Vítejte na stránkách psích kluků,jorkšírka Rufuse a bígla Picassa.
Ptáte se,jak to všechno začalo?
Celkem jednoduše.Naše panička je velkou milovnicí pejsků.Když se osamostatnila a začala bydlet s našim pánečkem,velmi jí chyběla věrná psí dušička.Záhy se rozhodla,že si pejska co nejdříve pořídí.Už od dětství toužila po plemeni,které ji vždy okouzlovalo svým malým vzrůstem,neuvěřitelně milým kukučem,vitální povahou a bystrostí.Náš páneček,nikdy pejska neměl,tudíž, když mu panička oznámila,že chce pejska,a to Jorkšírského teriéra,byl vcelku na rozpacích,a dle obrázku,kterého viděl v naučné Velké knize o psech,prohlásil,že s takovým smetákem by nevyšel ani před barák.Chce pejska většího,a který vypadá ,,normálně".A bylo to.Oběma se jim zalíbil bígl a 21.4.2004 si jeli do Drnovic u Vyškova pro malinkaté krásné štěňátko,které pojmenovali PICASSO.
PICASSO se narodil 7.3.2004,je z vrhu 8 sourozenců, jeho maminka Bessinka byla moc hodná a nechala nás pokochat se malinkými chlupatými kuličkami.Jediný Picasso a ještě jeho sestřička byli originál zbarvení.Oba byli téměř bílí,holčička měla na zádech tři fleky jako semafor a náš Picasso jeden černý flek.Chtěla jsem psího kluka,tak bylo rozhodnuto.Od té doby si Picasso žije celkem spokojený psí život,teda aspoň se snažíme.Jako každý bígl je šíleně žravý,miluje pohyb,dlouhé procházky a teplíčko domova.Od jeho prťatého věku jsem plánovala,jak s ním nebudu chodit na cvičák.Mé povolání na směny mně to moc neumožňovalo a tak mě Picasso poslouchá tak na páte zavolání,když už zvýším hlas,venku se mnou pěkně cloumá a jediný z koho má respekt je páneček.Jinak je ale moc hodnej,mírumilovnej a neublížil by ani mouše.
Po třech letech dostal Picasso psího bráchu Rufuse.Moje sestřenice má jorkšírku Peggy a ta čekala štěńátka,tušila jsem,že až je uvidím,neodolám a konečně si jorkšírka pořídím.Rufus se narodil 23.4.2007,má sestru a brášku.Vybrala jsem si tu nejmenší myšku,která na mě koukala perličkovýma očkama,a už tenkrát mi pusinkovala obličej.Manžel měl prvně námitky,že Picasso bude žárlit,ale já jsem věděla,že se zžijí a Picasso bude rád,že není sám.18.6.jsme si pro Rufuska přijeli a byli jsme nadšeni,jak mu jako jedinému ze sourozenců,krásně stojí uši.Vypadal jak malej netopýr.Přišli jsme domů,Picasso nás přivítal a ani si nevšiml,že mám něco živého v náručích.Musela jsem ho upozornit.Byl přímo u vytržení z toho malého stvoření,které se před velikým psem schovalo do psí tašky.Když však Rufus pochopil,že mu Picasso neublíží,brzy vyšel prozkoumávat terén.I první noc probíhala v klidu,jen Picasso se moc nevyspal,stále si svého prcka hlídal.Od té doby bez sebe kluci nedají ani ránu,Rufus si u Picassa vybudoval respekt,má ho naháku,když se mu hodí,mu poznadává,a to doslova,chodí na něj žalovat.Je s něma sranda.Jsou naší součástí.Snažíme se,aby měli spokojený psí život.
Budeme se snažit,aby se vám tady líbilo.Pac a pusu.