Beskyd Tour MTB
O posledním červencovém víkendu se COS vrátil opět do Beskyd. Tentokrát ve složení Korba, Márty, v den startu se přidal i Boblig. My jsme s Korbou dorazili na místo činu už v pátek. Při pohledu na mapky tratí i Korba pochopil, kde je ta správná výzva a tak jsme se všichni nahlásili na dlouhou trať (85 km, převýšení 3020m). Po prezentaci jsme vzali poměrně slušný ubytování v chatce v Liščím mlýně a vyrazili přes pole a luka do nedaleké restauračky na večeři a taktickou poradu. Základní taktika byla vzhledem k velkému respektu z trati jasná. Začátek nepřepálit a pak to nějak doklepat. Dále jsme podrobně rozebrali možné rychlostní průměry. Na tuhle debatu jsem si druhý den při závodě několikrát s hořkým úsměvem vzpoměl. Korba tentokrát k přípravě přistupoval více než zodpovědně a po třech desítečkách zavelel nekompromisně k odchodu na kutě. V noci pro jistotu ještě sprchlo, aby se v sobotu moc neprášilo. Ráno ale počasí vypadalo docela slušně, chvílemi se i zaslunilo. Na start na náměstí jsme dorazili už i s Bobligem asi 10 minut před startem. Tam ale nebyl obvyklý hrozen závodníků bojujících o výhodné startovní pozice. Všichni ještě posedávali na lavičkách a nikdo příliš nespěchal. Nevím, kolik závodníků se postavilo na start dlouhé trati. Z výsledkovky je jasné jen to, že do cíle jich dorazilo 55. První část závodu vedla Veřovickými vrchy. Charakteristika jednoznačná - kamení, bláto, kořeny, večerníčky, kvílení brzd, tlačení. Po úvodním dlouhém stoupání na Malý Javorník visím na konci druhé větší skupiny. Na hřebenu ale při jízdě po vrcholových hupech začínám ztrácet a postupně se propadat startovním polem. Ve sjezdech to taky nejde, hned z kraje si musím dvakrát odskočit přes řidítka. Když po první hodině lítého boje vidím skulinou přes zamlžený a zablácený brýle na tachometru slabých dvanáct kilometrů, můj morál klesá rychle ke dnu. Na dvacátým beru po dalším nepovedeným sjezdu zavděk občerstvovačce, abych se trošku srovnal. Do toho ještě bouřka, mlha a obraz závodu je dokonalej.
Tak jsem se nějak dotrápil pod Radhošť a pomalu se pouštím do ukrajování největší porce, téměř 800 výškových metrů. Tady jsem konečně trochu ožil a začal postupně dojíždět některé závodníky, kteří si zrovna tady vybírali své slabší chvilky. Když jsem dorazil pod závěrečnou sjezdovku, měl jsem další větší skupinu bikerů na dohled. Nahoře gelík, nálada stoupá. Je to poznat i v následujícím dlouhém sjezdu. Nahoru na Martiňák už se začaly ozývat nohy, někdo v kopci hlásí 24. Tak to není tak zlý, před sebou ještě někoho vidím, tak se do toho snažím dupat. Na občerstvovačce v Horní Bečvě se zdržuju jen minimálně, na úpatí posledního kopce ještě rychle slupnu jeden gel ve strachu, aby mě neseklo. V táhlém stoupání na Pustevny to docela jede, přesto toho mám nahoře plný brejle. Ještě závěrečný sjezd..... na jistotu, přece jen si na to kamení docela zvykám. Jenže pak ještě odbočka na bahnitou vrstevnicovou pěšinu. S tím jsem už nepočítal. Ta je nekonečná, pár zatáček za sebou už slyším kvílení brzd. Dupu do toho co se dá, ale tady mi to moc nejde. Naštěstí přichází vysvobození v podobě asfaltu a už to zase frčí až do cíle.. Nakonec slušný 18. místo. Konec dobrý všechno dobrý. Tak takhle to vypadalo z mého pohledu. V cíli čekal už převlečený Korba. Ten bohužel už na 15. km přerval řetěz, chytl defekt a závod předčasně ukončil. Boblig do cíle nakonec taky dorazil jako 43. a jeho spokojený úsměv prozrazoval, že si to docela užíval.
Počasí v kombinaci s náročností Beskydských kopců se určitě podepsalo na celkově nízkém počtu účastníků. Určitě k tomu přispěl taky loňský ročník, kdy spousta závodníků odjíždělo znechucených blouděním na trati. Pořadatelé prý do dalších let uvažují se zjednodušením závodu neboť někteří ho označují až za „nestandardní“. No, záleží, co si jako pod takovým „nestandardní“ představují. Podle mého názoru to prostě bylo MTB se vším všudy.
Výsledky:
Komentáře
Přehled komentářů
Gratulace Martymu, poklona Korbovi, ze tejden po Beskyd Tour Hruze se vratit na misto cinu a uznani Bo, ze teda vydrzel 7a pul hodiny na biku(i kdyz ja mam prd co kecat po 8mi hod v Beskydech na silnicce).
Jinak zdravim z Tater, kde sem si hned prvni den naordinoval vyslap na Slavkovak a pri sestupu sem si seriozne vodrovnal steheno svalstvo, halt cyklistika posiluje njak jinak svalovy partie, ted se snazim dat dohromady na sobotni Tatry Tour. Este ze mam kastl Poutnika
Drsonji
(Kyslik, 29. 7. 2009 15:06)