o elfech něco málo
Elf, co to vlastně je ? Pod tímhle pojmem si každý z nás představí něco jiného. Jedno je ale jisté, elfové jsou jednou ze základních ras světa fantastiky a každá z nich je tak rozdílná, jak je rozdílný svět ze kterého pochází.
Co se týče jejich podoby, ta se příliš nemění a zhruba se ustálila. Většinou je Sličný lid popisován jako velmi krásné, útlé a vysoké bytosti oplývající moudrostí vycházející z jejich nesmrtelného života. Jejich povaha a chování se ovšem radikálně liší. Vezmeme si pro příklad Tolkienovy elfy-jsou hodní, a o věci lidí se začnou zajímat až je ohrožen i jejich osud. A za zdánlivým klidem se skrývá obrovský smutek, že nemohou spatřit Blaženou říši Valinor. Ne všichni elfové jsou ovšem takoví, humorista Terry Pratchett je pojal jako bytosti veskrze zlé a odporné, žijící v jiném světe. A polský autor Andrzej Sapkowski je rozdělil do dvou skupin. Jedni žijí ve světě lidí "na hraně"-jsou pronásledování a postupně vymírají, a ti druzí se uzavřeli do úplně jiného světa. Takovýchto různých příkladů nalezneme desítky a myslím si, že ani není možné je tady všechny vyjmenovat.
Adam Carnicemeno (červená hlína)
Adéla Arnë, Artë (královská, vznešená, urozená)
Adolf Arnarmo (urozený vlk)
Agáta Manë (dobrá)
Ágnes Poicë (čistá)
Albert Arcalimo, Arcalimon (vznešený+zářící)
Alberta Arcalimë (vznešená+zářící)
Albína Fánë, Ninquë, Lossë (bílá)
Alena Mindë (věž)
Aleš Restalon (pomáhající)
Alexandr Atanvarno (ochránce lidí)
Alexandra Atanvarnë (ochránkyně lidí)
Alfréd Querrestalo (elfí pomoc)
Alice Arnostalë (vznešený typ)
Alois Noldo, Sailon (moudrý)
Alžběta Eruvanda, Eruvérë (bůh (je) přísaha)
Ambrož Ilfirino (nesmrtelný)
Anastázie Ortainë (povstalá)
Anděla Aini (dobrý duch)
Andrea Vea, Veassë (dospělá)
Anežka Vendië, Vénië (neposkvrněná)
Anna Maxë, Maxië (milost)
Antonie Lótë, Lóta, Lótiel (květina, dcera květin)
Antonín Lóto, Lótu, Lótion (květina, syn květin)
Arnold Sorontur (pán orlů)
Arnošt Faileon (čestnost)
Artur Morco (medvěd)
August Alcarin, Alcarinquo (slavný)
Augusta Alcarinquë (slavná)
B
Barbora Ettelwen, Ettelëa (cizí)
Bartoloměj Mahtyondo (bojovný syn)
Beáta Alassëa (šťastná)
Bedřich Sérenalyo (bohatý mírem)
Benedikt Laitaino (požehnaný)
Benedikta Laitainë (požehnaná)
Bernard Morcotulco, Morcotulcon (silný jako medvěd)
Berta Alcarinquë (skvělá)
Blanka Fánië, Lossië, Ninquië (bílá)
Blažej Néco, Nécon (mdlý)
Blažena Alassëa, Alassië (šťastná)
Bohumil Erummeldon (bohu milý)
Bohumír Eruséro (mír bohu)
Bohuslav Erumelindo (ctící boha)
Boleslav Yontarillo, Yontalcaron (více slávy)
Bonifác Márambar (dobrý osud)
Boris Mahto (bojuj)
Bořivoj Hortamo (usilovat)
Božena Erunannë, Erunnë (bohem obdarovaná)
C
Cecílie Úcenimë (nevidomá)
Ctibor Failo (čestný)
Ctirad Failon (čestný)
Cyril Heru, Herumo, Hermo (pán)
D
Dagmar Aurewen, Aurië (denice)
Dalibor Stamahto (braň boji)
Daniel Erunámo (bůh (je můj) soudce)
Daniela Erunámë (bůh (je má) soudkyně)
David Meldon (milovaný)
Denis Eruner (boží muž)
Denisa Erunis (boží žena)
Diana Erumë, Eruwen (božská)
Dobroslav Mano (dobrý)
Dominik Héro, Heruo (pána - 2.p.)
Dominika Herio (paní - 2.p.)
