Poklady tohoto světa.
Často si říkám, že čím déle jsem křesťanem, tím míň toho o Bohu vím a tím tajuplnější se mi zdá. Čtu teď knihu od jednoho známého křesťanského spisovatele s příznačným názvem „Dotknout se neviditelného Boha“, která má přes dvě stě stran a kdo by si myslel, že v ní najde nějaký obecně fungující recept, jak toho dosáhnout, možná by byl zklamán. Pán skutečně jedná zvláštně, dokonce nelogicky. Není možné v tom najít princip. A o to právě jde, aspoň mě čím dál tím víc dochází, jaká je to úžasná milost. Kdyby ten systém existoval, nechtěl bych ani Boha důvěrně poznávat, chtěl bych ho jen využít, aby mi požehnal do těch oblastí mého života, v kterých plavu, aby mi dal věci, po kterých toužím (vždycky bych si dokázal odůvodnit, že nejde o nic sobeckého, ale poslouží to i ostatním a Bohu taky). Bůh tohle neslibuje, Bůh v Ježíšově podobě nám slibuje něco jiného, klid, který nedává tento svět.
Nejdřív bych se chtěl věnovat tomu, co tento svět dává. To je důležité objasnit. Satan Ježíšovi na poušti slibuje, že mu dá všechny poklady světa, když před ním poklekne a bude ho uctívat. Ježíš ho odmítá. Přiznám se, že když jsem to četl ještě kdysi dávno, říkal jsem si, že Ježíš takhle reagoval proto, že satana mimo jiné prohlédl, věděl, co je zač, a když mu sliboval všechny poklady světa, Ježíš musel vědět, že je to lež. Co je však zvláštní, je, že Bible nazývá Satana jako vládce tohoto světa. Vypadá to, že Ježíš mohl opravdu obdržet jisté poklady.
Do doby, než jsem zatoužil důvěrně poznat Ježíše a přijmout, že také za mě zemřel v Golgotě na kříži, jsem vlastně vždycky bral Boha, jako někoho, kdo je tu proto, aby mi něco dal, vylepšil mě, vyřešil všechny mé problémy a dal mi kód, s kterým s ním můžu komunikovat a mapu, která mi ukáže, kudy přesně mám postupovat ke skrytému pokladu.
Možná trochu přeháním, ale tak nějak jsem to bral, musí to mít přece logiku, jen si dát tu práci a přijít na to. Bůh=záhada a mě přece děsně láká to rozlousknout. Udělalo by to i dobře mému egu. Přesně tohle dneska dělají všichni, kdo se nachytali v síti pseudobožích služeb typu věštění, vykládání karet, astrologií a prací s energií ve všech možných podobách.
Ona spousta věcí opravdu funguje, po vykonání nějakého předepsaného postupu se dostaví výsledek a přitom tohle hraní s energiemi, čísly, symboly a duchovními bytostmi nepostrádá příměs tajemství a možného odkrývání dalších a dalších bloků v našich životech, důvodů, proč nám něco neklape, nebo přinejmenším zdraví neslouží.
Může to znít zvláštně, ale to všechno, co nabízí léčitelé, mistři reiki, východních duchovních směrů, psychotronici, kartářky a astroložky, to jsou ty poklady, které nabízí bůh tohoto světa a víme už, koho Bible nazývá bohem tohoto světa. Můžeme si je od něj koupit. Nemyslím teď penězi, ty ho samozřejmě nezajímají, peníze dáváme esoterikům, kteří mají na duchovní bytosti „kontakt“, a pokud věří, (a hodně z nich opravdu věří), že je to dar od Boha, který musí předat lidem, pak právem musí očekávat, že se o ně samé Bůh stará tím způsobem, že za uzdraveného vyinkasují finance.
Kupujeme si je jinak, výměnou za naší duši, aniž si stačíme všimnout, od koho ty poklady jsou.
Přenesme se teď do období, kdy byl Ježíš doveden na poušť, aby byl pokoušen ďáblem. Ke střetnutí totiž mělo dojít až ke konci Ježíšova čtyřicetidenního půstu.
Jako první z pokladů mu ďábel nabídl chléb, rychlé řešení podobné zákroku u léčitele, kterému sice nerozumíme, ale který zázraky slibuje, podobné tomu, když odepíšeme na inzerát s věhlasnou věštkyní, která pohne čísly v osudí tahu sportky, tak, že nás po vyprahlém finančním půstu konečně potká velká výhra.
Druhá nabídka pro Ježíše byla, aby se vrhnul dolů, když ho přeci andělé ponesou na svých křídlech, což mě mocně připomíná snahy některých duchovních proudů se realizovat v dosahování různých metafyzických dovedností, výletů do tzv. astrálního světa, přecházení po žhavých uhlících, podporovaných představou, že mě touto mocí vybavují andělé, boží služebníci.
Poslední nabídka a zdaleka nejlákavější, zněla tak, že mu satan ukázal všechny království světa se slovy „To všechno ti dám“. Ta věta ale není úplná, dodal ještě: „když mi padneš k nohám“
Ježíš dává život, ten pravý život, neslibuje, že nás přejdou problémy tohoto světa, ani naše problémy, slibuje ale klid, který nemůže nabídnout tento svět.
Čím dál tím víc si říkám, že tento klid pramení jen z lásky a intimního vztahu s Ježíšem a Otcem, tenhle klid není z tohoto světa, a nejlépe se zažívá, když se naše představy o tom co by nám měl svět nabídnout rozboří, a když třeba nejsou vyslyšeny některé naše sobecké modlitby. Bůh je pro mě nevypočitatelný a „nepodplatitelný“.
Proto nemůžu a už ani netoužím pochopit vše ohledně Bible a křesťanství, a toužím víc po Něm, kvůli Němu, který se za nás obětoval na kříži a musel snášet ponížení od těch, které sám stvořil. Kvůli Němu, který se tak záhadně objevil v mém srdci a který mi dává to, co svět nemůže nabídnout.
A navíc my věříme a už tady na Zemi vnímáme, že ten pravý poklad máme ukrytý v nebi a ten jsme dostali opravdu darem a brzy ho spatříme.