České dějiny

          Hlavačov

            Na konci protáhlého zalesněného vrchu Hlavačov, který je vzdálený více než kilometr severně od Rakovníka, v nadmořské výšce kolem 400 metrů nad mořem je možné nalézt valy a příkopy středověkého hradu, někdy také nazývaného „castellum vetus“, tedy „Starý Hrádek“. Původní jméno tohoto hradiska není zcela známo a termín „Starý hrádek“ se objevuje v pramenech od poloviny 13. století.

Původ vzniku hradu

            Hradiště, zaniklé pravděpodobně již na konci 13. století, se nacházelo na území tehdejšího Rokytenského kraje, který byl pojmenován dle říčky Rokytná (pozdšího Rakovnického potoka). O Rokytensku se zmiňovaly již vyšehradské listiny z první poloviny 12. století a jeho území bylo prakticky totožné s pozdějším krajem rakovnickým, jehož centrem bylo od 13. století město Rakovník. Není však zcela jasné, kde se nacházelo hradiště Rokytná, které plnilo funkci správního centra kraje, např. historik Renner nevylučoval, že se mohlo jednat o hrad na vrchu Hlavačov. Mohlo se jednat i o samotný Rakovník, který je jmenován jako sídlo kraje v polovině 13. století, avšak nelze vyloučit, že město existovalo o jedno či dvě století dříve a mohlo ležet v místech dnešního kostelíka Sv. Jiljí a později, v průběhu 13. století se vystavilo město nové, o více než kilometr východněji. Někteří historikové se rovněž domnívají, že hradiště Rokytno stálo v sousedství vesnice Senomaty na soutoku potoků rakovnického a petrovického. Toto místo bylo totiž již od nepaměti nazýváno „na Hradišti“, avšak žádné známky opevnění zde doposud nebyly nalezeny. Území, čítající kolem 150 ha, bylo podle historika Kočky dvorcem hospodářským, avšak mohlo plnit i funkci správního střediska Rokytenského kraje. Původ tohoto dvorce není zcela znám a dle archeologických nálezů je možné, že tento dvorec existoval již od raného slovanského osídlení. Že se jednalo o opevněné hradiště však nelze zcela vyloučit, neboť toto prostranství mohlo být v průběhu staletí zcela překopáno. Je však jasné, že toto dvořiště bylo již v první polovině 13. století pusté a funkci správního centra kraje plnil hrad „castellum vetus“, tedy Starý hrádek.

            Mezi Starým hrádkem a nedalekým Křivoklátem jistě existovala uričtá souvislost, avšak kdy a za jakých okolností tyto hrady vznikly, není doposud známo. Je však pravděpodobné, že Starý hrádek byl postaven ve 12., nejpozději na poč. 13. století, tedy ještě předtím, než byl Křivoklát nově vystavěn. Jelikož se však královský hrad Křivoklát ve středověku běžně označoval jako Hrádek Křivoklát, což pravděpodobně vyjadřovalo protiklad  původního mnohem rozsáhlejšího hradištního Křivoklátu, jehož poloha není doposud známa, nelze tedy vyloučit, že původní Křivoklát stál právě na vrchu Hlavačov. O hradištním Křivoklátě se zmiňuje na poč. 12. století kronikář Kosmas.

            Podle T. Durdíka se v případě Hlavačova jednalo o hrad přechodného typu, charakterově podobný nedalekému Angerbachu, tedy z dřevohlinitých hradeb a hrázděných budov s minimálním využitím kamene. Po archeologických výzkumech, které zde prováděl v r. 1974 usoudil, že se jednalo o jeden z nejrozsáhlejších hradů tohoto typu a že byl postaven zřejmě na poč. 13. století. Je také možné, že zde mohlo být již raně středověké hradiště, na jehož místě byl hrad později vystavěn. Podle existujících pramenů lze tedy tvrdit, že na vrchu Hlavačov byl rozsáhlý královský hrad s ústřední správní úlohou tohoto kraje, která byla později přenesena na hrad Křivoklát.

