Jdi na obsah Jdi na menu
 


INLINE SOUSTŘEDĚNÍ DĚTÍ HSK ANEB ½ BENECKA NA BRUSLÍCH

1. 6. 2015

Kdo by si před rokem pomyslel, kdy lyžaři - běžci HSK s hrstkou rodičů poprvé okusili inline okruhy v německém Flaemingu, že letos vyrazí z Benecka autobus. Bez nadsázky se dá říci, že s nadšením, s kterým se přijelo loni, ze stovek hladkého asfaltu bez aut, bez chodců a bez proudících davů dalších bruslařů zapříčinilo, že se nám podařilo „zblbnout ½ Benecka“, aby jelo tento rok s námi.

Náš čtyřdenní zájezd odstartoval ve čtvrtek ráno, tradičně od Skalky. Zkušený a ostřílený řidič, Martin Šírů, zvládnul nemožné a do útrob autobusu poskládal všechna zavazadla, kterých nebylo opravdu málo (podezírám ho, že musí být velmistr v tetrisu). Kromě tradičních zavazadel, spacáků, karimatek musel do busu vměstnat 3 kola, gril, 2 rodinné stany, 2 kočárky, o jídle a proviantu nemluvě. Cestou do Semil jsme nabrali ještě poslední účastníky a vyrazili směr Německo. Rozložení účastníků zájezdu bylo přibližně stejné: ½ dětí ku ½ dospělých ...a dvě batolata, kterých ale bylo vždy a všude plno. Jelikož se mezi účastníky zájezdu objevily známé tváře hned z několika záchranných složek (HS, SDH a POLICIE), rozhodlo se vedení zájezdu využít jejich zkušeností ku prospěchu všech. Byly jim rozdány důležité funkce a úkoly po celou dobu zájezdu. Je nutno podotknout, že se všeho páni zhostili bravurně a se vší úctou a dělali svým záchranným složkám jen a jen čest.

Po příjezdu do kempu nastalo velké vylodění – vše se vyndavalo, vybalovalo, přemisťovalo, stavělo, … naráželo. Když mumraj ustal a 2 chatky, 2 stany a 2 típí schovaly vše, co bylo předtím v buse, mohlo se konečně vyrazit na brusle. Okolo 16 hodiny se celý peloton vydal směr letiště. Hlavním úkolem bylo rozbruslení a samozřemě první „ochutnávka“ vyhlášeného německého asfaltu. Všichni byli nadšeni, takže 32 km bylo před večeří skvělým předkrmem. Po večeři se na velkém place, uprostřed s jedním basketbalovým košem, spontánně strhnul velký zápas mezi holkama a klukama (opravdu se neúčastnila jen batolata a věřte, že i ta by chtěla). Toto se nečekaně stalo každovečerní příjemnou tradicí.

Na druhý den jsme si naplánovali velký okruh. Jelikož jsme ale byli dost nehomogenní skupinou, museli jsme se rozdělit na 2 pelotony. Zdatnější a starší skupina si dala 92 km, okruh označený RK1 a mladší děti okruh RK6, který měřil 52 km. Byl to skvělý celodenní výlet. Některým ze zdatnější skupiny to bylo málo a proto si dojeli pár km do kulaté stovky. Naopak pro některé z mladších 52 km bylo ažaž, tak využili služeb tažného lana za dospělými kolegy bruslaři. Velké děti jely na kolečkových lyžích nebo bruslích s holemi, mladší jen na bruslích, 2 malé děti na kole a ti nejmladší v kočáru, poháněným tatínkem nebo dědečkem. Už to vypadalo, že náročný výlet všchny odrovnal, ale po večeři byli všichni jako vyměnění, zregenerovaní...takže opět proběhl basketbalový zápas.

Třetí den je obvykle označován jako kritický. I pro některé bruslaře našeho zájezdu tomu nebylo jinak. Ale ať už obyčejnou únavu nebo otlaky a puchýře, ba i natlučené zadky, jsme očekávali. Proto jsme se rozdělili opět na 2 skupiny. „Lazaret“ zůstal v kempu déle a věnoval se méně náročným sportovním činnostem – basket, fotbálek, dětské hřiště, maxi šachy v parčíku, jízda na kárách. Proběhl i minivýjezd na inlinech do nejbližší vesnice na „zateplené“ krávy (jak nazvaly děti bizony v místním výběhu). Zatímco druhá skupina se vydala hned zrána pokořit další z okruhů, tentokráte s označením RK4, tzv.okruh marathonský – 42 km dlouhý. Osmnáctičlenné pole inlinistů se sice roztrhalo do několika menších skupinek, ale marathonskou porci kilometrů zdolalo bez jakýchkoli problémů. Dokonce nechyběl ani závěrečný 300 metrový sprint-finiš do kempu okořeněný jedním pádem, který lze přisuzovat pouze nezkušenosti borce a jeho neznalosti tamního terénu. Vše se naštěstí obešlo bez zranění.Večer opět nechyběl basketbalový match – ženy vs. muži – a už ani nevím, kdo to nakonec vyhrál, ale co vím jistě, tak ten kulatý nesmysl nenechal klidného ani pana šoféra Martina...

Nedělní dopoledne bylo ve znamení dojídání /dopíjení, balení, bourání, uklízení...a samozřejmě nesměl chybět nějaký ten sportík. Přibližně hodinu děti soutěžily ve třech šestičlenných družstvech v různých štafetových bězích, ať už s míčem nebo bez, v prostorách našeho kempu.

Ještě než jsme kemp opustili, připravil nám šéfkuchař výborný oběd – steaky. Všem to po vyčerpávajícím balení a štafetových bězích přišlo k duhu. A vězte, že jsme byli všichni rádi, že ve 13:00 sedíme v buse a jsme v dobrých rukách „krále silnic a dálnic“ a jedeme zpět domů na „Monte Béňo“. Neuplynula ani hodina a téměř všichni upadli do kómatu,...až na pár dětí v zádu v busu, kteří bedlivě sledovaly filmovou projekci.

Zájezd na inliny se opět vydařil, a proto doufáme, že se rok s rokem opět brzy sejde a my budeme mít takové štěstí na počasí a na super účastníky zájezdu, abychom jsme mohli vyjet vstříc dalšímu inline soustředění v německém Flaemingu.

Ještě jednou díky všem zúčastněným.

 

Petra Pravečková