Doris Annanis, Annis (dar-žena)
Dorota Eruannë (boží dar)
Doubravka Tavarillë (lesní žínka)
Dušan Fëo, Feon (duše)
E
Edita Alyohtë (bohatá válka)
Edmund Tauravarno (mocný ochránce)
Eduard Alyavarno (bohatý ochránce)
Egon Hyando (čepel)
Eleonora Erucálë (bůh (je mé) světlo)
Eliška Eruvérë, Eruvanda (bůh (je) přísaha)
Elvíra Ilyavarnë (ochránkyně všech)
Ema Meldë (milovaná)
Emanuel Erumesson (bůh v nás)
Emil Mótimo (pracovitý)
Erik Oitur, Ertur (věčný vládce, jediný vládce)
Erika Oiturë, Erturë (věčná vládkyně, jediná vládkyně)
Ester Elenë (hvězda)
Eva Cuilë (živá, žijící)
Evžen Arto, Máranóno (urozený)
Evženie Artë, Máranónë (urozená)
F
Felix Alasseo, Alasseon (šťastný)
Filip Roccondil, Melarocco (přítel koní, milovník koní)
G
Gabriel Eruner (boží muž)
Gabriela Erunis (boží žena)
H
Hana Írimë (líbezná)
Helena Alcë, Alcië (paprsek)
Helga Ainë, Airë (svatá)
Herbert Alcohtar (skvělý válečník)
Hilda Ohtë, Mahtalë (válka, boj)
Hubert Veryóro, Canyóro (smělost ducha)
Hugo Óron, Óro (duch, mysl)
Hvězdoslav Elenillo, Elillo (z hvězd)
Hynek Martur (vládce domu)
I
Ida Mótë, Mótië, Mótarë (práce
Igor Tíralo (hlídající)
Ilona Alcë, Alcië (paprsek)
Irena Sérë, Sérië (mír)
Irma Tulcë, Tancë, Tungë (síla, pevnost)
Ivan Erumaxo (bůh (je) milostivý)
Ivana Erumaxë (bůh (je) milostivý)
Ivo Quingar (lučištník)
Izabela Eruvérë, Eruvanda (bůh (je má) přísaha)
J
Jáchym Eruntáro (bohem vyvýšený)
Jakub Attanóno (druhorozený)
Jan Erumoico (bůh (je) milostivý)
Jana Erumoicë (bůh (je) milostivý)
Jarmila Melcoirë, Meltuilë (milující jaro)
Jarolím Ainesso, Ainesson (svaté jméno)
Jaromír Melcoiro, Meltuilo (milující jaro)
Jeremiáš Erortano (bohem povýšený)
Jeroným Ainesso, Ainesson (svaté jméno)
Jindřich Pandatur,Corintur (vládce otčiny)
Jindřiška Pandaturë, Corinturë (vládkyně otčiny)
Jiří Cemmótar (rolník)
Jiřina Cemmótarë (rolnice)
Josef Eruntano (stvořený bohem)
Josefína Eruntanë (stvořená bohem)
Julie Findë (vlasatá)
Julius Findo (vlasatý)
Justýn Failo (spravedlivý)
Justýna Failë (spravedlivá)
K
Kamil Cordandur (chrámový služebník)
Kamila Cordandurë (chrámová služebnice)
Karel Mirimo, Mirimon (svobodný
Karin Meldawendë, Meldawen (drahá dívka)
Karolína Mirimë (svobodná)
Kateřina Vendëa, Vénëa (cudná)
Klára Calimë (jasná)
Klement Failo, Failon (čestný)
Konstantin Voronwë, Vorindo (stálý)
Kristián Laivino, Laivindil (křesťan)
Kristýna Laivinë (křesťanka)
Květa Lossë (květ)
Květoslav Losso (květ)
Kvido Taurwë, Taurion (pocházející z lesa)
L
Lada Wendë (panna, dívka)
Ladislav Valcar (slavný vládou)
Laura Apairë, Túrë (vítězství)
Lea Vercayaxë (divoká kráva, gazela)
Lenka Alcinë, Alciellë (malý paprsek)
Leo, Leoš Rávo (lev)
Leona Rávë, Ravennë (lvice)
Leopold Lieveryo, Liecanyo (pro) lid statečný)
Libor Írimo (líbezný)
Libuše Írimë (líbezná)
Linda Linda, Lindë (krásná)
Lucie Calië, Calmë, Caldë, Calwen (světlá)
Luděk Alcarohtar (slavný válečník)
Ludmila Liemmeldë (lidu milá)
Ludvík Alcarohtar (slavný bojovník)
M
Magdalena Mindë (věž)
Marcel Mahtarin (malý bojovník)
Marcela Mahtarincë (malá bojovnice)
Marek Mahtaito (bojovný)
Marie Erummeldë (milovaná bohem)
Markéta Marilla, Marillë (perla)
Marta Ostindë, Ostiel (hospodyně)
Martin Mahtion (bojovný)
Martina Mahtiel (bojovná)
Matěj Eruanno, Erunno (boží dar)
Matouš Eruanno (dar boží
Matylda Canohtarë, Tuohtë (chrabrá bojovnice)
Michael Eruvëo (podobný bohu)
Michaela Eruvië (podobná bohu)
Mikuláš Túrelio (vítězství lidu)
Milada Nessa, Nessë, Nessië (mladá)
Milan Nildon (přátelský)
Milena Meldë (milovaná)
Miloš Meldon (milovaný)
Miriam Erummeldë (milovaná bohem)
Monika Eressië, Eressiel (osamělá)
N
Naděžda Estel (naděje)
Natálie Nostië (narozeniny)
Nikola Túrelië (vítězství lidu)
Nora Failë (čest)
O
Oldřich Almatur, Alyatur (bohatý vládce)
Olga Ainë (svatá)
Ondřej Poldo (statný)
Oskar Eruecco (boží oštěp)
Ota, Oto Almion (štěstí)
Otakar Almatir (majetek střežící)
Otokar Almatir (majetek střežící)
Otýlie Almallë (malý majetek)
P
Patricie Tárë (urozená)
Patrik Táro (urozený)
Pavel Pityon, Titton (malý)
Pavla Pitye, Tittë (malá)
Petr Sardo (skála)
Petra Sardë (skála)
R/Ř
Radek Valinalo (radující se)
Radim Alassëon, Almáreon (radostný)
Radovan Almacollo (přinášející dobro)
Regina Tári (královna)
Renata Atanónë (znovuzrozená)
René Atanóno (znovuzrozený)
Richard Nornotur (tvrdý vládce)
Robert Alcarcalimo, Alcarinquo (slávou ozářený)
Roland Alcarnor (slavná země)
Rudolf Alcarnarmo (slavný vlk)
Rút Sermë, Osellë (přítelkyně, společnice)
Růžena Lossë, Losillë (růže)
Řehoř Tirno (ostražitý)
S/Š
Sandra Nerivarnë (ochránkyně mužů)
