7. Takashi trpí
TAKASHI
Ráno se mi vůbec nechtělo z postele. Nebo spíš se mi nechtělo do školy. A i když jsem se vzbudil už v půl šesté ráno, z postele vytáhnu paty až v sedm hodin. Kdyby tak šel zastavit čas. Doufám jen, že Kai nebude tak otravnej a ten příšerný fakt a skutečnost, že spolu chodíme, si nechá pro sebe. I když pochybuju o tom, že Yuuta to všem už neřekl. Tomu huba jede jako splašená a ke všemu je to největší drbna na škole. Paráda. Kyoshi si bude určitě myslet, že jsem na kluky a za rok, až tahle noční můra skončí, u ní nebudu mít žádnou šanci. Zdá se, že horší už to být nemůže.
Potom, co se ztěžka vyhrabu z peřin, jdu dolů, do kuchyně. Už na schodišti poznávám, že všichni už jsou vzhůru. A cinkot hrníčků, ozývajíc se z místnosti, je mi toho důkazem.
,,Brý ráno,‘‘zamručím ospale, když vejdu do kuchyně a prohrábnu si svoje černé vlasy. Vydám se ke stolu, na kterém je připravena snídaně. Za stolem sedí táta, jako obvykle má v rukou ranní noviny a u toho usíná. Já to nechápu. Takhle je to pokaždé. Máma běhá všude po místnosti a místo toho aby si sedla a v klidu se najedla, podstrojuje nám věci, které ani v nemenším nemáme v plánu sníst. No uznejte, že ryba s rýží ke snídani moc vhodná není. A já ani nemám chuť k jídlu. Po včerejším dnu mě nějak přešla chuť. Celou noc mě bolela hlava a já byl rád, když jsem nad ránem napůl zahmouřil oka. Jen se napiju horkého, zeleného čaje a tím moje snídaně pro dnešek končí. S Takahirem, který tam, sedí taky, se jen střetnu očima. Ani jeden z nás však nepromluví. Holt jsme oba dva tvrdohlaví a máme svoji hlavu. Jen doufám, že ho ještě zastihnu dřív, než dneska večer odjede. Chtěl bych se s ním rozloučit. I přes naší hádku, je to přeci jen můj brácha, a určitě ho neuvidím dřív jak za rok.
Nakonec se s né moc velkým elánem vydám do školy. Jdu pomalými kroky, jako svázaný. Nevím, jak tohle dopadne.
Zdá se, že jsem přišel akorát včas. Naštěstí na mě Kai nikde nečeká, takže j se v klidu přezuji v poloprázdné šatně. Docela mě to překvapilo. Myslel jsem si, že na mě bude Kai nalepenej nebo tak něco, že mě bude vyhlížet před školou a tak, ale ono nic. Zdá se, že to přece jen nebude tak strašné, jak jsem si myslel. To jsem ale nevěděl, co mě čeká….
Rychle, jak jen mi nohy stačili, jsem se vydal do naší třídy. Neutíkal jsem, protože zbývali dvě minuty do osmé. To bylo dost času, abych se dostal bezpečně do třídy.
Jenže pak se stalo něco, co jsem ani v nejmenším nečekal. Když jsem procházel okolo záchodů, najednou se vynořili čísi ruce a stáhli mě do té prázdné místnosti. Nevěděl jsem, která bije. Až teprve když jsem byl docela jemně přirazen ke zdi jsem uviděl toho bídáka, co si to ke mně dovolil.
,,Dobré ráno, miláčku,‘‘samozřejmě, že je to ten blonďatej otrava Kai. Co si to vůbec dovoluje?
,,Můžeš mi říct, co to děláš?‘‘vyjedu na něj naštvaně. Odstrčím ho od sebe a chystám se odejít. Jenže jsem zastaven.
,,Tak to teda ne,‘‘vyjekne, chytne mě za ruku a znova, teď už ale docela tvrdě mě otočí zády ke zdi.