Popis hradu Hlavačov

            Rozsáhlý hrad se nacházel na konci skalního hřbetu nad Červeným potokem na ostrožně tvořené terciérními písky. Rozměry celého hradiska jsou přibližně 80 metrů šířky, 120 metrů délky a příkopy byly široké v průměru okolo 20 metrů. Ostroh, který poskytoval výhled po dalekém okolí, vybíhá z planiny úzkým hřbetem, klesajícím k západu a v západní širší části se dále stáčí k severu. V místě, kde ostrožina dosahuje nejmenší šířky a odkud pozvolna stoupá, byla překopána příkopem a oddělena tak od ostatní planiny. Od tohoto příkopu se hřbet pozvolna rozšiřuje a dále stoupá k dalšímu příkopu, za kterým se již rozkládalo široké předhradí se strmými svahy.

            Dvě předhradí opevňoval šíjový příkop a boční opevnění připomínající dnes zaniklou cestu. Vnitřní hrad byl rozdělen na dvě části a byl obehnán hlubokým příkopem, před nímž byl zbudován mohutný val. Hlavní část vnitřního hradu byla přibližně 50 metrů dlouhá a 25 metrů široká, menší část byla dlouhá kolem 25 metrů a široká asi 21 metrů. V okolí hradu se prakticky nevyskytoval stavební kámen, a tak museli stavitelé k opevnění využít místní písek. Po archeologických nálezech bylo zjištěno, že ohrazení zadního hradu bylo zbudováno především ze dřeva a z dovezené opuky na jižní, západní a severní straně, a mělo charakter valu s pískovým tělesem. Val byl vytvořen tak, že se postupně nasypávaly jednotlivé vrstvy písku, které se prolévaly řídkou maltou. Na takto vzniklý násep podivuhodných rozměrů byla postavena zídka z dovezené opuky. Jelikož se do hradu mohlo dostat pouze po úzké šíji na skále, překopané zde do hlubokého příkopu, sloužil ke vstupu do hradu dřevěný most. Za ním pak stávaly vlastní obytné a užitkové stavby, většinou dřevěné. Stavební materiálem byla kromě dřeva také opuka a cihly s využitím malty. Všechny doposud zjištěné zbytky náležejí nízkým objektům, které zřejmě nepřevyšovaly samoté opevnění. Mohla zde být také  románská kaplička, či nízká věž, avšak tuto možnost žádné archeologické nálezy doposud nepotvrdily. Je škoda, že již od 15. století byly zbytky hradu využívány jako zdroj stavebního materiálu pro nedaleký Rakovník, a tak je dnes velice obtížně provést rekonstrukci podoby tohoto  jinak velice zajímavého hradu.

Historie Hradu

            V historických pramenech se název Hlavačov vyskytuje až v souvislosti se zaniklým hradem, který stál na kopci, nesoucí od 14. století tento název. Jméno dostal podle mlynáře, bydlícího v jeho těsné blízkosti, jehož mlýn se nacházel pod vrchem a nesl název Červený mlýn.    Termín Starý hrádek - Castellum vetus se poprvé objevuje v listině, vydané králem Václavem I. r. 1245. Ten zde potvrdil litomyšlskému klášteru jeho priviligia a později se na Starý hrádek vrátil ještě několikrát. V r. 1250 vydal nařízení o postoupení vsi Chýnov biskupovi a o rok později postoupil klášteru waldsaskému patronát v Plané. V r. 1252 potvrdil Václav v Lišanech Vyšehradské kapitule kapli sv. Vavřince na Petříně. Jelikož v nedaleké vsi Lišany nebylo pro královskou družinu dostatek místa, nabízí se doměnka, že se jednalo právě o Starý hrádek, stojící přibližně dva kilometry jižněji. V březnu r. 1253 byli na Starém hrádku přítomni salcburský arcibiskup Filip, biskupové bamberský, řezenský, míšenský, pasovský, olomoucký a další páni, které zde Václav několik dní královsky pohostil. Ještě téhož roku v srpnu sem král zavítal naposledy, měsíc před tím než zemřel v Počaplech u Berouna (dnes součást Králova Dvora).