Sára Aranel (princezna)
Šárka Oronis, Oroniel (hora, návrší)
Silvestr Taurino (lesní)
Silvie Tavarillë (lesní žínka)
Simona Lastë, Lastië (naslouchající)
Soběslav Eraxanto (svůj vlastní zákonodárce)
Soňa Nolmë (moudrá)
Stela Elen, Ellë (hvězda)
Svatava Ainë (svatá)
Svatopluk Almassetur (silný v dobru)
Šimon Laston (naslouchající)
Štěpán Nacil, Nacilo (vítěz)
Štěpánka Nacilë (vítězka)
T
Taťána Ciltallë, Ciltindë (rozdělující)
Teodor Eruanno (boží dar
Tereza Turmë, Turmawen (záštita)
Tibor Failon (čestný)
Tomáš Onóno (dvojče)
U
Uršula Morcë, Morcellë (medvědice, malá medvědice)
V
Václav Yontalcar (více slavný)
Valdemar Alcarintur (slavný vládce)
Valentýn Tulco (silný)
Valentýna Tulcë (silná)
Vasil Arno, Arnon (královský)
Vavřinec Túrion, Túron (vítězství)
Věra Estel, Estellë (víra)
Viktor Mapar, Nacil, Nacilon, Nacildo (vítěz)
Viktorka Maparë, Nacilmë (vítězka)
Vilém Selmacas (vůle (mi je) helmicí)
Vincenc Túraldo (vítězící)
Viola Helinillë (fialka)
Vít Alassëon (veselý)
Vítězslav Alcarnacil (slavný vítěz)
Vladimír Séretur (vládce míru)
Vladislav Alturmenon, Valcar (slavný vládou)
Vlasta Valië, Vallë (moc)
Vlastimil Valmelindo (milující moc)
Vojtěch Hossentulton (útěcha vojsku)
Y
Yveta Tamurilë (tis)
Yvona Tamurilë (tis)
Z/Ž
Zbyněk Ahantuon (síla zlosti)
Zdeněk Alcarmo (tvůrce slávy)
Zikmund Túrevarno (ochránce vítězství)
Zlata Laurië, Laurë (zlatá)
Zoe Cuilë (život)
Zora Auressel, Auressellë (jitřenka)
Zuzana Indil (lilie)
Žaneta Erumaxë, Erumaxillë (bůh (je) milostivý)
Žofie Nóliel, Nolwë (moudrost)
Jak jsem již řekla, elfové jsou různí, ale všeobecně je můžeme rozdělit na elfy bílé, černé a temné. Elfy bílé snad ani není třeba představovat. Černými elfy jsou pravděpodobně míněni trpaslíci, protože jsou to ti co žijí "tam dole na zemi". O to větší záhadou jsou elfy temní. Kam je zařadit? Můžeme vycházet ze dvou hypotéz. První vychází z křesťanského pojetí duší: dobré do nebe, zlé do pekla a ty neutrální do očistce. Druhá se zakládá na germánské legendě o neutrálních andělech. Když se Lucifer vzbouřil proti stvořiteli, někteří andělé ho následovali, jiní zůstali s bohem a ti nerozhodní se nepřidali ani na jednu stranu a čekali jak se situace vyvine. Což se jim ale moc nevyplatilo, protože byli potrestání spolu se vzbouřenci. Z Luciferovým andělů se stali černí démoni a neutrální byli vyhoštěni na zem. Zde zplodili potomky, a právě z nich pocházejí víly, duchové a trpaslíci. Vlastně existuje ještě jeden zjednodušený pohled na celou věc. Elfové světla se stali vílami, temní elfové vystupují jako duchové a černí elfové jsou trpaslíky.
Ať už byli elfové kdysi kýmkoliv anebo dodnes přežívají ukrytí někde pro nás v neznámých místech, budou pro mnoho z nás symbolem dlouhověkosti a moudrosti. A ať už byli kýmkoliv, vypadá to, že měli velmi blízko bohům a skutečnému vědění. Takovému, které my si ani neumíme představit, natož pochopit.
Je to jedna z bytostí obdařených darem relativní nesmrtelnosti.
Znaky Elfa:
Elf se pozná podle sličné tváře,laskavých hlubokých očí a špičatých uší.Elfové rádi nosí dlouhé vlasy.
Historie Elfů:
Elfové jsou v tomto směru opředeni tajemstvím.Spolehlivé prameny uvádějí že připluly na bílých lodích ze zemí za mořem.
Fakta o Elfech:
Elfové jsou přírodní národ dělící se na odvětví přírody.To jsou:
Lesní Elfové(asi nejznámější)viz.níže
Vodní Elfové:Kdysi žily nad vodou na ostrově známém jako Atlantida.Po jeho záhadném ponoření do hlubin moře se přizpůsobily životu pod vodou.Mají blány a jejich kůže je zeleno-modrá,ovládají jeden z nejsložitějších jazyků zvaný:Aqoua
Také je známo že využívají pro své potřeby Krakena.
Lesní Elfové:
Hrdý v celku mírumilovný národ chovající se vůči ostatním mírně povýšeně a tajemně.
Elfové jsou sice obdařeni nesmrtelností ale zranění jim ublíží stejně jako lidem,mají jedno z nejdokonalejších odvětví lékařství.Celí svůj život se snaží prožít v hlubinách lesa kde se věnují umění zpěvu a rozjímaní.Nadevše milují stromy,zvláště Bílý dub,Cedr,Kaštan a Sekvoj.Jakmile spatří poraněný strom ihned se o něj postarají a vyspívají ho ke zdraví.
Živí se plody lesa a lesní zvěří ke které se chovají ohleduplně a loví jí s rozumem.
Elfové jsou vyjímeční brusiči drahých kamenů které rovněž zbožňují,také to jsou výborní řezbáři.
Ale zřejmě nejvíce se na Elfech obdivují jejich dokonalé luky a jejich mistrovské ovládání.Elfské šípy jsou smrtící.
Schopnosti Elfů:
Elfové se dokáží neuvěřitelně lehce a tiše pohybovat.Rovněž mají skvělí zrak a jasný sluch.Jako jeden z mála národů ovládají řeč stromů a Stromových Entů.