Koukám na něj vyděšeně, jak se ke mně přibližuje, a snažím se zjistit, co to dělá. I když, tak nějak už to vím. A vůbec se mi tahle vyhlídka nelíbí.
,,Jenom tě chci přivítat, nic víc,‘‘usměje se takovým tím tajemným úsměvem, který nenaznačuje nic dobrého.
,,Cože? Co to má…,‘‘v tu chvíli mě přišpendlí ke stěně svým tělem a začne líbat. Přitiskne rty na moje a jemně a lehce mě líbá. Tomu ale nejspíš nestačí, protože mě tlakem donutí rty otevřít. Jeho jazyk hned začne rejdit v mé puse. Snažím se ho odstrčit, ale chytne mi ruce a jednou je přitiskne nad hlavu. Kde vzal takovou sílu? Moje snahy o odstrčení toho idiota jsou nadobro zmařeny. To jsem takovej slaboch?
Druhou mi horečně začne rozepínat bílou košili od školní uniformy. Netrpělivě mi ji vytáhne z kalhot a jazykem se přesune na krk. Zasténám rozkoší, aniž bych to chtěl. Nemůžu za to. Jsem jako omámenej a to dokonce i tehdy, když slyším, jak zvoní školní zvonek. Vůbec se nedokážu ovládat. Kai mi svoji pravou rukou bloudí po těle a pomalu se dostává k pasu. Pak ucítím, že mi rozepíná poklopec. Tohle mě konečně probere a vtáhne zase do té kruté reality.
Doširoka otevřu oči, když si uvědomím, kde jsme a co děláme. Kouknu za Kaie, který se stále věnuje mému krku a když díky bohu zjistím, že tam nikdo není. Teda nikdo jiný myslím nějakou osobu, která by byla svědkem toho, co se tady děje za nemravnosti. Znovu se snažím Kaie odstrčit. Tentokrát s větší vervou. Když znovu ucítím jeho ruce na svém poklopci, zděšeně vykřiknu a snažím se vyprostit.
,,Héj, můžeš toho laskavě nechat, už zvonilo. Jestli přijdeme pozdě, všechno to na tebe svedu,‘‘když to nejde po zlém, zkouším to po dobrém. Kai se konečně narovná.
,,Máš pravdu,miláčku,‘‘usměje se a začne mi narovnávat košili, kterou málem roztrhal na kusy. Odstrčím ho od sebe.
,,Co si to kruci dovoluješ?‘‘vyjedu na něj, jenže on se jenom usmívá.
,,Ale no tak, nemusíš ne hned rozčilovat,‘‘políbí mě lehce na tvář a poupraví zbytek škod, co mi napáchal na oblečení.
,,Prostě si nemůžu pomoct,‘‘zamrká na mě a zapíná knoflíky u košile. Ale já ho znovu odstrčím. Nechci, aby se mě dotýkal. Nechci…. Né proto, že by mi to bylo až tak nepříjemný. Z jiného důvodu, nad kterým mi zůstává rozum stát……
,,Idiote,‘‘zasyčím na něj, seberu baťoh a s nosem v oblacích, naštvaný na celý svět se vydám pryč. Slyším jen, jak se Kai za mnou pobaveně směje. To ve mně vzbouří ještě víc vzteku.
Když procházím okolo naší třídy, slyším hlas našeho třídního profesora. První dvě hodiny máme matematiku, stejně jako každé úterý. Pan profesor už ta samozřejmě je. Jenže já tam nejdu. Třídu míjím a jdu po schodech nahoru, do druhého patra. Na chodbách nikdo není, takže mě nikdo nemůže nařknout z toho, že se ulejvám. Zamířím do umývárny ve druhém patře. Tady budu mít klid. Aspoň na chvíli. Jdu k umyvadlu a namáhavě se o něj oběma rukama opřu. Zvednu hlavu a dívám sen na sebe do zrcadla.
Co se to semnou kruci děje? Proč jsem se nedokázal bránit?
I když na tyhle otázky vím odpověď, nechci jí slyšet. Prostě si to nechci připustit. Zlobím se na sebe. Za pravdu, která mě děsí. Za fakt, že se mi Kaiova pozornost v jednu chvíli líbila.
