5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.
5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.
a) Který rok je považován za konec starověku a proč?
Za konec starověku se zpravidla označuje rok 476, tedy rok rozpadu západořímské říše. Středověké období v Evropě je výrazně poznamenáno nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. (Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli, smysl lidského života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako pouhou přípravu na život posmrtný na nebesích.)
Křesťanstvím byla značně ovlivněna i středověká literatura. Postupně do ní pronikaly světské prvky a vznikaly i díla, v nichž se náboženské motivy pojímají humorně (např. starofrancouzský Román o Lišákovi).
Rozvíjí se společenský řád zvaný feudalismus.
Literatura v církevním prostředí
Bible 1) Starý zákon (Hebrejská - křesťanství začínají šířit Židé)
2) Nový zákon (křesťanská část - ze života Ježíše Krista)
jazyk - latina
doba - konec
legendy - hl. hrdina - světec; ze žánrů dosáhly největšího rozmachu lyrické písně a modlitby; počátky náb. dramatu (vzniká v Vánočních a Velikonočních obrazů a živý betlém nebo smrt Ježíše)
Nový zákon - obsahuje čtyři evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo), tj. vyprávění o Kristově životě, epištoly, tj. listy apoštolů věřícím a 3. částí Nového zákona je Apokalypsa = Zjevení sv. Jana - obsahuje poslední soud a popis konce světa.
Dále obsahuje žalmy a hymny.
b) Hrdinská národní epika, hlavní rysy, vlastnosti hlavního hrdiny + příklad díla v jednotlivých zemích.
Nejčastějšími náměty je oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře a jeho ctností, úcta k urozené ženě, povinnost ochraňovat slabší, šíření a obhajoba křesťanské víry. Autoři byli většinou anonymní. Hrdinská a rytířská epika volí jako svůj nejčastější žánr epos.
Španělsko - „Píseň o Cidovi“ - Cid je přezdívka, znamená pán rozdávající rány - legendární španělská postava, rytíř, bojoval proti Maurům.
Byl obviněn z údajné zpronevěry daně a králem vyhnán. Ve snaze očistit svou čest opouští rodinu a vyráží proti Maurům. Zaznamenává úspěchy a vrací se s velkým bohatstvím. Smíří se s králem, setká se s rodinou a provdá dcery, které si ale vezmou zlé muže. Otec muže porazí a dívky jsou svobodné a uzavřou sňatek s muži královského rodu.
Francie - „Píseň o Rolandovi“ - oslavuje statečné činy rytíře Rolanda z družiny Karla Velikého.
Líčení bitvy mezi křesťanským vojskem Karla Velikého a mohamedánskými Saracény. Roland je těžce zraněn - modlí se k andělu Gabrielovi. Bůh seslal anděla Cherubína, sv. Michala a Gabriela, aby jeho duši odnesli do věčného ráje. Císař všechny se svým vojskem pomstí.
Německo - „Píseň o Nebelunzích“ - hl. postavou je princ Siegfried, epos pojednává o jeho životě a smrti. Siegfried je nezranitelný - matka ho vykoupala v dračí krvi, ale mezi lopatky mu padl lístek lípy a jediné místo, kde je zranitelný. Během svého života získá tři kouzelné předměty (poklad Nibelungů, meč, který ho činí neporazitelným a plášť, který ho činí neviditelným). Pomocí těchto předmětů získá princeznu Kriemhildu a ožení se s ní. Siegfried je lstí zabit při lovu. Hagen ukradne poklad Nibelungů a ukryje ho. Kriemhilda se znovu vdá a se svým synem a manželem se snaží získat poklad zpět a pomstít se. Kriemhilda ale umírá a tajemství pokladu si bere s sebou.
Rusko - „Slovo o tažení Igorově“ - vypráví o vojenském tažení knížete Igora proti mongolským Polovcům, o jeho porážce, zajetí a útěku.
c) Rytířská epika (= dvorský epos) + témata.
Rytířské pojetí lásky v dvorské milostné lyrice + názvy básníků.
Rytířská epika
Postupně jsou historické národní příběhy nahrazeny smyšlenými.
Ústřední postavou je často rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých a žen apod.
Tématem byl např. bájný král Artuš nebo makedonský Alexandr Veliký.