Elfská magie:
Elfové svá kouzla používají většinou k léčení
Jedno z nej-oblíbenějších Elfských kouzel oblíbené zejména mezi Elfskými dětmi je:
Elhaaen-oběti spadnou kalhoty
Elfky jsou nádherné strážkyně lesa.Mají dlouhé tmavé nebo světlé vlasy, špičaté uši, nádherné oči, bledou pleť a plné rty.Ačkoli jsou úžasně citlivé, mají v sobě rozenou krutost danou zodpovědností.Mají totiž už od narození předpovězený osud.Pokud se elfce narodí chlapec, je povinna ho vychovávat ve skromnosti a připravit do vojska elfů proti černé magii.Jakmile chlapec dospěje odchází z domova do války.Pokud se však narodí dívka stane se z ní další strážkyně lesa a tajemství a naděje na narození dalšího bojovníka.Elfkám je projevována úcta i přes to u elfů platí teorie, že elfky jsou jen pro to, aby rodily syny do armády.Pokud máte nějaká tajemství elfky jsou těma nejvhodnějšími důvěrníky.Nikdy by vaše tajnosti neprozradily.
Elfové jsou jedna z nejstarších ras. Vysocí asi jako člověk (170-190 cm), zdají se však díky své štíhlosti vyšší. Jsou také velmi krásní a ušlechtilí. Mají vždy zašpičatělé uši, podle toho poznáte i čistokrevnost. Čistý elf má špičaté uši. Ti se smíšenou krví mají normální uši. Jsou bezvousí, ale velmi často mívají dlouhé vlasy. Můžou mít různé barvy.
Nejpozoruhodnější je však na elfech jejich věk, což je také jejich největší odchylka od lidí, většinou 200-300 let, ale i několik tisíc let. Jejich oblíbenou zbraní je luk v jehož ovládání dosahují skutečného mistrovství. Někteří, jako třeba Noldor ze Silmarillionu jsou však i velmi obávanými soupeři v boji muže proti muži. Mají krásný hlas. Velmi rádi zpívají a hrají na harfy. Svou podstatou jsou veselý národ, který se rád baví. Díky své zálibě ve studiu mají neobyčejné nadání pro magii. Z jejich řad se rekrutovalu už mnoho kouzelníků a mágů. Většinou jsou nejtužšími zastánci dobra, některé jejich čeledi (tzv. Temní elfové) jsou však vtělené zlo. Není také ustáleno, jesti mají raději den či noc, patrně jsou tyto dva aspekty v rovnoceném poměru.
V hodinu, kdy Varda, Paní nebes, rozjasnila hvězdy nad Avether, procitly Eruovy děti u jezera Cuiviénenu, "Vody probuzení". Také nazývaní Quendi. První, co spatřili po svém probuzení, bylo světlo hvězd, které jim už navždy zůstalo zářit z očí. Elfové měli vyrábět ty nejkrásnější věci na světě, dožívali se dlouhého věku, byli nestárnoucí, přesto však mohli být zabiti.
Elfové byli za poslední staletí téměř ztraceni ve víru času, jsou ještě starší než trpaslíci, kteří je později vytlačili. Je těžké o nich něco zjistit, což dává představivosti autorů velký prostor. Jednotlivé knihy se v charakteristice těchto postav rozcházejí více, než tomu bylo u trpaslíků.. Ale jakýma očima vidí elfy dnešní etymologové a historici. A co tyto bytosti mohly pro člověka kdysi dávno znamenat? Elfové jsou bytosti ještě záhadnější a nedostižitelnější než trpaslíci, téměř nikde není popisován jejich vzhled ani jejich funkce. V mytologii jsou to poslední stopy dávné minulosti 1.-2. století př.n.l.. Již Tacitus se ve svém díle zmiňuje o uctívaných ženách, zvaných "Albruna". Toto slovo je složenina z "alb" nebo "elb" a "run", což je v germánských jazycích výraz pro kouzla a čáry... Vydejme se tedy po stopách slova "elf". Ve středověké Francii elfové neexistovali, v 16. století Francouzi toto slovo převzali pro označení víl. Od 19. století jím jsou nazývány bytosti příbuzné trpaslíkům. V německých pramenech do 13. století najdeme slovo "elf" (alb, elbe) jen vzácně, později je hojně užíváno k označení "trpaslíka" (zwerg) nebo "noční můry" (mar). V Anglii se "elf" (aelf, elf, mn.č. ylve) používal do počátku 11. století, později se význam tohoto slova změnil stejně jako v německé literatuře. Toto označení se pak používalo pro všechny bytosti nižší mytologie. Ve Skandinávii je "elf" (álfr, mn.