Zakroutím nad tím prudce hlavou a opláchnu si studenou vodou obličej.
Ne, je to jen proto, že se prostě bránit nemůžu. Nemůžu mu to zakázat. Prohrál jsem svou sázku a tohle jsou bohužel následky. Nedá se nic dělat. Ale rozhodně to Kiaovi ulehčovat nebudu. Jen ať se pěkně snaží.
S tímhle si alespoň svoji náladu, která klesla prudce pod bod mrazu, vylepším a zvednu. Lehce se na sebe usměju ani nevím proč, a konečně se vydám do třídy.
Zaťukám a vejdu.
,,Pane Kaedo, jdete pozdě,‘‘ihned slyším od profesora, který něco píše na tabuli.
,,Promiňte, ale nějak se mi udělalo nevolno,‘‘omluvím se a vydám se do své lavice. Ani si nevšimnu vražedných pohledů dívek, které by mě asi nejraději zabili a ani si nevšimnu změny, která ve třídě nastala….
,,Aha, a pan Jukio vám pomáhal?‘‘tímhle mě učitel zastaví uprostřed cesty. Vyděšeně se na něj podívám. Někdo nás na záchodech viděl?
,,On totiž taky přišel pozdě,‘‘vysvětlí mi hned a já si tak můžu oddychnout.
,,Aha,‘‘jenom nad tím pokrčím rameny. Nechci, aby o nás nikdo věděl a nějak si nás dával dohromady. Pokračuju ve své cestě, jenže když dorazím na místo, kam jsem měl namířeno, zažiji za dnešek již druhý šok.
Místo Yuuty, který tam nevím proč není, sedí Kai a kouzelně se na mě usmívá.
Zpražím ho pohledem vraha.
,,Co tady děláš?‘‘zašeptám naštvaně, aby mě nikdo neslyšel. Bohužel si vedle něj musím sednout, protože pan Hisaka na mě netrpělivě kouká a čeká, až se posadím, aby tak mohl svůj dnešní výklad dokončit.
,,Čekám tu na tebe, kde jsi vůbec byl?‘‘ptá se mě Kai a drze mě obejme okolo ramen.
,,Co je ti do toho a kde je vůbec Yuuta?‘‘nevrle ze sebe jeho ruku setřesu a rozhlížím se po třídě. Tak kde je ten zrádce abych mu mohl jednu ubalit?
Nakonec ho najdu někde, kde bych ho ani v nejmenším nečekal. Sedí sám v první lavici, hned vedle učitelskýho stolu. Jednu ruku má podepřenou pod bradou a zaujatě sleduje pana profesora, který se ladně prochází před tabulí. Tohle je už třetí šok za dnešní den. Jestli přijde ještě jeden, asi se složím. Nechápu, co tam dělá.
,,Můžeš mi říct, proč sedí tam a né tady? Proč jsi ho vyhodil?‘‘osočím se na Kaie v domnění, že za tohle všechno jako vždy může on.
,,Já za to nemůžu,‘‘pozvedne ruce na svou obhajobu.
,,Já ho nevyhodil, šel tam sám a tak jsem toho využil,‘‘spiklenecky na mě mrkne, nato se jen zašklebím a znovu nevěřícně kouknu dopředu na toho bídáka Yuutu. Co se to sním děje? Matematiku nesnáší a většinou jí prospí. Na písemky se učí jen tehdy, když mu hrozí horší známka, než trojka. Kde se stala změna? V poslední době se chová divně. Na hodině dává pozor, nemešká a dokonce si dělá zápisky. Zdá, se že to doučování pomohlo. Jenom nad tím pokrčím rameny. S ním si to vyřídím později.
Teď mě totiž zajímá něco jiného. A to Kai a jeho ruka na mém stehně. Setřesu ji rychle pryč a Kaiovi věnuji vražedný pohled.
