topili v rozkoši, kdybyste jim věnovali takovou péči. Ale k čemu by vám to bylo, manžel už je ochočený a omazlený z předchozích let. Děcka jsou už dost dospělá, aby se klidili z cesty. Jen ti mazlíčci jsou hodni té péče. Manžel? Většinou takovou cenu nemá, co jste investovala do svého zvířecího drahouška a navíc vám děsně leze na nervy. Chrápe a škrábe se v rozkroku. A neposlouchá, když s ním mluvíte! To Bonifác? Na slovo!!! Tedy, máte alespoň takový pocit. Vůbec vám tak nějak nedochází, že posloucháte vy a to psisko s vámi smýká, jak se mu zachce. Ale co si budeme povídat. Vy sloužíte rádi. A ta odměna v oddaných psích očích – to je za všechny poklady světa, že jo?!
Tak dobrou i tomu psímu rogalu…
EM