č. álfar) stejná bytost jako trpaslík (dvergr), pro toto stvoření je možné použít obou názvů. Tak se stalo, že elfové téměř ztratili svoji osobitost a autonomitu. Jacob Grimm a Ferdinand de Saussure se rozhodli vydat se za kořeny slova "elf" a zjistit původní totožnost této bytosti. Dospěli k názoru, že "alf, aelf, alb, alp, elbe" vychází z latinského slova "albus" (bílý) a také je příbuzný "Alpám", jakožto vysokému pohoří s bílou sněhovou čepičkou, a v neposlední řadě i Labi (Elbe), názvu původně čisté a průzračné řeky. Jiní badatelé usuzovali na příbuznost se slovem "albh" (třpytit se, bělat se). A. Kuhna však toto vysvětlení pokládal za příliš snadné a zastával názor, že "elf" vychází ze sanskrtského "rbhu" (obratný řemeslník), bylo to označení pro démony, kteří vykovali šperky bohů. Jiní se domnívají, že si elfy pletl s trpaslíky. Pomalu se před námi z hlubin času vynořuje bílé třpytivé stvoření - elf. Jeho zjev mnohé vypovídá o jeho dobrotivém charakteru. Tuto hypotézu potvrzuje i fakt, že od slova "elf" bylo, zvláště v Anglii, odvozeno mnoho jmen, jako například "Aelfbeorht" (Třpytivý elf) a "Aelfwine" (Přítel elfů). Je těžké si představit, že by rodiče dali svému dítěti jméno po zlé bytosti. Za povšimnutí stojí i to, že neexistuje snad ani jediný případ křestního jména odvozeného od "zlého trpaslíka" (zwerc, dvergr, dveorg). Jméno mělo v dřívějších dobách veliký význam, skrz ně byl člověk spojen se světem bohů a duchů, bytost, od které bylo jméno odvozeno, se v jistém smyslu stávala patronem a strážným andělem oné osoby. Tato zvyklost se nejvíce dodržovala v germánských zemích, kde vznikala jména jako "Thurquetil" (Thorův kotlík), "Thorstein" (Thorův kámen), "Thórólfr" (Thorův vlk). Od boha Freyra (Frodiho) je odvozeno Frómundr, ve starofrancouzštině Froimont. To vše naznačuje, že původně byli elfové krásní a dobří duchové, zkrátka pravý opak "škodlivých a pokřivených trpaslíků". Když vznikl Ásgard (Svět bohů), Ásové v něm vybudovali pro každého z nich příbytek. Jeden takový se nazývá "Álfheimr" (Svět elfů), který se podle některých textů nachází v druhém nebi, což by znamenalo, že je totožný s "Gimlé", nejkrásnějším z nebeských obydlí, umístěným v nejjižnější části nebe, kam odcházejí duše lidí dobrých a spravedlivých. Ásové darovali tento Svět elfů Freyrovi, bohu z rodu Vánů, jenž přišel z Ásgardu jako rukojmí po válce mezi dvěma božskými rody Vánů a Ásů. Freyr byl synem Njörda, který je převtělením bohyně Nerthus, tj. Matky země, a bratrem Freyji, na niž se lidé obraceli ve věcech lásky. Sám Freyr ztělesňuje třetí funkci - vládu nad deštěm, sluncem a nad plodností půdy, byl vzýván pro podporu míru a občas i lidského bohatství. Bohyně Nerthus, Matka země, rozdělila svou funkci do třech odvětví: Njörd byl patronem mořeplavby a rybolovu, Freyja vládla lásce a rozkoši a Freyr byl bohem plodnosti. Z toho vyplývá, že i elfové zařazení pod Freyra byli bytostmi plodnosti. Jsou i tací, kteří se domnívají, že elfové byli původně třetí samostatná skupina božstev (vedle Ásů a Vánů). Elfové, žijící v sousedství bohů, jsou nazýváni Elfové světla "Liósálfar". (Slunci se také obrazně říkalo "elfí třpyt".) Jas a třpyt je jejich jediným morfologickým rysem, který je nám znám. Vše naznačuje tomu, že elfové ovládali magii. Kolem roku 1000 n.l. je ve staroangličtině doložen výraz "aelfsiden", který se dá přeložit jako "elfí kouzla" nebo také "čarodějnictví" či "uhranutí". "Siden" je příbuzné severskému "sejdr", což je jistý druh nečisté magie, kterou ovládali Vánové (a elfům vládne Freyr z rodu Vánů). V archeologických nálezech najdeme křížky, na nichž je vyryto "Contra elphos hec in plumbo scrive" (Proti elfům je toto do olova psáno.) Existují i různá zaříkávadla proti elfí magii. Dalším svědectvím o kouzelné moci elfů je německé jméno mandragory "Alraun", tedy "elfí tajemství", v 10. století se objevuje i výraz "Albruna", kterým Tacitus nazýval germánské věštkyně. Nyní spíše pro zajímavost něco o mandragoře:
Vyrůstá pod oběšenci, jejichž sperma nebo moč oplodnily zemi. Když ji utrhnete neopatrně, vyrazí výkřik, který vás zabije. Musíte se jí zmocnit v pátek ráno před svítáním, s ušima ucpanýma voskem nebo vlnou. S sebou je třeba vzít černého psa, který nemá ani jediný bílý chloupek. Nad mandragoru uděláte tři kříže, vykopete kolem ní jámu a přivážete ji psovi k ocasu. Pak zvířeti podáte kousek chleba. Jak se po něm vrhne, vytrhne rostlinu ze země, ale zahubí ho její výkřik. Mandragoru seberete, vykoupete ji ve víně, zabalíte do kousku hedvábí a uložíte do krabičky. Aby si zachovala svou moc, je třeba ji každý pátek koupat a vyměňovat jí "košilku".
