1.kapitola
Podívala se na mě a já ji pohled opětoval. Mým tělem projela prudká bolest nevěděl jsem co se to se mnou děje. Najednou jsem cítíl oheň v mém těle. Páleli mě plíce. Chtěl jsem padnout na kolena, ale kluci mě chytli za paže a drželi ve stoje. Celé tělo mi začalo hořet, ta bolest byla nesnesitelná. Volal jsem na ně, prosil jsem je, aby mi pomohli, aby mě té bolesti zbavili, ale všichni se na mě jenom dívali a usmívali se. Jako by je ta moje bolest těšila.
Znovu jsem sebou škubl ta bolest mi vycházela z břicha a postupovala jak nahoru k hlavě tak k nohám. V hlavě mi začalo hučet, hlava mi třeštila. škubl jsem sebou, kluci mě pustili a já spadl na zem na kolena. Skrčil jsem se a pažemi objal svoje tělo.
Měl jsem pocit, že každou chvilku budu zvracet, žaludek jsem měl převrácený. V plicích mě pálelo, jak kdybych stál uprostřed ohně. Brečel jsem. Podíval se na ně, ale nikdo mi nepomohl. Přál jsem si, abych umřel, aby se někomu mne zželelo a ukončil mé trápení. Očima jsem vyhledal Lilith a poprosil. ,, Lilith, prosím, aspoň ty mi pomož." nachvilku jsem ztratil vědomí, ale probudil jsem se, Jenomže ta bolest byla čím dál tím horší. Podíval jsem se a uviděl jsem jak se nademnou sklání Lilith. ,,Prosím pomoz mi. Já to nevydržím." zakňoural jsem k ní. Ona mě pohladila po vlasech a řekla:,, Promiň, ale nemůžu. Tak ráda bych ti pomohla, ale to si musí každý sám protrpět, ale věř mi dlouho to trvat nebude." a ukázala na moji dlaň.
Hrůzou jsem zbledl a opět ztratil vědomí. Po chvíli se mi vrátilo. ,,Néé, tohle se mi nesmí stát. Já nechci bejt zvířetem. Musím to překonat." myslel jsem si pro sebe, ale moc sem nevěřil, že něco změním, moje dlaň byla obrostlá chlupy a místo nehtů jsem měl obrovské drápy.
,,Vzchop se, zvedni se uteč. Zkus utíkat Henry." šeptal jsem si pro sebe. Zkusil jsem vstát. Šlo to těžko, ale zvládl jsem to. Těžce jsem zasípal, další rána mi ochromila hruď, cítíl jsem jak se mi zlomilo žebro. Podíval jsem se všem do očí.
Oni na mě zírali a nechápali co se snažím udělat. Pomalu jsem se nadechl a rozběhl. Prorazil jsem skupinku a běžěl pryč do lesa. Nevěděl jsem kam, bylo mi to jedno, chtěl jsem od toho utéct. Běžel jsem lesem, zakopával jsem o kořeny padla na zem, větvičky mě šlehali do obličeje, cítil jsem jak mi ztéká po tváři krev.
Už jsem, ale neměl dost sil. Padl jsem na břehu řeky a zoufalstvím se rozbrečel. Pak jsem opět ztratil vědomý. Když jsem se probral na obloze byl vidět jasný úplněk, díval jsem se na něj a zjistil, že bolest zmizelam tak jak přišla. Byl jsem žíznívý, přešel jsem k řece a naklonil se nad vodu, abych se napil.
Z vody na mě zíral obrovký černý vlk. Jeho oči se na mě tak divně dívali. Byl stejně překvapený jako já, na čele měl bílou hvězdičku a jedno ucho měl bíle. Lekl jsem se a odskočil. Chvilku jsem čekal a pak se znovu naklonil nad vodu, ale vlk tam byl pořád.
Najednou mi došlo, že ten vlk jsem byl já.