            V roce 1255 navštívil Starý hrádek samotný král železný a zlatý, Přemysl Otakar II., který zde nejrve potvrdil nadání kapli sv. Markéty a o pět let později zde udělil imunitu již zmiňovanému klášteru waldsaskému. Poté se Starý hrádek v pramenech již neobjevuje a je tedy možné, že byl vypálen již na sklonku vlády Přemysla Otakara II., či v neklidném období následujícím, kdy Čechy spravoval Ota Braniborský. Samotný hrad již nikdy nebyl obnoven, neboť v té době stál již nově vystavěný Křivoklát, který převzal správní funkci rakovnického kraje. Dalším důvodem byl fakt, že od 2. poloviny 13. století se stavěly hrady mohutnější a pískový svah tedy nebyl tím nejvhodnějším místem pro stavbu nového opevněného hradu. Kromě toho se již v této době rozvíjel nedaleký Rakovník, tehdy již místo soudu, který převzal určitou správní úlohu, i když skutečným správním centrem kraje se stal již zmiňovaný hrad Křivoklát. 

Zánik hradu

            Kdy a za jakých okolností tento hrad zanikl, není doposud zcela jasné. Podle Tomáše Durdíka zanikl příčinou požáru někdy v 60. letech 13. století, tedy ještě za vlády Přemysla Otakara II. Jiní regionální badatelé a historici se domnívají, že zanikl v době šarvátek za Oty Braniborského na konci 70. let 13. století. Nejpozději však zanikl v polovině 14. století a na kopci zůstala pouze zřícenina hradu. Ta poté obrostla lesem a vrch se od r. 1354 začal nazývat Hlavačov. V 15. století se po něm nazývali rakovničtí jako Hlaváči a ve století šestnáctém se po něm nazývaly erbovní rodiny Rakovnické. Přibližně v té samé době, od r. 1515 se zde začal těžit kámen pro stavbu městského opevnění a již v první polovině 19. století nebylo po zdech ani památky. Na novověkých mapách se označoval chybně jako Červený zámek, neboť stál nad Červeným mlýnem a dle mínění A. Hebera stála na Hlavačově zřícenina ještě na přelomu 18. a 19. století. Tomu by odpovídalo vyobrazení Hlavačova v r. 1800. Pravost tohoto zobrazení je však většinou historiků zpochybňována. Dnes se na místě zaniklého středověkého hradu nachází pouze stopy valů a příkopů, které byly navíc v minulosti několikrát narušeny amatérskými výkopy a především lámáním kamene. Z povrchových výzkumů a sběrů se na místě hradiště nalezlo několik předmětů, např. zdobené keramické nádoby, čepele nožů či železné podkovy.

Základní literatura

Bednařík, T.: Historické památky Rakovnicka, Rakovník 1997

Durdík, T.: Hrady přechodného typu v Čechách, Praha 2007

Kočka, V.: Castellum vetus a Castellum novum, Věstník muzejního spolku královského města Rakovníka č. 8, Rakovník 1918

Kniha o Rakovníku, Rakovník 2005

Kočka, V.: Dějiny Rakovnicka, Rakovník 2009

Levý, F.: Dějiny královského města Rakovníka, Rakovník 1896

Musil, F.: Úvod do kastelologie I, Praha 2006

Razím, V.: Rakovník, Rakovník 1995

Renner, J.: Hlavačov, Věstník muzejního spolku královského města Rakovníka č. 3, Rakovník 1914

Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého, Rakovnicko a Slánsko - 8. díl, Praha 1996.