Povšimněme si, že všechny tyto činnosti se týkají pátka, německy Freitag, neboli Freyjin den (Freyja - sestra Freyra, vládce elfů). Ať už byli elfové spojeni s bohy jakkoliv, byli lidmi velmi uctívaní. To dosvědčuje i svátek Jöl, pohanské Vánoce, slavené na zimní slunovrat a spojované se vzpomínkou na mrtvé a rituály plodnosti. Tento svátek se obrazně nazýval "Álfablót" (oběť elfům). Vzýval se Freyr a přinášela se velká obět "za plodný rok a mír". Zde opět vidíme spojitost s říší mrtvých. Elfové prý obývali menhiry a různé jiné kameny, což částečně vysvětluje snadnou záměnu s trpaslíky. Elfové jsou však známí svým smyslem pro čistotu, běda tomu, kdo by chtěl vykonat potřebu poblíž místa, kde oni sídlí. V severských jazycích se pro konání potřeby vžily dva výrazy: "álfrek ganga" a "álfrek hava", obojí znamená "vyhánět elfa". Podobnost latinských slov "homo" (člověk) a "humus" (půda) značí úzký vztah člověka, zvláště nebožtíků, k plodnosti země. Tato podobnost však způsobuje záměny mrtvých s různými duchy země. Nebožtíci mají přímou vládu nad plodností země, důvodem může být jejich moc nad živly a také jejich místo mezi světem lidí a světem bohů, u nichž se mohou přimlouvat za své příbuzné, neboť oni už se navrátili k posvátnu. Dobří nebožtíci dělají úrodnou půdu, nemůžeme je ztotožňovat s elfy, i když v některých textech se objevují zmínky o přeměně nebožtíka v elfa. Ti nebožtíci, kteří za svého života konali dobro a pomáhali druhým, se mohli po smrti stát elfy a pro svou vesnici lidovými světci. Snorri Sturluson popisuje tři skupiny elfů. Kromě bílých se zmiňuje ještě o černých a temných elfech. Černí elfové prý žijí v "Svartálfaheimru" (Světě černých elfů) "tam dole na zemi". Bližším prozkoumáním se ukázalo, že jsou tím míněni trpaslíci. Větší záhadou jsou temní elfové. Kam tyto bytosti zařadit? Na tuto otázku existují dvě možné odpovědi. První hypotéza o temných elfech vychází z křesťanského pojetí rozdělení duší po smrti. Dobré duše jdou do nebe, zlé do pekla, a ty ani vysloveně dobré, ale ani úplně špatné míří na nějakou dobu do očistce. Snorri Sturluson mohl tedy své rozdělení elfů okopírovat podle tohoto vzoru. Druhá teorie se zakládá na germánské legendě o neutrálních andělech. Když se Lucifer vzbouřil proti Stvořiteli, někteří andělé ho následovali, jiní se postavili za Boha a ti zbývající, váhaví a nerozhodní, se nepřidali ani na jednu stranu a čekali, jak se situace vyvine. Byli potrestáni spolu se vzbouřenci. Ti, kteří šli s Luciferem, byli uvrženi do pekla a stali se z nich černí démoni, neutrální andělé byli vyhoštěni na zem. Zde zplodili potomstvo, a právě z nich pocházejí víly, trpaslíci a duchové. Vlastně existuje ještě jeden zjednodušený pohled na celou věc. Elfové světla se stali vílami, temní elfové vystupují jako duchové a černí elfové jsou trpaslíky. Další zajímavou postavou je Wieland, pověstný kovář, v severských jazycích nazýván Völundr, v anglosaských Velent nebo Weland a ve starofrancouzštině Galan. Tato postava je označována jako Kníže elfů. Wielandovou babičkou byla rusalka, která si vzala krále Vilcina, a měli spolu obra. Rusalka-obr-člověk, zvláštní rodokmen. Ovšem po babičce zdědil Wieland vztah k vodnímu živlu. V Eddě je nazýván nejen Knížetem elfů, ale i Moudrým elfem, z toho nutně plyne, že sídlil v Ásgardu s bohy. To by znamenalo, že tato záhadná postava byla posledním převtělením nějakého snad nižšího božstva a později byla nahrazena Freyrem, kterému byl Svět elfů přidělen, když se usadil u Ásů. V severské mytologii byli bohové na počátku své existence kováři (zvláště pak třeba Thor se svým kladivem). V mytologických příbězích se často setkáme s případy, kdy bůh spadl na úroveň nižšího božstva. Je zde tedy možnost, že Wieland byl vtělením nižšího božstva, které bývalo Thorem. Vztah Thora s elfy se nejvýrazněji projevuje v názvech rostlin a minerálů a v křestních jménech. (germánsky Thor, německy Donar a anglosasky Thunor) Tak například belemnit se německy řekne "Donarovo razidlo" a "elfí střela", netřesk (v lidové latině "barba Jovis" - Jupiterův vous) je nazýván "Donarovo koště" nebo "Donarova tráva" anebo také "elfova hůlka". V křestních jménech nalezneme "Thórova elfa" (Thorálfr) a "elfího Donara" (Albthonar). Ve středověkých pověrách Thor/Donar nevystupuje jen jako válečník. Adam z Brém píše: "Thor vládne ve vzduchu, poroučí hromu a blesku, větru i dešti, slunci i plodům země. Hlavně tento jeho poslední rys se dlouho udržel v povědomí Laponců, kteří vzývají Thora, "aby ušetřil jejich dobytek a lidi a přivolal blahodárný déšť". Ve středověkém Švédsku byl Thor nazýván "dobrým sedlákem" nebo "obilným" či "polním mužíčkem". A právě tato funkce plodnosti spojuje Thora s elfy. Za zmínku také stojí, že i Thor panuje nad určitou skupinou nebožtíků. To vše nám dohromady dává vyvážený celek: Odin a Freyja se starají o válečníky padlé v boji, Thor a Freyr o svobodné sedláky a Hel o zbývající nebožtíky. Vrátíme-li se zpátky k Wielandovi, božskému kováři (obdoba Hefaista), vidíme, že ho s elfy spojuje i zlato. Wieland se zabýval kováním zlatých šperků pro bohy. A co mají elfové společného se zlatem? Galský duchovní Giraud de Barri ve svém díle "Itinerarium Cambriae" z doby kolem roku 1191 zachycuje vyprávění starého kněze Eliodora. Líčí zde setkání s podzemními mužíčky, kteří jsou malí, ale nesmírně schopní, mají žluté tělo a dlouhé vlasy. Živí se jakousi mléčnou kaší s příměsí šafránu, nesnášejí lež, nestálost a nevěrnost. Žlutá barva těla byla v té době vysvětlována jejich stravou. Podle středověkých tradic v zemi za Lamanšským průlivem jsou tvorové z onoho světa zelení. Žlutí mužíčci jsou tedy záhadou, stojí opět na hranici světů, jsou pokládáni za elfy kvůli své jasné a třpytivé barvě (ztělesněné žlutou) a kvůli své nezáludné povaze. Na rozdíl od trpaslíků se elfové těšili úctě lidí, ti věřili v jejich existenci a velkou moc. Dochovalo se znění různých zaříkávání a kleteb jako např.:
"Ať trollové a elfové a čarodějné Norny, duchové strašidelných míst a obři z hor spálí tvůj dům..."