„Tristan a Izolda“ - keltská pověst
Bohatý muž Marco pověřuje svého synovce, aby mu přivedl zlatovlasou Izoldu. Tristan (synovec) a Izolda spolu na lodi vypijí nápoj lásky a beznadějně se do sebe zamilují. Tristan se jí pro svého strýce vzdá a oba jsou nešťastní. Tristan odchází ze země - láskou onemocní a vyšle svého přítele, aby mu Izoldu přivedl - Izolda se za ním vydá. S přítelem se dohodl že na lodi vztyčí vlajku (bílou pokud Izolda přijíždí a černou pokud ne). Tristanovi dělá společnost Izolda Běloruká, která ho miluje, ale on ji ne a chce se pomstít. Tristan chodí každý den na útes, odkud je dobře vidět na moře. Později je ale už sláb a na útes nemůže. Izolda Běloruká se pomstí tím, že Tristanovi oznámí černou vlajku, i když je bílá. Tristan umírá, Izolda Zlatovlasá zemře žalem vedle něj. Izolda Běloruká lituje svého činu.
Dvorská milostná lyrika
- hluboký cit, láska k vyvolené paní, obdiv, úcta (rytířský kult ženy), často je láska neopětovaná, nešťastná, žena byla zpravidla vdaná.
autoři - přednašeči, zpěváci
- trubadúři nebo travéři (Francie)
- minnesängři (Německo)
- minsteři nebo minstrelové (Anglie)
- žakéři, žertéři - původně pomocníci, předvaděči
forma - pastorela - od slova pastýř a pastýřská milostná píseň
- epistola - milostná psaní
- album = svítáníčko - milostná báseň motivovaná loučením milenců za svítání
e) Pojmy renesance a humanismus.
Politické, hospodářské a společenské změny.
renesance - znovuzrození, znovunarození
- významný novověký umělecký proud
- usiloval o myšlenkovou i formální obrodu antiky
- označuje celé historické období a umělecký směr
humanismus - lidský
- vyjadřuje nový ideál vzdělávání, který na místo poznávání Boha staví poznávání člověka
- označuje určitý životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení
Jedná se o počátek 14 stol. (Itálie) až počátek 17. století.
Toto období se vyznačuje přírodními a astronomickými objevy, zámořskými cestami a objevy nových zemí, rozvojem věd o člověku, vynálezem knihtisku, přechodem od feudalismu ke kapitalismu. Důraz klade na kult smyslů a rozumu (proti kultu víry), individualitu a sebevědomí a na všestrannost poznání.
Rozvíjí se literatura v národních jazycích (místo latiny). V popředí stojí literatura nauková.
Kdo píše novely se světskými tématy a co je to rámcová próza?
Giovanni Boccaccio - „Dekameron“ - sbírka sta novel
- rámcová próza
- sedm šlechticů a tři mladé ženy opouští Florencii nakaženou morem a na venkově si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů
- cyklus - milostné, zpravidla veselé příběhy
- proti hlásání církve o oslavě posmrtného života a oslava života pozemského
- rysy renesance: světská témata (láska, nevěra), kritika společnosti, žena rovnocenná muži
novela - krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru
rámcová próza - děj je zasazen do jednoho prostředí
f) Nové formy a kdo je psal?
Francesco Petrarca - „Sonety Lauře“ - zpěvník
- milostná poezie (štěstí, zklamání, radost, smutek, doufání, ...)
- ren. rysy: opravdový prožitek a hl. myšlenka - láska bere člověku dech
sonet - znělka, 4 strofy, verše: 4+4+3+3, rým ABBA, ABBA, ABA, ABA
Francois Villon - „Závěť“ = „Velký a malý testament“
- spor mezi vírou, pokorou, zbožností x touha po svobodě, nevázaný život
- radost x zoufalství
- ironie, vtip, výsměch x tragická vážnost
- cynismus, pohrdání x touha po lásce, radosti, porozumění
- autobiografické rysy; vzpomíná na dobu studií, lásky, na bídu
- „V srdci žal a v břichu hlad“
- „Balada“ - pocit vykořeněnosti (nikam nepatří)
francouzská (villonská) balada - 4 sloky: 3 delší, poslední krátká; poslední sloka je posláním, je to shrnutí, závěr.
g) Anglická renesance v dramatu.
Rysy díla, typy dramat.