,,Co to kruci děláš? Laskavě toho nech, ty jeden úchyle‘‘zasyčím na něj. Kai se zatváří jako neviňátko, kterému před chvíli sebrali hračku na hraní. Nevšímám si toho a raději začnu dávat pozor. Za chvíli ucítím znovu na svém stehně Kaiovu drzou ruku. Znovu ji setřesu.
,,Varuju tě, jestli nepřestaneš, dostaneš,‘‘zkouším výhružky. Kai se kouzelně usměje a za chvíli mám znovu jeho ruku na své noze.
,,Už toho mám dost,‘‘zavrčím, chytnu pod lavicí Kaie za dva prsty a vykloubím mu je. Tohle ho naučí.
,,Auu,‘‘zakřičí bolestně přes celou třídu a já se začnu pobaveně smát.
,,To máš za to, já tě varoval,‘‘ zašeptám mu laškovně do ucha. Všichni se na nás podívají.
,,Děje se něco?‘‘ptá se pan profesor ustaraně.
,,Ne, nic pane profesore,‘‘ujistí ho Kai, který si mne bolestivě ruku. Vítězně a pobaveně se na něj dívám.
,,Tohle si neměl,‘‘zašeptá mi do ucha, když se k němu nakloní. Potom ho jemně olízne. Mnou projede chvění. Dokořán vytřeštím oči a nevěřícně na Kaie vzhlédnu. Nějak moc rychle se oklepal z tý bolesti.
,,Říkal jsem ti, ať si se mnou nehraješ,‘‘řekne potichu, načež mi dá svou pravou ruku zpátky na stehno. Tentokrát až nebezpečně blízko mého rozkroku. Nebráním se, protože vím, že to nemá cenu. I kdybych ho tady zmlátil do kuličky, Kai je prostě neodbytnej. Je těžký si toho nevšímat. Pomalu si ale na ty jeho úchylárny začínám zvykat. Achjo, bože, za co mě tak trestáš?
Jednu chvíli se očima střetnu s Kyoshi. Kouká na mě se smutným výrazem a potom ode mě odvrátí hlavu. Pozvednu nad tím obočí. Proč ten smutný výraz? Že by věděla o tom, že spolu s Kaiem,nedobrovolně chodím? Mrzí jí to snad? Ovšem otázka zní kvůli komu. Buď ji mrzí to, že jsem ji přebral Kaie, a nebo možná….. že bych jí třeba začal zajímat? Tak jo, dodám si trochu sebevědomí a ve vědomí, že se Kyoshi začínám líbit, přežiju tu dvouhodinovku nudné matematiky, s otravnou Kaiovou rukou na svém stehně.
Konečně zvoní a já se jako střela zvednu z lavice. Jenže Kaie je jak je vidět rychlejší. Chytne mě za ruku a stáhne zpátky. Tentokrát na svůj klín. Vyděšeně koukám na lidi ve třídě, kteří nás sledují. Nejsou ale překvapeni Kaiovým činnem a z toho usoudím, že Yuuta už to všem vyzvonil. Usoudím to taky z těch dívčích pohledů. Většina z holek bledne závistí a druhá polovina rudne vztekem.
,,Můžeš mi říct, co to děláš?‘‘snažím se vyprostit s Kaiova obětí ale marně.
,,Tohle,‘‘zašeptá Kai a přede všema mě začne líbat. Jemným tlakem mě donutí otevřít rty a jazykem vnikne dovnitř.
Nic nedělám. Jen vytřeštím oči, když slyším zděšené výdechy holek, který s sebou nejspíš sekli o zem. Pochyboval bych, kdyby se tak nestalo. Nebráním se, nemůžu. Nevím proč. Prostě jen odevzdaně zavřu oči a nechám se líbat. Jen čekám, až ten nekonečně dlouhý a vášnivý polibek skončí.
,,Už si skončil?‘‘konečně se ode mě Kai po chvíli odtrhne a já na něj vztekle hledím. Mám chuť ho zabít.
,,Jo,‘‘usměje se a sevření okolo mého pasu konečně povolí. Ihned toho využiju, popadnu baťoh a za nevěřícných dívčích pohledu se přesunu k Yuutovi, který se spokojeně usmívá, a pobaveně mě a Kaie sleduje.