Pokud se na ně lidé odvolávali, musely mít tyto bytosti velkou moc, povšimněme si, že zde není zmínka o trpaslících. Ovšem uvědomíme-li si, že elfové žili po boku bohů, není na tom nic divného. Nebezpeční a zlovolní trpaslíci nebývají příliš zmiňováni. Jejich menší důležitost pro ně však znamenala jistou výhodu, nastupující duchovenstvo se o ně příliš nestaralo, zato elfové jim "leželi v žaludku", a tak je církev degradovala na úroveň trpaslíků a démonů sloužících ďáblu. Bylo na ně sváděno množství chorob, takže dodnes najdeme jména nemocí odvozená od elfů. Elfové jsou pro mnoho z nás symbolem dlouhověkosti a velké moudrosti, což vyvěrá zvláště z Tolkienovy představy o těchto bytostech. Ať už byli kdysi kýmkoliv, vypadá to, že měli blízko k bohům a skutečnému vědění. Moudrosti, kterou si ani neumíme představit, protože bychom ji, my lidé, na tomto stupni duševní vyspělosti pravděpodobně nedokázali pochopit. V přírodě se skrývá mnoho tajemství a moudrosti, možná že lidé v dávných časech si toto vědění personifikovali do spousty postav, a to jim ony principy umožňovalo lépe chápat. Důležité je, že onu pravdu nějakým způsobem přijímali, až se stala součástí jich samých. Ale co dnes? Mnoho z nás se stále více vzdaluje od přírody, je to asi cena pokroku, ale občas se stává, že člověk se musí o kousek navrátit, aby pak mohl rychleji vpřed. Určitě stojí za to čas od času opustit město a vypravit se do lesa, skvěle se odpočineme a kdo ví, koho tam potkáme...
Tengwar je písmo,které používají elfové v knihách J.R.R.Tolkiena.Je rozdělen na několik skupin(sad) podle toho,jak se které písmeno vyslovovali.
I.hlásky zubní,nebo taky t-ové(tineotéma)
II.hlásky retné,nebo taky p-ové(parmatéma)
III.patrové a zadopatrové hlásky
IV.ostatní zadopatrové a normální hlásky(západština),nebo taky k-ové(calmatéma)
Tyto čtyři sady byly dále rozděleny do 6-ti stupňů,neboli Tyeller.Každý stupeň představoval zvuky tvořené různými způsoby,podle toho,jak vzduch proudí skrz ústa a nos
1.neznělé,závěrové:t,p,k atd.
2.znělé zadopatrové
3.a 4.znělé a neznělé třené souhlásky
5.nosovky
6.nejslabší,čili"polohláskové"souhlásky z každé předchozí sady(nejmenší a nejjednodušší tvary)
Prvotní písmena se skládala z telco(stonku) a lúva(obloučku).Formy 1-4 se pokládaly za normální. Telco se dá zvednout(9-16)nebo zkrátit(17-24).Lúva může být otevřený(I,III)nebo zavřený(II,IV), v obou případech může být zdvojen(2.,4. a 5.)
Česká výslovnost by byla asi takhle:
1 - t |
2 - p |
3 - č |
4 - k |
5 - d |
6 - b |
7 - dž |
8 - g |
9 - t, f |
10 - f |
11 - š |
12 - ch |
13 - dh |
14 - v |
15 - ž |
16 - gh |
17 - n |
18 - m |
19 - n(g) |
20 - w |
21 - r |
22 - w, v |
23 - y |
24 - w, v |
Bylo také 12 zvláštních písmen tzv. "přídatných písmen", jejichž příkladem jsou písmena 25-36. Nezávislá jsou jen 27a 29 ostatní jsou jen náhradami,či obměnami jiných písmen.
Samohlásky byly představovány jako Tehtar.Symboly Tehtaru se kladly nad a pod(někdy také dovnitř) Tehtar znaků-v jazycích vnichž většina slov končí samohláskou,se Tehtar kladl většinou nad PŘEDCHÁZEJÍCÍ souhlásku.V jazycích,kde většina slov končila souhláskou,se Tehtar kladl nad NÁSLEDUJÍCÍ souhlásku.Když na příslušném místě není žádná souhláska,klade se Tehtar nad "krátkého nosiče",který vypadá jako "i" bez tečky.
Je pět základních Tehtar znaků,představujících nejčastěji používané samohlásky: a,e,i,o,u.Byly nejčastěji nad tengwar znaky:
3 tečky jsou nejobvyklejší zápis pro"a"
Jednoduchá tečka nebo"akutový přízvuk"pro "i" a "e"(někdy i pro "e" a "i")
kudrlinky se používají pro "o" a "u"
Dlouhé samohlásky se znázorňují položením Tehtaru nad dlouhý nosič,stejnému účelu sloužilo také zdvojení Tehtaru.To však je běžné jen u kudrlinek a "akutu".Dvě tečky se používaly spíš pro následující"y".
Elfí písmo-Angerthas
9.3.2007 17:33 | Elfové
|
V kulatých závorkách jsou hodnoty vyskytující se jen v elfském použití, hvězdička označuje cirth používané pouze trpaslíky
Certhas Daeron byla původně utvořena pouze pro znázornění sindarských hlásek. Nejstarší cirth byly číslo 1, 2, 5, 6; 8, 9, 12; 18, 19, 22; 29, 31; 35, 36; 39, 42, 46, 50; a certh, která se střídavě psala jako č. 13 a 15.
Rozšíření a propracování této certhas se ve své starší podobě nazývalo Angerthas Daeron, protože přídavky ke starým cirth a jejich reorganizace se připisovala Daeronovi. Hlavní dodatky zavedení dvou nových sad, 13 - 17 a 23 - 28, však byly ve skutečnosti s největší pravděpodobností vynálezem eregionských Noldor, protože se jich používalo k vyjádření hlásek v sindarštině neexistujících.
