SATIRA A HUMOR - 1.ČÁST
SATIRA A HUMOR V ČESKÉ LITERATUŘE
Satira:
- literární žánr, jež útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá se lidským vlastnostem
- vzniká již v antice
- původně posměšná báseň -> později lit. dílo
- pomocí ironie, nadsázky, alegorie, sarkasmu, vtipu
- využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti
Humor:
- forma vtipného vyjadřování, které klade důraz na polehčené vyjádření skutečnosti, nevázaného rázu
- snaží se vystihnout humorně lidskou povahu či společnost
- autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem
Epigram
- z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)
- stručná, satiricky vyhrocená báseň
- v Římě Martialis
- u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury
Historie
- v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)
- později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech)
paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci
parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným
travestie - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem
světová satira - Aristofanes, Reabelais, Swift, Moliére,Voltaire
v od 14. století až po dnešní dobu.
Hradecký rukopis
Sociální satiry:
Satiry o řemeslnících a konšelích
- 7 satir
- odsuzována nepoctivost a nesvědomitá práce řemeslníků a kritizována úplatnost konšelů
Desatero kazanie božiech
- o hříších
- bajka O lišce
Podkoní a žák
- žákovská satira
- vtip a humor
- student a sluha se přou o své postavení, jejich spor zůstává nevyřešen a končí rvačkou
- nemají si co vyčítat, humorné líčení lidského charakteru
Píseň veselé chudiny
Mastičkář
- zesměšňování středověkého trhu
- drama
- zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
- vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo
- tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše
- tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC
dílo Nová rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty
v husitství:
Budyšínský rukopis
- jediná kritická satira této doby
- obsahuje skladby: Žaloba koruny české, Výtka koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou
v renesance a baroko:
BOHUSLAV HAŠISTEJNSKÝ Z LOBKOVIC
Satira ke svatému Václavu
JAN ÁMOS KOMENSKÝ
Jeho kritický až satirický pohled v jeho slavné trilogii Labyrint světa a ráj srdce
- svět je zde vyobrazen jako město, kterým prochází poutník (sám autor) za doprovodu Vševěda Všudybuda a Mámení Mámila (symbol lidské pohodlnosti
- poutní si má ve městě vybrat povolání. Město je rozdělené dle stavů.Při procházení mu Mámení nasadí růžové brýle, přes které poutní vidí vše v tom nejlepším stavu, ale z pod nasazených brýlí má možnost spatřit pravou tvář světa – jeho zkaženost
- nakonec se obrací k ráji svého srdce a na víru Boha
ČELJAKOVSKÝ
Ohlas písní českých
- žertovné satirické básně
v národní obrození:
- zejména divadelní frašky
VÁCLAV KLIMENT KLICBERA
- rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze
- psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze současnosti
- autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen
- historický námět – Soběslav, kníže české
Josef Kajetán Tyl (1808-1856)
- narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a krejčovského mistra
- studoval filozofii v Praze, působil u kočovné divadelní společnosti, vstoupil do služeb vojenské správy, řídil představení Stavovského divadla
- bouřlivých událostí let 1848-1849 se účastnil jako novinář a spisovatel, redaktor časopisu Květy
a) povídky:
Rozina Ruthardová
Dekret kutnohorský
historické povídky z české minulosti
Rozervanec
polemika s romantickým životním postojem
v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu
b) próza současná:
Poslední Čech
novela
ostrá kritika kvůli sentimentalitě, dramatická tvorba
Hudební dobrodruzi, Bláznivý houslista, Pouť českých umělců
tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když je nenašli ve vlasti
Rozervanec
povídka
polemika s romantickým životním postojem
v povídce Tyl zpodobňuje básníka Máchu
c) dramatická tvorba
Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera
Báchorky
řešení současných problémů
sociální kritika
Strakonický dudák
pohádkové hry se zpěvy
výchova k vlastenectví
ústřední postavou Švanda dudák, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti českého člověka (citovost a podnikavost – vrtkavost, touha po zbohatnutí), zvláštní postavení ve hře mají pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují lidový názor, že přírody tvoří jednotu s člověkem, dále postava Kalafuny, Korduly, Dorotky a Vocilky
zfilmováno
Tvrdohlavá žena
hra
odpor proti novým projevům feudálního útlaku
d) historické hry
Kutnohorští havíři
sociální drama
Jan Hus
Tyl vkládá Husovi do úst program revolučního roku 1848, požadavky a cíle národa v soudobém boji
Jan Žižka z Trocnova, Bitva u Sudoměřic
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821-1856)
- narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny, studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi a četba zakázaného Husa pod lavicí– vyloučen
- odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zklamán carským režimem, když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy
- po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus, stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy - čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával
- roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem
- vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ")
- vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve.