,,Můžeš mi říct, co tady děláš?‘‘chytnu ho za košili, kterou nemá dopnutou, takže mu odhaluje celé tetování co má na krku.
,,Hej, uklidni se Takashi,‘‘chlácholí mě a snaží se mě uklidnit.
,,Proč sedíš tady?‘‘ptám se trochu klidněji, ale moje sevření neubírá na velikosti.
,,Potřebuju si vylepšit znalosti, a tohle je to nejlepší místo,‘‘pozvedne ruce a moje ruce dá ze své košile pryč. Jenom nad tím nechápavě zakroutím hlavou.
,,Okamžitě se vrať,‘‘poručím mu naštvaně a ukážu na naší lavici, kterou už Kai díky bohu opustil. Nevím, kam šel, ale zbytek dne jsem ho už nepotkal. Tím líp pro mě. Byl jsem rád, i když jsem si ostražitě hlídal záda, aby mě když tak nepřepadl ze zálohy. Jenže nic se nestalo. Ani když jsme s Dannou a Yuutou odcházeli ze školy k nám domů, jsem ho nikde neviděl.
,,Takashi, víš, že ti to s Kaiem docela sluší?‘‘řekne Yuuta, když všichni tři jdeme ze školy. Jdeme docela rychle, protože chci stihnout bratra, ještě před tím, než odjede. Chtěl bych se mu omluvit. Přeci jen moudřejší ustoupí, ne?
Mému drzému kamarádovi věnuji vražedný pohled.
,,Zavři zobák, ještě ty mě dodělej,‘‘povzdychnu si.
,,No tak, Takashi, přeci to nemůže být tak hrozný ne?‘‘chlácholí mě Danno a poplácá po zádech.
,,Ne, je to ještě horší,‘‘odvětím. Dál už o Kaiovi nemluvíme. Nemám chuť ani náladu o něm mluvit, i když na ten šokující den ve škole musím myslet pořád.
Zastavíme se po chvíli až u nás doma.
,,Danno? Ty nejdeš?‘‘ptám se nechápavě svého kamaráda s fialovými vlasy. Nevím proč, ale zastavil se před domem. Za to Yuuta ten se okamžitě vydal dovnitř, aniž by ho někdo pozval. Drzoun jeden. To víte, máma dneska vaří Suši a ten má Yuuta nejraději.
,,No já nevím,‘‘vykrucuje se Danno. Nedbám na to, prostě ho chytnu za ruku a vtáhnu do našeho domu. Takahirova motorka je před domem, takže soudím, že ještě neodjel. Danno si jen povzdychne, ale přeci jen se za chvíli objevíme v kuchyni, odkud se ozývají hlasy………..
pokračování příště: Danno zjišťuje šokující překvapení.
Přemýšlím, že přítšítm dílem tahle kapitolovka skončí.
Komentáře
Přehled komentářů
zrovna se tozacne rozjizdet a ty toutnes ????? tonemuzes myslet vazne ?!?!? tohle nam udelat..... jen.. proc mi kai a takashi pripominaji sazku v kendo ??
:-D
(Gaara z púšte, 4. 8. 2009 22:29)tííííí jedna :-D...ty vieš človeka rozosmiať :-D...vieš ako som sa nasmial ked tam Kai ohmatával Takashiho pod lavicou :-D...no a som zvedavý ako to chceš ukončiť??? ja by som to videl ešte aspoň na 5 častí :-D
:-)
(Davida666, 4. 8. 2009 20:32)Když počítáš poslední dílek o několika 10stránek tak proč ne poslední :-))
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 4. 8. 2009 12:53)To nám nemužeš udělat... co můj Taki s Kajíčkem? Nene, to se musí ještě zamotat, zašmodrchat apod... nene tato povídka bude pravá venezuelská telenovela bez konce a basta fidli!
ne !!!!!
(Ryuuzaki, 4. 8. 2009 22:39)