William Shakespeare
1) komedie
„Sen noci svatojánské“ - příběh s pohádkovými prvky se odehrává o kouzelné noci na sv. Jana
„Zkrocení zlé ženy“ - otec má 2 dcery; mladší by se ráda vdávala, ale otec rozhodne, že dokud se nevdá starší, nevdá se ani mladší. Starší Kateřina je hubatá a zlá, nakonec se vdá, její muž se k ní chová podobně, jako se chovala ona. Tím je Kateřina poučená a je vstřícná ke svému manželovi.
2) historické hry
- zpracovává anglickou historii, ale i z dějin antických a francouzských
„Richard III.“
„Jindřich VI.“
„Julius Caesar“
3) tragédie
„Hamlet“ - dánský kralevic Hamlet, jeho otec - dánský král, matka, strýc Claudius
- strýc zabil svého bratra (krále) - jed do ucha. Hned po jeho smrti nastoupil s královou ženou na trůn. Král se zjeví Hamletovi jako duch a řekne mu, že ho Claudius zabil. Hamlet nechá herce celý příběh (vraždu) zahrát, Claudia to vyděsí. Hamlet předstírá šílenství a omylem zabije otce své milé, Ofélie. Hamlet odejde z města, Ofélie zešílí a utopí se. Hamlet se později vrátí, ale nikdo ho tam nechce. Svede souboj s meči s Oféliiným bratrem. Špička meče je namočena v jedu, oba jsou ji zranění a umírají. Matka vypije otrávené víno. Závěr - všichni umírají.
a rozpornost hrdiny, touha uskutečnit ideály x pocit povinnosti potrestat zlo a touha po činu, ale nerozhodnost
- úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti
„Jak vznešené dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!“
„Romeo a Julie“ - o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
- boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu
- jádrem příběhu je historická událost poč.
- dva znepřátelené rody Monteků a Kapuletů. Na plese se Romeo zamiluje do Julie. Navštíví ji (balkónová scéna) - slib lásky - mnich je tajně. Julie se má provdat za hraběte Parise - nechce. Romeo zabije v souboji Juliina bratrance Tibalta a utíká z města. Julie se domluví s mnichem, že bude předstírat smrt, vypije nápoj a napíše Romeovi vzkaz. Romeo ho ale nedostane a myslí si, že je Julie opravdu mrtvá a vypije jed. Julie se probudí a vidí vedle sebe Romea mrtvého a probodne se jeho dýkou. Juliina matka umírá žalem. Oba rody uzavřou tzv. pochmurný mír.
„Othello“ - důstojník Jago nenávidí svého nadřízeného Othella. Jago narážkami vzbuzuje u Othella žárlivost. Othello mu uvěří a uškrtí Desdemonu (svou ženu). Jagova žena mu prozradí, že byla nevinná. Jago za to svou ženu zabije. Othello spáchá sebevraždu. Jago je souzen a umučen.
- drama žárlivosti
- příběh závistivce a žárlivce Jaga, který dokázal duši Othella natolik rozvrátit, že byl schopen i vraždit
„Král Lear“ - dvě dějové linie
- velmi složitý příběh
„Macbeth“ - skotský vůdce vyhraje bitvu a chce být králem. Tři čarodějky mu věští nesmrtelnost. Králem se stává Malcolm. Macbeth pozve krále na hostinu, zabije ho a vina padne na stráž. Macbeth vypadá jako hrdina a korunovace. Vidí ducha krále a strach, výčitky. Návrat prvorozeného syna Dankeho. Napadení hradu, vražda Macbetha. Převzetí moci, nastolení pořádku. Lady Macbethová zešílí a spáchá sebevraždu.
- reálný x nadpřirozený příběh
- touha po moci
Znaky shakespearovského dramatu
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš
h) Miguel de Cervantes y Saavedra
- nikdy nebyl školně vzdělán
- byl otrokem v Alžíru, podařilo se mu sehnat výkupné a vrátit se do vlasti
„Důmyslný rytíř Don Quijote de
- rytířský román, 2 díly
- hl. hrdina - chudý venkovský šlechtic (hidalgo = zeman), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) a touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
x
zbrojnoš Sancho Panza - přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí. Význam: nejen satira na minulost ale i na nedostatky tehdejší společnosti
- v závěru před Donem Quijotem smeká i Sancho Panza
- vliv na Dyka, Vančuru aj.