Obrazy z Rus
- nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů
- první dílo, po návratu z Ruska
- kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v nár.životě
- realistická metoda, vlastní postřehy z Ruska
Církvi, Múzám, Vlasti, Králi, Světu
- epigramy - kritika církve, byrokracie, státu, šlechty rozdělení
- redaktor Pražských novin, Národních novin
Tyrolské elegie
- žalozpěvy, vychází z vlastních prožitků
- veršovaná elegiky laděná satira, elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy
- popisuje své zatčení rakouskou policií a odvoz do vyhnanství, při cestě přes Alpy se splašili koně a policajti ze strachu z kočáru vyskákali a tak se on v podstatě odvážel do vyhnanství sám
- opovrhuje vládou, absolutismem
- sám řídí kočár=výsměch neschopnosti rakouské policii
- je nejen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, neboť pod rakouským dohledem byl celý náš národ, autor se tak věcně i alegoricky vzpouzí a vysmívá státu, policii, pokrytectví, církvi
- pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost sděleni
8 zpěvů:
– v první části rozmlouvá s měsíčkem, kdy mu vypráví, co se přihodilo
– v druhém zpěvu popisuje noční zatčení, kdy byl ve 3 hodiny ráno vyburcován tzv. říšskou komisí, která mu přinesla dopis od rakouské vlády schvalující jeho zatčení a internaci
– třetímu zpěvu je věnováno rozebírání dopisu – Havlíček pojal dopis jako ironický vtip „přátelský Bachův čin X projev vůle“
– čtvrtý zpěv pojednává o radách, které mu dal před cestou hlavní dráb Debera – ironické konstatování
– pátá část zachycuje loučení s rodinou
– šestá část je již o cestě kolem borovského kostela, vzpomínky na dětství
– cesta pokračuje v sedmém zpěvu, Havlíček si stěžuje, že musí pořád mazat a přepřahat, ale oceňuje, že mu stráž koupila víno
– v předposledním zpěvu dochází ke splašení koní, Havlíček s nimi sám dojede do hospody a tam čeká na četníky, kteří se cestou nachladí = vláda, policie není schopná ukočírovat kočár, natož pak zemi
– v posledním zpěvu konstatování, že je v Brixenu vězněn a hlídán
Král Lávra
- napsal v Brixenu
- zpracováno na námět staré irské pohádky
- o králi s oslíma ušima, jenž vládl moudře,ale každý rok, když se holil, popravoval holiče, aby jeho chybu neprozradili; jednou si vylosoval osudnou zakázku i mladý Kukulín; jeho matka však uprosila krále o milost pod podmínkou, že si Kukulín nechá tajemství pro sebe a bude krále holit do smrti. Kukulín přijme, ale po čase se začne trápit, že to co ví, nemůže nikomu říct. Matka mu poradí, aby šel za oustevníkem do lesa, který mu poradí, co si počít. Dostane se mu rady, aby své trápení pošeptal do vrby(lípy), že se mu uleví. A tak se i stalo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když tam jeli hudebníci, basista zjistil, že ztratil kolíček od basy. Tak ho vyrobil ze lípy , ale basa začala na bále vyhrávat, že má král oslí uši. Po té si král uši přestal schovávat a poddaní si časem zvykli.
Křest svatého Vladimíra
- satirická skladba, zdánlivě z historie ruské pro oklamání cenzury
- pokřestění Rusi
- hyperbola, groteskno, lidový jazyk, pravidelný rým a téměř písňový rytmus, hovorové výrazy, vulgarismy
- odsouzení absolutismu