Štěpán Šmejkal- KK Most
Vzpomenete si ještě na velké a organizačně velmi úspěšné dvoudenní sympozium v Mostě konané v roce 1991,
z kterého odjížděla spokojena více než stovka lidí? Současně s ním se konala i výstava kaktusů, pěstování sukulentů bylo v plenkách a věnovalo se mu pouze pár „podivínů“. Hlavním organizátorem perfektně zvládnuté zmiňované akce byl sukulentář tělem i duší Štěpán Šmejkal, v té době předseda KK Most. Začínal jako čistý kaktusář (jako většina z nás, kdo jsme středního věku) a postupně se přeorientoval na pěstování nekaktusových sukulentů. Dnes už v jeho sbírce najdete pouze sukulenty. Protože je v posledních několika letech pracovně velmi zaneprázdněn, rozhodl se, že jinak velmi pěknou kolekci vzrostlých kaktusů zruší a čas, který má k dispozici, bude věnovat pouze sukulentům. Z těch mu učarovaly madagaskarské druhy (ostrov Madagaskar opakovaně navštívil) a rostliny rodu Adenium,
ze kterých křížením různých forem získal i několik velmi zajímavých hybridů. Vše si pečlivě zaznamenává a produkuje i dostatek výborně klíčících semen. Štěpán Šmejkal je z hlediska rozlišení lidí dle temperamentu výrazný cholerik, což se jeho případě projevuje obrovským pracovním nasazením, precizností a dotahováním svých představ do úspěšného konce. A tyto jeho vlastnosti je projevují i v případě pěstování sukulentů. To musí potvrdit každý návštěvník, který spatřil Štěpánovu sbírku. Já ji zhlédl v roce 2005. Všude panovala dokonalá čistota – mně bylo téměř trapně, že jsem si s sebou nepřivezl přezůvky, a velmi přehledné bylo uspořádání sbírky. Rostliny se netísnily jedna vedle druhé, každá měla k dispozici dostatek prostoru. Jak již jsem na začátku zmínil, 
Štěpánovi učarovaly sukulenty z Madagaskaru. Pěstuje několik druhů uncarin, delonixů, aloí, madagaskarských euforií a samozřejmě pachypodií. Několik odolnějších druhů sukulentů je pěstováno ve volné kultuře. I když se moje návštěva uskutečnila v polovině října, všechny rostliny byly v perfektní kondici. Snad nikde jinde jsem neviděl tak krásně a zejména bohatě olistěné Pachypodium lamerei, velké exempláře novinky P. eburneum, P. namaquanum a Euphorbia primulifolia, posledně jmenovaná pěstovaná v klasické zahradní zemině. Na tom, že rostliny byly v perfektní kondici a v růstu i v tak pozdním ročním období, měl částečně zásluhu způsob vytápění skleníku. 
Jedná se o speciální stropní panely, které nevyhřívají celý prostor skleníku, ale pouze předměty v něm. I když je vzduch ve skleníku chladný, vám není zima. Skleník, respektive konstrukce jeho střechy je sestavena tak, aby bylo maximálně využito sluneční záření. V praxi to znamená postavit skleník s atypickým sklonem střechy. Nevím, jak je tomu dnes, ale v době mé návštěvy Štěpán hojně vyséval vše, z čeho získal semena, nebo legálně přivezl ze svých cest a byl schopen uspokojit i případné další zájemce. Ve svém rodinném domě obětoval jednu celou místnost, kde prováděl výsevy teplomilnějších druhů. Na semenáčcích vůbec nebylo vidět, že jsou pěstovány pod zářivkami. Kdyby někdo tvrdil, že byly vypěstovány na plném slunci, uvěřil bych mu. Celkově na mne Štěpán Šmejkal i jeho sbírka udělali obrovský dojem. 
Dnes jen nechápu, proč jsem tenkrát pořídil tak málo snímků. Ale pro účely tohoto příspěvku snad postačí.
Miroslav Valachovič
Fotografie:
1. Štěpán Šmejkal
2. Pohled na sbírku
3. Euforbie a pachypodia
4. Kolekce unkarín
5. Pachypodium eburneum
6. Hybrid Adenium 1
7. Hybrid Adenium 2
8. Skleníky