V nové úpravě Angerthas lze vysledovat tyto zásady: 1. přidání čárky k větvi dodávalo "znělost"; 2. obrácení certh naznačovalo otevření hlásky v "úžinovou"; 3. větev po obou stranách stonku dodávala znělost a nosové zabarvení. Tyto zásady se uplatňovaly pravidelně jen s jednou výjimkou. Pro sindarštinu byl potřebný znak pro úžinové m (nebo nosové i), a protože nejlépe se dal odvodit obrácením znaku pro m, obrácené číslo 6 dostalo hodnotu m, kdežto č. 5 dostalo hodnotu hw.
Morijští trpaslíci zavedli v Angerthas Moria řadu nesoustavných změn v hodnotě a také některé nové cirth: 37, 40, 41, 53, 55, 56. Rozbití pořadí hodnot mělo především dvě příčiny: 1. změnu hodnot čísel 34, 35, 54 na h (jasný či hrdelní počátek slova s úvodní samohláskou, jež se objevovala v khuzdulštině) a s; 2. opuštěn čísel 14 a 16, jež trpaslíci nahradili čísly 29 a 30. Je také možno pozorovat následující používání č. 12 pro r, vynález čísla 53 pro n (a to se zaměňovalo s číslem 22), používání č. 17 jako z, aby se hodilo k č. 54 v jeho hodnotě s, a následovné užívání č. 36 jako n a nové certh 37 pro ng. Nová čísla 55, 56 byla po původu rozpůlené číslo 46 a požívala se pro samohlásku a a pro neurčitý redukovaný zvuk. Obojí byly v trpasličí řeči a západštině běžné. Když se vyslovovaly slabě nebo se vytrácely, často s redukovaly na pouhou čárku bez stonku
Elfové jsou pradávná rasa, avšak různými autory či národy popisována dosti nesourodě. Podle některých severských pověstí jsou prý velcí jako skřítci a létají což bylo dobře vidět například v podle mě skvělém fimu Merlin. Soudobí autoři fantasy je však častěji popisují jako bytosti výškou jsou podobni člověku (obecně udáváno 170-190 cm), zdají se však díky své štíhlosti vyšší. Jsou také velmi krásní a ušlechtilý. Mají vždy zašpičatělé uši. Jsou bezvousí, ale velmi často mívají dlouhé vlasy. Není ustálen názor o jejich barvě. Prakticky může být jakákoli krom zrzavé (pokud vím). Například tolkienovi elfové ze Středozemě mají v drtivé většině světlé až zářivě světlé vlasy. Nejpozoruhodnější je však na elfech jejich věk, což je také jejich největší odchylka od lidí. I zde se však autoři v názorech bohužel rozcházejí. Někteří tvrdí, že se dožívají vysokého věku (většinou 200-300 let, ale i několik tisíc let)a to do doby než je život unaví a vábení domoviny, Arvandoru, již nebudou moci odmítnout. Arvandor je království panteonu elfích bohů - Seldarine, něco jako země neumírajících u mistra Tolkiena., podle jiných autorů, mezi něž patří už bohužel zesnulý "král" všech autorů fantasy pan profesor J. R. R. Tolkien, jsou nesmrtelní. Jejich oblíbenou zbraní je luk v jehož ovládání dosahují skutečného mistrovství. Někteří, jako třeba Noldor ze Silmarillionu jsou však i velmi obávanými soupeři v boji muže proti muži. Mají krásný hlas. Velmi rádi zpívají a hrají na harfy. Svou podstatou jsou veselý národ, který se rád baví. Díky své zálibě ve studiu mají neobyčejné nadání pro magii. Z jejich řad se rekrutovalu už mnoho kouzelníků a mágů. Většinou jsou nejtužšími zastánci dobra, některé jejich čeledi (tzv. Temní elfové) jsou však vtˇělené zlo. Není také ustáleno, jesti mají raději den či noc, patrně jsou tyto dva aspekty v rovnoceném poměru. Elfové však nejsou pouhou smyšlenkou fantasy autorů. Už v dávné historii jsou o těchto mytologických bytostech zmíňky. Například já jsem poloelfka.mám špičaté uši a hrozně ráda střílim z luku a všecky ty ostatní věci,který jsem tu popisovala.
Co nosí elfové za oblečení? Záleží na tom, co je to za elfy, Elfové kteří žijí v lesích, nosí jednoduché oblečení v barvách lesa, zato šedí elfové nosí šedé šaty. Jejich oblečení je krásné, jemné a lehké, některé je krásně vyšívané, některé je jednoduché. Elfky většinou nosí dlouhé šaty a elfové podle společenského postavení, od obyčejných plášťů po vznešené hávy. Jejich oblečení není ušito z látek jaké známe my lidé, jejich látky jsou mnohem krásnější a kvalitnější než jsou ty naše. Pro běžné každodení nošení se hodí jednoduché šaty v zelených a hnědých barvách, ale vznešení elfové nosí šaty v bílích, modrých, šedých a v mnoha dalších barvách, většinou podle toho co která barva symbolizuje.
Takhle známe elfy z příběhů které vymyslel člověk, ale jsou elfové opravdu takoví? V irských pověstech o čarodějném lidu Tuatha Dé Danann, nosili tmavě modré nebo černě, třpytivé hávy. A pověsti jsou vždy založeny na pravdě a v Irsku je nadpřirozeno hodně časté.
Komentáře
Přehled komentářů
<Insane>Hack] Unique A.I. App Makes Us $635/Day
https://www.youtube.com/watch?v=z0aiLF3Sz7E
Exploiting A "UNKNOWN" Marketing Secret
(GeorgeMix, 9. 3. 2024 14:32)